Skip to main content

Full text of "Dejiny knizetstvi Tesinskeho"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



A 



*?> 



r 



ir 



Vlastivěda Slezská. 




_ ^g .fíjMg^ 9^ 



Dílu IV. čásť I. 




tJ — !r 




Na oslavu 401etého jubilea J. V. Císaře Pána 

počato. 



>»-#"44 



v 




• • 



e)iny 



knížetskí fešínského. 



v \^- 



Napsal V. PRÁSEK. 



Za pomocí české akademie. 



+-ťž 



^l^ 



/'/".> 




%.i^ 



V Op&vé 1894. 

Nákladem vlastním. 

y 



K 






Tiskem Adólfá Drechsiéra v Opavé. 



Předmluva. 

Těšínsko vzniklo nekonečným drobením vlastního 
Slezska; v jeho dějinách zrcadlí se dokonale slezské 
padělkování knížecích údělů, nebof jako nyní ku Téšínsku 
náleží i kus Ratibořská (Bohumfnsko), tak udávaly 
se s ním pravé kalleidoskopické proměny, poněvadž 
k němu dočasně, na dlouho na krátko, prilučovalo se 
pestrá řada knížecích údělů slezských: Osvětimsko, 
Zátorsko, Seversko (nyní pod ruským panstvím)^ 
Bytomsko, Tošecko, Hlivicko, Olešnicko, 
Hlohovsko, Prudnicko, Strelínsko! 

A Těšínsko stávalo na rozhraní ríSe česko- 
polské, mívalo též značné styky jak se sousedními 
knížetstvími slezskými, tak s českými zeměmi 
(Opavskem a, MoraVou), o čemž nejlépe svědčí ta okol- 
nost, že kus Moravy (Místecko) asi na 200 let do- 
stalo se ku Téšínsku, což tuto po prvé do dějin po- 
jato jeát. . ,: č 

Kdo na všecky tyto okolnosti pomyslí, kdo uváží, 
jak ohromně rozvětven jest obor dějepisectví českého, 
polského i slezského, pochopí snadno, že napsati jasné 
déjiny knížetství Těšínského jest úkolem velmi sice 
vděčným, ale tím těžším, že po úmrtí zasloužilého 
Kašperlíka v příčinách studia historického pro starší 
doby jest takořka úplné mrtvo. Proto utkvělo děje- 
pisectví Těšínské na Biermanňových dějinách před 3Í 
lety vydaných. 



— 6 — 

Nevstupuji ovšem tímto spisem v hájemství sobe 
úplné cizí a s holýma rukama; ale neodvažuji se dále, 
než pokud pevně stanouti mohu na historické topografii 
t. j. až po rok 1433. 

Novější dějiny Těšínské, hlavně dobu českou, 
jak zkrátka nazývám časy, kdy čeština na Těšínsku 
ovládla, z povodních pramenů obšírně a prakticky ob- 
jasnil dr. Sláma; dobu starší, latinsko-německou, 
odkázal odbornému prozkoumání. Tuto tedy dobu zvolil 
jsem si proto, že mohu vykoristiti svých výzkumův 
topografických, a též proto, že o téže době jednám ve 
spise parallelním o Opavsku (od r. 1318—1433). I byl 
bych milerád přibral ještě dobu od r. 1433 — 1450, 
abych podobně jako pro Opavsko objasnil velezajímavý 
zjev, kterak poznenáhlu na Těšínsku němčina ustupo- 
vala éeštině, ale na to nedostačovaly moje původní po- 
můcky (regesta a opisy listin). 

Konečně vidělo se mi potřebným, ve své Vlasti- 
vědě slezské uveřejniti již aspoň jeden spis, jednající 
o vlastním Slezsku, aby domácí čtenáři poznali, kterak 
se vlastní Slezsko odlučovalo od říše polské, až se 
konečně přiklonilo k říši české. 

Kterak se práce má zdařila a zdali jsem vždy uhodil 
na pravou míru toho, co z obecných dějin českých, 
polských i slezských přibírati na osvětlení Těšínských, 
zůstavují š.etrnému uznání znalců. 

Kulturní zjevy podmíněné zvláště právem polským 
nepřebírám soustavně, nýbrž jen příležitostně, poně- 
vadž tomu brání nedostatečnost' listin Těšínská se týka- 
jících. 

Při tom drže se pořádku letopočetního dávám 
listinám samým mluviti, aby čtenář poznal povahu pra- 
menů a též sledovati mohl, co z pramenů vyvodím. 



— 7 — 

Při práci této dostalo se mi ochotné podpory, 
předně od stařičkého přítele mého dra: Weltzla, od 
ředitelství c. kr. universitní knihovny Krakovské, od 
správy státního archivu ve Vratislavi, od prořessora 
Těšínského Landsřelda a jiných, začež tímto vzdávám 
své nejuctivější díky. 

Co se tyče díla Vlastivědy Slezské, zasahují- 
cího v obory dějepisu tak různorodé a rozlehlé, nepotře- 
buji tajiti, že tyto dějiny Těšínská hlavně pro neobjasněné 
bouře předhusitské a husitské pozdržely vydání sou- 
běžné částky dějin Opavských. Podobněž Opava za- 
stavila rychlejší postup topografie Opavské. 

Nyní pak po vydání dějin Těšínských bude možná 
— dá-li Pán Bůh — rychle vydati dějiny Opavské od 
r. 1318 — 1433 a dokonati topografii Opavskou, poně- 
vadž jsem se odhodlal Opavu z topografie vypustiti a 
dějinám Opavy věnovati zvláštní knihu. 

Dáno v Opavě dne 9. dubna 1894. 



Hranice a jméno Těšínská. 

Těšínsko sousedí na západ s Moravou, na jih 
s Uhrami, na východ s Haliči ^Osvětimskem), na sevQr 
s pruským Slezskem (Ratibořském). 

Jižní hranice nynějšího Těšínská jdou od vrcho- 
višté reky Ostravice po rozvodí balticko-dunajském až 
po horu Trojačku ; východní hranice vedeme od Trojaěky 
k Okruhlici na Skalku, z níž vyvírá řeka Bělá, která 
činí rozhraní až do reky Visly ; severní hranice jdou 
po Visle až do vtoku (Černého) Strumené ; od města 
Strumeně položíme si čáru do potoku Petrůvky, po němž 
dospějeme do Olzy a Odry; západní hranice jde po 
Odře a Ostravici vzhůru až k Uhrám. 

Za dřívějších dob »Bohunčí« s městem Bohumínem 
a se všemi Pudlovem, Podlesím, Šunychlem a Kopy- 
tovem slušelo k Ratiborsku. Za to však kaštelanie 
Těšínská, sousedíc kdysi s Kozelskou až na Rybníčku, 
ještě po vzniku kaštelanie Ratibořské obsahovala vsi 
nyní pruské Uchylsko, Gorice, Laziska, Godov a Gol- 
kovice. 

Tolikéž na území Uherském vsi nynější Skalitá, 
Cemé, Svrčnovec a Závodí slušely k Těšínsku, i vlekl 
se o ně spor do polovice 18. století. 

Na Těšínsku rozloženém po 40 D mílích čili po 
228.232 ha. žije ve 213 místních a 256 katastrálních 
osadách 300.000 obyvatelů. Z přítomného lidu jest 
Polákův 177.403 = 60 Vo, Cechu 73.879 = 25% a 
Němců 41.857 =: U^/o. 



— 10 — 

Když se založenía pojmenování Těšína připisuje 
synu báječného Leška, Téšímíru, a k roku 810 pokládá, 
měl náležeti ten rok vlastně již do dějin, poněvadž 
Těšíňané 1. 1860 tisící a padesátý rok založení města 
Těšína oslavili, jakož také na oslavu vydán jest »Pa- 
mi^tnik z powodu 10501etniej uroczytosci založenia 
miasta Cieszyna«. O téže příležitosti studénku pověstnou 
si upravili a dali na ni trojjazyčné nápisy: 

»Roku 810 wiaropodobne založenie miasta Cie- 
szyna przez trzech synów Leszka Illciego Króla pol- 
skiego. Trzej bracia ksi^žeta Bolko, Leszko i Cieszko 
zeszli si§ po dtugiéj w^drowce przy těm žródle i ciesz^c 
si§, zbudowali na pami^tk? miasto, które miano Cieszyn 
olrzymal:o.« 

Lešek III. vyslal prý své syny, aby krajiny zá- 
padní vyšetřili a k říši připojili. Tito 3 synové vypra- 
vivše se po různu sešli se náhodou u studénky v roz- 
košném údolí. A na památku toho potěšitelného 
shledání založili Těšín. 

Byloby zbytečno rozepisovati se o báječnosti jak 
krále Leška tak o jeho 20 synech, kteréž vnuk Leškův 
Pompilius čili Popiet dal potom utratiti, pro kterýž 
zločin ho myši snědly; ale podotknouti lze, že Martin 
Bielski*) mezi 20 syny Leskovými žádného Těšimíra 
nejmenuje. 

Že pak Těšín ani po Těšimírovi ani po Těškovi 
pojmenován nebyl, jest na snadě, neb Těšimír mohl za- 
ložiti Těšimíř, jako po Kazimírovi a Sandomírovi po- 
jmenovány jsou osady Kazimír a Sudomíř; a Těšek 
Jistotně byl by po sobě osadu pojmenoval Těškov nebo 
Teškovice, jak svědčí osady toho jména na př. Téškovice 
na Opavsku. 

*) Kronika áwiata. Kraków 1564. 



— 11 — 

Jméno Těšfn jsouc přídavným bude se odvozovati 
od osobného čili kreslného jména Téch, Técha, jako 
Levín, Bohumín, Jiskričín vedeme od osobních jmen 
Leva, Bohun, Jiskřica. 

Jméno jak pravíme kreslné od kmene téch vedené 
jak u Čechů tak i u Poláků bylo velice rozšířeno, vy- 
skytujíc se v nejrůznějších podobách: Se-těch, Voj- 
tech, Těch-o-slav, TéS-e-n (odtud místní jméno T ě š- 
nov), Téš-§-ta (Cessenta) atd. Znamená tedy Těšín tolik 
jako »Těchův díN, >Těchův hrad<c.i) 

Jsoulě místní jména tvaru adjektivného trojí. Z nich 
ze všech staré jméno Duhovce jest nejpamátnější. SloveC 
ta osada 1. 1305 »Dambouczal« t. j. D^bów dziat 
= Dubův díl.*) Odjinud víme, že ku jménům tvaru ad- 
jektivného dodávala se substantiva též jiná jako: háj, 
bor, most, břeh; vodka, porubá a p. Protož vy- 
skytují se místní jména: Probošte v gay, Kresov bor, 
Skorogostov most, Vysoký breg, D^bowa wodka? 
Vitališova poramba. Časem pak odpadlo buď pod- 
statné buď přídavné jméno, i mluví se nyní zkrátka: 
Kresov, Skorogostov, Břeh, Vodka, Poreba = 
Porubá, jakože i »D^bow dzial* potomně slul »D^- 
bow« a to prvé, než doslal jméno Duhovec. 

Můžeme tedy říci, že přídavná jména Skočov, 
Holešov, Vratimov, Orlova jsou neúplná, jakož 



*) Před některým rokem nalezl se člověk, který toto s 1 o- 
V a n 8 k é jméno z němčiny vykládal, řka, že jméno D i e s s e n^ 
Tetsčhen, Ňeu-t-i tschein a Teschen znamenají »s í d I a 
N ě m c ů v.« Co do vědecké chatrnosti toho výkladu viz můj 
článek »Der Name Teschen« (42. Beitrag zur schles. Gesch. 
v Troppauer Zeilung); co do úmyslnosti toho výkladu Časová cho* 
roba dala příčinu, aby se takovéto laciné a nekrvavé výpravy 
válečné do minulosti konaly. ^) Jméno »Dambowdziál« často se 
čte v albu studiosor. Cracov. tom. I. 



— 12 — 

naopak u Poruby nevíme, byla-li Sobkova, Jaškova 
či též Orlova. Vedle místních jmen přídavného tvaru 
v -oy, -ova vyskytují se dvé vzácná jiná též přídavná 
Semoraz a Chotěbuz, kteráž znamenají asi Semo- 
radův, Chotěbudův díl, háj, bor. 

Třetí druh přídavných jest okončen v-í n : T é š í n, 
Bohunín*), Jiskřičín^) a Muklín^), znamenajících 
tolikéž Těchův, Bohunův, Jiskřicův, Muklův díl, hrad, 
bor, les. Náleží tedy Téšín i po stránce této mluvnické 
mezi osady starožitné. 

Kdy založen Těšín byl, jest mamá otázka, ale ne- 
odbytná proto, že Bierinann*) založeni toho města i 
hradu pokládá do doby Boleslava Chrabrého (ok. 1000) 
na základě Boguchwatovy zprávy, že Boleslav říši svou 
takovými hrady, jakým byl i Těšín, opevftoval. Věc 
sama byla by lhostejná, kdyby Biermann na této kon- 
jektuře nezakládal ještě vývod jiný řka: že po založení 
hradu Těšína český panovník Těšínu jakoby na odpor 
nucen byl založiti na Opavsku hrad Hradec. Vývod ten 
jest vratký, poněvadž lisMna o založení Hmdce jest pod- 
vržena. Opak toho bude přirozenější, že hrad Těšín 
teprve potom byl založen, když se utvořilo v sousedství 
knížetství Olomucké (viz úvahu k r. 1054). Pokládáme 
tedy založení hradu Těšína v dobu 1054— 1155 proto, 



*) Možná že BohuĎín slul původně Bohuň (píšef se 1. 1256 
Bogun) ; tvar Bohu m ín jest nesprávný, neboť zboží Bohumínské 
slulo po česku vždy »Bohunčí«. Naopak zase Nemodlím pře- 
jmenován na Nemodlí n. *) Odvozuje se od Jiskřica; zůstane 
však nerozhodnuto, zdali je etymologovali od iskra =:jiskra, 
či od staroslov. i s k ř. Viz to slovo u Miklosiče. *) Poněvadž 
tvar obdobný pro osadu Mdcheln »Mu cl i no< jest prokázán, 
právem klademe tvar Mu klín za formu správnější nežMuglin; 
nový tvar MugHn o v má dvě přisvojovací koncovky : í n i o v . 
^) Not. Blatt 1860. 



— 13 — 

že hrad Téšín rozhodně jest novějším, než Kozlí, 
Brdo, Němčí, ale starším než Ratiboř, Tošek, Bytom, 
Mikulov. Osada pak Těšín, stojící při přirozené cestě, 
pH řece, nenáleží do řady německých kolonií : » porub «, 
>lazův«, »lhot» a »jílovcův« (zejfův), protož lze její 
založení položiti do libovolné minulosti; ovšem ale 
třeba sledovati zbytky po dávných obyvatelích zejména 
proto, že s bezpečnou jistotou lze tvrditi: starý Těšín 
nerozkládal se, kde nynější Těšín stojí. 

Dějepisný úvod. 

Poněvadž první zmínka o Téšínsku děje se roku 
1155, odvážno by bylo opáčiti události dějinné sáhající 
do mnohých set let nazpět : sáhati zpět až k Římanům, 
ku stěhování národů; chtíti dokazovati, že na Těšínsku 
seděli napřed jacísi Sihngové germánského původu a 
potom je dávati vytlačovati Slovanům od východu při- 
stěhovalým. 

Vždyť i doby bhžší, jako na př. panování Samovo 
(623 — 658) zůstávají nám příliš zastřeny mhlou, než 
abychom v nich stanouti mohli pevno, hledíc k minu- 
losti Těšínská. 

S devátým stoletím nabýváme poněkud jasnějšího 
světla, i zdá se po souhlasném mínění historikův, že 
Těšínsko s jinými kraji polskými slušelo k říši Morav- 
ské a že od Moravy přišly první paprsky světla křesťan- 
ského do západních krajin polských, jak svědčí též slova 
životopisce sv. Metoděje: 

»Byla i prorocká milost v něm, jakož jsou na- 
plňovala se mnohá proroctví jeho, z nichž jedno nebo 
dvě povíme. Pohanský kníže mocný velmi, sedě na 
Visle, posmíval se křesťanům a jim příkoří činil I 
poslav Metod k němu řekl: , Dobře by bylo, abys 



— li- 
se pokřtil, synu, o své vňli, ve své zemi, abys nebyl 
zajat a nucené křtěn v cizí zemi a zpomněl na mé.' 
Což se i stalo.**) 

Bietowski vztahuje jméno Visla k starožitnému 
méstu Vislici, po staropolsku Wisia jmenovanému, a 
Palack5'2) dokládá se toho místa ze životopisu sv. Meto- 
děje, aby rozšíření Mše Moravské až do krajft polských 
objasnil. Ano Maciejowski*) o temných stopách slovan- 
ského biskupství v Krakově mluví. 

Počátkem devátého století od Maďarů smetena jest 
říše Moravská, i uplynulo asi půl století, než Přemy- 
slovci v Čechách své panství upevnivše až tamodtud 
panství své i na velikou část někdejší říše Moravské 
rozšířili. 



I. Těšínsko pod říší českou (950 (?)-1054). 

Kníže české Boleslav I. (935—967) přispěv vojskem 
svým, aby dne 10. srpna 1. 955. Maďarům blíž Aušpurku 
při řece Lechu způsobena byla porážka a tím konec 
učiněn byl hrozným jich nájezdům, pojistil zajisté své 
panství jak v krajích uherských, tak polských. Že pak 
panství české sáhalo daleko do krajů polských až za 
Krakov, o tom není dnes pochybnosti; svědčit tomu i 
zprávy arabského obchodníka Ibrahim-lbn-Jakuba, kterýž 
mezi léty 950—970 procestoval slovanské kraje, an 
praví: » Slovanských knížat jest nyní čtvero: kníže 
Bulharské; Bvjslav, kníže Frágy (Prahy) i Cech 



^) Život sv. Metoda v Pramenech českých I. 4S. *) I. 1. 158. 
^) Ilistorya prawodatstw síowianskich II. vyd. II. 325. 



— 15 - 

i Krákva; i Mška (Meško) kníže severu; i Nakon na 
nejzazším západě Co se týče země Bvjslava, dálka její 
od města Frágy do města Krákva jest trínedělni cesty. 
A město Frága vystavěno jest od kamene a vápna, i 
jest nejbohatší z měst pro obchod svůj. Přicházejí tam 
z města Krákva Rusové a Slované se zbožím. Co se 
týče krajiny Mšky, taf největší jest z končin slovan- 
ských. Bohatá jest obilím i masem i medem i pastvi- 
nami. I sousedí se Mškou na východ Rusové, na sever 
Brusové (Prusové). Sídla Brusův jsou u obklopujícího 
moře; mají svůj zvláštní jazyk. «i) 

A není též pochybnosti, že vážnost jména českého 
byla veliká, když Měčislav čili Mešek I., panovník polský, 
vyžádal si za manželku dceru »krále« českého Dobravku, 
která jej 1. 966 za manžela pojala na podmínce, aby se 
dal pokřtíti. Se jménem této kněžny loučí se účinné 
pokřtění polského národa. 

Boleslav II. (967—999) přejav po otci říši daleko 
i do uherských krajin rozloženou po mnohých překáž- 
kách 1. 973 vymohl pro svou říši biskupství Pražské. 
A poněvadž se toho vymohlo překonáním značného od- 
poru kapituly i biskupa Řezenského, buď první biskup 
Dětmar, buď jeho nástupce sv. Vojtěch (982—997) po- 
starali se o potvrzení toho biskupství a jeho hranic, 
jehož se jim skutečně dostalo v tato slova: 

> . . . . Hranice stolice Pražské jsou tyto na půl- 
noc .... Slezané, Třebované, Bobřané a Dědošané až 
k rozhraní lesa, kdež počínají lesy Milčanů. Odtud na 
východ má tyto řeky za hranice: totiž Bug a Styr 
s hradem Krakovem a s krajem, jehož jméno jest 
Váh, se všemi krajinami k řečenému hradu náležejícími 



*) Jireéek v čas. i 



— 16 — 

Potom s připojením hranic uherských až po 

hory Tatry. « ^) 

Jakož pak hranice církevní obyčejné se snášely 
s hranicemi poHtickými, nebude pochybnosti, že území 
nynějšího Těšínská náleželo k říši české a k biskupství 
Pražskému. 

S touto rozlehlostí biskupství snášejí se úplně 
zprávy o působení druhého biskupa Pražského sv. Voj- 
těcha, an 1. 984 na Slovensku pokřtil Geyzova syna 
Štěpána, potomního prvního krále uherského, a brzo po- 
tom na Krakovsku, zejména v Krakově, jak svědčí kaple 
sv. Vojtěcha, působil. O pobytu sv. Vojtěcha v Krakově 
činí se určité zprávy, ač lhostejno zůstane, pokládá-li 
Dlugoš pobyt jeho tamnější k r. 995; za to však po- 
věsti, že týž světec 1. 984 založil kostely v Opoli, Bytomi 
a Těšíně zůstanou neprokázány. 2) 

Svatý Vojtěch hledaje hojné práce na vinici Páně 
odebral se do Polské ku Boleslavovi Chrabrému, synu 
české kněžny Dobravky, načež 1. 997. skonal mučenickou 
smrtí u pruských pohanů. Jeho tělo převezeno do 
Hnězdna.^) Jemu připisuje se staropolská válečná píseň 
»Boga rodzico«. 

Boleslav H. na smrtelné posteli syna svého a dědice 
Boleslava III. Ryšavého důtklivě prý napomínal, aby. 
spravedlností hleděl zachovati království, kteréž on »až 
po hory Tatry za Krakovem rozšířil «*) ale napomenutí 
lo bylo mamo. 



*) Kosmas II. 156 — 6; Dudík — Troppau. Srovnej u 
Roepella 639—641 vějcnou úvahu v souhlasu s Naruszewiczem 
a Lelewelem. Odpory (viz Schles. Regesten I. 3) proti pravosti 
té listiny rozpadají se po objevení arabských zpráv v nivec. 
') Kosmas I. 49. «) Život sv. Vojtěcha v pramenech českých í. 
*) Kosmas I. 49. 



— 17 — 

Když Boleslav IH. řečeny RySavy (999—1004) 
nastoupily pro svou hr&zovládu nemohl odolati ani uher- 
skými Štěpánovi ani polskému Boleslavu Chrabrému. 
Tento panovník ducha bystrého a podnikavého obořil 
se napřed na hrad Krakovsky, kdež »zbil mečem všecky 
Cechy, které tam zastihl*, jak čteme u Kosmy i). Dalemil 
o tom praví : » Polené na Čechách v Polště vSech tvrzi 
dobychu a, což tam Cech bylo, zbichu. Proto (Boleslav 
Ryáavý) polskou zem i vši česf ztrati.« Však nejen 
polskou zemi ztratil, nýbrž i Slovensko, jak svédčí 
polskí^ kronikář Gallus*), an Boleslava Chrabrého po- 
chval^je, že panství své rozšířil od Dunaje přes Tatry 
do moře baltického! 

Jak bystrým panovníkem Boleslav Chrabrý byl, 
nad jiné svédčí úmysl jeho, založiti arcibiskupství 
polské v Hnézdné. Když totiž pobožný Otto lil. 1. 1000. 
připutoval ku hrobu sv. Vojtěcha do Hnézdna, vyprosil 
u ného Boleslav svedení, aby pod arcibiskupství svěřené 
Radimovi, bratru sv. Vojtěcha, podřídili se biskupové 
Jan Vratislavský, Popo biskup Krakovský a 
Reinber biskup Kolobřežský a biskup Poi^anský.*) 

Zpráva Thietmarova o založení arcibiskupství Hněz- 
denského a biskupstev Vratislavského i Krakov- 
ského 8 dovolením císařovým sama o sobě nápadná 
(dosahuje tolik pravdivého j^dra: v Hnězdně jednalo se 
o ty věci, Otto ni. úmysly Boleslavovy schvaloval a 
snad u stolice papežské i podporoval (a v zápiscích 
papežského komorníka zpomíná se episcopatu Uredici- 
latensis*), ale znamenité úmysly Boleslavovy se neu- 
skutečnily až teprve za 50 let. Jakož totiž ani biskup 
Poznaňský nechtěl slyšeti o Hnězdenském arcibiskupství, 

») I. 49. •) I. c. 6. 36. ») Reg. I. 5. = Regesten zuř sdíl^s. 
Gesch. I. Theil. *) Reg. I. 5. 

2 



— 18 — 

nýbrž pod Magdeburským zůstal, tak nelze uvěřiti, aby 
biskup Pražský a arcibiskup Mohučský byli neodporo- 
vali pbme^ní svých diecesí ! Ostatek zůstanou jména 
biskupů Vratislavského a Krakovského 1. 1000 jmeno- 
vaná záhadná proto, že rada biskupův v obojím biskup- 
ství počíná teprve s rokem 1051, kdy nové hranice říše 
českopolské za nových poměrů politických biskupa Praž- 
ského a jeho metropolitu Mohučského nutkaly neodpo- 
rovati zoužení biskupství Pražského. 

Boleslav Chrabrý vítězně vtrhl do Čech, uvedl tam 
sice vyhnaného odtud knížete Boleslava Ryšavého, ale 
již 1. 1003 sám přijat jest za pána českého. 
Chtěltě tento veliký panovník, proti říši německé po- 
staviti velestát slovanský uznaný od stolice 
papežské, jehož církevní i politickou hlavou 
měla učiněna býti Praha.*) . . 

Však Jindřich král německý tyto úmysly překazil, 
Boleslava z Čech vypudil a prchajícího pronásledoval 
až do Poznaně. Tam mír učiněn : Boleslav podržel země 
před tím ukořistěné až na Čechy, načež v rok svůj 
úmrtní (1025) dal se korunovati na krále pol- 
ského,. 

Za nekonečných bojů Boleslava Chrabrého s Čechy 
a Němci podobalo by se ku pravdě, že Těšínsko aspoň 
někdy stalo se bojištěm ne)30 průchodištěm vojsk, ale 
mamě se ohlížune po nějaké stopě. Přehledneme tedy 
aspoň místa všecka, k nimž se výpravy konaly: 

Léla 1990 bojováno o Němčí; 1000 Boleslav polsky 
očekává Olu líí. v Jilavě při řece Bobru blíže Šprota vy 
a provádí jej do Magdeburku; 1002 jedná se o Lužicko; 
1003 Boleslav vpadl od severu do Čech; Jindřich II. ypadá do 
země M i I č a n ů ; 1004 Jindřich vypudil z Čech Boleslava a 
dobyl B u d i š í n a ; 1005 od Magdeburku počíná německá 

1) Dudík ÍI. 63. : 1 : . 



— 19 — 

výprava do Polské, u Krosna přechází vojsko Odru, při- 
chází do Meziříčí a vpadá do Poznaně; 1007 Boleslav 
vítězně vpadá do Magdeburku; 1009 od B u d i á í n a do- 
bývá M i š n ě ; 1010 Jindřichovo vojsko pustoší kraje S i 1 e n s i 
a D i e d e s i až po (Dolní) H 1 o h o v ; týž 1012 ope vňuje L e b u s 
v Lužici; 1012 vojska německo-česká u Krosna přecházejf 
do Polské ; 1017 císař s Čechy táhne naHlohov a Němčí, 
kdež Boleslav drží se ve V r a t i s 1 <a v i ; 1018 v Budiáíně 
se činí n]iír, Boleslav podržuje Lužici atd. 

Z toho přehledu patrně vysvítá, že za té doby 
Těšínsko lidu prázdné, lesnaté a jakoby ve stínu svých 
hor daleko zůstávala od ryku válečného i ruchu * ob- 
chodního, jakož také obchodní cesta Pražsko-Krakovská 
jistotné nevedla Moravou a Těšínském nýbrž Kladskem 
k Otmuchovu a Kozlí na Krakov. 

Po smrti Boleslava Chrabrého za Méška 11. (1025 
do 1034) říše polská stenčována se dvou stran : Maďaři 
urvali jí Slovensko, a Čechové za knížete Oldřicha (1012 
do 1037) svých ztracených krajů zase dobývali. Po 
smrti Meškově nastal v Polské rozklad, vdova Meškova 
vyhnána a syn její dán pod poručníky; pohanstvo se 
zdvihlo, kostely bořilo a kněží vyhánělo. Za těchto ža- 
lostných pro Polskou časů český panovník Břetislav 
(1037—1055) podnikal vítězné války do Polska: 1. 1038 
dobyl Slezska, 1. 1039 obsadil Krakov a odtud pro- 
nikl až do Hnězdná, aby odtamtud odvezl ostatky sv. 
Vojtěcha do Prahy. 

Takové vzrůstající moci české ulekl se Jindřich 
německý, vtrhl 1. 1041 do Prahy, načež Břetislav vzdal 
se Polské, ale podržel Slezsko. Kterak Kazimír Ob- 
novitel usiloval o zpátečně nabytí Slezska, vypravují 
nám letopisy německé k r. 1050: » Tehda obviněn jest 
Kazimír kníže polské, že mocí zabral krajinu danou od 
císaře českému knížeti. I přibyv (Kazimír) do králov- 

2* 



— 20 - 

ského sídla Goslaru ku císaři přísahou se očistil z ob- 
vinéní ; v čem byl nalezen vinen, to podle uznání císařova 
napravil, i dosáhnuv milosti vrátil se dpmů.« 

A Heriman vypravuje k témuž roku: » Císař na 
Kazimíra knížete polského, kter^ odboj připravoval, vý- 
pravu strojil, avšak zdržen téžkou chorobou přijal kní- 
žete, an mír a smlouvu žádal. «^) Ze se jednalo tuto o 
Slezsko, nelze pochybovati, poněvadž od Kosmy víme, 
že za prostředkováním Jindřicha III. učiněn mír 1. 1054 
na takových podmínkách, že Břetislav vzdá se Slezska 
za roční poplatek 500 hřiven stříbra a 30 hřiven zlata. 
Tím tedy přestává vlastní Slezsko býti příslušenstvím 
českým. Zajímavo jest, že nejstarší katalogy biskupův 
Vratislavských založení biskupství Vratislavského při- 
pisují knížeti Kazimírovi Obnoviteli a je k roku 
1050 pokládají. 2) 

n. Těšínsko přislušenstvim polským. 

1054—1163. 

Veliký dosah úmluv Quedlinburských, vedle nichž 
Břetislav se vzdal Vratislavská (Slezska) za poplatek 
roční, jest z několika okolností patrný. Předně jako by 
kouzelným prutem vyčarována zjevují se nám na území 
polskému knížeti odstoupeném dvě nová biskupství; 
Vratislavské a Krakovské. Za druhé zákony 
Břetislavovými o posloupnosti knížecího rodu Přemy- 
slovců i o rozdělení Moravy na úděly pro mladší syny 
způsobena důležitá novota, že v bezprostředním 
sousedství zemípolských vzniklo knížetství 
Olomucké. A první údělné kníže Olomucké Vratislav 



^) Srovnej K^trzynski v Zeitschrift f. Gesch. Schles. 1894 
286. 9) K^trzyóski I. c. 



— 21 — 

jakožto znamenitý organisátor hned po dosednutí na 
vrchní stolec knížecí v Praze, 1. 1063 založil biskup- 
ství Olomucké, sousedící s Vratislavském. 
Není pochybnosti, že v Quedlinburce jednáno bylo 
i o hraničft říše čéskopolské a vymáháno též u 
biskupa Pražského i jeho metropolity Mohučského svo- 
lení, aby na území někdejšího biskupství Pražského bez 
odporů trvati mohla výš jmenovaná dvé biskupství. 
Však o tom nemáme zpráv. Zejména postrádáme úmluv 
o hranice čéskopolské. Přirozené hranice shle- 
dáváme od Cech počínaje hory Kladské směrem jiho- 
východním a dále po Jeseníkách až po horu Sněžku 
čili Praděd. Též jižní Těšínsko přirozeně omezeno jest 
Beskydami. Ale od Praděda až do Lysé hory takové 
hranice přirozené není, poněvadž Holasovsko (Opavsko), 
ač částečně hornaté, řekami Moravicí a hlavně Odrou 
zůstává k Olomucku otevřeno. A tuto otevřenou 
krajinu přirozeně ohraničovaly na východ řeky Ostra- 
vice a Odra téměř až ku městu Ratiboři, nad nímž 
vlévá se do Odry řeka Pština, kteráž se obecně po- 
kládá za severní rozhraní říše čéskopolské. I nelze upí- 
rati, že Holasovsko (Opavsko) jest jkkoby do kraje pol- 
ského pošinuto, což nyní tím více bije do očí, že ra- 
kouské úděly biskupství Vratislavského (Těšínsko a Frý- 
valdovsko) jsou od sebe odtrženy. 

Utvořením knížetství a biskupství Olomuc- 
kéhp nastaly nové poměry při hranicích polských, neb 
i kníže i biskup pečovali jistotně vydatněji, než který 
kastelán o své území. Zdali tedy kníže Olomucké nebo 
biskup Olomucký někde hranice své na škodu polského 
území pošinuli, o tom nemáme žádných podstatných 
zpráv, ačkoli o malicherných pohraničných sporech bude 
zpomenuto. Hned po vzniku knížetství Olomuckého Bole- 



— 22 — 

slav Smělý vede válečné výpravy smérem k Moravě 
a Moravané zase směreni ku Kozlí a Ratiboři; též 
obchodní cesty otvírají seodMoravyk severu, směrem 
ku Hlohovu a Kozlí. Proto asi v tyto toinr panovníci 
polští pomýšleli na lepší opevnění svých hranic k Moravě, 
i klademe tedy založení hradu Těšína v tulo dobu. 

Boleslav Smělý (1058—1079) 

nastoupil za okolností sobě příznivých: Jindřich IV. 
v Němcích neměl kdy starati se o věci zahraničně, 
v Čechách i Uhrách trvaly rozbroje a z obou říší pod 
ochranu polskou utíkali se knížata Jaromír a Bela, vy- 
zývajíce Boleslava k útoku do Cech i do Uher. 

.0 těchto výpravách máme málo zpráv určitých, 
kromě o porážce, kterou Boleslav 1. 1061 utrpěl u 
Hradce blíže Opavy, kdež pro svou neopatrnosC málem 
upadl do zajetí českého.^) 

Ačkoli pak Vratislav český sestru Boleslavovu 
Svatavu za manželku pojal, opětovaly se války česko- 
polské. — O upravení církevních poměrů zabýval se 
kníže Boleslav s legátem papežským 1. 1075, ale pro 
příčiny nevysvětlené 1. 1079 biskupa Krakovského Stani- 
slava od oltáře vlastní rukou odvléknuv sám smrtelnou 
mu zaťal ránu, pro kterýž skutek ze země vyhnán jest. 

Vladislav i. (Herman) 1079—1102, 

měl panování pokojné a mírné jak s církví tak s Čechy 
a Němci. Jen z Uher, kam se utekl byl vyhnaný jeho 
bratr Boleslav Smělý, měl se obávati Boleslavova syna 

i) Roepell 190. Polský kronikář Gallus 99 praví o té po- 
rážce: snae conlumaciae non solum castrum (Gradec) non habuit, 
verum eciam Bohemorum insidiás vix evasit. 



— 23 — 

Měčislava, který skutečné Krakova dobyl, ale za krátko 
skonal {L 1089). 

Do jeho panování k r. 1086 spadá událosC, která 
více asi rozčilila novější historiky, než Vladislava. Kníže 
totiž Jaromír, jsa biskupem Pražským, chtěje, »aby 
biskupství Pražské pres celéCechy iMoravu 
jedno zůstalo, nikoli rozděleno na biskup- 
ství Pražské a 01omucké«^) vyžádal si u Jin- 
dřicha IV. potvrzení starého listu, hned prvnímu ftěkte- 
rému biskupovi o diecesi Pražskou vydaného i s vyčtením 
hranic až za Vratislav i za Krakov sáhajících, viz str. 15. 
Jasný účel toho potvrzení a skutečné na čas zrušení 
biskupství Olomuckého^j svědčí nejlépe, že Jaromír ne- 
chtěl se dotýkati ani biskupství Vratislavského ani Krakov- 
ského, tím méně možná mluviti o nějakém uskoku se 
strany české u Jindřicha IV. stejně s Jaromírem jako 
s Vladislavem polským spřáteleného, ^j 

Knížeti Vladislavovi 1. 1093 vzešla válka s Břeti- 
slavem Českým, kterýž vymáhaje neplacený ročnf po- 
platek byl vpadl do Slezska. Vladislav jsa doma zane- 
prázdněn takový za dvě léta (1000 hř. stříbra a 60 hř. 
zlata) platiti slíbil, načež Břetislav, synu Vladislavovu, 
Boleslavu Křivoustému, Kladsko v léno udělil. Tento 
Boleslav mnoho se zdržoval u strýce svého Břetislava 
v Čechách, jakož jemu právě Břetislav tohoto poplatku 
třetinu (1099) daroval. 

Boleslav III. Krivoustý (1102—1138) 
s bratrem svým nevlastním (nemanželským) Zbygněvem 
se potíraje ještě za života otcova, rozpadl se s ním při 

nastoupení svém tím více, nicméně konal hned válečné 

♦ 

1) Kosmas II. 115. ^) Diz Dudík II. 315—7. ^) Srovnej 
Roepell 636— 41. 



— 24 — 

výpravy do Pomořan, Čech i Némec. Zvláfité války 
českopolské rozzuřily se na novo: česká vojska vpadla 
1103 do Slezska, načež Boleslav vtrhl vítězné do 
Moravy, později zase Moravané dobyli Kozlí a 
Ratiboře (1X08 ». Sjezdem panovníkův českého a pol- 
ského učiněn těm bojům 1. 1115 konec. A nebyly by 
se ty nájezdy již snad ani opakovaly, poněvadž Boleslav 
Křivoustý oslepiv i snad zavraždiv bratra svého Zbygněva 
pro ten zločin činil nejen pokání, ale i jinak mír zacho- 
vával; než pro následnictví uherské tyto bratro- 
vražedné války se tak rozzuřily, že česká vojska na pr. 
1. 1133 vypálila Kozlí a do 300 vesnic v okolí póplenila. 
Na sjezde konaném v Kladsku 1. 1137 Soběslav český 
i Boleslav marnému tomu přelévaní krve polské 
a české na vždy konec učinili. Boleslav pamatuje 
na utvrzení pořádku ve své říši vydal po příkladu 
českém zákon o starešinství, aby vždy nejstarší kníže 
byl vrchním pánem, sídle. v Krakově. A tak nej- 
staršímu synu vykázal za úděl Krakovsko i Slezsko. 
Boleslavovi Maizovško a Kujavsko, Meškovi Hnězdensko 
s Pomořany, Jindřichovi Sudomírsko ; Kazimír, nejmladší 
syn, nedostal údělu, 

Vladislav 11. (1139-1142) 

zahájil přežalostnou dobu říše polské, dobu bojův o 
nadvládu, bojů o hlavu polského panství, o 
Krakov! Žel bohu doba ta trvala dlouho, až do po- 
čátku 14. století! 

Kníže Vladislav jsa sic dobromyslným pánem dával 
se prý voditi od pánovité své manželky Anežky, která 
manžela ponoukala, aby domáhal se samovlády, jakou 
vykonával jeho nebožtík otec a její bratr Kunrat za 
německého krále právě zvolený. Poslechnuv bohužel 



— 25 — 

této rady pobouřil proti sobe své bratry, kteří jej při 
řece Pilici porazili. Když vSak zebrav pomocná vojska 
pohanská chystal se obléhat Poznaně, arcibiskup Hněz- 
densky na Vladislava i jeho manželku pustil církevní 
klatbu. Poražen zachránil se útěkem do Uher. Nevrátil 
se nikdy více do Polské, nicméně jest on praotcem 
Piastovcův slezských, jimž se říká Vladisla- 
vovi či. Jeho mladší bratr 

Boleslav IV. Kadeřavý (1142-1173) 

neobyčejně dlouho a takóřka pravým divem udržel se 
na vrchníni stolci knížecím, ale po celé své panování 
zápasil vlastně jen s vypuzeným bratrem a s Vladísla- 
voviči ! Vladislav totiž sešvakřen jsa s Kunratem nalézal 
podporu i u dvoru německého i u papežské stolice. 
Dvě výpravy z Němec učiněny na Boleslava, ale předce 
se udržel, ač se Frydrychovi I. pokořiti musil. Do pa- 
nování Boleslava IV. spadají dvě vážné události Těšín- 
ská dotýkající: ; ustálení hranic diečese Vratislavské a 
první krok ku odloučení Slezska od říše 
polské. 

Jižní hranice bislcupství Vratislavského. 

Pro které příčiny biskup Vratislavský Valter (1149 
do 1169) vymáhal od papeže Hadriana IV. potvrzení 
svého obvodu biskupského i všech církevních statků 
a jaké, kde a s kým spory měl, nemůžeme pověděti, 
však bulla daná v Římě dne 23. dubna 1. 1155, kterou 
Jeho Svatost knězi biskupovi vyhovuje, jest netoliko pro 
ohraničení toho biskupství důležitá, nýbrž zároveň křest- 
ným listem pro Těšín i celé Těšínsko. Onou bullou totiž 
ohraničuje i omezuje se biskupství Vratislavské vyjme- 
nováním napřed všech krajů hradských, z nichž se 
skládalo, a to tímto pořádkem: Trecén, Tescin, Gra- 



— 26 — 

dice Golensicezke, Othemochow, Gradice Barda. 
Nemechi, Grandin, Gradice Ztrigoni, Zpini, 
Valan, Godinice, Szobolezke, Glagow, Mi- 
lice atdJ) 

To tedy byla ona Hlavní místa, od nichž se světská 
a vojenská správa zemská řídila, hrady a sídla kaste- 
lánů, jimž panovník polský byl poručil veškeru ad- 
ministraci politickou, právní i vojenskou. 

A čím důležitější věcí jest věděti, od kterých 
hradů vycházela tato vláda, tím více nalezlo se těž- 
kostí o výklad jednotlivých jmen, z nichž některých 
nelze již určiti. My spokojíme se naznačiti výsledek 
rozmanitých učených rozprav tím, že vyjmenujeme župní 
hrady slezské týmž pořádkem, označujíce jména hradů 
zaniklých křížkem. Měli tedy panovníci polští Slezsko 
rozděleno na tyto kaštelanie: 

fTrecen (hrad zaniklý mezi Olavou a Břehem), 
Těšín, Kozlí, Otmuchov, Brdo, Němčí, fGrandin, 
Střihom, Svidnice, Valan, fGodinice, fSobo- 
leske, fSezesko, Hlohov (Dolní), Milice.^) 



O Reg. I, 37-0. 

*) O výklad této listiny stalo se mnoho pokusů, poněvadž 
mnoho někdejších hradů křížkem označených až do té chvíle 
zůstalo nevyzpytovaných. Nám se jedná především o určení 
jižních hranic biskupství Vratislavského, po- 
něvadž běží o Těšínsko zjistiti, zdali sousedilo na západ tak 
s biskupstvím Olomuckým, jako na východ sousedilo s biskup- 
stvím Krakovským. Proto běží o výklad slov »Gradice Go- 
lensicezke«. V té příčině pochybeno od jedněch vykladatelů, 
že si dlouho hlavy nelámali a zkrátka pověděli: »Gradice« jest 
Hradec u Opavy a »Golensicezke« jsou Holasovice, hlavní 
město Opavské. Udělali tedy jednak na Opavsku dva župní 
hrady (Jireček v Pam. . arch. 1858 Ilí. 20 a po něm D'Elvert), 
čehož nelze prokázati, jednak zkrátka Opavsko celé pro 
tuto dobu vtělili do biskupství Vratislavského, 



- 27 — 

Jižní tedy hranice biskupství Vratislavského a zá- 
roveň hranice říše českopolské označují nám hrady 
s pHsluSným jich územím : TěSín, Kozlí, Otmuchov 
a Brdo. 



Tak uéinil zejména A.Heinrich (Versuch einer Geschichte des 
Teschníschen 1828) a jeStě vícíC Hermann N e u 1 i n g, kterýž po- 
jednávaje o nejstarších kafitelaniích Slezských (Zeitschr. f. Gesch. 
Schles. X. 96—107) na mapě připojené celé Opavsko k biskup- 
ství Vratislavskému přikreslil. Proti tomu ozval se tamtéž Bier- 
mann. Nedostatek těchto výkladů spočívá na tom, že vykladatelé 
přehledli význam slova G r a d i c e jukožto a p p e 1 1 a t i v a, 
zapomínajíce že by měli také »Gr.adiee Barda« a »Gr adice 
Ztrigoni* rozvésti na dvoje hrjidy, kdežto slovo sgradice* nemá 
jiuého významu leč jako když řekneme město Těšín, hrad 
Ostrava. 

Ale právě proto, když slova »gr9^íce< nečteme, bude nám 
nápadno, proč se nenapsalo jméno toho hradu tvarem s u b- 
stantivným, totiž jgradice 6olea8Ízi«, jakož čteme »gradice 
Bardac) gradice Ztn|;oni<, nýbrž adjektivným, totiž »gradice 
G o 1 e n 8 i cezk^«, což nám znamená »hradec Hoiasi cký<. 

A tvar (#nto adjektivný. přirozeně znamená totéž asi, jako 
když řekneme »ulice Těšínská*, neboť může ta ulice býti 
skutečně v Těšíně, ale zároveň to může býti ulice v Bílsku, 
Frýdku, Ratiboři, ano až v Opavě, kde skutečně ulice 
Těšínská proto tak nazvána jest, že leží tu stranu k Těšínu. 
Podobněž tedy může nám znamenati sgradice Golensi- 
ceske« buďto »hrad Golasici* (tedy Opavsko), buďto »hrad 
ku Holasicku (Opavsku) pohraniční.* Že pak 9gradice Golensi- 
cezke« nezn.amená Holasicka, tedy že nepříslušelo Opavsko 
k diecesi Vratislavské, máme nejpádnější důvody z toho, že již 
pžed rokem 1155 náleželo k biskupství Olomuckému, neb 
1. 1107 biskupství Olomuckému kníže O 1 o m u c k ý vzdal 
pozemky při řece Osoblaze v Újezdě Hlubčickém, tedy 
Osoblažsko a celé Hlubčicko slušelo k biskupství Olomuc- 
kému. A 1. 1131 počítají se Hlubčice i Golesovici tota 
ku kostelům Olomuckému aPřerovskému. (Mor. í. 193, 20(5.) 

Za těch okolností nemůžeme již jinak vykládati, leč že 
'gradice Golensicezke* znamená »hrad ku. Holasicku sou- 



— 28 — 

Véc sama má veliký význam pro ocenění toho, čím 
ve 12. století byl hrad Těšín, an jest postaven do rovné 
řady s hrady takové minulosti dějinné, jakou měly 
hrady Brdo, Kozlí a Otmuchov. 

Sousedilo tedy obhradí Těšínské s obhradím Kozel- 
ským a stýkalo se s ním na Rybníčku, jak svědčí 
listina níže uvedená k r. 1229, kdež se ku kapli Orlovské 
vzdávají desátky z podílů Kozelských přísluš- 
ných ku kaštelanii Ratibořské okolo Ryb- 
níka.^) 

Téšínsko kašteianií. 

Ten jest náš první výtěžek dějepisný, že TéSín 
1. 1155 byl hlavou kaStelanie čili župy. Všecka říše 
polská byla rozdělena na kaštelanie. Župana čili kaste- 
lána nařizoval sám zeměpán, jemuž jedinému odpověden 

sední.« A který jest to hrad? Odpovídáme Kozlí! Nebof roku 
1104 jmenuje se Kozlí hradem na hranici České, v naši 
listině na hranici Holasické a u Dlugoše. L 1250 n a 
hranici Moravské. (Chron. Pol. 26, Sonnersberg II. 31) 
Není to tedy zhola nic neobyčejného u hradu Kozlí vytýkati, že 
jest při hranici, přirozeně, poněvadž se právě ku Kozlí nesly 
vSecky výpravy se strany Moravské t. j. Holasické. 

Tolikéž by bylo nápadno, proč se v listině lakové váhy 
nejmenuje Kozlí hradu tak věhlasného. Ostatek naším vý- 
kladem nedáváme do listiny zhola nic nepřirozeného, anobrž 
zároveň odklizujeme otázky jeátě jiné, které by předce ' nemohly 
býti plané. Nebof kdyby 1. 1155 Opavsko ku biskupství Vratislav- 
skému bylo náleželo, byloby mezi 1. 1155 a 1245 k biskupství 
Olomuckému odpadlo. I vyskytovaly by se otázky: Proč odpadlo 
od biskupství? A poněvadž by to odpadení se bylo stalo v době 
tak nové, proč o tomto odpadení kraje tak značného nikdež a 
ni kdež ani nejmenší zmínky se neděje, ani v Olomouci, ani ve 
Vratislavi, ani u papežské stolice, ani u panovníka českého, ani 
u polského, ani u markrabí moravského. 

Přirozená věc, že hranice zemské byly i hranicemi církevními. 

*) K^trzyňski, kodeks klasztoru Tynieckiego 19—20. 



— 29 — 

zůstával kastelán za všecku svou vojenskou, politickou 
^i soudní správu celé župy. I připisuje se již Boleslavu 
Chrabrému, že pro uhrazení nákladu na tuto kaštelan- 
skou správu nařídil platiti daň z každého lánu, zvanou 
stráž čili »stroža«.^) 

Každá kaštelanie rozpadala se na sousedstva čili 
»opole«. Takové opole bylo jakoby svým okresem, takže 
několik dědin dohromady zvláštním úvazkem k sobě bylo 
poutáno. Opole celé, nikoli jednotlivci, bylo jistými dáv- 
kami i povinnostmi k hradu zavázáno. Na př. jednalo-li 
se o stavbu hradu kaštelaixského, rozdělila se práce na 
opole. Ale největším břemenem pro opole byl »mír«. 
Za zachování míru a pokoje na svém území bylo kaste- 
lánovi odpovědno opole: opole bdělo, aby na jeho území 
nebyl žádný domácí ani cizí člověk zabit, ochromen, 
okrvaven, oloupen, okraden ; aby na něm se nezdržoval 
žádný palič ani jiný zločinec. 

Jestli tělo zavražděného nebo utopence nalezeno 
bylo na poh, na cestě, a nevévědělo-li se, kdo nešťastníka 
zabil, utopil, odpovídalo opole; opole mohlo vinu svésti 
na dědinu některou; dědina mohla se očistiti ukázáním 
na některý rod, a rod mohl ukázati na jednoho vinníka, 
kterýž svou nevinu mohl prokázati soudem božím 
(viz níže). Nemohlo-li opole se očistiti, platilo pokutu 
samo a sice 50 hřiven za porušení »míruc země- 
pánu, a za hlavu, jesth byl rytíř též 50 hřiven, jestli 
byl hosC 30 hřiven. Tato odpovědnost opole vztahovala 
se ale na všecky zločiny jiné v opoli spáchané, i byla 
největším břemenem zejména tehda, když se hosté a 
cizinci hojněji v zemi osazovah, i stala se nesnesitelnou, 
když knížata vsi klášterské a zejména nové kolonie 
německé od opole osvobozovali. 2) 

*) Boguchwal II. 25. *) Hubě, prawo polskie w wieku V6 
Warszawa 1874. 



— 30 — 

Soudy Boží čili ordalia. Od kastelánů a od hradů 
kíištelanskyeh vycTiázela též vSecka správa soudní, i , 
chceme pro nedostatek zpráv o Těšínském soudnictví 
upozorniti tuto na soudy Boží proto, že se často zpo- 
míná hradské kaple Těšínské. V této kapíi přecho- 
vávaly se ony nástroje, které na podstoupení soudů 
Božích byly potřebný : kotly, štíty, meče, kyje a železa. 
Vykonávaly! se soudy Boží za hojných obřadů nábo- 
ženských ve svatyních a za přítomností kněžstva. 
Mínilof se, že nevinnému sám Bůh nedá podlehnouti, 
pročež v takových případech, kde obviněný maje se z 
viny očistiti přísahami 2, 3, 6, 7, 9, 12 svědků, takových 
míti nemohl, zkoušela se nevina jeho buď železem, buď 
soubojem, buď vodou. 

Zkouška železem byla dvojí : buďto obviněný po 
3 rozpálených do červenosti železech, položených na 
zemi, kráčel bosýma nohama; buďto taková železa 
v holé ruce na 3 kroky nosil. Prvé však kněz železa 
svěcenou vodou pokropil, vykonav příslušnou modlitbu. 
Též bylo zvykem, že dva kněží nešťastníka kráčejícího 
po železe provodili. Po vykonané zkoušce ruce i nohy 
nešťastníkovy obloženy svěceným voskem; za tři dní 
ohlížely se ruce i nohy; nalezeno-Ii tělo popáleno, 
zůstal vinným i podstoupil trest na zločin vyměřený, 
buďto že ho bili, že mu ruka usečena anebo že ho 
oběsili. Souboj na meč a štít konal se známým 
způsobem; jen že soupeřové měli hlavy popelem po- 
sypány, aby krev řinoucí z ran jim nesplývala do očí. 
Souboj na kyje byl podobný. Zkouška vodou byla 
též dvojí; buďto nešťastníka do vody posvěcené na 
rukou i nohách svázaného ponořovali (vynořiHi se 
na vrch, byl vinen); buďto obžalovaný ruku až po loket 
ponořoval do vroucí vody, aby ze dna vytáhl předmět 



— 31 — 

do kotlá spuštěny J) Takové soudy Boží vykonávaly se 
na kaStelanských hradech ; pozdéji se některým klášterům 
z obdarování knížecího pouštělo toto právo, nazvané 
zkrátka železo, kyj a štít, jak toho bude zpomenuto. 

m. Těšínsko částkou Opolska 1163-1282. 

Když Vladislav II. 1. 1159 ve vyhnanství zemřel, 
synové jeho, Vladislavoviči : Boleslav, M esek a Kunrat, 
vrátili se do Polské, domáhajíce se otcovského údělu. 
Vrchní kníže Boleslav Kadeřavý za prostredkováním 
císařovým pustil jim 1. 1163 Slezsko,^) ale aby sobě 
zabezpečil vrchní právo nad Slezskem, podržel sobě 
některé hrady, z čehož se tím jistěji strhla válka, že 
Vladislavoviči nevzdali se nároků na starešinství polské. 
Nabyvše těch hradů opětně za pomoci císařovy^) po- 
dělili se Slezskem, tak, že Boleslav vzal Vratislavsko, 
Opolsko a Hlohovsko, Mešek jen Ratibořsko s Těšín- 
ském ; Kunrat určený pro stav duchovní nedostal údělu. 

Mešek I. 1163-1211. 

Kníže Mešek zasahoval neobyčejně mnoho v zá- 
ležitosti polské. Když totiž po smrti Boleslava IV. za 

^) Hubě, prawo polskie w 13. wieku 247—250. *) Jméno 
Slezsko má původ od hory Slenzy u Vratislavě a odnášelo se 
původně jen ku Vratislavská, ale přenáSelo se časem 
jednak na kraje dlouho polom ještě »polskými« jmenované, 
tedy i na Opolsko a Těšínsko, jednak přeneseno za 17. století i na 
kraje původně české (Opavsko i Kladsko). Etymologicky má se 
psáti po polsku Šl^sk (r Šlaz-sk), jak se na Těšínsku převahou 
píše a jak se za 16. století v polských knihách bez označení měkkosti 
»Sl^sk« správně psalo. Tvar Szlask autoritami Naruszewiczem, 
Lindem a j. posvěcený v polských spisech ovládl, ač jest zvuko- 
slovně tak odporný, jakoby se mluvilo: szlepy, szpiew místo 
šlepy, spiew. ') Roepell 363. 



— 32 — 

vrchního knížete Krakovského byl nastoupil Mešek 
Starý a za krátko (1. 1177) ustoupiti musil bratrovi 
svému Kaaimírovi Spravedlivému (1177 — 1194) 
vyhnaný strýc Mešek u soiymenného svého bratrovce 
v Ratiboři nalezl útulku, i) Ačkoli se dá mysliti, ře 
Mešek Starý usiloval o dobytí vrchního knížetství, Kazím Ir 
Spravedlivý nic nezazlíval Meškovi Ratibořskému, že při 
dvoře svém chová odpůrce, nýbrž spravedlivé se zachoval 
ku tomuto svému bratrovci^ když totiž Mešek se svým 
bratrem Kunratem na Vratislavského knížete Boleslava 
se obořil, ai jej i ze země vyhnal. I smířil Kazimír 3 
Vladislavoviře (1178—9) tak, že Boleslavovi Vratislavsko 
navrátil, Kunratovi za údél vyměřil Hlohoysko, a Meškovi 
k Ratiborsku přidal Osvětimsko a F^ytomsko.^j 

Pro které příčiny Mešek Ratibořský o dobytí 
Krakova a vyhnání Kazimíra se pokusil, není objasněno, 
ale jisto jest, že Kazimír až do smrti zůstal vrchním 
pánem polským. — Když Kazimír zemřel, vyhnaný 
Mešek Starý tím jistěji očekával opětné zvolení své za 
knížete Krakovského, čím nedospělejší bylí synové Kazi- 
mírovi, Lešek Bílý a Kunrat. Že ho nezvolili, pojistiv 
si pomoc Mešká Ratibořského a Jaroslava Opol- 
ského, učinil L 1195 válečnou výpravu na Krakoy, 
ale u Jendřejova poražen byl prvé, než přibyla vojska 
pomocná těchto spojenců.*) Přes tuto porážku Mešek 
Starý, arcif na krátko (1200—1208), učinén knížetem 
Krakovským. Jen přízni vrchního knížete tohoto Mešká 
lze připisovati, že kníže Ratibořské ku svému dílu 
mohl 1. 1201 přiloučiti Opolsko. 

To se přihodilo takto: Kníže Jaroslav, pán 
Opolský a Nisský, jsa biskupem Vratislavským, při 
snirti své zemi Nisskou poručil kostelu a biskup- 

^)líěg. I. 47. «) Reg. I. 48. ») Reg. I. 57—8. 



— 33 - 

ství Vratislavskému,^) a Opolsko zůstavil svémii 
otci Boleslavovi; když ale Boleslav dne 7. prosince 
1. 1201 zemřel, zflstaviv své zboží svnovi Jindřichovi 1. 
Bradě zvanému, Meáek Ratibořský zabral pro 
sebe Opolsko.2) Od té chvíle počíná se vlastně kní- 
žetství Opolské, rozložené na ohromném prostran- 
ství mezi knížetstvím Krakovským a mezi zbožím bis- 
kupství Vratislavského 3) a sousedící na celé čáře od 
města Cigenalsu počínaje až do uherských hranic s kní- 
žetstvím a biskupstvím Olomuckým čili markrabstvím 
Moravským, a sice řekami Hrudníkem až do vtoku 
Osoblahy, Stradunou až do vtoku Milice, potokem Miličem 
a Pštinou téměř*) až do Odry, Odrou až do Ostravice 
a po Ostravici až do Uher. 

Když 1. 1202 Mezek Starý zemřel, Meškovi Opol- 
skému, nejstaršímu to Vladislavoviči, náleželo prvenství 
polské; však o tom nikde není zprávy, co v té příčině 
podnikal. Tím usilovněji o vrchní knížetstvi Krakovské 
pracovaU potomci Boleslava Krakovského. 
Ovšem nebylo panství polské za rozbrojů tehdejších 
lákavé, poněvadž jedni dosadili na stolec Krakovský 
Kazimírova syna Leška Bílého, druzí zase syna 
Mešká Starého Vladislava III., příjmenem Lesko- 
nohého. Ale Vladislav brzo potom dán do klatby, 
načež v Krakově 1. 1210 dosedl předce Lešek Bílý. 

O tom, co kníže Mešek ve svém knížetstvi vy- 
konal, máme jen pověsti. První zvěst Mikuláše Pola^), 
že kníže Mešek jakési milence své 1. 1211 vzdal Opavsko 



^) Od té doby biskupové Vratislavští zasedají mezi knížaty 
Slezskými. ^) Reg. L 67. ^) Hranici tu k Nissku si označíme 
přesněji čárou vedenou s Praděda na Cigenhals a Fridlant. 
*) Úzký pruh na levém břehu Odry od Bohumína až ku řece 
Pštině sluSel k Opolsku. ») Jahrbiicher Breslaus I. 47. 

3 



— 34 — 

v dědictví, jest na ty časy příliš romantická; její histo- 
rická cena ničí se jménem Opavsko, jakého dlouho 
potom ještě neznali. Slultě tehda ten kraj Holasov- 
skem a hospodařil v něm tehda markrabí Moravský 
Vladislav U) 

Podstatnější jsou poněkud pověsti jedna o za- 
loženi kláštera Orlovského, ana zni : l^níže Mešek s chotí 
svou Ludmilou kdysi odpočíval po kratochvíli lovecké, 
když se nad nimi zdvihl orel, nesa v drápech ukořistěny 
lup. Orel lup upustil a polekaná od toho kněžna porodila 
na místě tom potomně Orlova nazvaném knížete Kazi- 
míra.2) Na památku tam potom knížecí manželé založili 
klášter. Druhou pověst zapsal Heinrich^), že kníže Mešek 
na krátce před svou smrtí benediktinům z Týnce dal 
kostel Mariánsky v Těšíně, poněvadž tam chtěl míti svou 
knížecí hrobku. — Obě ty pověsti mají historický základ 
ten, že kněžna Ludmila jest zakladatelkou 
kláštera Rybnického, i bylo tedy snadno hádati, že 
tito knížecí manželé založih téžOrlovský i Těšínský 
klášter. Oba knížecí manželé zemřeU téhož roku 1211. 



^) Že Hoiasovsko čili Opavsko od r. 1155—1211 bylo zbožím 
Českým, svědčí tyto zprávy: 1160 panovník český klášteru 
Hradišti potvrzuje 6. peníz ze cla H r a d e c k é h o, a 1. 1185 
křižovníkům sv. Jana vzdává H r o b n i k y nad P š t i n o u až 
po HlubČice i Bohdanovice; 1. 1185 knížata 01 o- 
mucká klášteru Hradišti vzdali Oldřišov; 1105 kníže 
O 1 o m u c k é Vladimír dlí v Opavě a 1198 témuž klášteru 
pouští druhý díl Oldřišova v kraji Holasovském; 
}. 1201 Přemysl Otakar I. král český a kníže Olomucké nařizuje, 
kolik desátku dávati z kraje Holasovského biskupovi 
Olomuckému. Hned potom knížetství Olomucké i s krajem 
Holasovským splynulo s markrabstvím Moravským, i panoval na 
Holasovsku od r. 1203—1222 markrabí Vladislavi. Srovnej 
mé dějiny Opavska; Reg. I. 103 a Biermann, Teschen 57. 

«) Vlastivěda Slezská I. 18. ») Gesch. von Teschen 47. 



— 35 — 

Kníže Kazimír (I2II-I230) 

nezasahoval tou měrou, jako Jindřich I. Vratislavský do 
záležitostí polských, pročež obrátíme pozornost ku věcem 
Opolským, z nichž nás nejvíce zajímají počátky ně- 
meckého práva a tím zároveň počátky kolonisace 
zvané německé, kteréž věci tak ohromnou změnu 
způsobily. 

Byli to hostí, hlavně kupci, kteří osazujíce se na 
krátko na dlouho v městech a na predklášteřích do- 
cházeli u knížat ochrany, jakož jsme se již zmínili, jaké 
tresty uvalovaly se na »opole« pro zabitého hostě. Tyto 
hosti knížata osvobozovali od soudu kaštelanského, tudíž 
jim nadávali vlastní pravo.^) Ve Slezsku 1. 1214 
hostům klášterským v Kostomlatech udělena jest první 
taková výsada^), ale kníže Kazimír takovéž právo uštědřil 
hostům svým v Opolí a Ratiboři možná ještě dříve, 
neboť 1. 1317 svému kaplanovi Šebestovi a jeho bratrovi 
pouští toto hostinské právo na jich ves Lesnici*). 
Máme tu tedy první ves osazenu na vlastním 
právě, nepolském. Kníže učinil tak k radě biskupa 
Vratislavského Vavřince*), a již r. 1222 témuž bisku- 
povi dává vůli, aby na biskupském zboží Újezdě u 
Ratiboře osazoval hosti z Němec anebo odjinud 
na německém právě. A jaké to právo německé 
jest, kníže Kazimír nám v listině o to vydané vypra- 
vuje: biskup má volno stavěti mlýny, loviti ryby, 
vyjímaje bobry*^); lidé biskupovi na obranu zemskou 
vytáhnou pod knížecím praporem ; kdyby válka za hra- 
nice nastala, nebudou povinni táhnouti do p ole, 
nýbrž postaví jen 3 ozbrojence posádkou na hrad kní- 

1) Hubě, prawo 13. w. 53-4. 2) Sil. IV. 98. ») Reg. í. 115. 
*) Biskupoval od r. 1207—1233. ^) Do té doby všecky vody, tudíž 
i lov ryb a bobrů náležely knížatům, 

3* 



— 36 — 

žecí; tíž lidé budou míti Vlastního svého fojta čili 
soudce a z peněz pokutních za zločiny ať od Němců 
ať od Poláků spáchané Vs zůstanou knížeti, Yg připadne 
fojtovi 1). A biskup nemeškaje povolal si svého fojta 
z Nisy dobře obeznámeného, jak se osadnictví provo- 
zuje, a nařídil mu, aby Újezd učinil městečkem a aby 
toto městečko i ostatní vsi spravovaly se právem 
Německé Středy^). A příkladu biskupova, neboť 
biskup Vavřinec na Nissku ohromně kolonisoval, ná- 
sleduje kníže sám, an německým osadníkům v H o š t ě- 
tíně dává táž práva, jakých užívají Němci v Bělé 
(Zůlz), zejména osvobozuje je též od »převodu« a 
»sledu«; do vojny za hranice nepotáhnou, budou míti 
vlastního fojta a jen tehda, když bude pře o hlavu, 
knížecí soudce s fojtem Bělským bude při rozeznávati. s) 
Jakož jsme mluvili o hostech a cizincích, zpome- 
neme též obchodníkův a cla. Biskup totiž k žádosti kní- 
žete Kazimíra 1. 1226 potvrdil sazby celní pro Olešno a 
Sevěř: prázdný vůz jedoucí z Moravy Olešnem 
do Kujavska kámen soli dá; na zpáteční cestě, veze-li 
sleď, dá 30 slanečků; jiné vozy, cožkoli vezou a kolik- 
koli koňů mají zapražených, platí skot stříbra. Odotro- 
kyně a otroka na prodej vedeného skot stříbra; 
tolikéž platí žid procházející, třebas ho na prodej ne- 
vedU; jezdci a pěšáci cizí, kteří vezou (na koni) nebo 
nesou zboží, nech židé nech křesťané platí po 2 opol- 
ských penězích, domácí nic. Kněží, rytíři, posh a knížecí 
celníci neplatí nic.*) Co se týče obchodních cest 
z Moravy byly té doby dvě: jedna od Hranic vedoucí 
na Hradec (s celnicí), Opavu ke Kozlí; druhá z Olo- 
mouce na Bruntál, Krnov a Hlubčice směrem k Hornímu 
Hlohovu. Ale o cestě od Moravy k Těšínu není 

1) Reg. 1. 239—50. ^) Reg. 1. 140. ») Reg. I. 202. *) Reg. 1. 293. 



— 37 — 

jiné zprávy leč nepřímé, že od Hranic odlučovala se 
cesta směrem k Jičínu. 

Mezi kláštery v zemi Opolské drží první místo 
panenský v Rybníku. Tomuto klášteru biskup Vrati- 
slavský listy danými dne 25. a 27. května 1. 1223 da- 
roval desátky biskupské v tato slova: 

»Ve jméno sv. Trojice. My Vavřinec z Boží Mi- 
losti biskup Vratislavský, známo činíme, že s radou 
Naší kapituly ke cti a slávě Boží pannám v Rybníku 
a k prosbě jasného knížete a pána Kazimíra, knížete 
Opolského, vzdáváme desátky své z vesnic kast elán i e 
Těšínské, kteréž jsou: Golesouo, Vizla, Yscri- 
ohino, Zamarchi, Nageuuizi, Suenchizi, pod- 
městí. Zasere, Clechemuje, Radouiza, Punzo, 
Beleuisco, Ogrozona, Nouosa^), aby je na věky 
drželi. Z desátků dávaných z nových osad pouštíme 
jim polovičku. Též jim potvrzujeme svobodné desátky, 
kteréž jim vzdali dobrovolně páni a rytíři Vincenc a 
Přibyslav, Križan a Jan, Jašo a Albert, Alexandr a 
Strezo, Sventoš . . . Všemír, Vratislav a Grimislav. Ko- 
nečně potvrzujeme kostelu sv. Mikuláše v Těšíně 
výměnou za nějaké desátky 40 hrnců medu, které po- 
ukazujeme na Kozlí. « 2) — Stran biskupského desátku viz 
níže k r. 1312. Ze vsí výše uvedených osada Puncov 
dostala se klášteru Rybnickému celá. Když tudíž kníže 
Kazimír 1. 1228 listem daným v Opolí klášter panenský 
2 Rybníka do Božího domu čili do Čarnov^su přenášel, 
potvrdil pannám všecky statky, i Puncov, a osvobodil 

*) Mísla tuto pojmenovaná jsou : Holešov, Visla, 
Jiskřící n, na Jemnici? (u Frýdku), Světici snad Svato- 
š ů v k a, podměstí Těšínské, K 1 e č o m ě osada zaniklá blíže 
Krásné, Radovice díl Punčová, Puncov. Bělevicko, 
Ogrozená. Zasere a Novosa zůstanou nevysvětleny. Viz Věstník 
Mat. Op. č. 2. «) Sil. I. 1—2. 



— 38 — 

obyvatele těchto klášterních dědin: od zemského 
práva, aby ti lidé již nebyli souzeni na kaštelanském 
hradě, nýbrž buď před knížetem samým nebo před pro- 
boštem klášterským ; že pokuty soudní zůstanou klášteru 
všecky. Též budou prázdni polského práva a 
osvobozeni od povinnosti, jež šlovou: stan, stroža, 
povoz, převod, bobrovníci, psare; nebudou po- 
máhali ku stavbě hradů; nepůjdou do vojny ze země, 
leč na zemskou obranu.^) 

Poněvadž Puncov jest první známou nám dědinou 
na Těšínsku, která byla zbavena břemen polského práva, 
zpomeneme, jaká to břemena polské právo ukládalo 
obyvatelům, podotýkajíce, že tíže polského práva začala 
se teprve tehda cítiti, jakmile některé osady některých 
povinností zemských byly zbaveny. Na př. čím více lidí 
bylo osvobozeno od vojny za hranice, tím více mužův 
bralo se potom na vojnu z dědin neosvobozených. A 
jaké to výhody plynuly Puncovanům z jejich osvobo- 
zení! Nepotřebovali stávati před soudcem knížecím 
v Těšíně, nýbrž měli za soudce svého pána, probošía 
kláštera panenského ; nikdo jich nesměl žalovati v Těšíně, 
nýbrž jen v Božím domě anebo před knížetem! Teh- 
dejší kastelán Těšínský Jan neměl jim co poroučeti, ne- 
mohl jich před svůj kaštelanský soud volati; přijel-li 
on nebo jeho úředníci do Punčová, nepotřebovali jemu 
dávati »stanu« čih noclehu a příslušné k tomu zdarma 
večeře ; potřeboval-li kastelán strážce do hradu, z Pun- 
čová nekonal nikdo > stroze « aniž také sypal obili na 
výživu stráže; bylo-li třeba hrady zemské opravovati 
nebo stavěti^), Puncované seděli doma. Přijela-li knížecí 

1) Sil. I. 3; Reg. 169. ») Léta 1228 kníže Kazimír podnikl 
velikou práci , že chtěl město Opole vyššími zdmi obe- 
hnati. Tuto práci velikou svěřil svému palatinovi a v odměnu 



— 39 - 

družina, vojsko nebo úředníci kaštelánšlí, v Punčově 
nesměli bráti »povozu« (vozův a koftňv), nesměli žá-- 
dali »prevodu« čili průvodcův a ukazovatelů cest. 
Prišli-li k Puncovu »bobrovníci« a »psari« t. j. 
lovci bobrův a zvěre, Puncované jim nepomáhali, jich 
neživili aniž psům loveckým pokrmu dávali. A byly 
ještě jiné povinnosti ze zřízení »opolského« plynoucí, že 
jich již nevykonávali: Puncované byli vyjati z »opole*. 
Byl-li kdo zabit, utopen na jich pozemcích, neodpoví- 
dala celá dědina, leda vrah sám, ale oni nebyli ani 
povinni vraha, lupiče, paliče hledati po jiných dědinách, 
poněvadž byli též jistotně osvobození od » sledu «.^) 

Benediktini v Orlové. 

Tenmé pověsti jdou, že klášter benediktinský v 
Těšíně 1. 1225 založen byl od mnichů z kláštera 
Týnce u Krakova, ale o kláštere Těšínském mluví se 
teprve 100 let později. Nicméně s jistotou lze za to 
míti, že kníže Kazimír okolo těch časů Orlovou vzdal 
zpomenutým benediktinům, poněvadž 1. 1227 dne 7. pro- 
since papež Řehoř vydal jim takové potvrzení : » Řehoř 
biskup, sluha sluhův, synům v Bože Otci milým opatovi 
a konventu v Týnci pozdravení a apoštolské požehnání 
.... Spravedlivým žádostem Vašim jsouce nakloněni 



za to dal mu ves Nemodlim (později Falkenberg), též ves Cel ad: 
při pohraničně řece Brynici slezskopolské a konečně ves Zátor 
na Osvětimsku. O tu věc podepsáni byli kasteláni: Bytomský, 
Osvětimský, Kozelskv, Ratibořský, Těšínský, Mikulovský a 
sice Ondřej, Verner, Načeslav, Jakub, Jan, Ondřej. (Rzysczewski 
& Muczkowski cod. dipl. Pol. IH. 1.3.) 

*) Jména různých poplatkův, daní, povinností a robot 
z práva polského plynoucích jsou ještě: gród, gíowa — zagřowne, 
nar^b, naraz, narok, odprawcowe, pecina, podworne, powoíowe, 
poradelne, rogowe, sep, vojna a j. 



— 40 — 

dědinu slově Oři ova se vším právem a příslušenstvím, 
jak ji pokojně držíte, Vám i klášteru mocí apoštolskou 
potvrzujeme. Kdyby někdo proti tomu potvrzení jednal, 
věz že stihne jej hněv Boží a svatých apoštolů. Dáno 
v Lateraně.«i) Druhý list daný 26. května r. 1229 zní: 
»ftehoř biskup, sluha sluhův, synům v Bože Otci milým 
Luitfridori opatovi a všem bratřím kláštera Tyneckého 
potvrzujeme klášter s veškerým příslušenstvím, se všemi, 
kostely, desátky, brtmi, hospodami, myslivostí, lovením 
ryb: dědiny Oři o w a, Dubrawa, Koczobenz, Cier- 
litzko, větší Gorzice, Uchilsko, Ostrawa, Wierz- 
bica, Zablocie, Zukow, fLacbanty-), Golko- 
wice; dále desátky z podílů Kozelských 3) příslušných 
ku kaštelanii Ratibořské u Rybníka, kteréž důstojný 
bratr náš biskup Vratislavský Vavřinec s vůlí kapituly 
klášteru byl pustil; též dvě hospody a »trhové« vBytomi. 
Kdyby se někdo opovážil klášteru majetek ciziti a kaziti 
po druhém a třetím napomenutí zbaven buď své hod- 
nosti, nepřistupuj ke stolu Páně a po smrti propadni 
ustanovenému trestu. Dáno v Perusii.**) 

Z listin vychází — ač druhá není jasná — že nejspíše 
klášter Tynecký, drže za majetek původně jen Orlovou 
a Dubravou, ve všech Chotěbuzi, Těrlicku, Ostravě, 
Vrbici, Záblatí a všech nyní pruských ale tehda ku 
kaštelanii Těšínské příslušných Gořicích, Uchylsku, Gol- 
kovicích a neznámých Lacbantech měl jen desátky a 
podací ; ale zjevno jest, že měl v Orlové už tehda značné 
hospodářství ; že se benediktini zabývali též včelařstvím 

^) Kelrzyňski, kodeks klasztoru Tynieckiego 14. ^) Lac- 
banty není Lutyně, jak Biermann, Regesta i K^trzyňski míní. 
Viz Věstník Mat. Op. čís. 2. ») Z té listiny máme důkaz, že 
kaštelanie Těšínská ještě 1. 1228 byla větší než nynější Těšínsko 
a zároveň i druhý, že Ratibořská kaštelanie vznikla rozdělením 
Kozelské a Těšínské. *) Ketrzyňski 19—20. 



— 41 — 

(brtmi); že měl hospodu a volný bez poplatků trh 
(»targowe«) v By to mi. — Škůdcům kláštera hrozí se 
klatbou církevní: zbavením hodností, vyobcováním z 
církve a nepochovánim na hřbitove. 

Tím časem vlekl se tuhý spor o hranice biskup- 
ství Olomuckého a Vratislavského, takže papež Řehoř 
biskupovi Krakovskému a proboštům Pražskému a Kra- 
kovskému 1. 1229 ten spor ukliditi rozkázal. Jednalo 
se o zboží na Prudnicku, jak svědčí poručenstvi Jana 
syna Žibotova, který s bratrem svým Domaslavem 1. 1223 
tak ujednal, že vsi Prudinu, Kresov, Tisovice, 
Hostom a Lubří jakožto nesporné poručil kostelům 
biskupství Vratislavského ; o ostatních pak, které při- 
padnou k Moravě, až hranice bude ustano- 
vena mezi Polány a Moravany, nech bude na- 
řízeno, jak bratr Domaslav nařídil. i) Škoda, že o těch 
sporech nemáme určitějších zpráv. Spory ty patrně 
vyřídily se tak, že řeka Prudník až do vtoku Osoblahy 
učiněna jest rozhraním. 

Věd polské braly se neutěšeně. Vyhnaný kníže 
Vladislav Leskonohý nabyv zase krajův velkopolských 
místo aby Krakovskému Leškovi Bílému pomáhal v boji 
proti Uhrům a Rusům, se potíral se svým bratrovcem 
Vladislavem Odoničem, až Jindřich Vratislavský do těch 
sporů se vložil (1217); však za krátko rozdvojili se zase, 
i povolán opětně Jindřich Vratislavský od Leška Bílého 
a od jeho bratra Kunrata Mazovského na pomoc, když se 
jednalo i o pokoření Svatopluka Pomořanského. Však u 
Nákla (1227) Lešek zavražděn a Jindřich sotva vyvázl. 
Úmrtí vrchního knížete Leška Bílého mělo veliké ná- 
sledky : německý řád usadil se v Prusku a o poručnictví 

^) Viz Prudnicko v čas. Mat. Mor. 1893 a Dějiny Opav- 
ska 32. 



— 42 — 

nad Leskovým synem Boleslavem Stydlivým nastal rozkol 
n^ezi Jindřichem Vratislavským a mezi bratrem 
nebožtíkovým Kunratem. Jindřich sice uvázal se v po- 
ručnictvi v Krakove, ale Kunrat Mazovský ho zajal 
v kostele a odvedl do zajetí v Plocko (1228). Syn Jin- 
dřichův, Jindřich II., sbíral sice vojsko na osvobození 
otcovo, ale matka jeho, sv. Hedvika, vypravila se ku 
Kunratovi a vyprosila manžela svého ze zajetí, aby pře- 
kazila krve přelévání. Tak opanoval Kunrat Mazovský 
v Polské, a Vladislav Leskonohý po třetí ze země vy- 
hnaný usadil se v Ratiboři, kdež prý f 1. 1232. Kníže 
Kazimír t 13. května 1229 a pochován v klášteře Božím 
domě. Zůstavil vdovu Violu, kněžnu Bulharskou, syny 
Mešká i Vladislava a dceru Věnceslavu, kteráž stala se 
mniškou v klášteře Božím domé.^) 

Kněžna Viola (1230—1238), 

vdova Kazimírova, počátečně sama se syny svými vládla, 
jak svědčí aspoň list 1. 1230 daný, kterým se syny 
svými Meškem a Vladislavem na záduší za nebožtíka 
manžela odkazuje statky klášteru sv. Vincence ve Vrati- 
slavi. 2) Brzo potom jest poručnikem Jindřich Vratislavský, 
kterýž od Boleslava Stydlivého na pomoc povolán byv 
do Krakova proti Kunratovi Mazovskému, tohoto vy- 
pudil a sebe knížetem Krakovským i Sudomír- 
ským učinil (1232). Téhož roku Jindřich Vratislavský 
jakožto kníže Krakovské a poručník knížat Mešká a 
Vladislava Opolského činí nadání kostelu v Měchově za 
přítomnosti kastelánů Osvětimského, Mikulovského 
a Severského Vernera, Ondřeje a Jaksy^). Ale podo- 
balo by se, jakoby kníže Jindřich byl usiloval o pokoření 

i) Grotefend, Stammtaf. d. schles. Fursten. -») Reg. I. 179. 
8) Reg. I. 190. 



— 43 -- 

kněžny Violy a její synův, nebof ne nadarmo kněžna 
žádala a dostala ochrany u papeže v tato slova: 

»ftehor biskup . . . ctihodným arcibiskupovi Hněz- 
denskému, biskupům Vratislavskému a 1 o m u c k é m u 
apoštolské požehnání. Přijavše sestru v Bože Otci milou 
Violu, vdovu knížete Opolského i její syny se všemi 
jich statky v ochranu, nařizujeme Vám, abyste ji od 
utiskování chránili. «i) — Že též Olomucký biskup ochrán- 
cem byl jmenován kněžně, možná, že se strany Moravské 
podobněž konaly se nějaké nájezdy do Opolska. A biskup 
Vratislavský kněžnu zajisté podporoval vydatně, poněvadž 
Viola uznávajíc tyto služby touž svobodu mu pustila pro 
ves Kluče, jaké se těšil biskupský Újezd.^) 

Kníže Jindřich zatím stav se poručníkem též Bole- 
slava Stydlivého a jsa mnoho zaneprázdněn v Polské 
s Vladislavem Odoničem obyčejně na cestách svých 
zpátečných z Krakova s kněžnou Violou jednal o věci 
Opolské: 1. 1234 v Božím domě, 1. 1236 v (irošovicích 
a naposledy 1. 1238 v Bobrovnikách, kdež Viola jakožto 
kněžna na Kališi a Rudě se synem svým mladším 
Vladislavem kastelánu Krakovskému dovoluje osaditi 
na německém právě Lubnice a Konařev, což dosvědčiU 
kasteláni z KaUše, Rudy a Těšína: Ondřej, Broniš a 
Rupert.8) L. 1238 kníže Jindřich s kastelánem O s v ě- 
timským Vladimírem naposledy byl v Krakově; za- 
stihla jej i Vladislava Odoniče smrť. Dědictví Jindřichovo 
přejal syn Jindřich II. Pobožný: Dolní Slezsko, Lebus, 
díl Velkopolska a Krakovsko; nebylo tedy mocněj- 
šího knížete druhého v polské říši. 

Současně nastoupil v Opolsku Mešek IL, a jeho 
bratr Vladislav panoval s matkou na Kališi a Rudě. 

*) Theiner, Mon. Polon. I 24, Mor. II. 259. a) Reg. I. 210. 
») Reg. I. 201, Cis. 682—3, 222. 



r- 44 — 

Kníže Mešek 11. (1238-1246) 
měl již 1. 1239 za manželku Juditu, dceru Kunrata 
Mazovskéiio, což bylo příčinou, že mu bylo potom za- 
sahovati v záležitosti polské. 

Co do činnosti domácí vstoupil úplné v šlépěje 
otcovy a podporoval kolonisatorskou práci na prospěch 
biskupství Vratislavského, klášterů Lebus- 
ského a Vratislavského u sv. Vincence a po- 
sléze na prospěch križovníků sv. Jana v Hr oh- 
níkách na Moravě. 

Z hojných o to vydaných listin nadačních zpome- 
neme jen, že biskupovi Tomášovi pro Újezd, Hoštětín a 
Stinavu pouští knížecí regále na zlato, stříbro, kov 
a sůl.i) A kdež Lebuskému klášteru dovoluje koloni- 
sovati i na Osvětimsku^), však co do soudnictví zů- 
stavuje sobě aspoň krevní viny. 

Hlavní novoty za knížete Mešká před nájezdem 
Tatarským zavedené jsou počátky hornictví, za 
druhé osazení križovníků sv. Jana v zemi. Kníže 
Mešek přál tomu řádu takovou měrou, že posléze sám 
jest učiněn křižovníkem. Bylif Johanité již déle 60 let 
na Hrobnikách při samé hranici na Moravě (Opavsku) 
osazeni, i dostávalo se jim poznenáhlu ku jich komendě 
Hrobnické statkův na Opolsku : Jodlovnic a Tisků v 
(1. 1239 za přítomnosti kastelána Jana Těšínského), Ma- 
ková, Řepic a Blatnice. A tyto statky jim osvo- 
bozeny byly na právě německém a ode všech břemen 
polských tak dokonale, že jim puštěno i hrdelní právo. 
A pro jich nejpřednější statek Mako v, který řádu zůstal 
až do nejnovějších dob, kníže pustil jim i právo trhové, 
ovšem se zřetelem k jich zásluhám o chudinu, pro niž 
byh zřídili tuším špitál.^) 

1) Reg. I. 244. 2j Reg. 290. ») Reg. I. 299, 240, 242. Jiné 
zprávy o činnosti Meškově viz tamtéž 230, 227—8, 229, 234, 243. 



- 45 - 

Tataři. 

Tatarský nájezd otresl tak mocně Evropou, že ne- 
známe druhého zjevu dějinného, aby tak mohutné a až 
do přítomnosti trvalé sledy byl pozůstavil hlavně v říši 
polské a české : po opustnutí krajů v stala se kolon i sace 
zvaná německá počátečně potřebou, potom ale hospo- 
dářským pravidlem. Z čehož vznikla úplná proměna 
řádův společenských, právních, hospodářských i národ- 
ních. Opolsko, jak se zdá, tatarským nájezdem málo 
bylo dotknuto, proto jen na krátce o něm povíme. 

Půl milionu jezdců Džingischan, vnuk Batův, vyvedl 
ze stepí záchvalinských 1. 1237, a vládna vojsku surovou 
kázní vedl je od vítězství do vítězství. L. 1240 padl Kyjev, 
13. března 1241 dobyto Sudomíře a hned též i Krakova. 
— Odtud vrhli se Tataři na Opolí, kdež se jim marně 
na odpor postavili tuším obě knížata Mešek a Vladislav, i) 
Od Opolí táhh do Dolního Slezska, kdež se jim Jindřich H. 
Vratislavský na odpor připravoval ; matka jeho sv. Hedvika 
a Anna její snacha, dcera krále Václava českého, prchly 
do Krosna. Jindřich utkal se s Tatary na Dobrém poli 
u Lehnice, ale marný byl odpor proti přesile: dne 9. 
dubna zahynul i se statečným svým vojskem. Již blížil se 
král český, ale Tataři obrátili se směrem k Otmuchovu, 
tedy do Nisska, odkudž prorazili do Holasicka (Opavska) 
po cestě tuším obchodní od Nisy k Prudníku a Hlub- 
čicím. Pobyvše na Opavsku s týden zaměřili přes Hradec 
k Přerovu a Olomouci. 

I zdá se tedy, když kníže Mešek již dne 8. května 
1241 listem daným v Ratiboři potvrzuje Johanitům 
statky Makov, Řepce, Blatnice a Tišky^), že 
Opolsko a tím více Těšínsko bylo Tatarův celkem uše- 
třeno. 



^) Roepell 468, Reg. I. k r. 1241. «) Reg. I. 254. 



— 46 - 

L. 1243 dne 15. října f sv. Hedvika. 

Kníže téhož roku dlel na Kališi u matky své Violy 
a bratra Vladislava^), patrné proto, že se tchánem Kun- 
ratem měl důležité jednání, neboC téhož roku jest Kunrat 
knížetem Krakovským a potvrzuje klášteru ve Sta- 
ni^tkách též zboží na Osvétimsku: Zátor, K§ty (Lie- 
benwerda) a Vítov na Sevěrsku^). Zdálo by se, jakoby 
tu kníže Krakovské zasahoval v právomocnosf knížete 
Opolského. 

Téhož roku měl kníže Mešek jednáni o vsi při 
hranici Moravské Sonov a Klyzino, že za ně 
dal klášteru Lebusskému 3 jiné^). S touto možná věcí 
souviselo, že 1. 1245 papež Inocenc na novo potvrdil 
hranice biskupství Vratislavského. Zajímavo jest, že se 
v listině potvrzovací jmenuje mnoho hradů nových, které 
po roce 1155 na jižní straně k Moravě vznikly. 

Léta 1155 byly jen 3: Těšín,Kozlí a Otmuchov 
a 1245 jsou: Těšín, Ratiboř, Kozlí, Tošek, Opolí, 
Otmuchov. (Viz str. 26.) 

Ke konci svého života kníže Mešek se svým tchánem 
Kunratem třetí tuším výpravu podnikl na Boleslava 
Krakovského ; výprava ta za pomocí pohanských Litvínů 
a Jatvigův byla po vítězné bitvě u Zařiševa úspěšná, 
poněvadž Mešek s Kunratem vystavěli 3 tvrae: v Kra- 
kově, u Týnce a u Lelova. Přes to ale ostal Boleslav 
Stydlivý pánem*). Dne 29. října 1. 1246 v Kozlí činil 
kníže poslední vůli i poručil na záduší mnohé statky 
kostelům (Vratislavskému, Opolskému), klášterům Bo- 
žímu domu a dominikánskému v Ratiboři (kde chce 
býti pochován), též německému řádu odkázal 100 hřiven. 
Zemi svou poroučí, zůstane-li manželka Judita bez- 

^) Reg. I. 254. 2) Reg. I. 2 9. ») Viz v hist. topogr. Opav. 
Klezín. *) Roepell 4^88—9. Reg. I. 284. 



— 47 — 

dětna, bratrovi Vladislavovi. Vdova Judita do- 
stane hrad Tošek ; kdyby vdovský stav proménila, vezme 

500 hřiven věna. MatkaViola dostane hradv Ratiboř 

ti 

3L Těšín, ale nevezme prvoročního platu, který určen 
jest na dluhy a na chudinu.^) 

Vladislav 1247-12^1. 

Poněvadž kníže Mešek dne 29. října činil poru- 
čenství, kníže Vladislav v panství O polské uvázal 
se asi ke konci roku 1246, tedy jen několik dní před 
úmrtím markrabí Vladislava II., pána na Opav- 
sku, kteráž skonal dne 3. ledna r. 1247. Z toho plyne 
samo, jak málo zasluhuje víry zpráva pokračovatele 
Kosmova^), který vypravuje, že po smrti knížete Mešká 
(o)polského páni zemane Opolští sobě za pána Vladi- 
slava II. byli zvolili, kteréhož po smrti Frydrycha Ra- 
kouského též stavové Rakouští za kníže byli přijali. — 
Ano kdyby věc skutečně pravdivá byla, ač omyl českého 
kronikáře stejnými jmény jest vysvětlitelný, volba ta 
byla mama, poněvadž Vladislav Moravsko-Opavský ne- 
mohl se uvázati v Opolsko. — Zprávu tedy o nabytí 
Opolska třeba zavrhnouti, ale jakož český kronikář 
českému Vladislavovi dává nabývati země polské, 
totiž Opolska: tak polští kronikáři a jich následníci 
polskému Vladislavovi dávají ztratiti českou zemi, 
Opavsko. 

Obojí zprávy odporují skutečnosti*), poněvadž jak 
předtím na Opavsku panovali Přemyslovci, a na Opolsku 

V Reg. 1. 286. ») Prám. česk. II. 286. 

*) Poněvadž ale právě u polských kronikářů a jich 
následníků mínění o ztrátě Opavska se rozšířilo, jest po- 
vinností naší, vystopovati, proč se taková myšlenka ujati mohla. 
Sestavíme-Ii si různé a na vzájem sobě odporné zprávy, nalezneme 
k tomu bludišti snadno klíč. H e y n e (Dokumentierte Gesch. d. 



— 48 — 

Piastovci, hned roku 1247 zemépanská práva vykonává 
na Opavsku Přemysl Otakar II., an jedná o Opavu, 



Bisthums Breslau 988) přiděluje knížeti Mešlvovi 1. 1178 Rati- 
bořsko a Opavsko; Pol praví, že kníže Mešek 1. 1211 daroval 
Opavsko své milence; Boguchwaí tvrdí, že Opavsko za- 
bral král Přemysl Otakar; Dlugoš zase jednou hlásá, že 
již král Václav I. Opavsko zabral, po druhé klade Přemyslu 
Otakarovi do úst, že kníže Mešek Opolský jemu poručenstvím 
odkázal Opavsko, po třetí 1273 posílá Boleslava Krakovského 
do Opavy jednat o vydání Opavska, ale ponechává mu konečně 
Opavsko do dvaceti let, až se konečně na Opavsko — zapo- 
mene!! Ze zpráv tak odporných vysvítá jen, že kronikáři ne- 
vědí si rady s Opavskem a tudíž ani jich následníci: 
Heinrich Gesch. von Teschen a ve Volného Taschenbuchu 
1829 str. 209; Roepell Gesch. Polens 1890 str. 521 a jiní. 
— Základ a původ toho zmatku učinil Boguchwaí, který jsa 
nájezdu na Opavsko pamětníkem jistotně aspoň temně věděl, 
že výprava na Přemysla Otakara děje se pro zabrání něja- 
kých zemí; i myslil nejspíše, když se na Opavsko výprava 
konala, že Přemysl Opavsko zabral; důvod takový ze souvěkých 
událoslí polských byl na snadě. Ale nevěděl, komu Opavsko za- 
bráno. — Boguchwaí t ^si 1254?. 

Druhý zmatek o Opavsko nastal r. 1337, když kníže Mi- 
kuláš Opavský připojil ku českému Opavsku polské kníželství 
Ratibořské. O toto Ratibořsko, že je Přemyslovec dědil po 
Piastovci po všech polských zemích strhla se nevole. A od té 
chvíle, co Mikuláš nabyl Ratibořská, počíná se Opavsko stavěti 
do jedné řady s knížetstvími polskými (slezskými), kterýž 
zmatek dovršil se tou okolností, že knížata Ratibořská, ač 
třebas nedrželi nic vlastního Opavska, psali se napořáde 
též knížaty Opavskými. Začalo se tedy věřiti, že Opavsko 
bylo též původně polským, Dlugoše pak musily v tom mínění 
utvrditi holé tituly knížat Ratibořských, jakož také nejlépe 
tomu to svědčí, že Vladislava Opolského jmenuje knížetem 
Ratibořským. 

Novověcí spisovatelé, jako Roepell, Heinrich, vidouce 
Opavsko ku Slezsku počítáno, a nevědouce, kterak a po 
jakých a to několikastoletých sporech se Opavsko a sice teprve 



— 49 — 

Bruntál a Úvalno;^) na OpoLsku zase Vladislav o 
Reptov činí nadání. 2) 

Knížeti Vladislavovi nastalo důležité jednání ro- 
dinné, když jeho švakrová Judita, chtějíc zméniti stav 
vdovský, měla se vdávati za Jindřicha III. Vratislavského ; 
i měl jí vyplatiti 500 hřiven. Za tou příčinou začal 
jednati s bratrem Juditiným Kazimírem knížetem Kujav- 
ským, že mu svĎj kraj i hrad Rudu vydá v zástavu. 
Dříve však než se to stalo, obyvatelé toho hradu při- 
volali Poznaňského knížete Přemyslava, s nímž již prvé 
(1249) byl jednal na Kališi kníže Vladislav, a poddali 
se jemu. — Z toho vznikla válka o ten hrad, ale skon- 
čena 1251 tím způsobem, že Vladislav pojal za manželku 
Přemyslavovu sestru Ofku.^) Touto svatbou stal se 
strýcem Vladislavovi Lokétkovi a Přemyslavu potom- 
nímu králi polskému. Poněvadž matka Viola dne 7. září 
1251 zemřela a švakrová Judita se vdala, dostal zase 
v držení Ratiboř i Těšín. — Založil klášter cisteriacký 
»Vladislav« později Ruda jmenovaný.*) 

Maje za souseda Přemysla Otakara II., tehda ještě 
markrabí Moravského, obracel jistotně častěji zraky své 
k Opavsku, neb již tehda na Osoblažsku rozvíjel svou 
činnost biskup Bruno Olomucký, an právě tam při hra- 
nici byl osadil své many, kteří nejen kolonisovali ale i 
o ochranu zboží biskupského proti zemi Opolské pečo- 
vali, zakládajíce hrady. Na př. Herbort s biskupem na 
spolek založil Fulštejn, a biskup sám hradbami i hradem 
opevnil si město své Osoblahu. Vynikajícími takovými 
many byli Herbort z Fulštejna a Helembort de Turri. 

r. 1680 konečně překlonilo ku Slezsku, operovali s Opavskem 
jako s polskou zemí, čemuž se nesmíme diviti, když i Šafařík 
Těšín sku (!) dává odpadnouti od českých zemí 1. 1279! 

1) Viz dějiny Opavska. ») Reg. I. 288—9. 8) Reg. 1. 307 ; II. 4. 
*) Reg. II. 13. 



- 50 — 

Že již nebožtík bratr Vladislavův k hranici Mo- 
ravské mél zřetel, zpomenuli jsme, i byloby žádoucno 
zvěděti, jaké spory kníže Opolské měl s many bisku- 
povými, abychom vysvětlili příští události; než nelze 
nám nic jiného zaznamenati leč to, že biskup 1. 1252 
dne 29. září kapitole Olomucké zapsal ves pohraniční 
Rad slavíce, kterou třeba pokládati za spornou i) a 
od Opolska k Moravě priloučenou. I lze na jisto za to 
míti, že u Vladislava trvaly nějaké kyselosti, pro které 
se účastnil 

nájezdu na Opavsko I. 1253. 

Příčinou toho nájezdu bylo, že Bela IV. král uherský 
s markrabím Přemyslem Otakarem II. o dědictví Baben- 
berské se přeli: Přemysl Otakar stav se již knížetem 
Rakouským strojil se do Štýrska, které král uherský jemu 
byl zabral. Proto tedy sosnovány od krále uherského 
útoky na Přemysla s pěti stran. Do Olomucka vtrhli 
Plavci a do Opavska vpadnouti nařízeno bylo Bolesla- 
vovi Krakovskému, zeti, a Danielovi Haličskému, svaku 
krále Uherského. 

O tomto nájezde máme zprávu ruskou, která zní : 
>Král uherský poslal k Danielovi řka: , Příbuzný jsi mi 
a svat jsi, pomoz mi na Čechy a táhni na Opavu.' 
Daniel slávy chtivý, an před ním ještě žádný ruský 
kníže s Čechy byl neválčil, poradil se s Boleslavem 
Krakovským, který neměl chuti, až ho manželka Kuňka, 
dcera Bélova přemluvila. I pojav Daniel syna svého 
Lva a od bratra Vasilka na pomoc tisícníka Jurju, spojil 
se s Boleslavem u Krakova. Když pak přišli ku řece 
Odře ku hradu Kozlí, k nim přijel kníže Opolské, Vla- 
dislav, syn Kazimírův, a připojil se. Od Kozlí táhnouce 
s jízdou a pěšími teprve u řeky Pštiny (asi u Tlusto- 

1) Mor. III. 152—3. 



— 51 — 

most) učinili poradu vojenskou, kudy mají bojovati. Ale 
Vladislav, kníže Opolské, markrabí Přemyslův soused, 
ukládati počal o lesf, i dal knížeti Lvovi, který měl 
sám s většinou vojska výpravu učiniti, vůdce zrádné, 
kdežto král Daniel s Boleslavem a vůdcem Jurjím i ne- 
mnohým vojskem zůstal v tábore u Pštiny. Kníže Lev 
prohlédl brzo, že ho vůdcové klamou i nei)OsIouchaje 
jich obrátil se k horám a plenil. 

Konečně vypravil se Daniel s Boleslavem na Opavu 
sám. Když se blížili k městu, vytáhl z Opavy Ondřej 
s českým vojskem a šťastnou svedl bitvu, v níž porazil 
Poláky a Rusy, mnoho jich sbil, mnohé také odvedl do 
zajetí. Proto vzešel veliký strach na vojsko Danielovo. 
To pozoruje Daniel řekl k vojínům: » Proč, žasnete? 
Nevěděli jste, že vojna bez padlých mrtvých nebývá? 
Nevěděli ste, že na muže bojovné vyšli jste, ne na ženy ? 
A pak-li muž ubit jest na bitvě, jaký div? Jiní pak i 
doma umírají beze slávy; ti pak se slávou umřeli. « 
Těmi slovy dodav mužnosti lidem svým, obrátil vojsko 
na novo k Opavě. Vladislavovi Opolskému pak činil 
trpké výčitky: »Mně jsi učinil nepravdu a sama sebe 
jsi pohubil. By syn můj Lev i lidé moji zde byli všichni, 
to by byli zemi té velikou škodu způsobili, i město 
Opavu okamžikem by byli vzah ; tak ale škodu jsi způ- 
sobil i synu mému i vojsku. « 

Daniel byl by rád poslal pro syna Lva, ale neměl 
koho; vojsko pak nijakým způsobem nechtělo již na 
Opavu. I řekl jim: »Pak-h vy chcete pryč, však já chci 
ostati sám s malou družinou i dočkati vojů svých. « 
Uslyševše to Boleslav i jeho vojsko stanuU níže města 
při řece > Opavě «. Toho pak večera přišel Lev s voji 
svými nesa veliký plen. 1 učinil hned poradu, že na 
zejtří přejdou řeku i obklíčí hradby a že požehou vše 

4* 



— 52 ~ 

vnéjší chrámy i ohrady i humna. — Když nastalo jitro, 
učinili tak. Boleslav pak nješel za reku, nýbrž stál na 
horách (někde u Oldřišova), jen Vladislav šel. Daniel 
přibyv k první brané, spálil okolí ; když přibyl ke druhé 
bráně, Beneš s korouhví postavil se před bránu a 
bránil se statečně, pobíjeje mnohé, jiné pak zaháněje. 
Jakmile přišli ku Iřetí bráně, kázal Daniel ssedati s koňů 
a páliti okolí ; však posádka vyběhši z města a pustivši 
se do Rusův, u samé brány jich mnoho pobila, aniž 
brány uzavřela. Král Daniel strádaje na oči neviděl 
brány otevřené, tudíž zmeškal dobu příhodnou dostati 
se do města. Nadarmo tasiv meč zastavoval svůj lid 
utíkající. Po nezdařeném obléhání Opavy nařídil synu 
svému Lvovi, aby vypálil a poplenil celé okolí Opavské. 
Na druhý pak den sebrali se táhnouce na hrad Násile, 
nebof tam bylo mnoho Rusův i Polákův zajato. Po^ 
sádka Násilská, vidouc velké množství nepřátel, po uči- 
něné smlouvě se vzdala, načež Daniel na Násilském 
hradě vztýčil svůj prapor, posádku (»kladníky«) pak 
propustil na svobodu. 

Zatím uslyšel Daniel, že Beneš táhne na Hlubčice, 
pročež spojil se s Boleslavem i hnali se tam. Ale štěstí 
Danielovi zase nepřálo, neb Vladislav Opolský mu zase 
velmi zle učinil, že totiž byl vypálil všeky vsi v okolí 
Hlubčickém. Tak vojsko Danielovo nadarmo hledalo 
dřeva i slámy, aby mohlo zapáliti Hlubčice. Na večer 
radili se: »Kam půjdem? ČiK k Osoblaze, čili na Her- 
bota (na Fulštejn), čiU vrátíme se domů ? c Zatím Herbort, 
biskupský podstolí, poslal Danielovi meč na znamení 
pokoření svého. A tak dohodnuvše se Daniel i Boleslav, 
když všecku zemi popálih, že dosti vykonali, i vrátili 
se přes Odru na Krakov, kdež Daniela čekali poslové 
papežští, nesouce mu korunu královskou. Daniel vrátil 



— 53 — 

se zemí Sudomírskou do Chelmu »se ctí a slávou «, »nebo£ 
nebyl nikter^ kníže ruský bojoval v zemi české, velebil 
Boha i přečistou mater i sv. Jana Zlatoústého.* Hůfe 
než Rusové okolo Opavy, pustošili Plavci a král Bela 
okolo Olomouce. O 

Tak nám s udáním příčin ohlašuje o té výpravě leto- 
pis Ipatěvský. Boguchwal suše zpomíná, že knížata Bole- 
slav Krakovský a Vladislav Opolský i s Rusíny zemi 
Opavskou od krále Přemysla Otakara^) zabranou ohněm 
a mečem zpustošili.^) A Dlugoš suchou zprávu tu jen roz- 
šířil rka: >Boleslav Krakovský, Vladislav Opolský a 
Ratibořský (!) těžko nesouce, že Opavsko Čechové a jich 
král nebožtík Václav byli zabrali, s knížaty ruskými 
(nejmenovanými) do země Opavské nepřátelsky vpadše 
ji všecku koristěním, pálením a vražděním zpustošili. A 
když všecka města i dědiny vypálili, vedouce dobytek 
i lidi obojího pohlaví do zajetí do svých vlastí 
se bez úrazu navrátili.**) Zpráva Dlugošova patrně jest 
upnlišena, jinak by měl Roepell pravdu^), že knížata 
polská » Moravu (Opavsko) na způsob tatarský zpusto- 
šili ;< potvrzuje se však zpráva, že bylo ještě zvykem 
zajatce odváděti do otroctví, když sazby celní vyka- 
zovaly i poplatky z otroků, jak sme na stránce 36. 
ukázah. 

Že Přemysl Otakar, byv s tolika stran napaden a 
jsa také zaměstnán v zemi úřadem královským po 
smrti svého otce téhož roku nastalé, nemohl vinníky 
hned potrestati, jak chtěl všecky, i Daniele, i Boleslava 
i Vladislava, rozumí se samo sebou. 

Zatím tedy kníže Vladislav vykonal bohumilý 

*) Viz Dějiny Opavska 51 — 4. ^) Nebyl ještě králem. ^) Bie- 
lowski mon. Polon. IJ. 537. *) Dlugoš, Lipsiae 1711, 735. 
*) Roepell, str. 521. 



— 54 — 

skutek, an v Bytomi kostel vystavěl a jej nadal kníže- 
eimi platy z Bytomě a Olešna.^) 

Dne 8. května roku 1254 v Krakově za přítom- 
nosti mnohých knížat a biskupův, též Vratislavského, 
prohlášen jest za svatého sv. Stanislav, za jehož pří- 
mluvou král Přemysl Otakar byl učinil šťastnou výpravu 
do Prus roku 1254. 

Nájezd na Ratibořsko. 

Když se král z té výpravy pospěšně k Vídni pres 
Opavu vracel, zůstaviv vojsko své na zpátečním po- 
chodu jinému vůdci, přihodilo se prý, že zejména oddíl 
vojska Moravského ne pokojně ale zpupně si počínal 
v zemi Vladislavově, zvláště na Ratiborsku. 

4 

A to že bylo příčinou, aby kníže Vladislav stejnou 
se odplatil Moravanům, tudíž že zpustošil Opavsko. 
Domníváme se, že nebylo třeba druhého pustošení na 
Opavsku, nýbrž že dostačil první nájezd, aby král Pře- 
mysl Otakar nařídil to, co nám vypravuje Pěšina, řka : 

» Přemysl těžko nesa tento nájezd Vladislavův, ^ ač 
s ním pro učiněná příkoří chtěl přátelsky jednati, roz- 
hněván na nejvýše nařídil biskupu Brunonovi, aby pří- 
ležitostně Vladislavovi stejným splatil. Tento tedy na 
samém jaře^) s vojskem vtrhl do země Vladislavovy a 
popleniv okolí Ratibořské posléze na město samo udeřil, 
jeho dobyl, je rozbořil a vypálil, an zatím Vladislav 
netroufaje si z hradu vyjíti aniž boj podstoupiti, po- 
sléze, aby nedošlo na nejhorší o mír smlouval a se též 
domluvil za 300() hřiven, jež biskupovi dal.*^) 



*) Reg. I. str. 192. ^) Nondum plene aequinoctio temporis 
věrni transacto. ^) Pěšina, Mars. Mor. 363. Co se tkne roku a 
dne, kdy se tato výprava stala, viz Weltzel, Ratiboř 35 a Reg T. 
807 a II. 46. 



— 00 — 

Věc samá na tehdejší okolnosti časové není ne- 
možná, anobrž ku pravdě podobná i z té příčiny, že 
kníže Vladislav skutečně donucen byl biskupovi Bruno- 
novi za křivdy spáchané náhradu poskytnouti v ceně 
asi 3000 hřiven čili postoupením 3 vesnic: Klezína, 
Tomnic a Šonova. A ta jest příčina, proč tento ná- 
jezd na Ratiboř ani k r. 1249, ani k ř. 1251, nýbrž 
ku počátku buď r. 1254 buď r. 1255 pokládáme. 

* 

Biskup totiž listem daným v Olomouci dne 7. září 
1255 svému podstolímu Herbortovi z Fulštejna vzdává 
vesnice » v F o I s k é p o 1 o ž e n é< , K 1 e z í n o 50, T o m- 
nice o 24 lánech, »kteréž v náhradu za škody 
a křivdy našemu kostelu učiněné urozeným 
pánem Vladislavem knížetem Opolským jsme 
dostali po uznání pánův k přátelskému jed- 
nání mezi námi ustanovených, jakož to ve 
smlouvě o to sepsané šíře jest vyloženo; 
vzdáváme ty vsi Herbortovi a jeho dědicům, poněvadž 
tvž neváhal do těch hrdel a statků kostel nášbrá-^, 
niti a jemu proti výš jmenovanému pánu 
práv obhajovati.')* 

Týmž způsobem, že druhému věrnému obhájci 
svému Helembertovi de Turri vzdal biskup třetí ves 
Šonov, bude níže zpomenuto. 

Zatím král Přemysl strojil se na Boleslava Styd- 
hvého do Krakova; však tomu Boleslav předešel, neb 
vypravil biskupa Prandotu ku králi nesoucího Přemy- 
slovi v dar rameno z téla sv. Stanislava. 

Proto král listem daným dne 11. října 1255 píše 
biskupovi Prandotovi : 



') Mor. lil. 198-9. 



— 56 — 

» Nemůžeme popsati, kterak jsme za pomocí a na 
přímluvu sv. mučedlníka Stanislava vy^^pravu naši do Prus 
šfastně dokonali. I poněvadž tedy rameno z jeho sv. těla 
máme, kteréž nade všecky poklady Ceníme, odpouštíme 
z plna srdce Polákům všecky urážky o ná- 
jezdy do našich zemí, zvláště do země Opav- 
ské. Proshne však, aby všeci zajatci naši, kteří dotud 
v Polsku jsou, nám navráceni, a kteří na otroctví 
jsou, propuštěni, a kteří od Uhrů, Kumanů anebo Rusův 
ukoupeni jsou, aby za laciné výkupné na svobodu dáni 

byli . . .<0 

Nelze pochybovati, že Vladislav, bezprostřední sou- 
sed Přemysla Otakarův, jistotně pokoušel se též o smí- 
ření a přátelské dohodnutí. Za předběžného o to jednání 
pomýšlelo se zajisté též na věci, které by mohly na 
dále býti kamenem úrazu, zejména na to, že při Moravě 
zůstávaly vesnice vědomě od země Opolské odloučené, 
totiž Klezín, Šonov a Tomnice, a konečně i ves 
Radslavice, o níž lze jen hádati, že podobněž byla 
odpadla od Opolska. Byla to tedy záležitost velmi zá- 
važná, která vyžadovala přítomnosti samého krále na 
Opavsku, jakož také skutečně král byl položil k roku 
1256 obecní sněm do Opavy. 

Zdá se však, že podmínky míru mezi králem a 
Vladislavem byly již prvé ujednány, mezi nimiž byly 
tuším i ty, že biskup Bruno knížeti Opolskému vydá 
všecky vesnice do Opolské země příslušné! Doklad na 
to máme z listu v měsíci červnu od biskupa daného 
v Olomouci, kterým věrnému svému rytíři Helembertovi 



^) Niemciewicz, zbiór pamietników historycznych o dawnéj 
Polsce. W Warszawie 1822 I. 309-10 »wszystkie nasze úrazy o 
najazdy ziem naszych szczególniéj zas Opawskiéj z caíego serca 
odpuszczamy Polakom.« 



— 57 — 

řečenému de Turri vzdává jiné statky »za ves Sco- 
n ove v Polské položenou, kterou jsme od kní- 
žete Opolského za škody a křivdy nám způ- 
sobené pod jistými podmínkami v majetek trvalý byli 
dosáhli, a již jsme tobě za věrné služby, an jsi nám 
proti onomu knížeti statečně a mužně po- 
máhal, manským obyčejem byh propůjčih.«i) 

Nemůže býti pochybnosti, že podobným způsobem 
i vsi Klezín a Tomnice, a též kapitolní Radsla- 
vice touže dobou knížeti Opolskému byly navráceny; 
vždyť potomně vždycky při Opolsku zůstávají. 

To se stalo před početím sněmu obecního v Opavě. 
Na sněme samém oč se jednalo, dle potomních účinkův 
snadno uhodneme.-) Na sněme tom jistotně učiněny též 
úmluvy stran hranic Opolských a Moravských (Opav- 
ských), ze kterýchž úmluv zachoval se nám bohužel 
jen úryvek, že se Otakar král český s Vladislavem Opol- 
ským smluvih o hranice Moravské a Opolské »aby mezi 
námi a jasným knížetem Vladislavem, nejmilejším bratrem 
naším, trval mír a pokoj o hranice, o něž mezi námi 
a ním a též mezi jasnými nás obou předky byl 
dávno spor« takové, aby hranice tyto vedeny byly 
počnouc od hranic biskupství Vratislavského 
ode vsi Lípy (severně Cigenalsu) až po ves knížete 
Opolského Bogun a od té po Odře až po Grussene 
(Hrušov) a pak po řece Ostravě až do uherských 
hranic«.3) 

Ačkoli ta listina jest neúplná, jsou hranice Morav- 
sko -Opolské co se tkne Těšínská dokonale, co se 
tkne dalšího Opolska dosti přesně určeny, poněvadž 
známe pro tu dobu značnou řadu vesnic pohraničných 

^) Mor. III. 209 — 211. ^) Viz o tom mé dějiny Opavska 
58—61. 3) Emler II. 49. 



— 58 — 

Opolských : Bogun (Bohumín), Tvorkov, Kornice, 
Makov, Matějův keř, Dětmarov, Milic, Kazi- 
mír, Šenov, Tomnice, Klezín, Radslavice, 
Lubrí, Tisovice, Lípu.i) 

Přesnost' těchto hranic poznáme nejlépe, když si 
všimneme, že hranice biskupstev Olomucko -Vratislav- 
ského až do dnešní chvíle (vyjímaje Prudnicko^) jsou 
zachovány. 3) 

Činnost Vladislavova ve vlastní zemi 
jest dosti značná a týče se osazováni na německém 
právě, obdarování svobodami klášterů, biskupa a jiných 
osob: 1. 1257 dovoluje Janusovi Pomniševice, a listem 
daným v Čeladi za přítomnosti Ruprechta kastelána 
Těšínského Měchovskému klášteru Chařev a Bělo- 
březe osaditi na německém právě.*) Huprecht kastelán 
Těšínský a jeho syn Mikuláš kastelán Opolský přítomni 
jsou též dne 14. dubna v Ratiboři, když kníže klášteru 
dominikánskému od něho a od f bratra založenému 
v Ratiboři pouští mlýn a povoluje 16 kamenů loje na 
světlo z fojtství Ratibořského.^) 

Nad míru zajímavý jest list daný 21. října 1258 

^) Na jedné z map ku 14. svazku codicis dipl. Siles. při- 
pojené jsou hranice biskupství Olomuckého příliš na sever až 
k této vsi Lípě pošinuty, poněvadž bylo současně přehlednuto, 
že ves jižněji položená Ditmari villa patří k biskupství 
Vratislavskému. L. 1256 trvala ovšem jediná ves pohraničná 
Lípa i označovala silnice přes Lípu od Nisy ku potomnímu městu 
Prudníku vedoucí dosti přibližně hranici Opolsko-Moravskou. Ve 
skutečnosti třeba řeku Prudník za rozhraní pokládati, takže i 
ves Lípa, i ves Dětmarovice i ves Prudoš (Snellenwald^ náležely 
k Opolsku. 

2) Viz můj článek Prudnicko v čas. Mat. Mor. 1891. 
8) Srv. Dějiny Opavska k témuž roku. *) Reg. 11. 63—68. ^) Reg. 
lí. 74. Téhož nadání na 10 kamenů loje dostala magistra Marga- 
reta Božídomská. Reg. II. 84;. 



— 59 — 

v Ratiboři, kterým za přítomností mnohých kastelánů (léž 
Ruprechta Těšínského a Vavřince Osvétimského) klášteru 
Vladislavi při řece Rudé osvobozuje všecky statky 
od práva svých kastelánů, takže lidé klášterští jen před 
svou vrchností a před knížetem jen tehda, ač-li jim 
komorník dodá knížecí list, mohou býti žalováni. A 
soudce opatův v Stanici bude míti »štít, kyj, 
železo a vodu, aby lidé nemusili choditi na 
soudy Boží do hradu na očistu*.^) Neméné zá- 
važný jest list daný v Ratiboři za přítomnosti Martina 
kaplana Orlovského, kastelána Ruprechta Těšínského 
a jeho syna Mikuláše, kterým mistryni benediktinskou 
v Stani^tkách u Krakova osvobozuje od stavění 
100 loket hradu Opolského, bera sobě v ná- 
hradu Nemodlím, a pouští jí za Čeleď a K§ty 
»Grocot«, ale dovoluje jí »Lenziny« a Zátor osaditi 
na německém právě.^) Však nad jiné zůstane paměti- 
hodným list daný dne 30. listopadu r. 1260, kterým 
kníže Vladislav biskupovi Tomáši za postoupené dvě 
vesnice Zlotnice a Zlinice městečko své Slavétice zba- 
vuje práva městského (práva na trhy a právováreč- 
nictví), poněvadž to bylo ku škodě městu bis- 
kupskému Újezdu, i činí Slavétice dědinou, 
ba nedovoluje ani aby tudy vedla veřejná 
silnice, že povede Újezdem. 3) 

Touto listinou vrhá se jasné světlo na dějiny 
Těšínské, poněvadž se týž osud potomně přihodil 
městečkům starým: Jamnici, Czule a Sta- 
rému Bílsku, když se knížatům zalíbilo založiti nová 
města: Frýdek, Frýštát a Bílsko. 

Jakož z listiny zpomenulé jsme ukázali, kterak 
přeložením obchodní cesty bylo možná rozkvět města 

1) Sil. II. 1-3. Viz též str. 30. ^) Reg. II. £0. ») Reg. II. 94- ó 



— 60 — 

některého pohubiti, pochopíme i důležitost obchodních 
cest. VeUká obchodní cesta Těšínském z Moravy ku 
Krakovu vedoucí že již I. 1267 slynula, vybíhajíc z 
Těšínská tu, kde se Moravka do Ostravice vlévá, ne- 
přímý máme doklad na to, ana na Moravské straně 
tehda již stávala Brunovova trhová ves Frideberg 
(Místek), 1) 

Městečko čili trhovou ves když biskup Bruno 
si založil při samé hranici zemské, jistotně byla 
základní podmínka pro jeho rozkvět, že trv^ala již ob- 
chodní cesia, která r. 1215 od Hranic do Jičína odbo- 
čovala, nyní pak prodloužená k Příboru a do Polské 
vedla. Druhý na to doklad bezpečný máme z obdaro- 
vání knížete Boleslava Krakovského, jaké okolo těch 
časů učinil klášteru Velehradskému na Moravě, aby pro 
svou potřebu ročně voziti směl po dva » banky « čili 
80 » balvanů c soli z Bochně.^) A tak se otevřelo Těšínsko 
slavnému obchodu solnému: při vehké obchodní cestě 
této zkvétala města obchodem, ale nejednou potomně 
také zakoušela bídy od válečných průchodů. Ostatek 
možná jest, že trvalo již tehda také pohraničně městečko 
Jemnice (nynější Staré město u Frýdku), ač-li zá- 
hadné jméno 1. 1223. zapsané: »Nageuuizi« smíme 
čísti: »na Gemnici*. (Viz str. 37.) 

Ovšem ale zůstane nápadno, že do té doby kní- 
žata Opolská jakoby Těšínu byla vyhýbala, ač cesta od 
Těšína Starým městem u Frýštátu a Bohumínem vedla 
k Ratiboři, neboť nelze prokázati ani jediné knížecí listiny 
na Těšíně dané, leč bychom záhadný list dne 30. března 
daný, kterým Vladislav Těšínský (!) a Opolský Adamovi 
z Kokoř osvobozuje Adamovice a Břesovice, pokládali 
k této době, že svědek R a s y c h a (ne Kasycha) často 
se vyskytuj e.^) 

1) Mor. III. 304. 8) Mor. V. 24, 50. ») Srv. Reg. 211. 



— 61 — 

Arcif máme vzácnou listinu jinou, na jejíž zá- 
klade můžeme si důkladněji ohlednouti poměry Těšínské. 

Orlová klášterem. 

Léta 1268 dne 12. května : » Ve jméno Otce. Amen. 
My Vladislav z Boži milosti kníže Opolské známo 
činíme, že obdarování našich předkův slavné paměti, 
jakáž bratřím rádu sv. Benedikta byli učinili ku kapli 
v Orlové, kdež jim některé dědiny s veškerým pří- 
slušenstvím s požitky a svobodami byli pustili, milostivé 
obnovujeme: totižto sůl veskrze i s Da(m)brow-ou 
a všemi lukami, Chotebanz, Vrbici (Wirzbica), Zá- 
bl af; kromě soU hospodu s plným právem na třech 
všech: Žukově (Szucowo), Těrličku (Sierliczko), 
Ostravě; a na všech výš jmenovaných cožkoh bude 
příslušného buďto ku knížecímu dvoru nebo komukoli 
jinému, všecko přísežné slušeti bude kostelu výš 
jmenovanému. Tolikéž nech se nikdo neopováží z těch 
dědin koho žalovati na některém hradě, leč by jej ža- 
loval před knížetem nebo před bratřími toho řádu. A 
načkoli by ty lidi buď kníže odsoudil anebo oni sami, 
buďto na »třista« čili »šest gřiven*, buďto na »dva- 
náct« nebo »patnáct«, s veškerým »pomocným« jmeno- 
vaní bratří věčně obdrží, užívajíce též lovení ryb i 
myslivosti. Nadto pro spasení duše své a odpuštění 
hříchův osvobozujeme výš jmenovaného opata a jeho 
bratří, kdykoli výpravu vojenskou v knížetství anebo ze 
země ven učiníme, aby na věčné časy prázdni byli 
dávek, daní, pomoci a služeb. A opat Orlovského kostela 
užívati bude týchž svobod církevních v našem Opol- 
ském knížetství, jakým se i opat Tynecký těší v knížet- 
ství Krakovském. ToUkéž aby každý domácí neb přes- 
polní člověk, přijde-li v den Narození P Marie do 



— 62 — 

kláštera ať za pobožností, af za obchodem, po třicet 
dní požíval plné svobody, aniž by ho kdo směl obtě- 
žovati obstavováním anebo zajetím. Těž i j'fné svo- 
body jim od předkův našich udělené potvrzujeme. Z 
tohko vyminujeme si, aby opat Tynecký opata a kon- 
vent zřídil v Orlové v klášteře důstojném. 
Ovšem pak velebný otec Tynecký podrží právo, klášter 
ten visito váli, bratry kárati, odesílati a ustanovovati, i 
opata — af již bude zvolen v Týnci nebo v Orlové — 
potvrzovati nebo sesazovali. Tomu na potvrzení pečetí 
svou jsme tento list daný v Čeladi 1. P. 1268 (pridie- 
idus Juni i) ověřili za přítomností mladých knížat Meškíí, 
Kazimíra, Boleslava a Přemyslava, palatina Mročka, 
písaře Gotharda, Jana cudáře, Sulka kastelána Chřanov- 
ského, Šimona ze Stinavy a bratří Heřmana i Oty, též 
bratří dominikánů Pavla lektora a jeho druha Damiana.*^) 

Listina tato ohlašuje nám předně, že při bene- 
diktinském kostelíčku má zbudován býti klášter dů- 
stojný a že v tom klášteře bude sídleti opat s ce- 
lým konventem a že na místo nepatrné kaple vznikne 
veliký kostel. A klášter ten bude v den narození Panny 
Marie a 30 dní potom útočištěm čili asylem-) každému 
člověku jak cizímu tak domácímu, jak obchodníku tak 
zločinci, že jich po 30 dní nikdo nesmí obtěžovati, ani 
do vězení, ani do zajetí odváděti. 

A klášter bude míti právo sůl prodávali a snad i 
sůl vyvarovati a na sůl dolovati; kromě toho bude 
míti hospody v Žukově, Těrličku a Ostravě. 

Mnohem důležitější než právo na hospody, jest 
právo na sůl klášteru Orlovskému udělené. Listina jest 
sice dosti nejapně sestavena a těžko uhodnouti, co zna- 

*) K^trzynski 47—8; Rftg. II. č. 1309. Viz též Wellzel Ge- 
schichte Ratiboř. ^) Viz Věstník Mat. Op. čís. 2. 



— 63 — 

menají slova: »sal per totum cum Dambrowa et pratis 
omnibus« atd., ale nepochybno bude, jak vykládá Wuttke,*) 
že kníže Vladislav klášteru mínil vzdáti všecek ten 
solný kraj s Důbravou a j. všemi. A dokladů na to, 
že v okolí Orlovském jest krajina solná, neměli asi ji- 
ných, leč skutečnost, že ze země vyvírají slanice čili 
•>solce«. Takových šolců bylo ve Slezsku několik, i 
zpomeneme předně osady Šolce, od níž město Bělá 
německé jméno »Zulz« t. j. Solec dostala, pak místa u 
Karviné Solec (Solca) jmenovaného. Že tou dobou činěny 
byly pokusy dolováním na zlato, stříbro a jiné kovy, 
též na sůl, není pochybnosti, vždyf již 1. 1241 biskup 
Vratislavský pro sebe vymohl u knížete Mešká právo 
na desátky z nových takových bání, zejména také ze 
šolců (fontes salis). — Nech ostatek ta věc jest, jaká- 
koli, tolik bude nepochybno, že v okolí Orlovském ko- 
naly se pokusy vyvarováním soli a že snad kníže od 
klášterníků očekával hojnější úspěch z výroby solní. 
Pomníme-li však na to, že několik let později týž kníže 
ves Lubno i s okolím vzdává jinému klášteru, sobě 
však zůstavuje regále na zlato, sůl a stříbro (viz níže), 
mimovolně nám přichází na mysl, že šolce v okolí 
Orlovském již tehda nevydávaly tolik kořisti, aby si 
kníže byl zůstavil právo těžiti z nich. I zdá se, že snad 
za starých časů, kdy nebylo nouze o dřevo, ze šolců 
v okolí Orlovském vydatněji kořistili; poněvadž ale na 
to se nám nedostává zpráv, bude příhodno, na tomto 
místě zpomenouti pokusův pozdějších, z nichž nejlépe 
poznáme sílu a vydatnost šolců v dobách minulých.*) 



^) Die Salzerschlieíiungsversuche in Schlesien, Zeitschrift 
f. Gesch. Schles. XXVIII. 104. 

*) Zásluha o obnovení ruchu hornického ve Slezsku při- 
pisuje se knížeti Zembickému Jindřichovi, synu krále Jiříka 



— 64 — 

Mnohem zajímavější jest, že klášterští poddaní 
v Dúbravé, ve Vrbici, ZábJatí a jinde ůplně se 
osvobozují od práva hradského ; nikoho nesmí nikdo na 
hradě nebo jinde leč před knížetem nebo před opatem 
žalovati! Budou míti takové svobody, jaké měli již 
Puncované, ba na vojnu ani v zemi ani ze země ven 
nepotřebují choditi ! 

Při tom při všem listina ta poskytuje nám mož- 
nost, hlouběji nahlédnouti v právo polské po stránce 
trestní, neboť nic jiného nám právní pořádky tak živo 
na oči nestaví, jako stupnice pokut na zločiny a pře- 
stupky určená. Nejvyšší pokuta jest » sedmdesáte* 
rozuměj hřiven peněz, nejnižší »tři sta*. 

^Sedmdesáte platil, kdo kobylu ukradl z kní- 
žecího stáda; kdo ukradl něco z knížecí komory; za 
"loupež; za požár; kdo přivedl do »opole« loupežníka, 
paliče, vraha a násilníka; kdo nepiloval knížecích bobrův 
a sokolův. *Padesáte«, kdo kradl ze zámku, pivnice 
nebo kuchyně knížecí, kdo porušil »ruku panskou* čiU 
mír v opoli a na veřejn^^ch cestách; za vraždu v opoli 
spáchanou; kdo ženě učinil násilí. »Třicáte« platilo 

Poděbradského, a jeho potomkům, pak králi Ferdinandovi I. 
Z knížat Těšínských před r. 1528 kníže Kazimír a po něm kní- 
žecí poručník Jan z Pernštejna a kníže Václav usilovali o vy- 
kořistění šolců na Těšínsku, jak svědčí nejedny listy. Však máme 
na to určité zprávy, kterak okolo roku 1540 mistr Lembach do • 
Orlové vyslán byJ, aby tamnější solec upravil. V Orlové nedaleko 
krčmy prýštila se studně solná z dutého pně, ale nebylo jí prý 
možná upraviti tak, aby se pramen solný oddělil od divoké 
vody. — Později licenciát Daniel Stange z Berytova o touž věc 
se pokoušel. A 1. 1567 kníže Frydrych Kazimír ves Solec pustil 
měšfanu Nisskému Jiříkovi Schroeterovi, aby svobodně sůl tam 
vyvařenou beze cla směl prodávati a vyvážeti. Ale vše na 
darmo: Schroeter prodal svůj majetek již 1. 1574. Viz o té za- 
iímavé věci Wultkův článek výš citovaný. 



— 65 — 

opole, když na okrik napadeného, loupeného nebo zná- 
silněného nepřišli sousedé na pomoc; za krádež. »Pat- 
nácte* platilo se za »hlavu« čili vraždu menší než 
v opoli spáchanou : když kmet zabil nového rytíře ; když 
šlechtic šlechtice zabil. »Dvanácte« platí se za krádež 
v domě cizím ať u sedláka ať u rytíře ; za krádež včel 
v brtech i »sniatach<. V Hlohově bylo dvanácte na 
každou krádež. »Šesti« platil, kdo kradl seno ve vá- 
zankách z kupy ; kdo požaté obilí svezl, neoznámiv 
desátníkovi čili sběrateli biskupského, klášterského nebo 
panského desátku ; svezl-li obilí před obnovou — tedy 
aby se mu nezkazilo — neplatil šesti, nýbrž >třista«. 
Kdo neoznámí majiteli o ulítlých včelách, platí šesti a 
k tomu dá 4 úle včel. Tři hřivny platil za hlavu 
kmet, když kmeta zabil. Jednu hřivnu platilo se, 
když majetník majetníka vybil. »Třista« jest pokuta ne- 
určitá, znamenající prý 300 kruchův soli. Nejnižší po- 
kuta tato vybírala se dle okolností vinníkových, co na 
něm se dostalo: 12 grošů, 4 skoty, 3 groše, kvarta 
denarův anebo i tolikéž slepic. Poněvadž ohromné ony 
pokuty 70, 60, 50, 30 hřiven u mnohých lidí byly ne- 
dostižitelný, trestali se vinníci tělesně: oběšením, use- 
čením ruky atd. U menších provinění, na něž byla po- 
kuta vyměřena na šest, pět, tři, jednu hřivnu, málo- 
kdy se u chudších lidí dosáhlo pokut původních, protož 
sluly všecky tyto pokuty nejnižší zkrátka »třista« čili 
»šest gřiven*.^) Hledíc tedy k stupnici pokut pro Orlovský 
klášter vyměřených, pozorujeme předně, že opat a jeho 
bratří měli právo souditi své poddané pro krevné viny 
(vraždu, zabití, ochromení), začež brali ^pat- 
nácte* ; pro krádež a loupež, začež braU dvanácte, 

*) Hubě, prawo polskie w 13. a 14. wieku, na různých 
místech. 



- 66 - 

i za všecky ostatní menší krádeže i přestupky, za něž 
byly vyměřeny pokuty peněžité nejnižší, totiž >Sest 
griven* čili »trisía«. Všecky tyto pokuty zůstaly klášteru 
i s oněmi útratami soudními, kteréž slují >pomocné«') 
a přísažné (przysi^žne), které platil ten, kdo se přísahou 
očistil. Práva štítu, kyje, železa a vody čili soudův 
Božích nedostali. Ale poněvadž se nemluví již o nej- 
vyšších pokutách, zejména ne o padesáti, zřetelno jest, 
že vsi klášterské osvobozeny byly úplně od břemen 
opolských (viz str. 29). 

Kníže Vladislav více než který jiný kníže pečuje 
o zakládání a zvelebení měst: 1. 1272 dává si za statek 
Štěrny postoupiti dědičný statek J^áry, který chce 
učiniti městem; 1. 1275 měšťanům H.-Hlohovským 
dovoluje, voliti ze sebe 12 radních pánů přísež- 
ných; pouští městu výroční trh, naftž obyvatelé po 6 
let jezditi mohou bezplatně, po šesti letech budou platiti 
takové trhové, jaké se dává o sv. Havlu v Ratiboř i. 2) 
Ano i K^tám na Osvětimsku dává fojta, který bude 
míti 6. lán svobodný, mlýn. rybníky, jatky, lávky pe- 
kařské, třetí peníz z pokut — na právě Lemberském. 
A fojt Arnold a jeho bratří město K§ty (1277) teprve 
zakládají: budou míti pastvu, 6 lávek soukenických, 
lázně, o míli nebude žádné hospody. Do osazení toho 
města budou míti šestiletou Ihotu, po jejíž uplynutí bude 
se z lánu platiti po V2 hřivně a 6 měřicích trojího 
ospu.8) — Možná-li tu mysliti, aby kníže Vladislav, an 
na vzdáleném Osvětimsku zakládá město, nevěnoval 
téže péče blízkému Těšínsku? Kdy nabyl Těšín, kdy 
Frýštát, kdy Bílsko městských práv? 

Co do věcí obecných dotkneme napřed českých. 

*) Viz Hubě, prawo 13. w. 251. ») Reg. II. 194, 217. ») Bar- 
toszewicz cod. dipl. Pol. III. 114. 



— 67 ~ 

král Přemysl Otokar připravoval se na válku s Uhry 
a jinými nepřátely, hledal i pomoci u knížat polských. 
Divná jest ale zpráva o sjezde knížete Boleslava Krakov- 
ského s králem Přemyslem Otakarem v Opavé^) k roku 
1273 položená, a ješté podivnější účel toho jednání: 
»Sjechali se do Opavy . . . uhodit o knížetství Opav- 
ské, neb český král povídal, že Opavsko jemu za- 
psáno bylo poručenstvím knížete Měčislava^) 
Opolského; a polské kníže povídal, že ten kraj vždy 
ku Polsce přísluší právem přirozeným, nemohl ho můj 
bratr, kníže Opolské, žádným právem od zemé Opolské 
oddáliti. Než rozjeh se davše sekvestrovi do 20 let 
v držení ten kraj*.^) 

Proč kníže Krakovské jedná o domnělé zboží 
Opolské, proč nejedná o ně Vladislav? A bylo-U jaké 
jednání v Opavě, mělo zajisté jiný účel, neboť Boleslav 
Krakovský měl starosti vážnější s biskupem Pavlem 
Krakovským, jejž byl dal zajati v Serazi a tam chovati. 
Vždyť proto dán byv do klatby Boleslav draze se vy- 
koupil z klatby, a predce biskup Pavel mu toho vězení 
nezapomenul. S jinými nespokojenci místo následníka 
Leška Černého na stolec Krakovský dosaditi chtěl Vla- 
dislava Opolského. A tento se tomu úmyslu na- 
klonil snad proto, praví Roepell, že Boleslav s králem 
českým nějaké smlouvy byl učinil. Vladislav poražen jest 
1. 1273 dne 12. července od Leška Černého u Bogutína, 
začež Boleslav Krakovský, Lešek Serazský, Boleslav 
Velkopolský a Kunrat Mazovský potrestali Vladislava 
nájezdem až do Opole a Kozlí.*) 

L. 1278 bojoval král český s Rudolfem Habs- 

1) Pertz, XIX. G18 Annales Polonor. ») Že Mešek Opolsko 
poručil svému bratrovi Vladislavovi, viz str. 46. •) Martina 
Bielského kronika k r. 1273. *) Roepell 533. 

5* 



— 68 — 

purským, české země zabrány, jen Opavsko určeno 
pro královnu Kunhutu. Za bezkráloví nastaly zmatky, 
nastaly nájezdy. Biskup Bruno sedí v zimu na Moravské 
Ostravé patrné proto, že chce zachraniti své statky bis- 
kupské. Nepořádky na Opavsku znepokojují i Vladislava 
Opolského, i čeká toužebné^ až přijede královna do 
Opavska. Přijela, načež s ní jedná Vladislav o upokojení 
vzájemných útoků z Opavska do Opolska i opačně čině- 
ných.i) 

V Polské nastaly též změny: Boleslav Krakovský 
f 1279, zemřel i Boleslav Velkopolský, a Lešek Černý 
jest vrchním knížetem Krakovským. Podobalo by se, že 
Vladislav vkládá se do věcí polských, neb Daniel s 
Litvíny a Jatvígy učinil nájezd až na Ratiboř. 2) 

Teprve ke konci svého života kníže Vladislav zpo- 
míná na Těšínsko : 

»Ve jméno Otce. My Vladislav z Boží Milosti kníže 
Opolské s vůlí naší milé manželky Ofky a synů svých 
nábožnému bratru Kunratovi a jeho bratřím zákona 
premonstrátského sv. Augustina vzdáváme 100 íránských 
lánů při vsi řečené Lubná, blíže hranic Moravských 
a při řekách Ostravě i Sítině, ») aby tam klášter za- 
ložili a to pole osadili, majíce tam hospody a fojtstvi 
svobodné. Zůstavujeme však sobě zlato, sůl a 
stříbro. Tomu na svědomí přitiskujeme pečeC za pří- 
tomnosti Arnolda písaře, hraběte Jindřicha, podkomo- 
řího Těšínského a j.«*) 

Věc zůstala na papíře, neb kněžna Ofka zemřela 
15. února a kníže dne 13. listopadu 1281. 

Kníže zůstavil 4 syny: Mešká, Kazimíra, Bole- 

*) Viz mé dějiny Opavska 84. «) Weltzel, Ratiboř; Reg. II. 254f. 
«) Stran toho jména viz Parmův soupis ve Věstníku Mat. Op. č. 4. 
*) Mor. IV. 244—5. 



— 69 — 

sláva a Premyslava, kteříž se zbožím otcovským po- 
dělili. Nejdříve zjevuje se Kazimír knížetem Bylom- 
ským,^) po něm Boleslav Opolským. Nejstarší bratr Mešek 
a Premyslav nejmladší počátečně drželi svou polovinu 
Opolska (Ratibořsko, Těšínsko, Osvětimsko) na spolek. 

17. Ratibořsko, Těšínsko a Osvětimsko 

za Meáka a Premyslava 

1282—1290. 
Ku pravdě podobno jest, že ještě za života otcova 
synové se dohodli o podělení své otčizny, i bylo pro 
nejmladšího bratra Premyslava původně určeno Osvě- 
timsko, poněvadž se knížetem Osvětimským píše. 
Zatím zůstával ještě po nějakou dobu s nejstarším 
svým bratrem Meškem^) na polovině Opolska jim oběma 
připadlé v nedílnosti. Pořádkem letopočetným známe 
tyto listiny od nich vydané: 

*) Posloupnosí knížat Bytomských: 

Kazimír f 1312 



Boleslav Vladislav Semovit Mešek, Jiří Maria f 1315 
1289-1297 na Kozlí na Bytomi, převor 1313-1327 m. Karel 
t po 1351 Hlivicích sv.-Janský Robert, král 

(1311-1342) v Uhrách Uherskv 

1313-1322 



Kazimír Boleslav Ofka Beata Anežka Kateřina Elenca 

na Kozlí na Bytomi f ok. 1376 f po 1374 abatyše jeptiška domini- 

tpřed i na Kozlí m.Kunatl. Třebenická v Tře- kánkav 

1349 tl355 Olešnický f 1362 benici Ratiboři 

t po 1377 

Eliška Ofka f 1411 . Bolka 

1360 provdána 1. m. Václav Nemodlínský abatyše Třebenická 

za Pře mk a 2. m. Bolek III. Zembickv f před 1428 
Těšínského ' . 

«) Nápadná jest listina, kterou Mešek I. 1266 samostatně 
vydává jakožto dux Opoliensis. Sil. II. 9. 



— 70 - 

L. 1283 dne 4. dubna v Ratiboři Mešek Rati- 
bořský a Fremyslav Osvětimskýi) dávají dobrou 
vůli, aby Štěpán Zbronovič s klášterem Rudským směl 
vyměniti za ves Sirdnici dědinu Hoštice. Svědky jsou 
Vloscisbor dvorský sudí knížete Ratibořského, 
Ješek z Kornic podkomoří Těšínský a j. L. 1284. 
Přemysl kníže Opolské a pán Osvětimský listem 
daným v Ratiboři klášteru Mogylskému za 6 lánů ve 
Spytko vících dal 16 íránských lesa u L^čan na osazení 
na německém právě. Svědky: Brenzco kastelán, Jašek 
z Kornic s bratrem Přibyslavem a j.'-^) 

Téhož roku dne 7. ledna rozeznán ve Vratislavi 
v konsistori biskupské zajímavý spor o desátek na 
Těšínsku: >Ve jméno Páně. Známo činíme, že před 
námi Vavřincem officiálem Vratislavským vyřízen byl 
spor mezi knězem Dominikem proboštem Božího domu 
a Bartolomějem kaplanem hradským v Tě- 
šíně. Jakož si ztěžoval výš psaný probošt do kněze 
Bartoloměje, že drží mu bez boha a bez práva desátky 
ze vsi f Cleczomie, Pulchra villa (Krásné) a z 
podhradí města Těšína, jež prvé byl držel klášter 
(Rybníčky do Božího domu přenesený), odpověděl kněz 
Bartoloměj, že on a jeho předkové zpomenuté desátky po 
40 let drželi vyjma desátky ze vsi Pulchra villa, kterých 
nikdy nedrželi, a on též nedrží, ovšem ale konečně se při- 
znal, že bez práva drží desátky z Cleczomie a Pulchra villa 
a jich se zříká ve prospěch Božího domu. Ujednáno za pří- 
tomnosti farářů Frydrycha ze Stinavy a Jana z Cirmin.*^) 
Z této Hstiny vychází na jevo, že panny někdy Rybnické 
nyní Božldomské desátek na předměstí Těšínském a na 
Kleczomi*) déle než 60 let držely a že ještě přibyla 

1) Hospencin. «) Reg. III. 29. 34 ») Sil. I. 16—7. *) L. 1223 
slově ta ves Clechemuje. 



— 71 — 

nová ves Pul c hra vili a (Krásná) asi 1. 1224 založená. 
Kdež konsislor 1. 1284 ještě pokojně sídlela ve Vrati- 
slavi, však ode dne 13. dubna 1285 sídlí 

biskup Tomáš v Ratiboři. 

Uvedli jsme příklady, kterak knížata na biskupy 
Krakovské (Stanislava a Pavla) násilím sáhali. Podobněž 
učinili Jindřich Vratislavský biskupovi Tomášovi. Bylo 
ovšem příčin několik a hlavně ta, že si sobil desátky i 
statky biskupské. Mezi jinými věcmi jednalo se i o hrad 
Edelštejn biskupovi od Mikuláše Opavského v zá- 
stavu daný, že jej kníže Jindřich biskupovi vyrval. Ne- 
budeme toho sporu široko vypisovati, kterak se biskup 
knížat Mikuláše Opavského i Kazimíra Bytomského do- 
prošuje o pomoc, kterakby nabyl zase hradů Edelštejna, 
Otmuchova a j. Ostatek již arcibiskup Hnězdenský byl 
dal Jindřicha IV. do klatby, že statky Leška Krakov- 
ského zpustošil v dobu, kdy se tento na křižáckou 
výpravu chystal, a že peníze na křižáckou výpravu se- 
brané mnichům odebral. Ale Jindřich IV. nedbal, až 
konečně sám papež Honorius biskupům Poznaňskému 
a Vladislavskému nařídil, Jindřicha a jeho země dáti 
do klatby a tuto klatbu v neděli a svátek dávati vy- 
zváněním, slavnostním osvětlením v kostele vyhlašovati. 
Vyskytli se ovšem faráři, že se podle toho nezachovali 
a službami Božími a svátostmi lidu (v zemích Jindřicho- 
vých) předce přisluhovali: pročež takové neposlušné 
kněží biskup Tomáš klel a s úřadů skládal. Jedna 
taková klatba 1. 1286 vydána jest v Ratiboři za svě- 
dectví Oldřicha převora dominikánského, kněze Tyla. 
faráře ze Semoraze a j.*) 



1) Reg. Ilí. 80. 



— 72 — 

Zatim tedy biskup Tomáš dlí v Ratiboři, nepo- 
chybné v kláštere dominikánském, o činnosti knížat 
samých málo slyšíme. Uvedeme jen důležitější věci.^) 

Dne 7. kvétna 1285 obé knížata jakožto páni na 
Ratiboři město Ratiboř za nejvyšší soudní 
stolici práva flamského ustanovují, od kteréhož 
práva nebude odvolání ani ku knížeti, n;f^brž v 
těžkých případech kníže za druhou instanci vyvolí 5 
fojtův^) z okolí, aby spor ten rozhodli.^) 

Podivný jest hst knížete Meškův v Rybníku za 
svědectví Premyslava Osvětí mského 23. března 1287 
daný, kdež pečeť Premyslavova má nápis . S . PMZLAI 
. Dl . (íR . DUC . RATHlBORlENSIS;patrnětedy 
i kníže Mešek psal se knížetem Ratibořským. 

Pobyt biskupa Tomáše v Ratiboři uváděl v nebez- 
pečenství sama knížata, neboť rozhvěvaný a církevně 
kletý Jindřich, který neušetřil ani vrchního knížete 
Leška, dne 18. dubna 1287 jim pohrozil válkou. 
Knížata Ratibořská neulekli se té hrozby, nýbrž věrně 
zůstali po straně svého hostě a připravovali se na vojnu. 
A kníže Jindřich v říjnu stal již v Matějovém Kri, při- 
cházeje patrně od Nisska, kdež měl hrady biskupovy 
osazeny. V měsíci lednu oblehán již Ratiboř. I vida 
biskup Tomáš stísněnost města i obou knížat, vyšel s 
velebnou svátostí a s procestvím do tábora Jindřichova 
do Staré vsi, kdež kníže Jindřich pohnut do slzí při- 
stoupil k jednání přátelskému a ku smíření.*) Ze vděč- 

^) Že 1. 1285 hrabě Adam 60 íránských lánů lesa sobe od 
knížete Osvětimského Přemysla darovaného, blíže Osvětima, dal 
Miloškovi na kolonisování na německém právě a na IGlIetou 
Ihotu, víme jen z listu záhadného Reg. lil. 69. *) Na Těšínsku 
potomně velmi oblíbeno bylo, volati k rozeznání těžkých sporů 
»tři práva«, jimž se říkalo též »nepodezřelé právo*. Věstník Mat. 
Op. Č.2. 3) Slenzl Urk. 402. *) Viz o tom víceWellzel, Ratiboř 517. 



— 73 - 

nosli za pohotinslví sobě v Ratiboři od knížete V 1 a d i- 
s 1 a v a (!) poskytnuté biskup Tomáš založil prý 3 kanov- 
nická místa u dominikánň, pustiv na to desátky i z 

Těšínská.^ 

L. 1288 obé knížata Ratibořská pustili dva mlýny 
knížecí v Ratiboři při Odře tu stranu k Teší nu pod 
plat 1 hřivny, nevymínivše si ani, aby se v nich mlelo 
pro knížecí komoru; a klášteru v Božím domě potvr- 
dili výsady za svědectví Paska Warmundi, který se 
po druhé píše Varmuntovič, osoby to pro Těšínsko 
důležité. 2) 

Téhož roku dne 30. září zemřel Lešek Černý 
Krakovský. Měl dosednouti na stolec mladší bratr ne- 
božtíkův Vladislav Loket ek, ale Krakované a Sudo- 
mířané rozhodli se pro Boleslava Mazovského a jemu 
Krakov otevřeli. Než Němci v Krakově a jinde osedlí 
chtěli Jindřicha Vratislavského,^) který také při- 
byl ku Krakovu, jeho zradou Sulka z Meziříčí se zmocnil, 
načež Jindřich město Věličku osadil na franském právě. 
Když za Jindřichem vracela se vojska pomocná ze 
Slezska, Boleslav a Lokétek je dokonale potřeli. Jindřich 
přibyl s novým vojskem a Lokétka z Krakova 
opětně vyhnal. V odvetu za to nejspíše Rusíni 
plenili až u Ratiboře. Jindřichova panování v Krakově 
nebylo na dlouze, neb zemřel 1290. Po něm nenásle- 
doval Vladislav Lokétek, nýbrž Přemyslav Velkó- 
póiský. Byh tedy zase tři, nápadníci trůnu Krakov- 
ského, i poněvadž se tito soupeřové na vzájem potírali, 
nastaly z těchto rozbrojů žalostné poměry. — Zdá se 
však, že se při dvoře českého krále Václava II. na 



1) Reg. ni. 108. ») Reg. UL, III. 121. ») Roepell 543. 



— 74 - 

získání Krakovská pomýšlelo, neb nápadno jest, že dva 
mésíce po úmrtí knížete Leška Černého, dne 10. ledna 
1289, kníže Kazimír Bytomský s vůlí synů 
svých Boleslava a Vladislava knížetství své 
jakožto první slezské kníže králi českému podává 
a zase v léno přijímá.^) Ač se o knížatech Ratibořských 
podobného nic nezpomíná, však brzo potom s nimi o 
o poddání koruné české bude jednáno. 

Kníže Fremyslav dne 9. srpna 1. 1290, jsa již kní- 
žetem Ratibořským, vydáním listu o mlýn v Rati- 
boři koná první akt zemépanský.^) 

1) Reg. III. 123. «; Reg. IH. U4. 

Posloupnost knížat Ratibořských: 
Vladislav Opolský t 1281/2. 

Mešek Kazimír Bosleslav Přemyslav 

kníže Téšínsko-Osvětimský Bytomský Opolský Ratibořský f 1306 

Lešek Ofka Annafok. 1340 Konstance 

posled.Piastovecf 1336 mniška 11359 m. Mikuláš II. 

Opavský, Přemyslovec. 

— ^— ^— — — i^ ^ 

Hanuš 1. Mikuláš, Václav, Přemek 

zdědil celou mateřiznu Ratibořsko zdědili */* otčizny, Opavska 
a V4 otčizny f po 1379 

Hanuš II. t 1424 Mikuláš t ok. 1406 Markéta 

m. Přemysl Osvětiraský 

'■ 

Mikuláš na Krnově t 1451 Václav 11456 Markéta 

l. Hanuš 1 1483, 2. Václav l.m. Kazimír Osvětimský 

1 1479, 3 Barbora Krnov-, - ^"'•SemovitMazovsky 



ská m. Hanuš Osvětimský, Hanuš lil. Kateřina Helena Anna 
4. Machna m Kazek Osvě- tok. 1493 f po 1478 t po 14781 po 1478 

timský " 

Mikuláš Hanuš Valentin Machna 

t 1506 t po 1506 poslední Přemyslovec 

Slezský tia září 1521 



— 75 — 

O knížeti MeSkovi jakožto knížeti Ratibořském 
máme ještě dvě zprávy, kdež 1. 1289 a 10 května 1290 
za svědectví Přemyslava a Paáka Warmundi klášteru 
ítožidomskému dává 10 franských lánů v lese zvaném 
Vitališova Poroba, a hraběti Vladislavovi povoluje pro- 
dati Ješkovi, synovi Ondřeje Prosy, statek »Pischycz«.^) 

7. Těšínsko a Osvětimsko. 

Mešek 1290-1314—. 

Pro které příčiny kníže Mešek přejal za úděl Tě- 
šínsko a Osvětimsko, nelze pověděti, ač možná se zře- 
telem ku svým dvěma synům dospělým toho dílu si 
přál, aby se potomně měli čím pohodlně poděliti. Čtvrtina 
rozdělené země Opolské jemu připadlá rozkládala se 
asi na 85 D mílích podobajíc se kosodelníku, jehož 
stranami na západ byla reka Ostravice a Odra, na vý- 
chod řeka Skavinka, na jih hory Beskydy a Karpaty, 
na sever řeka Visla od Skavinky počínajíc až po Strumeři, 
od Strumeně čára směrem k Bohumínu položená až po 
Olzu. Na jih sousedilo s Uhrami, na západ s Moravou, 2) 
na sever s Ratibořském a Krakovském, od něhož též 
na východ dělila je řeka Skavinka. — Dosti značné 
území toto bylo již přirozeně ve dva stejné kosočtverce 
roztrženo, poněvadž Osvětimsko řekami Bělou, Vislou, 
Skavinkou a Karpatami omezené slušelo ku biskupství 
Krakovskému, kdež Těšínsko náleželo pod biskupství 
Vratislavské. 

Doposud pro nedostatek zpráv málo jsme mohli 
vypravovati o Těšínsku, jakoby tu žádného kolonisač- 

^) Sil. I 19. Reg. lil. 131,135. .Pischycz* není Pišf na. 
Opavsku jak v Reg. psáno. *) Jen dvě vesnice Hrušov a Vrbice 
při Odře sousedily s potomním knížetstvím Opavským. 



— 76 — 

ního ruchu nebylo, však za knížete Mešká stal se 
ohromný obrat, jehož výsledek nám dá na um, že země 
1'éšínská nad tohoto knížete neměla potom žádného 
většího panovníka. 

Osvětnnskem sousedil Mešek s vrchním knížetem 
Krakovským, i nemohl pokojně hleděti k tomu, co 
se v Krakově děje. ZpomenuH jsme již, že dne 23. čer- 
vence 1290 byl zemřel kníže Jindřich IV., kterýž po- 
minutím Vladislava Lokétka prvenství polské byl po- 
ručil Premyslavovi Velkopolskému. Ten dobyl 
Krakova okolo dne 6. záři i nastal od té chvíle tuhý 
zápas o vrchní panství s Lokétkem, nemluvíc o třetím 
nápadníkovi Boleslavovi Mazovském. Za těchto okol- 
ností vdova Leška Černého Griíina, sestra české krá- 
lovny Kunhuty, povzbuzována měšťanstvem a šlechtou 
přimlouvala se, aby vlády polské ujal se její vnuk 
král český Václav II. Nebyly to nezávazné příčiny, 
pro něž i domácí šlechta odvracovala se od svých při- 
rozených knížat. Ještě téhož roku vypravili se poslové 
od Grifiny i od šlechty do Prahy, podávajíce Václavovi 
panství polské. 1) 

Král Václav přijal nabídku a hned počátkem roku 
1291 vypravil se do Olomouce a do Opavy za takovým 
zřejmým jednáním, aby sobě naklonil knížata sousedící 
s Krakovském, zejména tedy knížata na 4 údělech Opol- 
ských sedící. Jaká tu jednání předcházela, poznáme 
nejlépe ze zápisů v Olomouci dne 17. ledna 1291 uči- 
něných, kterými se Mešek kníže Těšínské a Boleslav 
Opolský za přítomnosti svého třetího bratra Kazimíra 
Hytomského králi českému zapsali v tato slova: 

»My Mešek a Boleslav knížata Opolská^ známo 
činíme, že před nejjasnějším pánem Václavem, králem 

1) Roepell 544—8. 



— n — 

českým i markrabím moravským, jsme dobrovolné slí- 
bili, panu králi bezelstně pomáhati proti kterémukoli 
knížeti kdykoli a kolikrátekoli od něho buď společné 
buď každý zvláště budeme za to požádáni, a to takové : 
když se týž pan král osobně na některou výpravu vydá, 
že tehda buď my oba buď jeden z nás — byl-liby 
druhý zaneprázdněn — priberouce obapolná vojska 
osobně s ním potáhneme. Kdyby král sám se nevy- 
pravoval osobné, nýbrž na místě svém jen svého hejt- 
mana vyslal, tehda ani my nebudeme povinni vytáhnouti, 
nýbrž vypravíme toliko své lidi, léčby nás král k takové 
výpravě vyzval. Při tom zvláště podotýkáme, když se 
nám udá, panu králi do Čech, do Moravy, do Polské^ 
do Slezska, na Krakov a do slovanských zemí pomá- 
hati, že nám pan král žádného žoldu platiti nebude 
povinen. Kdyby se však výprava konala do Uher anebo 
do Němec, tehda povinen bude pan král nám peněžitou 
pomoc dávati, jak to po každé 2 páni od krále a dva 
od nás vydaní ustanoví. Nadto slibujeme, pana krále 
i jeho vojsko do svých hradů a tvrzí vpouštěti. Což 
vše věrně zdržeti přísahou na kříži jsme slíbili. Naproti 
tomu pan král shbuje, nás ochraňovati od jakéhokoli 
obtěžování a nás vůbec na všem zastávati .... Svěd- 
kové toho jednání: biskupové Arnold Babenberský a 
Dětrich Olomucký, knížata Kazimír Bytomský a 
Mikuláš Opavský a j.«*) 

Z Olomouce vypravil se král do Brna, kdež 7. února. 
Jindřichovi z Vosova, purkrabímu hradu Skala jinak 
Steyn řečeného a položeného v knížetství Krakovském, 
hrad ten též hrad Nový u Slavkova a jiné hrady, kteréž 
držel po někdy knížeti Vratislavském Jindřichovi, ode- 
vzdává v manské držení. 2) 

i) Emler reg II. 658—9. ») Emler II. 659—60. 



— 78 - 

Tímto tedy skutkem král Václav své panství na 
Krakovsku začal sobe uvazovati. 

Kníže Mešek po těch námluvách Olomuckych vrátil 
t-e do své zemé, neb 31. ledna 1291 vydává list v 
Těšíně : 

>Ve jméno Páně. Amen. Věztež všichni, že my 
Messko z Boží Milosti kníže Těšínský a pán na 
Osvětimě, zároveň se syny svými Vladkem a Ka- 
zimírem za věrné služby, které nám prokazoval Bo- 
gusius, jemu vzdali jsme 10 íránských lánů blíže 
města Těšína, kteréž byl řádně koupil od našeho 
mincmistra (celníka) Frittona, v dědictví, aby on a 
jeho potomci tím činili, jak se jim nejlépe bude viděti, 
buďto prodati a darovati, buďto vyměniti. Kromě toho 
svolujeme, aby pan Boguš oba břehy Olzy na svém statku 
svobodně držel, mlýny stavěl, ryby lovil a na svých 
lánech volně lovil zvěř. Osadníky pak, které na těch 
lánech osadí, všech poplatků, břemen a služeb činíme 
svobodny a prázdny takové, aby nijakým úředníkem 
naším ani navštěvováni ani k soudu hnáni býti ne- 
mohli, aniž aby před žádným soudcem naším 
dvorským nebo hradským neodpovídali ani za 
věci veliké ani za věci malé. Také soudci městští, 
ani krajští jich souditi nemají, nýbrž jich pán 
dědičný. Svědkové: Mikuláš řečený Lysygnat kastelán 
Osvětimský, Vojtěch podkomoří Těšínský, Ješek ře- 
čený z Kornic, Ješek z Benkovic číšník dvoru našeho, 
Lampert a Praesing, měšťané z Těšína. «i) 

Převzácná tato listina oznamuje nám vznik a po- 
čátek panské vsi Bohušovic, jejíž zakladatelem jest 
osoba stavu rytířského, totiž >pan Boguš. c Tento 
»pán« můž e na svém statku osadu založiti, a osadníci 

')} Kašperh'k Schrift hist.-st. Séct. XIÍ. 164. 



— 79 — 

dostanou takové svobody, jako klášterské dědiny: ne- 
smí žáden knížecí úředník jich navštěvovati 
t. j. Bohušované nepotřebují dávati »stanu« čili »noc- 
lehu*, nepotřebují knížecím služebníkům a úředníkům 
dávati ani stravy (» narubu* čili nářezu). 

A nejdůležitější věcí jest, že Bohušovany souditi 
pro velil(é malé i věci náleží pánovi A jakož také tuto 
po prvé se zpomíná města Těšína i měšCanů, po- 
znáváme, kterak se soudnictví již rozvětvilo. 

Zpomíná se totiž soudce dvorského, hrad- 
ského i krajského. Trvalo tedy právo dvorské, 
právohradské, zbytek to starého soudu kaštelanského, 
a právo krajské čili zemské. Kromě toho měh 
měšťané své městské právo a vrchnosti (kláštery 
Božídomské, Orlovský a pan Boguš) měly též právo 
panské čili jak se později říkalo patrimonialní. 

Poněvadž nemáme dostatek dokladů, naznačíme 
jen všeobecně působnost jednotUvých soudů: měšťan 
náležel pod městské právo; lidé z dědin panských 
i klášterských náležeh pod právo svých pánů; lidé 
z dědin knížecích pod soudce hradského ; šlechtici 
před právo krajské čih zemské. Před soud dvor- 
ský čili knížecí náležely hlavně všecky případy, kde 
se kdo odvolal ku knížeti. 

Knížecí dědinou té doby byl nepochybně Ho- 
lešov, kterémuž kníže Mešek se syny svými Vlodkem 
a Kazimírem prodali svůj knížecí les ku vsi a statku 
Holešovu příslušný s takovou podmínkou, že knížata si 
zůstavují právo bráti z něho dřevo na stavbu, a pone- 
chávajíce sobě tuším i lov.i) 

Na Mstině dne 31. ledna 1291 vydané podepsán 
jest též kas telán Osvětimský, který jistotně ne bez 

*) Vidimus z r. 1417 sdělil inspektor p. Terlitza. 



— 80 — 

příčiny dlel při dvore knížecím, neboC bylo třeba jeho 
poučiti o tom, co se připravuje; jaké smlouvy kníže 
byl učinil s králem českým. Král český jsa doma za- 
městnán nemohl se vydati na výpravu polskou osobné, 
nýbrž poslal s vojskem českým biskupa Pražského 
Dobeše. Nevíme, kdy se ta výprava podnikla, ale již 
dne 10. dubna 1291 král Václav píše se knížetem Kra- 
kovským a Sudomírským.^) Ačkoli tedy kníže Mešek 
nebyl povinen se svým vojskem pomocným z Těšínská 
a Osvétimska osobně vypraviti se ku Krakovu, shledá- 
váme jej pfedce dne 3. září v Osvětimě, jak svědčí 
list, kterýmž kníže Mešek Osvětím učinil hlavou celého 
kraje : 

»Ve jméno Páně. My Mešek z Boží Milosti kníže 
Opolské a pán Těšínský vyznáváme, že jsme s radou 
našich pánů a rytířů ustanovih, aby kdekoli rozepře 
právní vznikne v našem kraji Osvětimském, 
kterážby pro zapletenosf svou těžko roze- 
znána býti mohla, nikdež jinde leč v městě Osvě- 
timi souzena a konečné rozeznávána nebyla. 
A to jsme proto ustanovili, poněvadž to město 
bude hlavou celého kraje. A nález, který přísežní 
kmeti téhož města učiní, bez odporu zůstane právo- 
platný. A pro lepší zvelebení toho města, povolujeme 
mu sklad soli a olova, kterýž obecné »niderloge« slovo, 
s takovými výsadami, jaké mají jiná města ; kromě toho 
to město bude míti právo, cenu olova*) určovati. Tolikéž 
pouštíme městu hřivnu stříbra, která se dosud dávala 
a vybírala od vozův solných, a dáváme městu na pro- 
spěch dvě louky, jednu, která jest mezi mostem pres 
Sólu vedoucím a mezi druhým mostem, druhou pod 
hradem Me nkou (?). Dáno u města Osvětima*) a psáno 

1) Emler II. >) Které se dováželo z OJskuše. »)III. non. sept. 



— 81 — 

rukou našeho kaplana Vojtěcha za přítomnosti hrabete 
Semiana našeho dvorského soudce, Zbigněva (?) našeho 
korouhevníka, Hrematy (?) našeho rytíře. «') 

Značný dosah a význam té listiny jest očividný: 
jako již léta 1286 Ratiboř učiněn nejvyšším soudním 
dvorem, tak nepochybně před rokem již 1291 Těšín se 
stal hlavou ve věcech právních pro Těšínsko, nyní pak 
i Osvětimu dostalo se téhož nadání, takže od této chvíle 
v knížetství Meškově dvě appellační práva rozeajiávati 
třeba. Tímto skutkem Osvětimsko, byvši již před tím 
kaštelanií, podrželo na dále svou historickou individu- 
alitu za nových okolností. Máme ovšem doposud příliš 
málo starších zpráv o tomto kraji, z nichž bychom 
mohli dokázati, poněvadž s vůlí a vědomím šlechty 
Osvětim se stal nejvyšším soudním dvorem, že i šlechta 
v příčinách závažných uznávala právo městské, obme- 
zujíc své vlastní právo, kteréž jí souzením poddaných 
příslušelo. 

Brzo potom vesnice knížetství Těšínského při- 
fařena k Bohumínu, jak svědčí list daný dne 29. pro- 
since 1. 1291: 

»Na vědomost dáváme tímto listem, kdož jej uzří 
neb čísti slyšeti budou, že my Jan z Boží Milosti opat 
Orlovský s vůlí a radou důstojného otce opata Tynec- 
kého a našich spolubratři povohli jsme, aby dědina 
Vrbice (Wierzbitz) i její obyvatelé pro lepší pohodlí 
ku kostelu blahosl. P. Marie v Bohumíně (Oderberg) 
právem církevním náleželi, tudíž tam svátostmi obslu- 
hování a tamtéž pochováváni byli, činíce knězi Lam- 
pertovi Janovu, nynějšímu toho kostela rektoru, i 
jeho potomkům poslušenství. Čemuž na potvrzení dali 

i) Dle Temple v Notbl. 1869 str. 66., kdež jest latinský 
text té listiny nedokonalý. 

6 



~ 82 — 

jsme na tento list přidávati pečeti pana opata Tynec- 
kého, naši a pečeť našeho převora Šimona. Dáno 
v Orlové léta Páně 1292 IV. cal. Jan.*i) 

Toto přifaření samo o sobě, jsouc vzácným pro 
tu dobu příkladem, má pro nás ještě jinou zajímavost, 
že Vrbice, ač slušela do knížetství Těšínského při- 
fařením do Bohumína záležejícího v knížetství Rati- 
bořském, od archipresbyterátu Těšínského přešla 
v archipresbyterát Ratibořský. 

Roku následujícího 1292 ke kráh Václavovi do 
Prahy přibyli kněžna Grifma a též správce zemí pol- 
ských, biskup Dobeš, aby mu učinili zprávu, že třeba 
posádce české v Polště posily, ješto ji odevšad svírají 
Přemyslav Poznaňský i Vladislav Lokétek. 

Proto tedy král obeslav Otu Braniborského i kní- 
žata bratry Opolské položil jim den okolo sv. Vavřince 
v měsíci srpnu, kdy se mají sejeti do města Opole. 

» Bylo na zejtří po sv. Vavřinci, když král Václav 
vypraviv se z Prahy přibyl do knížetství Opolského, 
provázen Otou markrabím Brandeburským. Strojily se 
veliké slavnosti. Tam přibyli ku královským slavnostem 
knížata Opolský, Ratibořský, Bytomský i Těšínský, čtyři 
vlastní bratří, kteří knížetství svá králi vzdali a zase 
přijali v léno, dobrovolně vérnosf slibujíce. «2j 

Tito knížata provodih krále nepochybně všichni 
ku Krakovu. Král pobyl v Krakově po někoUk neděl, 
načež rozděliv své vojsko, jedno oddělení vypravil do 
Sudomírska, s druhým táhl sám na mocný hrad Seraz, 
v němž se byl uzavřel odpůrce jeho Vladislav Lokétek. 
Dne 28. září svedena bitva, v níž rozhodnuto o Seraz 
i o Vladisl ava. Kníže Vladislav upadnuv i s bratrem 

^) Ketrzynski 76. *) Kron. Zbraslavská v prám. česk. IV. 
54 a tiž 358. 



— 83 — 

svým do zajeli, přijal krále českého za pána i vzdal se 
všech nárokův na Krakovsko i Sudomírsko za přítom- 
nosti Boleslava Mazovského, Boleslava Opolského, 
Kazimíra Bytomského a Mikuláše Opavského. i) 

Na Krakove zůstal potomně král až do zimy. O 
jeho působení tamnéjším svědčí opevňování Krakova a 
založení nového města S^dče. 

Kníže Mešek dlel té doby současně s králem na 
Osvětimě, jak svědčí list vydaný dne 10. Hstopadu v 
Osvětimě. 

Tímto listem Mešek, kníže Těšínský, za věrné 
služby jemu samému a též jeho zemřelému otci knížeti 
Vladislavovi od kaplana Arnolda konané tomuto Ar- 
noldovi a jeho bratřím Rudigerovi a Petrovi yzdal kní- 
žecí statek Zátor, aby jej osadil na právě města 
Těšína, kteréž město jest osazeno »jure Lemboriensi« 
čili na právě slezského Lvova (Lowenberg). Svědkové 
toho daní byli: Verner palatin, Mikuláš kastelán Osvě- 
timský, Pasek Varmuntovič (Warmunthowicz) a j.^) 
Z této listiny poznáváme, že město Těšín svým právem 
stalo se vzorným v zemi knížete Meškově. 



Pro několik let následujících na zprávy chudých 
můžeme zaznamenati, že 1. 1293 kníže Premyslav Rati- 
bořský držiteli statku pohraničného Pavlovic Vojanovi 
přidává druhých 50 íránských lánů mezi všemi Rzím 



*) Emler III. 584—5. Jestliže Dlugoš a jiní kronikáři polští 
vykládají o porážce krále Václava u Seraze, Palacký II. 1. 269 
a v Radhošti II. 471—486 dokázal, kým byla kronika falšována, 
z níž čerpal Dlugoš. >) Reg. III. 179. — Úplného opisu dů- 
ležité této listiny někdy v Krakově chovaného nemohl jsem 
dostati. 

6* 



— 84 — 

čili Goldmansdorfem a Golasovicemi až po 
potok »Czorny strumieó.*^ Dle této zprávy by se 
podobalo, jakoby Zbytkov nebyl slušel k Téšinsku, když 
se panu Vojanovi daly pozemky až po potok Strumeft. 

O knížeti Meškovi lze pověděti, že měl nějaké roz- 
tržky s knížaty Hlohovskými a Vratislavskými, které 
v prosinci 1. 1294 jsou urovnány.^) 

V Polské sběhla se událosf neobyčejného významu, 
že kníže Premyslav nad Vladislava Lokétka a jiné sou- 
pere se vyšinuv se svolením papežským dne 26. čer- 
vence 1295 od arcibiskupa Hnězdenského dal se koru- 
novati na krále polského. Byl to veliký čin: 
rozdvojeným knížatům polským dáno heslo důležité, 
které nezůstalo bez účinků. Přemysl korunován za pří- 
tomnosti všech biskupů ano i biskupa Krakovského 
Jana Muškáty, ač predce Krakovsko zůstávalo v držení 
krále českého. Král Václav odporoval tomu korunování, 
poukazuje na to, že nejvyšší moc v Polské loučila se 
vždy ku Krakovu;*) přitom bedhvěji nepochybně staral 
se o své polské knížetství, jak svědčí aspoň to, že svého 
maršálka knížete Mikuláše Opavského učinil hejtma- 
nem v Krakově. Král jakožto kníže Krakovské a 
Sudomírské klášteru Velehradu 1. 1295 potvrdil nadání 
svého předchůdce Boleslava Stydlivého na 80 balvanů 
soU z Bochně, kterýž list 1. 1296 palatin a kasteláni 
Krakovský i Sudomírský vidimovali.*) Věc sama má 
svou váhu pro solný obchod Těšínském na Moravu 
provozovaný. Ostatek zůstaly poměry co se týče Kra- 
kovská a Těšínská i na dále nezměněny a pokojný. 
Strastné časy však nastaly v ostatních zemích polských^ 
když dne 6 . února 1296 zavražděn byl Premyslav král 

i) Reg. III. 194. a; Sommersberg I. 891. 3) Roepell 555—6. 
*) Mor. V. 24—50. 



— 85 — 

polský, zůstaviv jen dceru Rejčku; naskytlo se ihned 
několik dědiců koruny polské : Vladislav Lokétek, kníže 
Kujavské a Serazské a Jindřich Hlohovský. Za těch 
zmatků učinil se Lešek, syn Zemomysla Kujavského, 
knížetem Pomořanským. Za největších rozbrojův teh- 
dejších v Polské kníže Mešek pokojně pečuje o zacho- 
vání svých hraníc zemských k Moravě, jak svědčí tento 
list dne 2. srpna 1297 v Ostravě vydaný: 

»Ve jméno Páně. Amen. ... My Meško z Boží 
Milosti kníže Těšínské a pán Osvětiraský známo činíme : 
Jakož dlouho již jest spor mezi námi a důstojným v Kristu 
Otcem Dětrichem z Boží Milosti biskupem Olomuckým 
proto, že reka Ostrava, kteráž měla býti hranicí mezi 
Polskou a Moravou, ne vždy jedním tokem teče, 
nýbrž někdy pozemky do Polské, jindy zase pozemky 
k Moravě příslušné urývá : protož pro uvarování dalších 
sporů smluvili jsme se za prostredkováníra našeho jasného 
bratra Boleslava, knížete Opolského, takové, aby po- 
čínaje tam, kde pod Landekem teče Odra, tato až do 
míst, kde do ní vleká Ostrava, potom pak Ostrava sama 
až do Uherských hranic, jak ty řeky nyní tekou, byly 
rozhraním. A kdeby se řeka Ostrava rozdělovala, aby 
větší proud čili samice byl pokládán za hranici. Alevšak, 
aby potomně nové spory nenastaly, kdyby Ostrava zase 
tok svůj změnila, smluvili jsme se, že po straně Mo- 
ravské při řece Ostravě pan biskup Olomucký dá na- 
dělati hranečníků čili kopců, i) a tolikéž my po břehu 

*) Hranice označovaly se sypánim kopců, do nichž v poz- 
dější doby zakopováno věci nehnitelné jako uhlí a sklo. — 
Označovali též hranice zařezáváním znaků do stromů. Hraničně 
spory souditi náleželo knížeti, i voláni k tomu svědci (obyčejně 
starší lidé). Hranice se obcházely; jednalo-li se o vyměření vět- 
šího území, objížděly se, odtud jméno Újezd. Srovnej co píše 
Hubě, prawo polskie w 13, wieku na str. 105—6. 



— 86 — 

našem Polském. Kdyby tudíž příště reka Ostrava buď 
na strané Moravské buď na straně Polské co ur- 
vala, hranice se bude čítati ne dle toku vody, nýbrž 
dle hranečních kopců. VSak jediné to se vyjímá, poně- 
vadž u Hrabová a Paskova a tam všude naproti 
statkům Barutovým některá pole a lesy biskupství 
Olomuckého leží, kteréž kdysi po straně Moravské ležely, 
aby tato pole i les pri biskupství zůstaly, tudíž aby zpo- 
menuté kopce ne podél nynějšího řečiště nýbrž tam, 
kde ještě staré řečiště jest viditelno, postaveny byly. — 
Rybolov pak na břehu Polském, beze zřetele k hranicím, 
zůstane nám, kdežto na břehu Moravském panu bisku- 
povi. Tomu na svědomí přivěsili jsme svou a bratra 
našeho Boleslava pečeti za přítomnosti: Vojtěcha pod- 
komořího Těšínského, Mikuláše kastelána Osvětimského, 
Jana kastelána Těšínského, Heřmana řečeného Speher 
kastelána Ostravského, Svessona korouhevníka našeho, 
Jaška řečeného z Komic, Vladimíra řečeného Kača 
podsudího našeho, Bořka soudce knížecího dvoru Opol- 
ského, Jindřicha řečeného Mikulec, Blud a řečeného 
de Hycin, Ondřeje řečeného Brus a. Sobka řečeného 
Střela, a Bořuty paniců knížete Opolského. Dáno v 
Ostravě 1. P. 1297. «i) 

V týž rozum vydán druhý list od kněze biskupa 
Dětřicha podepsaný od jiných svědků.*) 

Listina ta má překvapující ještě jiný význam, že 
se svědkové na ní zapsaní nám předvádějí jakožto za- 
kladatelé a majetníci nových osad. Jen si 
všimněme, že v obhradí hradu Ostravy, kde vládl 
kastelán Heřman, shledáme zakrátko vesHeřma- 
nice; podsudí Vladimír s divným příjmenem Kača 
vnucuje se nám za původce Kačic, Blud z Jičína za 

O III. Nonas Aug. ») Cod. dipl. Mor. V. 72- 76. 



— 87 — 

zakladatele Bludovic; Ondřej řečený Brus zajmeno- 
dárce Brusovie; Sobek čili Soběš za kolonisatora 
Soběšo víc.*) Přitom jest ješté jiná věc uvážení hodná, 
která nás naprosto utvrzuje v té myšlénce, že kníže 
Mešek svým dvořanům a přátelům uděloval hojné vý- 
sluhy na kolonisování, neboť korouhevník spolupo- 
depsaný »Svesso« objeví se nám za krátko pánem na 
Hradišti u Skočova a na jedné Lesné. A dvořan prvé 
mnoho zpomínaný Pasek Varmuntovič jest pánem 
na jedněch Kunčicích (u Žibřidovic) i na Lazech a kromě 
toho osada »Warmunthowici« hlásí se k němu 
jakožto zakladateli. — Dozvíme se také, že vladař 
knížecí jest pánem na Hůrkách. 2) Posléze i zaniklý 
Barutov že založen byl od onoho »pána Baruta« 
v listině zpomenutého, kdože by chtěl pochybovati? Kdo 
ten pan Barut byl, vyložíme níže. 

Kromě této kořisti osadnické, plyne nám z této 
listiny ještě jiná vědomost závažná: kníže Mešek po- 
jistil své hranice hradem Ostravským, poněvadž tudy 
na straně české stály dva hrady* jeden v Mor. Ostravě, 
druhý na levém břehu Oderském »Landek«. Vybihalaf 
pod hradenř^ Polsko-Ostravským obchodní cesta z Tě- 
šínská k Mor. Ostravě a u Přívozu vbíhala pod Landekem 
na území Opavské k Opavě. A jakož jedna obchodní 
cesta na svém výběžku ze země jest hradem chráněna, 
kterak netřeba domysliti, že také druhá veliká obchodní 
cesta z Těšínská vybíhající na Moravu tam, kde Mo- 
ravka vtéká do Ostravice, byla taktéž chráněna ? A sku- 
tečně u výběžku té cesty na Moravu za několik let 
(okolo 1305) shledáme osadu Jamnici (Staré město 
u Frýdku) a o něco později (1327) i tvrz (munitionem) ! 



y Listinný tvar »Soběšovice« proměněn časem na Šobišo- 
vice a Šebišovice. *) Gurkii villa w 1 o d a r i i. 



— 88 — 

Pro dvě léta nemáme ani o Těšínsku ani o knížeti 
Meškovi zpráv, až se mu naskytla potřeba krále českého 
provoditi ke korunovací do Hnězdna. — Věci totiž polské 
braly se pro Ladislava Lokétka tak nepříznivě, že vida 
nezbytí, zápisem dan^m dne 23. srpna 1. 1299 zavázal 
se od krále českého své země přijati v léno. Ze jednak 
této smlouvy nedodržel Lokétek a jednak že královi 
poselstvo polské nabízelo království polské a dceru 
královskou Rejčku k manželství, vypravil se Václav do 
Polské, napřed ku Kališi, načež v Hnězdně 1. 1300 (asi 
v čers^enci nebo v srpnu) po zasnoubení s princeznou 
Rejčkou korunován jest na krále polského. Všichni kní- 
žata polská, vyjma jediného Lokétka ušlého do ciziny, 
a též knížata Opolský a Těšínským) holdovali jemu. 
— Nově zasnoubenou nevěstu Rejčku dal král tetě své 
kněžně (irifině na vychování, kázav ji do Prahy za- 
vésti. Než ze země vyjel, poručil správu království pol- 
ského Hynkovi z Dube jakožto svému náměstkovi a 
hejtmanům tomu podřízeným Mikuláši řečenému Opav- 
skému, Tasovi z Wieáenberku, Oldřichovi z Boskovic 
a jiným. 

.lak přirozeno, polští dějepisci zpomínají s trpkostí 
vlády cizince Václava, avšak známo jest, že král 
Václav nebažil po koruně polské, vždyť roku 1301 i 
Uhři po smrti posledního Arpadovce Ondřeje III. dobro- 
volně nabízeli mu korunu uherskou, které on pro sebe 
nepřijal, nýbrž navrhl jim za krále syna svého Václava III. 
zasnoubeného již s dědičkou uherskou Eliškou. I koru- 
nován skutečně Václav III. za krále uherského. Byly 
to tedy okolnosti vážné, pro které poselstvo polské 
králi českému jakožto knížeti Krakovskému korunu 
polskou do brovolně, nepřinuceno nabídlo. Proto děje- 

1) Prám. česk. IV. 364. 



- 89 - 

pisec Caro^) tento obrat dějin za šfastný pokládá, že 
v polské zemi zaveden byl pořádek. 

Jakkoli máme důkazy nezvratné, že Mešek zemi 
svou zveleboval neustále, máme bohužel o jeho činnosti 
na Těšínsku samém méně zpráv listinných, než o Osvě- 
timsku, tudíž obrátíme zřetel zase tam. 

»Ve jméno Páně ... My Mešek z Boží milosti 
kníže Těšínské a pán Osvětimský vyznáváme, že s vůlí 
svých synů, Vladka a Kazimíra, uvažujíce chudobu 
kláštera cisteriackého Mogyly, na záduší za předky 
a nebožku manželku vzdáváme těm bratřím les mezi 
L^čany, Zajícem a Bachovicemi se všemi po- 
žitky, dávajíce jim právo, aby jej na německém právě 
osadili. Též jim udělujeme obzvláštní milosf, že oby- 
vatele toho lesa osvobozujeme ode všech platův, služeb 
a povozův a břemen, aby nebyli před nijaký jiný soud 
voláni. A bude-li třeba koho z nich žalovati z krádeže, 
okrvavení, vraždy, ochromení: toliko oni bratři anebo 
správce jich vsi (villicus) je souditi mají. Tomu na po- 
tvrzení naši pečeť. Dáno v Těšíně 1. 1302. «2) 

Témuž klášteru týž kníže za týmž úmyslem a za 
týmiž podmínkami vzdává dne 7. prosince 1. 1304 les 
mezi L^čany a cestou, která vede do Voznik, Ba- 
chovic a Spitkovic, dodávaje, že obyvatele toho 
lesa osvobozuje od služeb a dávek od » stanu «, od 
» stroze «, od » povozu «, od jalovice, ovce, volův i od 
jiných dávek a služeb. 8) Žalováni nesmějí býti tito pod- 
daní ani u kastelánů, ani u palatinů, ani u soudcův 
jiných a jich úředníků. A kdyby se přihodilo pohnati 
koho před knížete, nepotřebují se postaviti leč byvše 

*) Geschichte Polens II. 1305— 1.S86. «) Temple, Notizblatt 
1884 80, kdež širší zprávy jsou též o dominikánském klášteře 
Osvětimském. >) exactionibus, angariis et perangariis. 



— 90 ~ 

p 02 ván i cedulí spečeténou prstenem knížecím. Za 
přítomnosti Heřmana kastelána Osvétimského, Sobka 
soudce dvoru knížecího, Předbora, Svešona pod-pod- 
stolího, Martina faráře Osvétimského, Jana vladaře Osvé- 
timského. Dáno v »Wswencim« VII. id. dec.^) 

Touže dobou kníže Mešek na Osvétimsku s vě- 
domím syna svého Vladislava půl vsi »Schygodu« čili 
»Schottenhovu« vzdal néjakému Skotovi Velikému, aby 
z ní jedním brancem sloužil obyčejem manským. 2) 

Svatba kněžny Violy. 

Že otec Václav II. i syn jeho Václav III. beze 
schválení papežské stolice dosáhh korun polské i 
uherské, bylo příčinou, aby nastaly z toho tím jistěji 
zápletky, že Vladislav Lokétek dlící v cizině vykoři- 
sťoval ve svůj prospěch proudů českému králi i králeviči 
nepříznivých. Král Václav II. do klatby daný těžko se 
potýkal s nepřátely na všech stranách; a když 21. 
června 1. 1305 zemřel, 16iletý dědic koruny české vzdal 
se též koruny uherské i zasnoubené již uherské prin- 
cezny Elišky. 

A současně, kdy vydával klenoty uherské dne 
5. října 1. 1305 v městě Brně, slavil svatbu s Violou 
dcerou knížete Těšínského, slavil svatbu, kdy po smrti 
otcově proti českým posádkám v Polské zdvihán lid 
do boje. 

Nemáme nijakých o tom zpráv, jaké předběžné 
přípravy a námluvy se konaly k tomuto svatebnímu 
veselí. Za to tím více letopisci obdivovali se takovému 



O Temple, Notizblatt 1884, 86. «) Dle listu knížete Vladi- 
slava daného 1317; viz Zbiór diplomów klasztora Mogilskiego 
H. 38—9 a Temple, Notizblatt 1881, 4. 



— 91 — 

skutku, že král tak mocný bére si k manželství dceru 
nepatrného knížete. 

Petr Zitavsky píše o tom: »L. 1306 dne 5. října 
král Václav pojal k manželství Violu, dceru Mešká 
Těšínského. Tuto dívku změněným jménem nazývali 
Alžbětou. Této však kněžny, dcery chudého knížete, 
tento slavný a premocný král nijak byl by za manželku 
nebral, kdyby od lidí úmyslně a klamně k tomu nebyl 
naveden. Postaralaf se o to prohnaná zlomyslnost ně- 
kolika pánů šlechticů, aby král již tak mocný příbuzen- 
stvem nestal se ještě mocnějším a tak odbojné šlechtice 
krotiti nemohl. «i) 

Nebudeme po tom pátrati, proč král Václav volil 
kněžnu chudou. Bude třeba v tom více uvažovati mla- 
distvý věk králův, kterýž jistotně dal se vésti více svou 
náklonnosti ku krásné princezně, než politickými úva- 
hami, jaký prospěch mu přijde se strany tchánovy, řiě 
ovšem kníže Mešek tehda byl vynikajícím náčelníkem 
Piastů slezských Čechům nakloněných. 

Pět dní po svatbě nepochybně s manželkou svou 
zavítal do Bruntále na Opavsko. Zda-li se ubíral navští- 
viti svého tchána do Těšína či sestru svou Markétu pro- 
vdanou za Boleslava knížete Lehnického, nevíme. Ale 
docházely ho zprávy z Polské smutné. Jeho hejtman 
v Kališi, Oldřich z Boskovic, žaloval, že jest od Litvínů 
sevřen. Protož král z Bruntále vypravil ku velmistrovi 
německého řádu kněze téhož řádu, aby velmistr Oldři- 
chovi přispěl na pomoc. V měsíci listopadu jest již král 
v Praze, ale z Polska náměstkové královští, Mikuláš 
Opavský z Krakovská, Jindřich z Lipé z Velikého Polska 
a j., žádati nepřestávali pomoci branné. — Konečně i 
sněm český nařídil obecnou hotovost. Dáno tedy vyhlá- 

*) Prameny dějin českých IV. 103. 



— 92 — 

šení, aby všecka branná moc shromáždila se u Olo- 
mouce. 

Má ta věc neobyčejný dosah pro Těšínsko, 
když vojsko české mělo se shromážditi u Olomouce, 
nebof vyplývá z toho zřetelný úmysl, vojsko to vésti 
ku Krakovu Těšínském, tedy nejbližší cestou. 
Jest to tedy první zjevný doklad, že obchodní cesta 
z Moravy na Těšín vedoucí stala se obyčejnou a oblí- 
benou. 

A král Václav III., chtěje se vojsku svému posta- 
viti v čelo, přibyl do Olomouce počátkem měsíce srpna, 
avšak dne 4. srpna zemřel úkladnou vraždou. 

Česká říše octla se na kraji propasti, Polsko 
Čechám ztraceno, úvazky s knížaty slezskými přes 
opačné tvrzení Veitmilovo na delší dobu popřetrhány. 
A bezprostřední účinek smrti královy byl ten, že krá- 
lovští náměstkové z Polské domů se vraceli ; mezi nimi 
i kníže Mikuláš Opavský, aby se na krátko uvázal 
v zemi Opavskou, v níž měl již za nebožtíka otce 
svého Přemysla Otakara nějaké úděly na své vy- 
chování. 

S vymřením královského rodu Přemyslovců 
(neb knížecí rod zpomenutým Mikulášem kvetl dále) 
nastaly pro Vladislava Lokétka tak často a trpce zkou- 
šeného doby příznivější, poněvadž za dlouhých zmatků 
o posloupnost v říši české mohl tím pevněji a těsněji 
moc svou ustalovati a upevňovati, když ^mu 1. 1309 
i mocný soupeř o trůn polský, Jindřich Hlohovský, ze- 
mřel. S Jindřichem Hlohovským byla takořka úplně 
vyhasla ta jiskra a myšlénka, že Piastovci ve Slezsku 
mají rovněž nároky na prvenství polské i na vrchní 
stolec Krakovský. Pravíme, že takořka uhásla ta 
jiskra polská, nebof budeme toho zpomínati, kterak asi 



\ 



— 93 — 

na Vi století ještě ta jiskra jakéhosi vědomí polského 
občas prokmitala. 

* * 

Kníže Mešek dočkal se jedním rokem i úmrti 
svého královského zetě i ovdovění své dcery Violy, ale 
dočkal se též smrti svého nejmladšího bratra Přemy- 
slava Ratibořského. Nastala tedy Meškoví též poruč- 
nicka starost o nezletilého dědice Ratibořského Leška. 

A tak mimovolně zpomenouti třeba nám některých 
věcí Ratibořských. 

Tak listem daným dne 16. července 1. 1305 Václav 
z Marklovic a jeho bratr Stanislav též z Marklovic vy- 
znávají, že jakož on Václav od Ondřeje z Tvorkova, 
hejtmana Kladského, a od Miloty též z Tvorkova, bra~ 
trovce páně Ondřejova, byl půjčil 30 hřiven grošů Praž- 
ských čísla polského a na ten dluh jim byl zastavil 
svůj mlýn v Uchylsku (?) (Awchla), že zpomenuté pe- 
níze, jakmile mu v čas budou vypověděny, panu Ondře- 
jovi a panu Milotovi položí. Kdyby těch peněz ani 
Václav ani jeho bratr Stanislav nepoložili, tehda bez 
odporu že se dvěma pacholky a se dvěma koňmi 
vlehnou do ctné hospody v Bohumíně, kam 
jim bude ukázáno.^) 

Jakkoli tehda Bohumín ku Těšínsku nenáležel, zá- 
hodno bude upozorniti jednak na osobu pana Ondřeje 
z Tvorkova, jehož potomci nabyli statků na Těšínsku, 
jednak podotknouti, že české peníze jako jinde za hra- 
nicemi českými, též na Ratiborsku i Těšínsku staly se 
bernými, takže se na groše české počítalo. Jen že se 
kopa česká, moravská i polská různily: na kopu čili 
hřivnu stříbra českou bylo 60, na moravskou 64, na 

*) Der gegabin ist czu Odirberg am suntag vor synt Marie 
Magdalena. Sil. 11. 24—5. 



— 94 — 

polskou 48 grošů. Neméně závažná jest první zmínka 
o ležení čili eksekuci pro dluhy. Toto divné zřízení jeví 
se nám ještě nevyvinuto, poněvadž dlužník sám se 
svým bratrem na svou čest slibuje, že kdyby neplatil, 
sama sebe uzavře do vazby — v hospodě, kdež hospodář 
na škodu a na útraty dlužníkovy živiti bude do zaplacení 
dluhu 2 osoby a 2 koně. Později rukojmovéza dlužníka 
a sice na dlužníkovu škodu povinni byli ležeti.^) 

Za poručnikování Meškova téhož dne 22 ledna 1307 
vydány 2 listy knížete Leška Ratibořského, jeden, kterým 
za svědkův z Těšínská: Mikuláše kastelána Osvětim- 
ského, Vojtěcha podkomořího knížete Mešká a Heřmana 
Spera kastelána Ostravského, potvrzuje pannám domini- 
kankám v Ratiboři vesnici Otici in »Gola«,2) druhý, 
kterým Lešek s vůlí strýce svého a za přítomnosti 
týchž svědků a též Jana Gutha rektora z Dět- 
marovic (Dittmari villa) týmž pannám uděluje svo- 
body. ») 

* 

Od poslední zprávy o knížeti Meškovi máme větší 
než pětiletou mezeru, až teprve zase dne 3. června 1312 
v městě Hílsku vydává list — a to první německý 
nám známý — jehož krátký obsah tento jest: 

»Ve jméno Páně .... My Mešek z Boží Milosti 
kníže Těšínské a pán Osvětimský, vzhlídajíce na chudobu 
našich věrných měšťanů v Bílsku (Belitz), jakou pro 
nedostatek dřeva mají, vzdáváme jim nemýtěný les u 
Nikelsdorfu (Mikušovic) všecek až po hranice dě- 
diny Kamenice, aby jej držeU svobodně, bezplatně, 



*) O této velezajímavé věci viz v Brandlově glossáři článek 
»leženíc a můj článek »Ležáci« v Koledě. ») Reg IV. 103. ») Sil. 
II. 120—1. 



— 95 — 

nekonajíce žádných služeb nám náležitých, za věčné 
dědictví. Tomu na potvrzení naši pecef přivěsiti jsme 
kázali. Dáno v Bílsku ....«*) 

Posléze 1. 1314 Mešek kníže Těšínské a pán Osvě- 
timský osobě neznámé vzdal a ode všech platů i robot 
osvobodil pozemek v Babicích u Osvětima.*) 

Jestli jsme doposud o knížeti Meškovi na základě 
nehojných zpráv přímých celkem nemnoho vypravovati 
mohli, však nepřímé zprávy stavějí nám tohoto prvního 
knížete Těšínského do světla velmi jasného, jak další 
úvahy objeví. 

Biskupské desátky. 

Bylo již zpomenuto, kterak biskupové Vratislavští 
domáhali se desátků z nových osad a kterak si vymi- 
ňovali desátky též z bání na zlato, stříbro i na sůl. 
Rovněž bylo častěji podotčeno, že biskupové své de- 
sátky odpouštěli klášterům t. j. že dovolovali, aby je 
kláštery obdarované vybíraly pro sebe, jak jsme se toho 

klášteře Orlovském dočetli. Ano i toho jsme zpome- 
nuli, že o desátky, komu je dávati, vznikaly spory. — 

1 poněvadž příjmy biskupův Vratislavských za starších 
dob záležely na značném díle na desátcích, a vybírání 
takových z celé diecese působilo nejedny neznáze, biskup 
Jindřich 1, řečený z Vrbna, jistotně měl dobrý úmysl 
hospodářský, když okolo r. 1302—1315 nařídil, aby se 
učinil seznam veškerých desátků z celé diecese, kolik 
z každé vesnice buď na snopích, buď na sypaném obilí, 
buď na penězích vychází desátků a z kolika lánů se 
takový dávati má. V té příčině učiněno nařízení arci- 



^) Kašperiík, Schriften der hist. - stát. Section Xll. 166. 
*) Temple, Notizenblatt 1864 a encyklopedya do krajoznaňstwa 
Galicyi li. 71. 



— 96 ~ 

jáhnům, aby další opatřili. Arcijáhen tedy Opolský po- 
ručil svým podřízeným arcikněžím, aby takové seznamy 
založili. Těšínský arcikněz Opolskému arcijáhnovi pod- 
řízený, jehož jména neznáme, podal pak zprávu o svém 
arcikněžství v tato slova: 

»Nížepsané dědiny v zemi knížete Těšínského platí 
podobněž (jako vesnice okolo Žárův a Vladislavě jen) 
po 4 skotech z lánu: 

Freienstad (a) Raj; f Bertholdi villa, ve 
kteréž má býti 45 lánů; Marklovice, kdež má býti 
30 lánů; Siffridi villa, kdež má býti 40 lánů; Gun- 
czindorf Pasconis, kdež má býti 29 lánů; Cun- 
czindorf principis, kdež má býti 40 lánů; Go- 
schegov^itz, kdež má býti 20 lánů; Hesleth, kdež 
má býti 20 lánů; Goschegov^itz, kdež má býti 20 
lánů: Dambouczal; Prochna; Zengilow; 
Ochabe; Semoraz, kdež má býti 20 lánů, z nichž 
6 od starodávna ke kostelu náleží; Rudgeri villa, 
teprve se les na tu ves mýtí; Pogorz; Roztropice; 
Gylownita; Gessenita, kdež má býti 13 lánů 
platných; Mezisrozha, kdež má býti 40 lánů platných; 
Chothowitz theutonicum platí orty; Chotho- 
v^itz polonicum platí desátek způsobem polským 
v ceně IV2 hřivny; Bertoltov^itz; Muthindorf; 
Kemnitz; Javorse; Grodische villa Suessonis; 
Gorkii villa wlodarii; Lipowetz; Mansanczo- 
wicz; Ustrona; Cyssownica, Lessna principis 
se 20 lány; Lessna Suessonis; Wandrina; 
Conka; Gutha; Ulricivilla; Ropiza; Trezhes; 
Gnoynik; Tessinov^itz; apud Sobesonem; Do- 
maslawitz utrumque; f Rudgeri villa; Sca- 
licza; Jamnitha; f Warmunthowitz; in der 
Holzmul; Sedlicz; We nceslaowitz; Sonow; 



— 97 — . 

Bertoltowitz; Radwanowitz; Lazy villa Pacz- 
conis; Bruschowitz; Dobroczemica; f Baru- 
thow de Baruth Gracia; Cunczindorf; Wrothi- 
mow; Muglin; Grussow; Hermanni villa; Pe- 
tirswalde; Sucha utrumque; Carvina má 12 
lánů; Dithmari villa, kdež jest 30 lánů; f Gula, 
kdež jest 40 lánů, z nichž mniši z Orlové 17 lánů od 
starodávna drží, ostatní však lány slu3Í k stolu bisku- 
povu ; Chalambyci se šesti lány; Richinvalde se 
41 lány; Luthina se 72 lány; Creshim se šesti lány.«^) 
Listina tato nad míru i obyčej vzácná bude před- 
mětem mnohostranných úvah našich, protož pokládáme 
za potrebno, o ní uvažovati především po stránce topo- 
grafické, poněvadž mnohých míst v ní jmenovaných 
nelze té chvíle určiti, kdeby byla stávalaf. Aby pak věc 
byla zřetelnější, opáčíme na novo jména výš uvedená 
a to tak, aby záhadné osady každému byly učiněny 
nápadný, zejména ty, jež označujeme křížkem: Frý- 
šiát a Ráj, t Bertholdi vlila; Marklovice jedny 
Žibřidovice jedny; Kunčice Paskovy čili Malé 
Kunčice knížecí čili Veliké;*) Kostkovice či 
Kozákovice či Kojkovice?; Hazlach; Kostko- 
vice či Kozákovi ce či Kojkovice?;Dq,bowdzial: 
= D^bow = Duhovec (Viz str. 11); Pruchná; 
Děhylov; Ochaby; Semoraz; Rudice tehda se 
teprve zakládala; Pogor; Roztropice; Jilovnica: 
Jesenica; Meziříčí; Chotovice či Čechovice? 
německé; Chotovice či Čechovice? polské; Ko- 
morovice r= Batzdorf; Muthindorf z= druhé 
Komorovice; Kamenice; Javorí; Grodiště ves 

^) Liber fundat. episcop. Vratisl. in Cod. dipl. Sil. 14. 
*) Ten rozdíl činíme podle počtu lánů, ješto v Páskových bylo 
jen 29, v knížecích 40. 

7 



— 98 - 

Sventošova;^) Gůrky ves vladařova; Lipovec; 
Mazanovice, Ustroft; Tišovnica; Lesná kní- 
žecí nyní Dolní; Lesná Sventošova, nyní Homí; Ven- 
dryné; Koňská; Guty; Oldrichovice; Ropica; 
Třítěž; Hnojník; Tešinoviee; Sobéšovice;^) 
Domaslavice oboje t. j. Horní a Dolní; f Rudgeri 
villa; Skalica; Jamni ca nyní Staré město uFrýdku;^) 
t Varmuntovlce ;*) t in der Holzmul;^) Sedlišté; Věc- 
lavovice chybně zvané Venclovice; Šonov; Barto- 
vice; Radvanice;®) Lazy osada Paskova;^) Brus o- 
vice; Dobrá Zemica nyní Dobrá; f Barutov od de- 
sátků osvobozený; Kunčice Velké u Ostravy ;«) Vra- 
timov; Muklín;*) Hrušov; Hermanice; Petř- 
vald; Suchá Horní a Dolní; Karviná;i<^) Dětma- 
rovice; f Cula jest patrně Staré město u Frýštátu; 
Chalubice čili Kalembice; Rychvald; Lutyně;^^) 
t Creshlm Skrečoná? 



*) My čteme na odpor Cod. dipl. Sil. 14 místo » villa 
Snessonis* — villa Suessonis t. j. S v e ntošonis ; tudíž při- 
pouštíme možnosť že Hradiště Sventošovo mohlo býti dědinou 
zvanou nyní Svalošůvkou. ') My čteme místo: »apud Sobno- 
nem« — apiid Sobesonem t. j. SoběSovice, ze kteréhož 
tvaru učinilo se potom Šobišovice a účinkem němčiny Schobi- 
schowitz. *) My čteme na odpor vykladatelům v cod. dipl. Sil. 14 
J a m n i t h a místo Ja n n utha. Viz Věstník Mat. Op. čís. 3. 
*) Jméno toto Paškem Varmuntovičem dosti ověřené hledali jsme 
v počeštěném tvaru tMoudrého* Lhota, jak Horní Lhota u 
Frýdku slula, poněvadž název »Wahrmundt značí totéž co 
>Moudrý«. *) Byla patrně původně jen pila, postavená nej- 
spíše při řece Moravce. •) Nyní slují zkráceně Radvanice. ') Patrně 
osada téhož pána Paska Varmuntoviče, jemuž náležely jedny 
Kunčice a též zapomenuté Varmuntoviče. *) Malé Kunčice též u 
Ostravy vznikly později. ») Nynější tvar Muglinov má dvě při- 
svojovací koncovky, jak jsme již zpomenuli. ") Nebyla ještě ko- 
lonisována. ") Netrvalo ještě Německé Lutyne. 



— 99 — 

Co se tkne biskupských desátků, již v holém ná- 
pisu označeno jest, že Těšínsko platilo nejméné de- 
sátků, totiž jen po čtyřech skotech čili po Vs ortu peněz 
z lánu! A tato okolnost sama o sobě svědčí, když ta- 
ková úleva desátková Těšínsku se poskytovala, že Tě- 
šínsko bylo v plném proudu kolonisačnim. A nehotovosf 
poměrů v knížetství Těšínském zřetelněji ještě bije do 
očí, všímneme-li se té maličkosti že velmi nepatrný jest 
počet oněch osad, u nichž také udáno jest, z kolika 
lánů desátek dávati náleží. 

Abychom dosah úlevy desátkové lépe poznali, připo- 
meneme si též, že pravý desátek polským způsobem 
dával se na snopích. Proto neměl nikdo obilí s pole 
svážeti, dokud desátník čili výběrčí desátku příslušné 
částky nevzal. Obtíže takového vybíraní desátku byla 
sedlákovi samému záhubna, poněvadž nesměl obilí za 
pohody svážeti, nýbrž odkázán zůstával na pohodlí de- 
sátníkovo. Svezl-li tedy obilí, podléhal trestu; učinil-li 
tak za obměny měsíčné, trestán jest mírnější pokutou, 
viz str. 65. Slovem: kde se desátek vybíral způsobem 
polským, sedlákovi často s desátkem zkazila se celá 
úroda. Však na Těšínsku jediné Chotovice čili Če- 
chovice polské desátek dávaly »more polonico«, 
jak to bylo zvykem též v okolí Rybníka, Žárův a Vladi- 
slavě. 

S příchodem nových osadníkův z ciziny, kteří po- 
žívali různých svobod, stala se i vybíráním desátku 
změna, neb usilovalo se o to, aby desátek nedával se 
na snopích a na poli, nýbrž podle mnohosti lánů, z kaž- 
dého lána po jednom maldru (maldrata) obilí sypa- 
ného. A když i to zejména starším osadám německým 
bylo mnoho, slevilo se jim na V* nialdru čili na 3 
měřice z lánu. Takový desátek sypaný na maldry 

7* 



— 100 — 

dávaly vesnice z okolí Ratibořského, a sypaly jej oby- 
čejně trojím obilím (žitem, rží a ovsem), nékdy čtverým, 
totiž též ječmenem a hrachem. Poněvadž ale novým 
osadníkům bylo třeba les teprve rubati a mýtiti, ne- 
chtěli tito osadníci z takových novin, z nichž se před 
tím predce žádného desátku nedávalo, též nic platiti. 
Protož nastaly z toho nové znamenité spory, kteréž 
konečně v ten způsob urovnány jsou, že stanoven 
nový způsob desátku, po ortu peněz z jednoho lánu. 
Takový desátek platily na Těšínsku jediné Chotovice 
čili Čechovice německé, kdežto Rudice, poněvadž 
se na její založení les teprve mýtil, neplatila žádného 
desátku. 

A ještě méně než pro osady v nově zakládané, 
totiž místo celého ortu, platily vesnice na Těšínsku, jen 
po Vs ortu čiU po 4 skotech. 

Desátku biskupského obyčejně neplatily svobodné 
lány rychtářovy a lány příslušné kostelům. Na př. 6 lánů 
kostelu v Semorazi náležitých ode dávna neplatilo 
desátků. Podobněž i kláštery měly pozemky toho de- 
sátku prázdné, na př. ve vesnici f Gula biskup bral 
desátky z 23., klášter Orlovský ze 17. lánů. Rozezná- 
valy se totiž desátky ku stolu i biskupovu a desátky 
kapitule náležité. Biskupovi samému, nikoli kapitule, 
patřily desátky z vesnic v nově založených. 

Byla-li která vesnice od desátků osvobozena, slulo 
toto osvobození »gřatia«. Takovou vsí byl zaniklý Ba- 
rutov; ovšem zdá se, že pán té vsi sám to způsobil 
jinou náhradou, aby dostal osvobození; tak aspoň roz- 
umíme slovům »de Barut gratia.« 

Ostatek šlechta na velikém díle dovedla toho, aby 
desátků neplatila ; pročež třeba za to míti, když v někte- 
rých vesnicích málo lánů desátkem poplatných se vy- 



— 101 — 

skytuje, na pr. 6 Chalubicích, že ostatní větší čásf 
té osady, jsouc panskou, nic neplatila. — Konečně 
nelze přehlednouti, když tolik osad se naskytuje aniž by 
bylo udáno, kolik v nich jest lánů, že se týkalo buď 
osad nových, buď takových, které dotud placení de- 
sátku se vymykaly.^) 

Podotknouti třeba, že Bohumín náležel tehda 
ku archipresbyterátu Ratibořskému, i platil »Odirbergh« 
ze 13 lánů desátek. Tolikéž vsi někdy ku kaštelanii 
Těšínské náležité jako Uchylsko, Gorice slušely již 
i církevně k Ratiborsku. 

Kterakým způsobem dávaly se desátky klášterům, 
zdali způsobem polským či sypáním obilím aneb na 
penězích, může nám býti lhostejno, ale jisto jest, když 
ty které vsi zůstávaly prosty biskupského desátku, že 
nebyly ještě osvobozeny od desátku vůbec, nýbrž že 
takový vybíral klášter na svůj užitek. Prehledneme-li 
tedy též osady od desátku biskupského osvobozené, bude 
jich slušná rada. Klášter Božídomský počínaje 1. 1223 
bral desátky z Holešova, Visly, Jiskričína, Zá- 
mrsku. Na Jemnici (?), ze f Sventic, z před- 
městí Těšínského, z f Klečomě, z Krásné, 
z Radovic, z Punčová, Bělovicka, Ogrozoné 
a z osad neurčitelných Zasere i Novosa. 

Orlovský zase klášter měl své desátky na 
všech Orlové, Dombrové, Chotěbuzi, Těr- 
ličku, Ostravě, Vrbici, Záblatí, f Lacbantech 
a f Cule. 

Tímto bychom měli pojmenovány takorka všecky 
osady na Těšínsku tehda trvající. 



*) Srovnej Markgrafův a Schultův úvod k liber fund. 
episcop. Vrat. v cod. Sil. XIV. 



-^ 102 — 

Kolonisace za knížete Mešká. 

Prehledneme-li, kterak kolonisace na Téšínsku za 
knížete Mešká pokročila, neb k Osvětimsku nemáme 
zřetele, třeba nám směle vyznati, že výsledek jest veliký. 

Předně nelze pochybovati, že Těšín sám za ného 
rozmnožen byl nov^ř^mi osadníky. VSak město Bílsko 
že teprve za knížete Mešká nedaleko Starého Bílska 
bylo v nové vystavěno, nebude třeba pochybovati. 
Podobněž také Fryštát že počátek vzal za panování 
Meškova, jest jisto. 

Hledíc ku seznamu vyš otištěnému přehledneme 
napřed osady nové, které vznikly vedle starých, ale 
jména nového nedostaly. Tak jest osada Chotovice 
čili Čechovice »theutonicum« dědinou novou, kdežto 
Chotovice čili Čechovice polonicum osadou starší. Po- 
dobněž budeme jedny »Goschegowitze«, Lesnou 
Sventošovu, jedny Domaslavice a jednu Suchou 
budeme pokládati za vsi nové. Mezi nové vsi náležejí 
též Lazy Paskovy. 

Původu nového jsou dále osady pojmenované sice 
německými jmény ale slovanskou koncovkou : Marklo- 
vice, Bertoltovice (Batzdorf), f Varmuntovice, 
Šonov, Bertoltovice (Bartovice) a snad též f Ba- 
rutov. 

Jména latinská svědčí tolikéž novotě: Rudgeri 
villa (Rudice), f Bertholdi villa, Siffridi villa 
(Žibřidovice), Ulrici villa (Oldřichovice), f Rudgeri 
villa (blíže Frýdku), Herman ni villa (Heřmanice), 
Dithmari villa (Dětmarovice). 

Osady jména německého vznikly již za značného 
vlivu německého, i mohli bychom je považovati za osady 
nejnovější: Freinstad, Cunczindorf Paškův, Cun- 



— 103 — 

czindorf knížecí, Muthindorf, f Holzmul, Cun- 
czindorf (u Ostravy), Petirswalde a Richin- 
walde. 

Přibereme-li ještě k těm vsi dříve již jmenované 
ale do seznamu nepojaté na pr. Bogušovice^Niklas- 
dorf f, dostaneme číslo poměrně ohromné asi 30 novech 
osad, takže směle můžeme pověděti o knížeti Meškovi, 
že rozmnožil počet osad a tím i počet oby- 
vatelstva asi o celou třetinu! 

Mnohém důležitější otázka jest, ve která místa 
hlavní síla kolonisace se nesla. I jest zřetelno, 
že v okolí tíilském osadnictví jest teprve v počátcích; 
za to však většinu osad nových shledáváme na zá- 
padním pruhu tu stranu k Moravě a aa severu tu stranu 
k Ratiborsku. Kolonisace na severním pruhu při po- 
čátku 14. století ještě není dokonána: postrádáme tam 
druhé Lutyně totiž německé, druhých Marklovic, 
druhých Žibřidovic, Petrovic; Dubovec nemá 
ještě německého jména Baumgarten atd. Za to však 
pruh západní poměrně nejvíce jest již zalidněn, ač později 
teprve bude se mluviti o založení města Frýdku, Ma- 
lých Kunčic u Ostravy, Albrechtic, o vzniku, 
Arnoldisdorfu u Karviné atd. I obrátíme pozornost 
k Těšínskému 

národopisu na počátku 14. století. 

Co se tkne přítomnosti německého obyvatelstva, 
již holá jména německá osad, jak jsme je vypočetU, 
nad jiný důkaz zřejmě svědčí, že bez německého hdu 
nebylo. A vážnost toho hdu byla značná, neboť páni 
z Marklovic již léta 1305 vydávají list po němečku se- 
psaný. A kníže Mešek sám, jakkoli převahou listy la- 
tinské vydával ze své kanceláře, též již 1. 1312 první 
německý list vydal. Potomně však ovládla při knížecí 



— 104 — 

\ 
\ 

kanceláři němčina takovou měrou, že do r. 1442, kdy 
z téže kanceláře vySel první nám známy list český, tak 
říkajíc jen tehda se psalo latinsky, když se jednalo s 
osobami duchovními. Němčinu ovšem neslo i podporo- 
valo právo německé a vůbec zřízení městské i foj- 
tovské. Proto nebudeme se o německém obyvatelstvu 
rozepisovati zvláště. Mnohém vážnější otázka jest, žilo-li 
jaké obyvatelstvo české na Těšínsku. 

Bylo proneseno mínění, že tehda, když se ustano- 
vovaly hranice říše česko-polské, přesně nedbalo se o 
národnost, že tudíž nepochybně a zvláště na Frýdecku 
lid český sedí ode dávna čili autochtonně. Ale takovou 
věc třeba prokázati pomůckou jediné možnou, místními 
a osobnými jmény. I přihlédneme napřed ku příznakům 
reci polské. Z těch příznaků nabudeme přesvědčení, že 
na Těšínsku lid polský měl rozhodně převahu, jak to i 
nyní jest.^) 

Přihledneme-li, jak daleko na západ rázné a ne- 



^)Nosovky tvrdé máme na těchto jménech : Da(m)- 
browa 1268, f Lacbanty 1268; Dambowdzial 1300; Kocobenz 
1239, Chotebanz; 1268 Wandrina 1300; Chalambyci 1300. 

Nosovky měkké: f Suenchizi 1223 ; Swentossius 1223, 
Suesso -^ Swentsso 1297; Zengilow 1300. 

Hláska r: Zamarschi 1223; Karviná 1309; Wierzbica 1229, 
Wirbicza 1235, Wirzbica 1268, Wierzbitz 1291. 

Hláska a ^ o: Ogrozona 1223, Zablocie 1229; Ustrona 
1300, Wrothimow 1300, Gorkii villa wlodarii, Wlodko. 

Hláska = 6: Ogrozona 1523, Czorny Strumieň. 

Hláska dz: Zengilow 1300, Ogrozona 1223. 

Hláska 6 -í: Suenchizi 1223, Cessin 1280, Cysownita 
1300, Trezhez 1300, Cierliczko 1229. 

Hláska g : Ogrozona, Golesouo 1222, Bogun 1256, Grussene 
1256, Grussow 1300, Gnoynik 1300, Pogors 1300, Gorkii 1300, 
Guthi 1300, Grodishe 1300; Grimislaw 1223, Zigota 1316 atd. 
K Muglínu z příčin výše str. 12 uvedených nehledíme. 



— 105 — 

popěratelné znaky polské sledovati lze, podivíme, že 
čára vedena od Hnojníka na Hradiště a Těrličko, odtud 
na Chotébuz, od Chotěbuze na Karvinou a Doubravu, 
Doubravy na Záblati a Hrušov ohraničuje nám pruh 
země tak pravidelný, že mimovolně vnucuje se nám 
myšlenka, pokládati tento pruh země za pohraničný les, 
tudíž asi do druhé polovice 13. století za úplně neo- 
bydlený, vyjma prokázané osady pohraničně Ostravu 
a L u b n o, neb trvání Vratimova a Jemnice pro 13. 
století přesně dokázati nelze. 

A prázdnotu obyvatelstva v tomto pruhu nejlépe 
dokážeme hojným počtem osad nepopěratelně nových a 
teprve za knížete Mešká vzniklých : fRudgeri vili a, 
t Barutov, in der Holzmul, Sonov, Varmun- 
tovitz, Bertoltovitz, Lazy, Cunczendorf, 
Hermanni villa, Petirswalde, Richinwalde, 
jednou Suchou, jedněmi Domaslavicemi. K nim 
přibyly brzo potom Arnoldisdorf a Albrichtis- 
dorf. Kromě těch zpomenuli jsme již jakožto nepo- 
chybně nových osad: Soběšovic, Brusovic, Blu- 
d o v i c. Posléze třeba k nim počítati osadu s nepolským 
jménem Venceslaowitz i snad Radvanowitz. 

Prehledneme-li zbývající ještě osady té doby trva- 
jící Skalica, Jamnica, Dobrozemica, Sedlicz 
(Sedlišté) a snad též Rad vánice, nespatříme na nich 
na všech rázného přesného příznaku polského vyjma 
jmenovaný již Vrothimov. 

A poněvadž v tom pruhu v tak hojných osadách 
nových třeba obyvatelstvo spíše cizí než polské hledati, 
položíme si otázku: 

Jaké národnosti byli osadníci? 

Tato otázka pro poznání pozdějších poměrů ná- 
rodopisných na Těšínsku — hlavně ale pro vypátrání 



— 106 — 

příčin, proč na západě kolonisté němečtí, po nichž tak 
hojné sledy spatřujeme v místních jménech německých 
dotud trvajících, 1) se neudrželi, jako na východním 
Bílsku, jest tak závažná, že jí pominouti nesmí žádn]?^ 
dějepisec. 

Odkud kolonisté vůbec na Těšínsko se nastěhovali, 
nelze přesně určiti dle krajin, ale ovšem nepochybno 
jest, že převahou přišli ze západu, ačkoli zdá se, že 
něco lidu přišlo i z Uher. Mezi kolonisty byli různí 
živlové na př. Frankové i Flámové, neboť počítalo 
se na franské lány, a právo flámské bylo původně 
pravodatným na Ratiborsku. (Flámové tuším koloniso- 
váli vodnaté krajiny jako Dětmarovice, Marklovice a j.) 
Však přitom při všem nepochybně jisto jest, že mezi 
osadníky byU též Slované. Též v první úřední zmínce 
o národnostech na Téšínsku, v řádu cechu pekařského 
v Těšíně, k řemeslu tomu nepřipouštějí se Poláci, 
Češi a Slováci. 2) Avšak pro nás zůstane věcí pevnou 
a jistou, že mezi kolonisty byU i Srbové z Lužice. 

Co se týče lužických Srbův, vime jakož kdysi 
Lužici od Slezska dělila řeka Bobr, že krajiny po levém 
břehu řeky Bobru byly osazeny od Srbů. Stýkal se tedy 
živel srbský se živlem polským při řece Bobru v městech 
Boleslavci, Záhani a Krosně. 1 nebyloby divu, kdybychom 
v těchto pohraničných krajích nalezli osadu s přívlastkem 
»vendická« = ^Wendisch*. Takové na mapě Wielan- 
dové jsme tam sice n^ialezli, ale v Příbuzsku do Lužice 
posunutém nedaleko měst Moskvy a Příbuze — při řece 
Nise — shledáváme osadu »Wendischmostau«. Tím 
nápadnější věcí zůstane, že daleko na východ od Bole- 

*) Oderberg, Šunychl, Rychvald , Petřvald , Albersdorf, 
Freistadt, Šonov, ťriedek aj. »)Viz můj spis tK dějinám řemesel 
ve Slezsku* 42. 



— 107 — 

slavce až blízko ruské nyní Boleslave, totiž u města 
Namyslova, vyskytují se osady : Wendisch, P o 1 n i s c h 
aDeutsch Marchwitz, kteréž po polsku sluji : 
Woldrzykowski, Polski a Niemiecki 
Szmarków. 

Jakkoli ale ovšem jinak věc neobyčejná jest, aby 
ve Slezsku osady se označovaly přívlastkem »vendická«, 
poněvadž na sta příkladů jest, že se rozeznávají osady 
jen polské a n ěmecké: polská a německá 
Lutyně, Chotovici čili Čechovice polonicum atheu- 
thonicum; polské a německé Komorovice; 
polská a německá Visla, polský a německy 
Světov atd. : tak nesmíme podceňovati názvu > W e n- 
d i s c h« Ostrá, jaký shledáváme i na Těšínsku. Léta 
totiž 1380 kníže Přemek za fojtství Těšínské dal »das 
HauB zur Wendischen Ostra« a 1. 1389 týž kníže 
potvrdil smlouvu o peníze mezi Pavlem »von derWin- 
dischen Ostrá* a farářem Rychvaldským učiněnou.*) 
Jakmile máme prokázáno, že v ostatním Slezsku na 
západ od Vratislavě při samých hranicích nynějších 
ruských vyskytuje se Wendisch Marchwitz, nemů- 
žeme jinak leč věřiti, že též v okolí Polské Ostravy 
skutečně žila značná přísada lidu srbského, když Ostrava 
nyní řečená Polská na rozdíl od Ostravy Moravské t. j. 
tehda německé, dostala přívlastek »vendické.« 
Jinak oné anomálie vysvětliti nelze. Bude ovšem těžko 
prokázati, proč a kdo přivedl Lužičany na Těšínsko, 
ale poukázati smíme k tomu, že pan Ondřej z Tvor- 
kova jsa hejtmanem na Kladsku — tedy nedaleko 
Lužice — ukoupil se na Bohumínsku a brzo potom na 
Těšínsku. 

Co se týče osadníků českých, není pochybnosti, 

^) Stark. 



— 108 — 

že Češi kolonisovali tak jako Némci, a že kolonisovali 
jak ve Slezsku ostatním, čemuž svědčí porůzné názvy 
»villae Bohemorum«i) tak i na Téšínku, kdež ves Če- 
chovi ce původ český ohlašuje. — A nemluvíc ani o 
hojných zbězích a vyhnancích, kteří ze západních krajů 
českých z Moravy a Opavska*) přicházeli, zřetelné na 
to stopy máme, že osadníci přicházeli též z českých 
krajů. Předně shledali jsme mezi svědky o hranice 
1. 1297 zapsanými pana Bluda z Jičín a, 8) o němž 
ne bez důvodu hádáme, že jest zakladatelem vsi Blu- 
dovic. A založení vsi f Barutova připisujeme »pánu 
Barutovi* v té listině zpomínanému, o němž víme, že 
slul Žibřid Barut a že držel způsobem zástavním 
zboží Landecké s Hlučínem na Opavsku. I možná dosti, 
že týž pán >Žibřid Barutt založil i Žibřidovice, 
jakož o panu Paškovi Varmuntoviči věrojatně hádati 
lze, že Lazy i t Varmuntovice založil. — A že 
kníže od svého díla kolonisačního nevylučoval pánů ze 
sousední Moravy (Jičínského Bluda) a ze sousedního 
Opavska (Landeckého Žibřida Baruta), jest tím pocho- 
pitelnějším, povážíme-h, že také nějaký Heřman »z 
Muglic« t. j. z Mohelnice (u Olomouce) osedlým 
byl v Hrušově.*) 

A jména osad Venceslaowitz i >Woycichs- 
dorffu« (později zpomínané) ukazují spíše k zaklada- 
telům Čechům než Polákům. 

Konečně i to na váhu padá, že obyvatelstvo do 
měst nových — podle svobodné pohyblivosti městského 
lidu vůbec — přibývati mohlo hlavně od západu. Na 



*) Jednu českou ves máme v Nissku, druhou na Grodkovsku. 
*) Že Opavsko bylo českým, viz můj spis Čeština na Opavsku. 
*) Viz o něm Beckňv spis Neutitschein. *) Od něho 1. 1332 fojt 
Hrušovský koupil nějaké pozemky, jak toho níže bude dotčeno. 



— 109 — 

pr. do Frýštátu, hledíme-li jen ku cesté obchodní, při- 
bývati mohli řemeslníci ze starších měst Mor. Ostravy, 
z Hlučína a z Opavy. Pro podobný proud do Krakova 
a Těšínská uvedeme na svém místě doklady. 

Prihledneme-li k dokladům mluvnickým, kteréž 
svědčiti mohou přítomnosti Čechův, kromě výš uvede- 
ných jmen Cechovic, Wenceslaowitz a Woy- 
cichsdorffu (a dvořanem knížecím byl Vojtěch 
někdy Albert jmenovaný), mohli bychom ukázati k 
českému tvaru »Dubrawa« 1. 1229, ale více váhy na 
to klademe, že se osady nyní Roj a Domaslovice jme- 
menované píší Raj a Domaslavice. Nad jiné závažným 
jménem jsou Bludovice, Moravanu Bludovi jakožto 
zakladateli připisované. Píšíf se napořád Bluda = 
Blaude (1335, 1388, 1447) a Bludovice, ano i šlech- 
tický rod po nich slově »Bludovský« z Kornic (na- 
proti Gureckým z Kornic, Golkovským, Pogorským a j.) 
Tvar Bt^dowice jest tak neobyčejný, že jsme jej do- 
posud nalezli jen v jedné jediné listině české zr. 1738.*) 

Ani jméno Brusovice, nyní obecně i u polského 
lidu Bruzovice zvané, že se nehodí do zvukosloví 
polského, nejlepším dokladem máme na seznamu halíře 
sv.-Peterského na rok 1447, kdež sice Bludovice píší 
se Bluda, ale Brusovice Bransowicz.*) A když jméno 
osady poprvé »Gnoyník« jmenované až do dnešní 
doby udrželo se v německých ústech tvarem > H n o j n i k « . 
není to náhoda, nýbrž výsledek historický: Němci při- 
jali formu takovou, jakou převahou slyšeli od lidu v 
okolí Hnojníka osedlého.^) 



^) V opisu jedné latinské listiny z r. 1425 píše se >Nicolaus 
de Blandowicz*, ač-li nemá Blaudowicz čteno býti. ^) Markgraf^ 
Rechnung uber den Peterspfennig im Archidiaconate Oppeln 
1447. Breslau 1892. «) Mohli bychom i jméno osady novější sice^ 



— 110 — 

Konečně chceme ještě poukázati na věc, která se 
dosud neoceňovala od dějepisců, na proměnu místních 
jmen v ústech cizích. Když se slovanská jména K a mě- 
niče, Jamnice, »Bělště« (lokál ku nominativu Bílsko), 
Těšín, Uswienczim a j. proměnila na tvary Kemnitz, 
Jemnitz, Belitz, Teschen, Auschwitz, netřeba mnoho 
hádati, že všecky tyto proměny (pomníme-li jen na ně- 
mecká slova: that — thátig, hus — haus^ udaly se v ně- 
meckých ústech. Ale jinak se věc má, když Mu klín 
a BoguĎ (Bohun) stal se Muklinovem, Bohuňínem 
(Boguminem). Taková proměna stala se ve slovan- 
ských ústech, ale různorodých. Jednorodý lid, který 
Těšín, Jiskričín, Semoraz nepojmenoval na Těšinov, 
Jiskřičinov a na Semorazín, nebylby nikdy Muklína čili 
Muglína a Boguné učinil Muglinovem a Boguminem. — 
I pravíme: tyto změny zřetelně svědčí, že blíže Bohu- 
mína i Muglinova silně stýkaly se živel český a polský, 
a pokud se týče srbský. 

Ví. Těšínsko. 

Kazimír I. 1316—1358. 

Při své smrti kníže Mešek byl zůstavil syny do- 
spělé Vladka a Kazimíra, jimž k vůli, jak jsme to na 
svém místě podotkli, přejal byl za svůj úděl Těšínsko 

zvané P r ž n o uvésti proto, že to místo několik set let před za- 
ložením vsi P r ž n a slulo jistotně též tak, ale odchýlili bychom 
se od svého úkolu; nicméně podotknouti můžeme, že tento tak 
český tvar i nynějším polským ústům jest nepřístupný. Jestliže 
v úředním sezname míst Slezských to jméno pokřtěno na 
»Przono« (přono) — a prof. Charwot činí totéž — jest to po 
našem vědění pravé ponstrum, neb staroslovanské prgga, 
p r g ž i n a po česku mtie slouti prha, pržina (tedy i Pržno), 
ale po polsku p i e r z g a, tedy snad Pierzž-no = Pierzno, nikoli 
Przono. 



— lil — 

a Osvětimsko, aby se měli čím pohodlně podělili. Vladek 
za úděl přijal — nepochybně losem — Osvětimsko, 
Kazimír dostal Těšínsko. Jakkoli Osvětimsko po vy- 
mření potomkův Vladkových^) zase, ovšem jen na krátko, 
připadlo ku Těšínsko, třeba upozorniti na to, že Osvě- 
timsko, ač bývalo částkou Slezska, svým církevním 
příslušenstvím ku Krakovskému biskupství k říši polské 
těsněji napotom zůstalo uvázáno, než Těšínsko, jak to i 
dějiny potvrzují. 

Sestra obou knížat, králová vdova Viola, 1. 1318 
provdala se za českého velmože Petra z Rožmberka, 
jemuž kromě velikých statků v Čechách náleželo i 
Prudnicko na Opavsku. Svatbě kněžny Violy připisuje 
se význam politický, že pán Petr, vzdav se zasnoubené 
již sobě před tím dcery Jindřicha z Lípy, proto právě 
naklonil sobě přízeň krále českého Jana.*) Však brzo 
potom zemřela Viola, a sice 1. 1317.*) 

Kníže Kazimír zahájil svou činnost panovnickou 
listem daným v Bílsku dne 14. března 1. 1316:*) 

*) Posloupnosf Vladkovičíi Osvětimských: 
Vladek Osvětimský t po 1321 
m. Eufrosina 

Hanuši. 1321 školastik Krakovký t ok. 1370 N. N. 

m. Hedvika, dc. Ludvika Břežského f po 1376 jeptiška v Ratiboři 

H a n u š II. t 1405 N. N. t před 1384 Kateřina Anna 1 1440 
m. Hedvika t po 1407 m. Salome m. Půla 

z Častolovic 

«) Prám. české IV. 230, 382, 4.71. ») Dle Grotefenda; Pa- 
lacký udává 1318. 

*) Osvětimsko. Temple, táhna se k témuž listu vyvodí, že 
Vladek též již dne lit. března 1. 1316 byl pánem na Osvětimsku. 
Není ovšem pochybnosti, že do tohoto dne již bratrský rozdíl 
byl proveden, avšak první listinu Vladislav Osvětimský vydal 
1317 dne 31. března v Osvětimě, kterou sluhovi svému Hankovi 



- 112 — 

»Ve jméno Páně. My Kazimír z Boží Milosti kníže 
Těšínský vyznáváme, kterak jsme seznali, že měšfané 

z Prandotína s vůlí manželky své Eufrosiny vzdává půl vsi 
»Schygod« čili Schottenhov nad řekou Otuškou, kteréž dědiny 
hranice se táhnou až po potok »Zchirnizynu« u vsi Vitanovic; 
druhou pak polovinu, kterou kníže Mešek s vůlí naší právem 
manským někdy byl pustil Skotovi velikému a již Hanko byl 
koupil od tohoto Skota, Hanko držeti má takovým způsobem, že 
z celé vsi bude sloužiti jedním brancem (Zbiór diplomów klasztoru 
Mogilskiego II. 38—9; Temple, Notizblatt 1881, 4;). O knížeti 
Vladkovi Osvětimském máme takořka jen tuto jedinou zprávu, 
takže neznáme ani den jeho úrmrtí. A tak 1. 1824; dne 24 května 
již jeho syn, kníže Hanuš I., s matkou svou Eufrosinu vykonává 
zeměpanská práva (Rychlík, ksi^stwa Oswi^cimskie.i Zatorskie 16j. 
Týž kníže Hanuš 1. 1327 vzdal všecko své knížetství králi Janovi 
a přijal v léno koruny české, a sice: hrad Osvětim, města 
Osvětim a Zátor a městečka: Kety, Živec, Vadovice a Spitkovice 
(Emler III. 602), Kníže Hanuš 1. značně se přiklonil ku Krakovu, 
jakž tomu svědčí i ta okolnost, že přijal na sebe (již 1332) úřad 
školastika Krakovského. Však úřadem tím způsobil sobě i synu 
značné nesnáze. Kníže Hanili II. nastoupil po otci svém asi 
1. 1370, i sdědil po otci netoliko spory s papežskou stolicí o 
zboží kláštera J^dřejova ale i o zaplacení dluhů, kterých Hanuš I. 
jakožto školastik nadělal (Sil. II. 33; Notizblatt 1886, 60; Theiner, 
Monumenta I. L. 1391 den Božího Těla v Osvětimě kníže Hanuš 
městu Libewerdě (K^tám) uděluje táž práva, jaká má město 
hlavní (»metropolitana«) Usswiencim; zvláště pouští měšťanům 
»burgwald«, z něhož nebudou sypati lesního ovsa, mohouce 
z něho až po starou cestu Bělskou trávu bráti (graze- 
wejde) ; též jim pouští výhon na pastvu ; osvobozuje jim od cla 
zboží na trh vezené a odpouští jim poplatky stolní do komory 
knížecí dávané (Temple, Notizblatt 1881, 60). Dne 20. září 1396 
zapsal své manželce, též Hedvice, 500 hřiven grošův Pražských 
na městě Zátoře, hradě Volku a všech Spitkovicích, Přetišově a 
Převoze (Griinhagen & Markgraf, Lehensurkunden II. 578). Brzo 
potom měšfané Zátorští kněžně Hedvice holdovali (Tamtéž 579). 
A 1. 1400 dne 13. května král Václav listem daným v Praze 
kněžně Hedvice potvrdil to věno a sice na tvrzi Volku, na městech 
Newenstat, Frawenstat, na městečku »Trzewogecz« 



— 113 — 

Bílští (Belycenses) 4 lány blíže města položené za pastvu 
dědičně držeti měli a půl lánu s vesničany z dědiny 
B e 1 y t z na týchž pastvách na cestu veřejnou u Našeho 
nejmilejšího Otce zakoupili ; i chtějíce, aby to město na 
všem dobře prospívalo, zpomenuté 4 lány a oneh půl 

zvaném, na všech Spitkovicích, Bratmansdorffě, Keymandorffě, 
Geralsdorffě, Peterswalde, Flassnici, Hartmansdorffě, Podolczie, 
Beigelsdorffé, Bachovicích, Jaresswiczích, Tlučanech, Zabřicích, 
Zakřově a Zoro ve. Poruíníkem toho věna učiněn kníže Přemek 
Těšínský. (Lehensurk. II. 579 — 80.) O sporech Hanušových s bra- 
tránky Těšínskými viz Notizenblatt 1886, 66. Když kníže Hanuš 
r. 1405 zemřel, král Václav knížeti Přemkovi, jemuž nápad 
Osvětimský již 1. 1372 byl slíbil, skutečně dne 22. února 1. 1407 
potvrdil. — Připomenouti lze, an výš psaný list obsahuje hojno 
jmen německých, že i města Zátor, K§ty, Vadovice slula Newen- 
stadt, Liebwerde, Frauenstadt, jakož také do dneška ještě Živec 
Seybusch slově: jak hojná na Osvětimsku byla kolonisace ně- 
mecká. Dnes ovšem až na ostrov kolonistů německých Bílsko- 
Bialský s osadníky německými vytratila se i jména německá, 
zejména též název >Auschwitz« pro Osvětim. Gatkowski správně 
dovodí, že účinkem němčiny proměněn Ošwi^cim na »Usswin- 
czim« a Auschwitz. Temple mu odporuje, řka, že se tak stalo 
účinkem češtinyl Netřeba tuším dokazovati, že německým 
zvukoslovím snadno vyvedeme z tvaru uschwinczim-auschwincz- 
auschwitz (jako z Utěchovic na Opavsku Auchwitz), pročež ne- 
budeme takové změny připisovati českým ústům, nebof, jakby 
nás zajímaly stopy také české kolonisace na Osvětimsku, tož 
čeština jakožto diplomatická řeč porůznu zjevuje se nám na 
listinách Osvětimska dotýkajících teprve okolo r. 1480 (Viz Cod. 
Sil. VI. Heck, archiwa miejskie ksi^stw Ošwiecimskiego i Zator- 
skiego 35). Odkazujeme ostatek k hojné literatuře o Osvětimsku : 
Gatkowski, rys dziejów ksiestwa Ošwiecimskiego i Zatorskiego, 
Lwów 1867 ; Rychhk, ksiestwa Ošwi^cimskie i Zatorskie, Tarnów 
1889; Tomkowicz, slowo o ksiestwach Ošwiecimskiem i Zator- 
skiem, Lwów 1874; Rudolf Temple v Notizenblattu hist.-stat. 
sekce Brněnské; Biermann, Zur Geschichte d. H. Zator u. Auschwitz 
v. Sitzgsber. d. k. Akad. Wien XL 605 ; Heck, archiwum miejskie 
w Wadowicach a archiwa miejskie Osw. Zat. 1889, 1891. 

8 



— 114 — 

jim potvrzujeme, aby je dědičně a na věky drželi. A na 
těchto lánech budou moci domy nebo zahrady po- 
platné, kohk se jim bude líbiti, osazovati. Tomu na 
potvrzení pečef naši jsme přivěsili. Přitom jsou byli 
věrní naši mih Vincenc zTošnovic (Thusnowitz), Petr 
z Kyčic, rytíři; Sobek řečený Kornic, Žigota z Ben- 
kovic, Gřimislav a Mesperek (?). Datum Belytz 1316. 
prid. id. Mart.i) 

Druhým listem daným dne 1. května měšťanu 
Rílskému Petrovi Pinteierovi vzdává dva svobodné lány 
ve vsi Bílsku.2) 

Z prvního listu vychází na jevo znamenitá novota : 
osazování » zahradníků «. Doposud rolníci osazováni na 
značnějších pozemcích. Na př. založil pan Boguš vesnici 
Bohušovice na pozemku 10 íránských lánů. Hledíc k 
přítomnosti osazeno jest v Bohušovicích 7 sedláků, z nichž 
každý má po 3OV2 jitrech, a 22 domkařů, kterým ná- 
leží po 2 jitrech pole.*'^) Úhrnem byloby tedy v Bohu- 
šovicích asi 250 jiter pole, takže bychom dělíc desíti 
dostali lán asi o 25 jitrech. Lány ovšem byly rozdílné : 
o 30, o 36, o 40, o 50 jitrech pole.*) 

Jakož ale Bílšfané, majíce jen 4Y2 lánu, tedy — 
počítajíc po 30 jitrech na lán — asi jen 135 jiter pole, 
na tomto malém pozemku směU osaditi zahradníkův, 
kolik chtěli: zjevno bude, že tehda ještě nevymě- 
řovali jim nepatrných částek po 2, 3, 4 jitrech, nýbrž 
nejspíše po 7 nebo 8 jitrech tak, aby 4 zahradníci 
rovnali se jednomu sedlákovi. I poněvadž název » za- 
hradník c svědčí nezvratně, že osadník tak jmenovaný 

1) Kašperlík, Schrift. d. hist.-stat. Séct. XII. 167. «) Bier- 
mann, 136. ») Sdělil Tagliaferro. *) Srovnej Meitzen, Urkunden 
zur Gesch. der lándlichen Verháltnisse in den schles. Dorfern 
in cod. Sil. IV. 



— 115 — 

mel svůj domek uprostřed svého pozemku plotem ohra- 
ničeného, vidí se príhodno, upozorniti na zvláštnost, že 
na Těšínsku převládají vesnice roztroušené, poněvadž 
jednotlivé statky, každý prostřed svého pozemku, daleko 
od sebe stojí. 

* 
Poněvadž o činnosti Kazimírově pro někoHk let 

nemáme zpráv, zařadíme tuto některé věci obecné, V 

sousedství nejbližším, na Moravě, vzniklo knjžetství 

Opavské, an král Jan 1. 1318 kraj Opavský odděliv od 

Moravy vzdal jej knížeti Mikulášovi II. v léno koruny české. 

Poněvadž tato věc má neobyčejnou váhu pro Těšínsko 

i pro knížetství slezská, třeba důrazně vytknouti, že 

knižetství Opavského před r. 1318 nebylo, ačkoli 

otec Mikuláše II. a syn krále Přemysla Otakara H., 

Mikuláš I., psal se »dux Opaviae.« Vždyť způsob, kterak 

tu zemi a sice jen dočasně držel, svědčí nejlépe, že 

králové čeští Václav II., Václav III. a Jan, nijakého 

knížetství Opavského neuznávali.^) 

V Polské po smrti Václava III. Vladislav Lokétek 
pokojně mohl upevňovati své panství, a po smrti Jin- 
dřicha Hlohovského usiloval o korunování na krále 
polského. Ale narazil na odpor se strany krále Jana, 
který se dotud a ješlě dlouho potom psal králem pol- 
ským. Nicméně na základě bully dané 20. ledna 1. 1320 
dav se korunovati, obracel zřetel ku věcem slezským. 

Jest věcí přirozenou, že český král Jan od koru- 

. ^) Viz o tom iTié dějiny Opavska. Vzniklo tedy knížet- 
ství Opavské málem o 40 a pokud se týče o 30 let později, 
jiež Opolsko se rozpadlo na knížetství Bytomské, Opolské, Rati- 
bořské a Těšínsko-Osvětimské. Proto dopouštějí se anachronismu 
oni dějepisci na př. Lepkowski, Obraz dziejów Szlaska, Budyszyn 
1849, kteří knížetství Opavské mezi slezská knížetství a pro 
staré doby zaradují. ' 

8* 



— 116 -^ 

novace Vladislava Lokétka začal si bedlivě všímati věcf 
slezských, avšak neumíme pověděti, co v té příčině ze 
strany české od r. 1320—1326 bylo vykonáno. A rovněž 
zdá se nám věcí přirozenou, že též Vladislav Lokétek 
nezanedbával Slezska od říše polské odloučeného. Těžko 
ovšem pověděti, kterak se za poměrů právních, národních 
i kulturních naprosto proměněných pokusy diplomacie 
polské ve Slezsku dařily, avšak nevidí se nám ve zprávě 
Stárkově k r. 1327, že knížata slezská » proto od koruny 
polské odpadla, že Poláci na odpor svým stanovám 
Vladislava za krále byU zvolili**) hledati vlastní a 
pravé příčiny skutečného odklonění od říše polské, ačkoliv 
i Dlugoš celkem podobné příčiny nechuti knížat slez- 
ských k říši polské uvádí. 

O činnosti knížete Kazimíra podává nám Stark*) 
zvěsC, že 1. 1321 ves Vi lámovi ce na panství Skočov- 
ském vzdal Vlostiborovi z Bitkova (Biccow). Závažnější 
jest listina druhá: 

>My Kazimír z Boží Milosti kníže Těšínské známo 
činíme, že Martinovi fojtu našeho města Těšína za věrné 
služby půl druha lánu osvobozeného od platu »ungelt«') 
i od jakýchkoli služeb ve vsi, která Bobersdorf 
slově, vzdáváme, aby tím činiti mohl, jakby se mu nej- 
lépe líbilo. Tomu na potvrzení za svědectví Vojtěcha, 

*) >fallen von der Crene Polen ab von derwegen, dafi sie wider 
ihre Statuta Vladislaum Locticum zum Kónige in Polen erwehlet«. 
') Kurtz Verzeichnuss von dem Stamlingk und Herkommen der 
Hertzoge zu Teschen. Ověřená kopie z Vratislavě v arch. Mat 
Opavské. >) >Ungelt« slově poplatek rozmanitý, ze cla, z mýta, 
z piva, z vína, ze soli, ze sukea z věci kupeckých atd. Co by 
tuto bylo míněno, nelze určiti, protož jen slova listiny tu poklá^ 
dáme: »omni solutione videlicet angariae quod ungelt di- 
citur et praecariae servitio quolibet exceptum.c 



— 117 — 

naSeho komorníka, rytíře Vincence, rylíře Žigoty z Tren- 
kovic (de Temkowicz). Sobka z Kornic, Pelhrima a j. 
list náš jsme dali speóetitL Dáno v Téšíné 1. 1322 dne 
1. srpna. «M 

List tento má značný význam pro poměry agrární 
na TéSínsku, že totiž v Bobrtíu utvořeno jest volenství. 
Poznali jsme již jedno takové volenství ve Starém 
Bílsku, kdež týž kníže Petrovi Pinteierovi méšCanu 
Bilskému byl pustil dva svobodné lány. Poněvadž tato 
věc pro Těšínsko má neobyčejnou důležitost, ano tako- 
vých volenstev se od knížete Kazimíra počínaje veliké 
mnofetví a zejména na Frýdecku utvořilo, vidí se nám 
upozorniti na tento bezrobotý a svobodný stav 
selský. Takový repraesentovali předně měšfané,^) 
pokud drželi své pozemky; za druhé dědiční fojti, 
o nichž dále bude řeč; konečně některým nevolným a 
robotným sedlákům statky jich od břemen a ix)bot 
osvobozovány a pouštěny pod plat a za dědičné. 
Neobyčejně veliký počet volenstev byl v Bruzo ví- 
cích, nejméně 8, tudíž zdá se, že snad již za knížete 
Kazimíra I. selské statky se svobodily. Pro porozumění 
té věci a pro příklad položíme pozdější list pod čáru.'^) 



*) Inserováno v listě knížete Přemka 1449 — podal prof. 
Landsfeld. *) Rozumí se knížecích měst. 

•) >My Václav z Boží Milosti kníže Těšínské vyznáváme . . , 
že sme vysadili v pravé dědictví věčně na plat Václava služeb- 
níka našeho z Bruzovic s tou rolí, jakož příleží od folvarku, a 
k tomu tu půšči Rogatovskú — , aby z toho na každý rok dával 
nám a potomkům našim hřivnu platu, 4 kury a kopu vajec . . . 
A také on a jeho potomci postupovati mají pastušého faráři a 
Sarvaka jako jiní sousedé, mohouce to dědictví prodati, zadati, 
zaměniti i tím učiniti, jak svým vlastním. — Tomu na potvrzení 
naše pečef. Jenž dán a psán v Těšíně v neděli po sv. Petru a 
Pavlu 1. 1458. Přitom jsou byli: slovutný panoše Francek z Smi- 



-^ 118 - 

K roku 1324 pokládaly se doposud dvé zprávy, 
nájezd totiž Litvínů do Téšíniska a svatba knížete Kazi- 
míra s Ofkou, dcerou Trojdena knížete Mazovského. O 
obojím poučuje nás list papeže Jana: 

»Jan biskup . . . Milému synu Kazimíru, km'žeti 
Těšínskému, a milé v Kristu dceři Ofce, manželce jeho, 
pozdravení . . . Jakož nám předneseno bylo, že mezi 
Tebou Kazimíre a mezi milým v Kristu synem Troj- 
denem, knížetem Mazovským, otcem Tvým, dcero Ofko, 
bylo umluveno, žebys Ty Kazimíre s knížetem Mazov- 
ským lépe mohl odolati útokům Litvínů, kteii do 
Tvé zemé vpadají a lid křesťanský odvádějí, 
kdybyste manželským svazkem přátelství své utvrdili, 
ačkoli Ty Kazimíre a ty Ofko v 3. a 4. stupni spřízněni 
jste: pročež, poněvadž by takové manželství obstáti 
nemohlo bez dispense, k prosbě jiných Vám takovou 
dispens udělujeme.*^) 

Nelze věřili, aby kníže Kazimír se teprve r. 1324 
byl ženil, poněvadž jednak po zemřelém jeho bratru 
Vladkovi Osvětimském panoval tehda již dospělý syn, 
jednak proto, že brzo potom při českém dvore zjevuje 
se dospělý již Vladislav syn knížete Kazimírův. Proto 
hledíc i k potomstvu dosti hojnému míníme, že Ofka 
byla již druhá manželka. 

Král Jan nabývá Slezska. 

PověděU jsme již na str. 116., kterak nelze vysto- 
povati, jaké drobné rozněty a popudy se strany české 

lovíc, náš starosta Těšínský, Václav z Doloplaz, Machňý z Tep- 
lická, kněz Jan z Suohej, Jan Sadecz z Olbrachtic, Stanislav 
Abraham z By torně, náš písař, c (Podal Ondřej Onderek. Viz iéi 
Věstník Matice Opavské Č. 4.) 
») Theiner Mon. 1. 200. 



— 119 — 

i polské po vykonaném korunování Vladislava Lokétka 
na krále polského po 6 let předcházely, než král Jan 
zdánlivě jakoby z čistá jasná umyshl si, výpravu na- 
strojiti do království polského. Avšak přirozenou věcí 
vidí se nám býti, že král Jan, jakmile se k takovému 
kroku odhodlal, nemohl jinak, lec knížatům slezským, 
jejichž předkové se byli dřívějším králům českým man- 
skými sliby zavázali, dáti takové úvazky na novo zapi- 
sovati, tudíž úvazky po smrti krále Václava 111. popře- 
írhované na novo napřádali a navazovati. U knížat 
>Opolských« jednalo se jen o obnovení starých svazků, 
u jiných knížat slezských, kteří doposud v žádné úvazky 
s říší českou nebyli vešli, běželo o volbu, chtějí-li se 
rozhodnouti pro říši polskou či českou. I nelze v tě 
příčině podceňovati změněných poměrů národních. 

Král Jan vytrhnuv se svým vojskem přibyl v mě- 
síci únoru 1. 1327 do města Opavy, kamž mu v ústrety 
přijeh knížata Kazimír Těšínský, Bolek Opolsko-Ne- 
modlínský, Vladislav Kozelský a Lešek Ratibořský a j., 
aby jemu poddali sebe i své země. Kníže Kazimír učinil 
tak listem daným v Opavě dne 18. února v tato slova : 

»My Kazimír z Boží Milosti kníže Těšínské vy- 
znáváme, že jsme knížetem a manem velkomožného 
pána Jana českého a polského krále a že jsme od něho 
na zemi naši Těšínskou s městy a hrady, totiž na 
Těšín město a hrad, Freyenstat a Belitz města, 
na Zchotsow a Jemnicz městečka s tvrzemi 
a na hrad Ostravu i na všecky vsi i lidi, což dnes 
našeho jest nebo příště bude, léno přijali, abychom zemi 
svou drželi manským právem a to takové, aby ji potomc 
naši, kdykoli bude uprázdněna, od králův českých p 
jímali, zachovávajíce povinnou manskou věrnosf.*^) 

ij Emler III. 498. 



t 



— 120 — 

Téhož dne v táž slova vzdali se též: Bolek kníže 
Opolsko-Nemodlínsky s městy Nemodlínem, Hlo- 
hovem Horním, Bélou, Strelcemi městečkem s tvrzí a 
Prudinou tvrzí. Vladislav Kozelskýs mésty Kozlím, 
Bytomí, Piskovicemi a s hrady Toškem a Slavétínem; 
Lešek HatiborsJíÝ s městy a hradem Ratiborem, 
Kozlím, Žáry a Pštinou i Hlivicemi, i hrad Rybník s 
městečkem.^) Král, nemeškaje v Opavě, táhl k Rati- 
boři a na Bytom, kdež jemu Hanuš Osvětimsky poddal 
svá města i hrady: Osvětim s hradem, Zátor město, 
K§ty, Živec, Vadovice a Spitkovice městečka. 2) 

Tamže v Bytomi král Jan vydal ratifikaci listu 
lenního knížeti Těšínskému Kazimírovi, že jej bére pod 
zvláštní ochranu, dodávaje i tu obvzláštní milost, kdyby 
jasné kníže Hanuš anebo jeho potomci bez 
dědiců zemřeli, aby Osvětimsko potom na 
knížete Kazimíra a jeho potomky spadlo.*) 

Listy námi uvedené mají velikou důležitosf, co se týče 
názvu civitates a oppida, nebof stavějí nám na um, že 
>civitates« šlovou města na německém již právě osazená, 
oppida pak, že jsou městečka na slovanském právě 
trvající čili trhové vsi. (Viz Věstník Mat. Op. čís. 2.) 

Dle loho tedy máme na Těšínsku města tato : Těšín, Bílsko 
a Frýštát; Skočov a Jamnica (nyní Staré město u Frýdku) jsou 
toliko městečka s t vrzem i.*) 

Vojsko krále Jana postupovalo zatím od Bytomé 
dále ku Krakovu; avšak přibylo poselstvo krále uher- 
ského Roberta, dávajíc králi českému na rozum, žeby 
král uherský svého tchána Vladislava Lokétka opustiti 
nemohl. Naproti tomu nabízeny Janovi jiné výhody, 



O Emler III. 498—501. ») Tamtéž 502. ») Emler 502. *) Stran 
městečka Jamnice, že je Biermann, Kašperlík i jiní vykládali na 
Jablunkov, odkazuji ku svému článku >Nový dftkaz, že Jamnice 
jest Staré město u Frýdku* ve Věstníku Mat Op. čí». 3.) 



— 121 — 

takže král éeský vrátil se do Prahy. Téhož roku pod- 
dali se královi Janovi i knížata Vratislavská. Dvě léta 
později učinil král Jan výpravu do Prus, kterou si po- 
jistil značné moci v severních krajích polských a pod- 
robení Slezska dokonal; zejména poddali se mu dne 
29. dubna 1. 1329 a dne 9. května knížata Stinavský, 
Hlohovsko-Záhanský, Lehnický a Olešnický.*) 

O Těšínsku samém málo slyšíme. Kromě potvr- 
zovací listiny dané r. 1328 (vigilia epiphanie\ kterou 
schvaluje kníže dohodnutí mezi Vitkoničem farářem 
v Lipníku a panem Sobkem z Komic o ves K a m e- 
n i c i,2) jsou především listy o fojtství Karvinské a 
Hrušovské uvážení hodný. 

>Ve jméno Páně. My Kazimír z Boží Milosti kníže 
Těšínské potvrzujeme a schvalujeme, že Jan Šoltys 
z Karviné, řečené po němečku Arnoldisdorf, 
s radou svých bratří a sester opatrnému Jindřichovi ze 
»Stubnize« a jeho potomkům prodal fojtství své se svým 
příslušenstvím, totižto 52 hony se všemi užitky a po- ' 
žitky; k tomu svobodný mlýn na dvoje složení, též 
s obou stran vodu na šíř v půl provazce. Též kus svo- 
bodného pole na 240 kroků zdéli a na 120 kroků z šíř 
na místě závrbku čili místa k mlýnu příslušného. Více 
svobodnou krčmu, rybníky, lávky pekařské, ma- 
sařské a ševecké i kuzni, aby tím vládl, jak 
nejlépe umí. K tomu má míti z fojtství třetí groš po- 
kutový, jaký jiní fojti v zemi dostávají. Též rybník 
k té dědině příslušný se všemi požitky. Nad oněch 52 
záhonů fojtství to má míti Y2 lánu vlastního, a na 
pastvu jeden lán. — A fojt z toho majetku kromě daně 

*) Viz Lehensurkunden. *) Stark,. 



— 122 — 

naší knížecí bude povinen nám jedním koněm v ceně 
6 hřiven a dobrým pancířem sloužiti v čas válečné po- 
třeby. Tomu na svědomí přidáviti jsme dali svou pečeť. 
Svědkové toho byli : Václav řečeny Kobelko, pán Vincenc, 
pan »Hirokloy« rytíři, a pan Sobek z Komic, Matyáš 
z Kornic, Pelhřim Gřimislavfiv a j. Dáno v Těšíně »den 
10. aprilis im .íahr 1331.cO 

Druhý list latinský, Nenémcovi vydaný, zní: 
» Ve jméno Páně. My Kazimír, z Boži Milosti kníže 
Těšínské k prosbě Staška fojta z Hrušová (Grussow) 
list jemu někdy od našich předků vydaný a nedbalostí 
sešlý obnovujeme a to takově : jakož k vesnici Hrušovu 
náleží 20 lánů íránských, z nichž výš jmenovanému 
Staškovi, synu Sudošovu (Sandoschomis) 3 lány. na 
vrchním konci té vsi náležely, ty jemu dále náležeti 
budou. Týž bude míti tam ještě 4 svobodné zahrady 
na šíř 3 lánů od vesnice samé až po řeku Odru se 
táhnoucí. Kromě toho má mlýn svobodný při řece 
Ostravě na kolik chce kol, a k tomuto mlýnu struhu 
yésti smí mezi vsí M u g 1 í n e m, kde se mu líbiti bude. 
Taktéž bude míti krčmu svobodnou a ostrov, který 
slově obecně »otsok«, položený v řece Odře níže vsi 
Vrbice se vSemi požitky. Ševče, p e k a ř e, m a- 
s a ř e může v té vsi chovati, z nichž bude bráti plat 
roční. Též třetí peníz pokutový vezme pro sebe, dva 
díly dá pánovi té vsi. Za výhon pro dobytek určeno 
jest ode dávna půl lánu. A když; se v té vsi zbuduje 
kostel, proň jest určen též půl lánu. Více ještě bude 
mu náleželi břeh s chrastinou, který byl od Heřmana 
»de Muglic« koupil. Tomu na potvrzeni naše; pečef. 
Svědkové: Držislav náš kastelán v Ostravě, Pelhřim 



O Mor. VII. 862—3. Fojt Karvinský byl patrně Němec. 



— 123 — 

z Kačic, Žák a Heřman bratří, fiehoř náš písař. Dáno 
v Těšíně 1. 1332. CaL Febr. V.« (28. ledna^.^) 

Připojujeme konečně výňatek z pod vrženého listu 
na fojtství v Zábl a ti. Píše se v něm, že kníže Pře- 
chovi fojtstrí Záblatské pustil, nezůstaviv sobě na něm 
jiných žádných práv kromě toho, kdykoli by kníže nebo 
jeho potomci do té dědiny přijeli, aby povinen byl na 
prostřed návsi, kudy se shání dobytek na pastvu, vy- 
jíti s bulavou, knížete uctivě přivítati a potom na půl 
míle provoditi.*) 

Jakkoli list tento jest koncept od některého snad 
mnicha Orlovského jakožto cvičení slohové sepsaný a 
položeny k r. 1232, zřetelno jest předce z něho, jak 
fojti s odznakem své moci, totiž s » právem* čili bulavou 
se objevovali na veřejnosti a dle okolností pány své 
provodili.*) 

Z těchto všech 3 listin máme zjevný doklad, že 
vesnice Karviná, Hrušov i Záblatí, ačkoli původně byly 
polskými všemi, dostaly právo zvané německé, tudíž 
také svého fojta. První fojt v těch dědinách nepo- 
chybně, jak zejména o Karviné víme, že dostala jméno 
německé Arnold isdorf, rozhojnil počet osadníků přistě- 
hovalci. Na to dostali i staří osadníci s novými stejné 
právo, řečené německé, a fojt byl jejich soudcem. Tři- 
kráte do roka právo zasedlo za přítomnosti pána těch 
dědin. V Karviné patrně byl pánem kníže .^^ám, v Hru- 



Mor. Vil. 866—7. «j V pravé listině o fojtství Záblatské 
1. 1497 vydané, kterou se staré svobody potvrzují, zůstavil si 
klášter na fojtovi jen tyto povinnosti: aby H krále do rok.-i 
klášteru sloužil na cestě z Orlové do Týnce koněm v ceně 2 
hřiven. Též bude povinen dávati svačinu těm bratřím klášter* 
ským, kteří budou vysláni, aby pomáhali fojtovi souditi, kdykoli 
právo zasedne. K^trzyňski 544. ») K^trzyiíski str. 35—6. 



— 124 — 

šové nějaký šlechtic, na Záblatí klášter Orlovský. A 
pokuty, které platili vinnici souzení, rozdélily se tak, že 
jedna třetina připadla fojtovi a 2 třetiny pánům. 

V oněch listinách zpomlná se poprvé řemeslníků, 
že si fojti směli chovati. Karvinský: pekare, masare, 
Sevce a kováře; Hrušovský: ševče, pekare a masare. 
Poněvadž o řemeslnících vůbec málo víme, zpomeneme 
aspoň, o jakých řemeslnících v ostatním Slezsku před 
příchodem Němcův se mluví, totiž o cihlářích, Sevcích, 
kolářích, souslružnících, hrnčířích, bednářích, masařích 
a pekařích. Taková řemesla provozovali obyčejně slu- 
žebníci knížat, pánů a klášterů; proto povinni byli 
každého roku své dílo řemeslnické dávati vrchnostem 
zdarma. Tak klášteru Třebenickému dávali soustružníci 
na sv. Bartoloměje 100 dřevěných mís, a koláři dodá- 
vali kola. 

Není pochybnosti, že také klášter Orlovský choval 
své řemeslníky. 

Té doby trval již klášter benediktinský 
v Těšíně. O tom máme jen nepřímou zprávu, že roku 
1332 dne 12. února opat premonstrátský z Božího domu 
v refektáři u 00. dominikánů v Těšíně rozeznal spor 
o hranice biskupstev Krakovského a Ostřihomského.^) 

Zřízení církevní. 

Diecese Vratislavská rozdělena byla na arcijahen- 
ství, každé arcijahenství rozpadalo se zase na arci- 
kněžstvi čili archipresbyteráty. Možná že již tehda trvaly 
úřady arcikněžstvím podřízené: děkanáty čili komisa- 
ráty. Zatím víme, že pod archidiakonát Opolský slušely 
archipresbyteráty tyto: Olešnický, Střelínský, Tošecký, 

1) Kašperlík, Notizbhitt l«72,-82; -Sil. I. 9. 



— 125 — 

Újezdský, Kozelský, Hlivický, Zárský, Těšínský^ 
Ratibořský, H.-Hlohovsky, Bělský (Zulz) a Nemodlínský. 

Kdo arciknězem byl pro Těšínsko, nevíme, ale 
dochovaly se nám zprávy, které kostely knížetství Tě* 
šínského a kolik daly šestiletého poplatku pro sv. Petra, 
a sice kostel v Jasenicí (Hankendorf) 8 Skotův, v 
Rudici (Rudgeri villa) 3 groše, v Zibridovicích 
( Sifridi villa) 10 Skotův, v Semorazi (Zimoracz) ^) 
3V2 skotu, v Lipovci 2 skoty, v Kunčicích (Cuntzen- 
dorf) 12 Skotův, v Duhovci (Bemgard) 5V2 skotu, 
v LeSné (Lezná) 4 Skoty méně 1 denár, v Petrov i- 
cích (Petři villa) 4 Skoty, v Rludovicích (Bluda) 
3 Skoty; opat v Orlové (Orlovia) 17 Skotův.*) Byla 
ovSem tehda více farních kostelů, avSak neodvedly po- 
vinného platu pro sv. Petra. 

Ze seznamu toho máme jeStě koriSC jinou: že 
poznáváme postup kolonisace německé, že totiž v letech 
1315 — 1335 vesnice Jasenica a Duhovec rozmno- 
ženy byly koloniemi německými, jak bylo i u Karviné ; 
též Petrovice vznikly t^MPvé- v téeh lelech, a soudie 
dle tvaru » Bluda*, hádati smíme, že Bludovice měly^ 
též přísadu kolonistů německých. 

Smír českopolský. 

Po smrti krále Vladislava Lokétka (f 1333) za- 
sedl na trůn Kazimír Veliký, za jehož dlouhého pano- 
vání až do r. 1370 ríSe polská neobyčejně zmohutnéla. 
Však při počátku jeho vlády, zůstávaly poměry ríSe^ 
polské s českou napiaty, jednak proto, že Slezsko bylo 
se odcizilo, jednak že král český dosud psal se králenv 



^) Dnes v Semorazi, kdež bývala prastará fara, není far- 
ního kostela. «) Theiner, Mon. Polon. I. 371—3. 



— 126 — 

polským. — Král český naproti tomu, že měl nejedi ly 
ústrky s císařem Ludvíkem pro Korutany a Tyrole, 
uznával za potřebno, smířiti se s Poláky a Uhry, aby 
tím pokojněji mohl hotovosf po celé své říši připravo- 
vati. Za tou příčinou vypravil v kvétnu 1. 1335 syna 
svého Karla do Sudoměře učinit smlouvy o jednoroční 
pííměří.^j Tyto smlouvy byly úspěšný, neboť král Jan 
sliboval vzdáti se titulu krále polského. A tak brzo 
potom již dne 24. srpna na Trenčíně vyznávají plno- 
mocníci Kazimírovi jménem královým, jakož král Jan 
a jeho syn Karel hledíce ku prospěchu a pokoji říše 
české, uherské i polské vzdali se panství a titulu králov- 
ství polského, že na vzájem král polský vzdává se 
panství nad knížaty slezskými: Boleslavem Lehnicko- 
Břežským, Jindřichem Záhansko-Krosenským, Kunratem 
Olešnickým, Janem Stinavským ; pak nad Bolkem Opol- 
ským, Bolkem Némodlínským ; Albertem Střeleckým, 
Vladislavem Kozelsko-Bytomským, Václavem Mazovsko- 
Plockým, Leskem Ratibořským, Hanušem Osvětimským 
a Vladislavem Těšínským. 2) 

Brzo potom .sjeli se všichni tři panovníci: český, 
uherský i polský na Vyšehradě nad Dunajem, kde 
úmluvy výš psané spečetiU: Jan vzdal se Polska na 
věčné časy, začež zavázal se - král Kazimír zaplatiti 
českému 20.000 Hop grošů, načež král český přestal se 
psáti králem polským. — Po těchto námluvách král 
Jan, že Slezska trvale nabyl, vypravil syna Karla na 
Bolka II. knížete Zembického, aby jej přinutil uznati 
vrchnost českou. Brzo potom zdědil král po posledním 
knížeti Vratislavském Jindřichovi VI. Vratislavsko. Ke 
konci roku 1336 opětně král Jan vystrojil výpravu kři- 

Emler IV. 62—3. ^) Lehensurk. I. 3— é, Mor. Vil. 56—", 
Emler IV. 74—5. 



— 127 — 

žáckou do Litvy, i přibyl do Vratislavě dne 4. ledna 
1337. Tam jednáno o věci dalekosáhlé. 

Přemyslovec dčdí po Piastovci. 

Když kníže Lešek Ratibořský zemřel nezůstaviv 
po sobě žádných mužských potomkův, dle manského 
práva dědili měl po něm král český Jan; avšak týž 
král, když 1. 1327 v Opavě knížeti Leškovi Ratibořsko 
uděloval v léno, učinil tak s neobyčejnou výminkou, 
aby v tom knížetství děditi se mohlo i po preslici.^) Při 
smrti Leskově bylo dosti mužských nápadníkův z rodu 
Piastova: Vladislav Rytomský, Kazimír Těšínský, 
Boleslav Nemodlínský, Bolek Opolský, Albert Střelecký 
a Hanuš Osvětimský. Avšak byla i sestra nebožtíkova, 
Anna, manželka knížete Mikuláše Opavského, která .též 
již měla dospělého syna Hanuše. — O tento nápad 
jednáno bylo ve Vratislavi. Piastovci žádali, aby se to 
rozhodlo právem polským — a v tom se jejich vědomí 
polské probudilo — , kdežto kníže Mikuláš Opavský do- 
volával se práva manského čili německého. — Král 
nevěděl si rady, ale rozhodl pro Přemyslovce Mikuláše 
Opavského, zároveň ale viděl se nucena slíbiti jemu 
pomoc proti ostatním soupeřům.^) 

Takový nález, po němž Přemyslovec zasedl na 
zboží Piasta slezského, zůstavil kyselost, a vzbudil ne- 
voli, jak se dočísti možná u kronikářů polských, na 
př. u Martina Bielského k r. 1279: »Toho času Opavské 
knížetství násilně držel Přemysl Otakar, český král, jež 
násilím vydřel Polákům po smrti Mečislava Ratiboř- 
ského, a to knížetství potom dal Mikulášovi bankartovi 
svému, takže to knížetství Opavské i Ratibořské do 
toho času od bankartův spravováno bylo.* — Tento 

1) Lehensurk. II. 379. «) Emler IV. 155—157. 



~ 128 — 

anachronism obsahuje historické jádro toto ve smyslu 
těchto kronikářů: Král Jan vzal Piastovcům po smrti 
Leška Ratibořského Ratibořsko a uděUl je ku kní- 
žetství Opavskému, k zemi české, potomkovi Miku- 
láše, nemanželského syna Přemysla Otakarova, Mikulá- 
šovi 11. 

Ostatek král Jan hleděl usmířiti zklamané nápad- 
níky, neb Boleslav Nemodlínský dostal od něho kus 
země české k Opavsku příslušné, Prudnicko,^) a 
též kníže Kazimír Těšínský dostal v zástavní 
držení Seversko.*) 

Král vypravil se potom z Vratislavě na Litvu, 
učinil nové příměří s králem polským Kazimírem a 
v měsíci březnu zdržoval se opětně ve Vratislavi, kdež 
30. března vzal pod záštitu statky biskupství Vrati- 
slavského dávaje je pod ochranu též všem knížatům 
slezským, tudíž i knížeti Kazimírovi Těšínskému.^) Ale 
onemocněv na oči, dal se nešťastně léčiti od francouz- 
ského lékaře, kterého, že jej připravil o zrak, utopiti 
dal v Odře. — Král odjel v dubnu do Prahy. 

Pro dobu další máme značné mezery ve zprávách 
— i zařadíme k r. 1339 nový zápis krále Kazimírův 
daný dne 9. února v Krakově, kterým se na novo 

*) Viz mé články >Prudnicko« v Čas. Mat. Mor. 

*) Stvěřsko, Listem daným dne 8. května v Kozlí kníže 
Kazimír Těšínský slibuje sám od sebe i za dědice své knížeti 
Vladislavovi Bytomsko-Kozelskému a jeho synu prvorozenému 
Kazimírovi, že jim zase prodá hrad Sevěř s veškerým příslušen- 
stvím za 720 hřiven a 133 mandelů obilí — složí-li kupní sumu 
do lhůty vyměřené. Kdyby jí nesložili do té doby, zvýšena bude 
kupní suma na 800 hřiven . . Zápis ten podepsali kromě knížat 
Bolků Nemodlínského a Opolského též Albrecht Střelecký, Šambor 
z Czachowicz, Sobek z Kornic, Pelhřim z Raticzicz a j. (Lehen^- 
urkunden II. 626.) Tento prodej se provedl, ale r. 1359 připadlo 
Seversko k Těšínsku. ») Emler IV. 164. 



r 



- 129 - 

vzdává Slezska, tudíž z příslušenství polského vyjímá 
knížata slezská v listiné k r. 1335 uvedené a též 
knížete Vladislava Těšínského. i) 

K této listině třeba poznamenati, že tehda ku 
Slezsku (kromě Vratislavská) se počítalo Lehnicko, 
Brežsko, Záhaňsko, Krosensko, Olešnicko a Stinavsko 
nikoli Opolsko, Nemodlínsko, Střelecko, Kozelsko, 
Bytomsko, Ratibořsko, Osvětimsko a Těšínsko. 

Přitom náleží nám dotknouti knížecí rodiny Kazi- 
mírovy, že se tu v listinách z r. 1335 a 1339 mluví 
o knížeti Vladislavovi Těšínském. Podotkli jsme 
již výše, že kněžna Ofka byla nejspíše druhá manželka 
Kazimírova. Nejstarším synem byl nepochybně Vladi- 
slav, jehož se v listinách z r. 1335 a 1339 zpomíná. 
Jsa ku vládě určen zdržoval se při dvoře královském. 
Druhý syn Přemyslav teprve po smrti V^ladislavově zje- 
vuje se při dvoře Pražském. Třetí syn, S e m o v í t, stav 
se rytířem sv. Jana, učiněn převorem toho řádu v ba- 
hně české a polské. Dva poslední synové Jan narozený 
r. 1339 a Boleslav věnovaU se duchovnímu stavu. 2) 
Tři dcery Anežka, potom manželka Kunata II. Oleš- 
nického, Anna, manželka Václava I. Lehnického, a 
Alžběta, jeptiška Třebnická, doplnily počet rodiny 
knížecí na 8 hlav. 

Kníže Kazimír a jeho rodina značně lnula ke dvoru 
královskému v Praze ; však i král polský důvěrnější svazky 
s králem českým mínil navázati, chtěje k manželství 
Janovu dceru Markétu, pro níž si zajel 1. 1342 do 
Prahy. Ačkoli nevěstina smrť tyto úmysly zkazila, slíbil 
předce jak Janovi tak Karlovi věčné přátelství. Téhož 

1) Lehensurk. I. 4—6, Emler IV. 249. «) Jan t po r. 1359 
jakožto klerik diecese Vratislavské, Boleslav 1 1-^56 jsa proboštem 
Všech svatých v Praze. 

9 



— 130 - 

roku kníže Kazimír držel v zástavě zboží Nárayslov- 
ské, Klužberské a Byčinské, neb listem daným 
v Krakove dne 30. listopadu slibuje kníže Boleslav 
Lehnieký vyvaditi Karla markrabí Moravského ze zá- 
vazků, kterými králi polskému zapsán byl dotýkajíc 
zmíněného zboží, a zpomenuté statky vyvadati u knížete 
Kazimíra Těšínského.^) To se také skutečně pro- 
vedlo 1. 1342.2) 

Při počátku 1. 1342 dne 13. ledna kníže Kazimír 
s Boleslavem Lehnickým a Mikulášem Opavsko-Ratibor- 
ským dlel v Praze;') dne 1. července 1. 1342 byl ne- 
pochybně ve Vratislavi, poněvadž Předav, biskup Vrati- 
slavský, vyznává, která knížata králi českému holdo- 
vala a od něho země své v léno přijala, mezi nimiž i 
Kazimír.*) 

Rok potom vystrojil král Jan třetí výpravu kři- 
žáckou na Litvu, na kterou jej provodil markrabí Karel. 
Poněvadž se nezdařila, vrátil se Jan rychlými pochody 
Braniborskem do Lucemburska, kdežto Karel volněji se 
vracel zeměmi polskými. Avšak působením knížete 
Svidnického, synovce polského krále Kazimíra, Karel 
v Kališi jest obstaven a zajat proto, že prý králi pol- 
skému nezaplatil jakéhosi dluhu. Karel prchl ze zajeli 
a dostal se šfastně až do Těšína, kdež listem daným 
dne 28. prosince 1344 pánům Jaroslavovi a Albertovi ze 

1) Emler IV. 416. «) Dne 11. května v Krakově král Kazi- 
mír slíbil markrabí Karlovi a Boleslavovi Lehnickémn vydati 
Námyslov, Klužborek, Byčinu a Cunczenstadt, jakmile mu bude 
3000 hřiven vyplaceno. Což se také stalo, neb kníže Kazimír 
listem daným v Těšíně dne 17. července vyznává, že výš psaná 
města již holdovala Lehnickémn knížeti a že je propouští ze 
závazku, kterým se zaručila za věno pro jeho dceru Annu, man- 
želku Václava Lehnického. Emler IV. 457. Lehensurk. II. 463 
3) Mor. VII. 277. *) Lehensurk. 1. 



— 131 — 

íSlemberka za škody a za vérné služby králi a jemu 
Karlovi v zajetí prokázané pouští Úsov na Moravě.*) 
— Král Jan dověděv se o skutku tom, chystal se zbraní 
potrestati nevěrného knížete Svidnického; zatím ale do- 
stal již opovědné listy se všech stran a též se strany 
polské. 

A jakož nikdy neotálel, pospěšně se vypravil na 
krále Kazimíra proto, že tento byl již vtrhl do země 
Ratibořské a tam knížeti Mikuláši obléhal město Žáry. 
Asi v měsíci červnu počala válka, Kazimír pronásle- 
dován až ku Krakovu, před nímž se vyznamenal Čeněk 
z Lípé, ač potom upadl do zajetí. Tu prý král Kazimír 
nabízel králi Janovi slepému již na obě očí souboj. 
I odpověděl prý král Jan, že milerad takový podstoupí, 
ač-li se král Kazimír dá oslepiti, aby souboj byl rovný. 
Nedostatek potravy nutkal krále Jana, aby skončil 
vojnu příměřím. Kazimír přitom odřekl se sumy. kterou 
po markrabí Karlovi pohledával. 2) 

2^znamenati můžeme, co o té věci píší Calendarii 
Cracovienses ke dni 12. července 1. 1345: »Král Jan 
s mocným vojskem svým stanul před Krakovem, chtěje 
město zpustošiti, ale přemožen a dvojí porážkou zmaten, 
do Čech se strachem se vrátil.* 3) 

Téhož roku jednala papežská stolice o neobyčejnou 
příhodu, kterou nějaký Ižimnich připravil klášteru Orlov- 
skému. Jakýsi Bogušek aby se mohl státi opatem, pod- 
vrhl hst na jméno papeže Jana XXll. a to obsahu dosti 
romantického: On Bogušek prý vstoupil do kláštera 
v Orlové, učinil tam sHb, ale když se dva. mniši o 
opatství Orlovské přeU, zpustošen jest ten klášter tak. 



1) Emler IV. 551. «) Palacký II. 2, 61—2. ») victus et con- 
fusus duplici clade, Bohemiam se trepidus recepit. Bruchnalski, 
Pomniki dziejowe VI. 651 Kraków 1893. 






— 132 — 

že pro Boguška tam výživy nebylo. I odešel Bogušek, 
žil svétsky, až po čase vstoupil do benediktin- 
ského (!) kláštera v Ratiboři a tam na novo slib 
skládal. Ale ani tam nemohl žíti, urazQi ho tamnější 
bratři, pročež s vůlí prevora polského přijat jest do 
kláštera Týnce. Tam žil tak zbožně, až jej za opata 
poslali do Orlové ! Teď ale začalo Boguška hrýzti svě- 
domí, nebot neodpykal ještě trestu za svůj útěk z kláš- 
tera Orlovského a za to, že svétsky žil; nemohl tedy 
býti ani opatem. Proto tedyjutekl se prý s prosbou ku 
králi |)olskému Vladislavovi (f 1333), aby se u papežské 
stolice za ním Boguškem přimluviti ráčil. A věc měla 
ten účinek, že Jeho svatost papež Jan XXII. jemu prý 
rozhřešení dáti a jej při opatství ponechati ráčila. Po- 
něvadž takového listu nikdy nebylo vydáno, papež 
1. 1345 dne 3. prosince arcibiskupovi Hnězdenskému a 
biskupům Vratislavskému i Krakovskému nařídil, aby 
v kláštere Orlovském dali výš dotčený list prohlásiti za 
podvrženy, aby zrušili vše, co na základě jeho vyko- 
náno, aby pachatele dali zajati a ti^tali i ty, kteří 
vědouce o podvrženosti listu, kořistili z toho, a aby 
spoluvinníky církevně kleli, s úřadů skládali nebo z 
církve vyobcovali.^) 

Dne 26. srpna 1. 1346 u Kreščáku dobojoval 
král Jan; v bitvě té těžko poraněn i Karel IV., ná- 
sledník na trůně českém. Vyléčen z ran vrátil se Karel 
do Prahy, a ke dni 2. září 1347 položena byla ko« 
runovace. Sjížděli se tudíž knížata slezská do Prahy a 
mezi nimi i Kazimír Těšínský. Za jeho a jiných 
knížat svědectví ustanoveno jest, aby krále českéha 
korunoval a rcibiskup Pražský.*) Rok 1348 jest na mnohé 

») K^trzyňski 108—9. «) Mor. VII. 530. 



— 133 — 

strany památným : založeny vysoké školy v Praze, 
na něž chodila do počátku 15. století i mládež z Té- 
šinska, jak toho m'že bude zpomenuto; dne 7. dubna 
Karel IV. jakožto rhnský král priloučil Slezsko ku 
koruně české ;^) též převedl Karel na sebe Namy- 
slovsko a Frankenštejnsko, aby omezil moc Bolka Svid- 
nického, jediného ještě přívržence polského ve Slezsku. 

Kníže Kazimír 1. 1351 se synem Vladislavem 
dlel ve Vratislavi a 1. 1353 založil Bukovec: 

*Ve jméno Páně. My Kazimír z Boží Milosti kníže 
Těšínský známo činíme, že obmýšlejíce všelijak dobro 
své země opatrnému Petrovi řečenému Gros a jeho po- 
tomkům les náš nad řekou Bukovcem >Vlgar* (Vlgarum) 
zA^aný, obsahující 60 lánů íránských, vzdáváme na osa- 
zeni na německém právě, ze kterýchž lánů jmenovaný 
Petr a jeho potomci sedmý lán budou míti tak od de- 
sátků jak od platů volný na věky ; též mlýn sobě vy- 
staví při řece Olza řečené, též bude míti krčmu v té 
vsi, lávku masnou, pekařskou a ševeckou ; tolikéž bude 
sobě chovati kováře. A vše to bude míti svobodné, též 
bude bráti jeden peníz pokutní, dva dávati bude nám. 
A osadníci té vsi budou se těšiti ode dne založení 201eté 
Ihotě, kteráž když pomine, z každého lánu oddávati 
budou po půl hřivně stříbra a sypati ročně trojího ospu 
po 6 měřicích, totiž po 2 měřicích žita, rži a ovsa. 
Tomu na potvrzení pečeť naši jsme k tomu listu při- 
věsiti kázali za svědectví : Soběslava řečeného Ben, 
soudce dvoru našeho ; >z tetlelo« syna Janova příštipkáře, 
tehdy krajského soudce našeho ve Skočové; Michala 
Semeslavova, syna Matějova, tehdy klíčníka. Psáno 1. P. 
1353 od písaře našeho Mikuláše.* 2) 

*) Leheasurk. 1. 8—12. *) »Praesentibus . . . Sobeslao Judice 
Curiae nostrae dieto Ben, z tetlelo, Cliarissimo filio Johannis 



— 134 — 

Kníže Vladislav Těšínský, Mikuláš Opavský, Bolek 
Nemodlínský, arcibiskup Pražský, biskup Olomucký a 
drahné jiných pánů provodili 1. 1355 Karla IV. na první 
jeho jízdě římské, kterou Karel za tím účelem podnikl, 
aby sebe i s manželkou dal korunovati v fiímě na 
císařství římské. Slavnost' ta vydařila se neobyčejné 
klidně, i rozpustil císař své vojsko, ubíraje se do vlasti 
zpět. Ale v Pise z nenadání dne 21. května podpálen 
palác, v němž Karel s císařovnou nocoval. I unikl sotva 
nebezpečí tomu. Za krvavé bitky, která se tu téže noci 
s odbojníky strhla, zahynulo mnoho pánů.') I ustáleno 
jest mínění, 2) že za téže bitky zahynul i Vladislav Tě- 
šínský, avšak máme zprávu, že Vladislav se ještě shledal 
s otcem svým v Praze, neboC Karel IV. pospěšně vrátiv se 
do Prahy ke konci měsíce září 1355 svolal valný sněm 
do hlavního města, naftž se dostavil též kníže Kazimír 
i jiná knížata Slezská. A dne 27. září jest na majestáte, 
kterým Karel IV. bratrovi Janovi jakožto císař v léno 
uděluje Moravu, podepsán i Vladislav Těšínský.^) 
Každým řádem ale kníže Vladislav buďto r. 1355 buďto 
při počátku I. 1356 zemřel, nebot při dvoře královskéin 
jalíoby v náhradu za něho objevuje se mladší jeho 
bratr kníže Přemek. 

Ku konci života svého kníže Kazimír nabyl dé- 
dického* nápadu na knížetství Kozelsko- Bytomském. 

Sartoris, tum -provinciali Judice ordinario nostro in Skoczow, 
Michaele Semeslai (?) Filio Macejon tunc clavigero aliisque multis 
fide dignis. Datum Anno 1353 ultima May, manus, notarii 
Nicolai.« Poslední slova opravena: per manus nostri notarii 
Nicolai. Listinu úředně ověřenou laskavě propůjčil p. učitel R. 
Lehmann v Bukovci. 

1) Palacký II. 2. 133—7, Veitmile v prám. česk. IV. 523—4. 
'») Biermann 139. ») Mor. VIII. 258. Není-li v listině jméno Vladi- 
slavovo ze starší listiny opětováno. 



— 136 — 

Ta jest poslední listina nám známá, kterou kníže 
Kazimír vydal, i poněvadž již dne 14. prosince téhož 
roku kníže Přemek jedná o nápad dédický sám, nepQ- 
chybno jest, že knížete Kazimíra již nebylo. Nemluvíc 
o knížeti Janovi, kleriku Vratislavském, který po 1. 1359 
zemřel, nápadno jest, že kníže Semovít, rytíř sv.-Janský, 
občasně s bratrem Premkem zasahuje ve věci Těšínské. 

VIL Těšínsko-Bytomsko, 

rozmnoženo 1359 Severském, 1384 Hlohovskem a 
Střelínskem, 1402 Místeckém, 1407 Osvětimskem. 

Přemek I. 1358-1407. 

Kníže Přemek tři léta před svým nastoupením 
zjevuje se v družině Karlově, a sice hned po návratu 
Karla IV. od korunovace ftimské 1. 1355 provází císaře 
na říšský sněm do Met a odtamtud přes Kolín, Mohuč 
a Norimberk zpět do Prahy.*) Dne 10. března a 5. dubna 
1. 1356 jest s císařem v Brně a v Praze,^) a dne 30. září 
na hradě Stoufen svědkem jest na majestáte, kterým 
Karel IV. obnovuje výsady komorním Židům v Praze 
i jinde v zemích království českého osedlým, udělené 
již králem Přemyslavem Otakarem II. ») 

papež Inocenc 1. 1357 mladému knížeti Kunatovi Olešnickému a 
Anežce, dceři knížete Kazimíra Těšínského, pro blízké pokrevenství 
udělil dispens, aby jejich manželství platným zůstalo (Theiner, 
Mon. Pol. I. 584). 

O Biermann 145. «) Mor. IX. 9-12. 

^) Poněvadž těmito výsadami spravovali se potomně Židé 
ve všech zemích českých, úryvky z těch výsad židovských tuto 
položíme : Židé mají svého rychtáře ; v těžších případech roz- 
hoduje nejvyšší komorník zemský . . . Křesfan-li zabije Žida, platí 
králi nebo knížeti 4 hřivny; nemůže-li platiti, ruka mu bude 
usečena. Vezou-li Židé mrtvého do jiného města nebo do jiné 



— 137 — 

JeSte 1. 1357 jest podepsán na majestáte daném 
dne 10. září v Praze, kterfm Karel Arnoštovi arci- 
biskupovi Bohušovi a Smilovi bratřím z Pardubic po- 
tvrzuje mýto u Pardubic.^) 

Při samém počátku svého panování kníže Přemek 
dlel ve Vratislavi, kdež Karlovi v mésíci prosinci 1358 
činil manskou povinnost ze své země Těšínské. Za 
tohoto pobytu svého ve Vratislavi 14. prosince jednal 
kníže Přemek s císařem Karlem o své zboží Bytom- 
ské, neboť když došlo na vlastní dělení tohoto dědič- 
ného nápadu, vznikaly ustavičné spory s Kunatem 
Olešnickým. O těchto věcech promluvíme pod čárou. ^j 

země, nesmí se na nich myta vydírati; kdyby mýtný něco vy- 
bral, podstoupí trest jako loupežník. Kdo útok učiní na židovský 
hřbitov, hrdlo ztratil ; kdo dítě židovské unese, trestán bude jako 
za krádež. Též se nedopouští obviňování Židův, jakoby se myli 
křesťanskou krví. Čelakovský, prameny práva městského v král. 
česk. v Praze 1886 I. 5—9, 100. — V Těšíně žili Židé za knížete 
Přemka, jak svědčí náhrobní nápisy : Estera, dcera Samuelova 
zemřela 1362 — 5122; N. N. zemřel 1363; paní Jitel Avnera 
Zilzerova dcera zemřela 1366; Fraenkel zemřel 1365; Michal 
zemřel 1335. — Podal Dr. Berger, rabín. 

1) Archiv český IV. 175. 

*) Bytomsko. Dne 14. prosince 1358 ve Vratislavi císař 
nařídil 5 osob, aby knížete Kunata a Přemka o hranice By- 
tomsko-Piskovské srovnaly. Ale zdá se, že věc nevedla ke konci, 
neb na druhém příjezdu Karlovu do Vratislavě 1359 poručeno 
Václavovi Lehnickému a Ludvíkovi Břežskému, aby spor ten na 
novo klidili, což také v Německé Středě 8. dubna dokonali, smí- 
řivše obě knížata o hold Bytomských Přěmkovi odepřený, o 
věno kněžen sirot i o jiné věci. Kteréž dohodnutí Karel v Praze 
20. června schválil. Však nebylo ještě klidu. Císař sice sám 
Vratislavany poslal do By torně, aby panstvo i měšťany Bytomské 
přemluvili holdovati Přěmkovi, ale kněžna Markéta, vdova 
t Bolkova, to zapověděla, pročež Vratislavané s nepořízenou 
odjeli dne 3. června 1362. To bylo příčinou, že císař oběma 



— 138 — 

Přitom pamatoval kníže Přemek i na svého mladšího 
bratra Jana, aby, ačkoli byl teprve 20iletým mohl do- 
stati výnosnou prebendu. Za ním tedy přimluvil se sáin 
císař u stolice papežské, jak svědčí tento list papežský : 

» Inocenc biskup. Milému synu Janovi, synu uroze- 
ného knížete Kazimíra Těšínského, klerikovi Vratislavské 
diecese, pozdravení. Urozenost, mravů vznešenost i jiné 
cnostné zásluhy, pro které Tě u Nás odporučují věro- 
hodní lidé, Nás pohádají, abychom se k Tobě láskou 
apoštolskou naklonili. Chtějíce tedy vzhledem ku Tvým 
zásluhám a též k pokorným prosbám nejmilejšího v 
Kristu syna Karla císaře, aby se Tobě prebenda nějaká 
příslušná podacímu buď císaře buď císařovny udělila 
přes nedostatek let, an jsi teprve 20iletý, Tebe od toho 
nedostatku dispensujeme.«\) 

Když císař Karel na druhém svém pobytu ve Vrati- 
slavi 9. ledna 1359 knížatům slezským vydával nařízení 



kněžnám sirotám Elišce a Bolce dal plná léta, aby před ním 
samým ve Vratislavi 31. května 1363 své podíly na Bytomsku 
knížeti Přemkovi postoupily. Tehda již kněžna Eliška byla za- 
snoubena knížeti Přemkovi. L. 1369 18. ledna v Bytomi Přemek 
Těšínský a Kunat Olešnický dohodují se, že město By tom držeti 
mají na spolek; tím odpadla příčina, aby se Přemek psal kní- 
žetem Bytomským. L. 1370 26. března na Zembicích kníže Bolek 
Zembický vyznává, že jeho manželka Ofka, švakrová Přemkova, 
co se tkne Hlivicka, jest vybyta. Téhož roku v Střelcích 2L dubna 
kníže Přemek s Kunatem Olešnickým vyznávají, že stran svých 
sporů na uznání knížat Hanuše Osvělimského a Ludvíka Břež- 
ského přestati chtějí. L. 1370 24. května Karel IV. potvrzuje, že 
kněžna Ofka na Hhvicku byla spokojena. L. 1372 mezi Přemkem 
a Kunatem propukly nové spory, které kníže Vladislav Opolský 
a Hanuš Opavsko-Ratiborský klidili. Ale téhož a následujícího 
roku kníže Ludvík Břežský a Bolek Zembický klidí spory mezi 
týmiž pány. (Lehensurk. II. <431 — 48.) 

1) K r. 1359 Theiner. Mon. I. 589. 



— 139 — 

stran založení desk zemských, byl i knize Přemek 
přítomen. Veliká tato instituce česká, desky zemské, 
kterou Karel IV. zreformoval, nezůstala bez účinku pro 
knížetství slezská.') 

Kníže Přemek zahájil své panování šCastně, an 
své knížetství Těšínské z vůle Karla IV. dne 16. června 
1359 rozmnožil o knížetství Severské.^) 

K roku 1361 můžeme zapsati zprávu, která týče 
se soukenníků Frýštatských, že tak jako ffitvi- 
čané na trzích v městé Žárech v knížetství Ratibořském 



*) Bohužel pro dobu námi popisovanou nemáme ani jedi- 
ného zřetelného dokladu, že desky takové^ jaké má Morava od 
r. 1348 až do přítomnosti, na Těšínsku trvaly; jen tušiti lze, 
že všecky zápisy o statky do register zámkovyclj se 
zapisovaly, o nichž té doby není památky. 

») Knížetství Severské. Již 1. 1337 kníže Kazimír TěSínský 
koupi v to knížetství od svého strýce Vladislava a jeho syna 
Kazimíra je zase týmž někdejším držitelům za více neí 7000 
hřiven odkoupiti povolil. Tento kup se provedl, a zboží to časem 
přešlo na knížata Svidnická. Když pak kníže Bolek Bolek II. 
Filrstenberský a Svidnickv město Sevěř i s příslušenstvím za 
2300 hřiven prodal knížeti Přemkovi, Karel IV. 1. 1359 kup ten 
potvrdil. — Od té doby knížata Těšínská knížetství Severské, 
totiž Sevěř, Čelaď a Svibu, 83 let drželi, až je 1. 1442 kníže 
Václav s vůlí bratra Boleslava a matky Ofky prodal knězi bis- 
kupovi Zbygněvovi. Pokusil se sice ještě kníže Kazimír II 1. 1518 
o to, aby zase Severská nabyl, ale nahlédnuv v původní listy 
seznal, že jest vše mamo. Však před tím již 1. 1462 král Jiří 
Poděbradský pustil dočasně své nároky na Se- 
versko a Os vě ti msko-Z átors ko králi polskému 
Kazimírovi, načež I. 1474 král Vladislav jménem krá- 
lovství českého vzdal se všeho toho zboží, čímž připadlo 
ku království polskému. (Viz Lehensurkunden: Sevěř, Osvětim- 
Zátor.) Podotknouti třeba, jak ohromné mezery v dějepisec* ví 
Těšínském máme, když o činnosti knížat Přemka a Bolka na 
Sevěřsku pro tak dlouhou dobu nemáme jediné zprávy. 



— 140 — 

suken sivých a bílých na odév nesměli již stříhati na 
lokte, nýbrž prodávati toliko po postavech.^) 

Téhož roku a 1. 1364 učiněny 3 fundace k far- 
nímu kostelu Těšínskému. Fojt totiž Těšínský Petr a 
manželka jeho Zbenka ze svého fojtství věnovali 13 
hřiven polských na vychování 2 kaplanů při farním 
-kostele, jejichž podání zůstane fundatorům. Pro jednoho 
toho kaplana určeno 8 hřiven, pro druhého 5. Za dru- 
hého kaplana praesentován kněz Petr z Bochně, kterýž 
na statku v Bobrku koupil na přilepšení té fundace 2 
hřivny a 3 měřice trojího ospu. Tato nadání dne 24./ÍL 
1361 potvrdili kníže Přemek a kněžna matka Ofka za 
svědectví kněze Macka faráře Těšínského, »Velosbiusa« 
kaplana knížecího, Mikuláše vladaře a Staška komorníka. 
— Tři léta později rada Těšínská za 30 hřiven koupila 
4 hřivny platu na dvou lánech někdejšího dvorského 
sudí Boleslava a 1 hřivnu na půllánu měšťana Jekla též 
v Bobrku na vychování oltařníka při farním kostele. 
Kníže Přemek tuto fundaci potvrdil (13./XU. 1364) a 
pro lepší jistotu oba statky v Bobrku, na nichž ty platy 
vázly, osvobodil ode všech platů a robot knížecích. 
K tomu oltáři podali měšťané Bartoloměje ze Semo- 
r a z e. Kněz biskup Předav všecky ty fundace potvrdil 
a oltářníkovi Bartoloměji uložil, aby na pouti chodil a 
sice, bude-li třeba, v komži (suppellicio).^) 

Léta 1362 tu středu po quasimodo kníže Přemek 
půl vsi Dětmarovic vzdal a půl prodal Držkoví 
z Vernersdorfu. Brzo po tom 1. 1365 v neděli před 
nastolením sv. Petra prodal Paškovi z Barutswerde vsi 
Polskou a Německou Lutyni za 400 hřiven.*) Krátké 
tyto zprávy poučují nás především o tom, že Německá 

1) Weltzel Sohrau 27. ») Kašperlík, Notizenblatt 1874, 51—2. 
») Stark. 



— 141 ~ 

Lutyně vznikla mezi léty 1316—1365 a že kníže ne- 
váhal zboží svého knížetství vzdáti v držení pánu na 
Ratiborsku t. j. v Bohumíně^ osedlému. 

Na rok 1364 zapisujeme dvě zvěsti závažné, že 
kníže Přemek městu Těšínu naporučil, aby se spravovalo 
nyní právem Magdeburským, a že král Kazimír 
založil vysoké školy Krakovské. Obě ty věci mely 



^) Bohuminsko nyní náleží k Těšínsku, pročež tuto o něm 
na krátce toto povíme. Na tom zboží zvaném později »BobunČí« 
seděl již léta 1337 Verner, syn nepochybně zpomínaného Paska 
Varmuntoviče, který se 1. 1338 píše Verner řečený »Paškovič« 
čili zkrátka » Werner de Oderberg«. Při Bohumíně byl ale hrad 
»Barutswerde«, po němž se týž nebo jeho syn píše mezi léty 
1340—1343 ^Wernherus longus de Barutswerdec (Sil. lí. 136—8.). 
Od roku 1366-1382 vyskytuje se Pasek »de Barutswerde«, kterýž 
1. 1365 nabyl obou Lutyní. Jemu kníže Hanuš Ratibořský, po- 
něvadž mu nadání knížete Leškovo shořelo, vydává nový list 
na hrad Barutswerde s městečkem Oderbergem a s Va vsí Zábul- 
kovem po polsku a vůbec Neuschurgersdorf zvanou, též celý 
Krysov a Gruňov čili Slatinu, aby to držel s vyšším i nižším 
právem knížecím podle práva manského ; za to podle práva zem- 
ského sloužiti bude jedním ozbrojencem a dvěma střelci. L. 1375 
pan Pasek 30 hřiven byl na záduší věnoval, které peníze si půj- 
čili s vůlí knížete Ratibořského měšťané Ratibořští. Stran toho 
záduší a o poručenství jednal 1. 1382. i zpomíná se ho ještě 1387 
na knížecích listinách (Sil. II. 168—9, 181 ; VI. 11.) Při počátku 
15. století převedli to zboží na sebe páni z Tvorkova, až je 
Čeněk a Mikuláš z Tvorkova a Beneš ze Svirklan 1. 1423 pustili 
panu Bělikovi z Kornic. A Bělíkovi listem daným v Ratiboři dne 
27. října 1428 Mikuláš a Václav, knížata Ratibořská, potvrdili 
všecek statek a vsi, zejména: Starý a Nový Záhy 1 kov. Odři ky^ 
Lhotu a »Puodlaw« se vším knížecím právem, však ne- 
Škodno službám manským, jaké mají konati: za Zábylkovy a 
Odříky jedním ozbrojencem, a ze Lhoty a Pudlova jedním 
střelcem (Sil. VI. č. 177.). Jest tedy Boliunčí zřetelně zbožím 

Ratibořským* 



— 142 — 

daleký dosah, neb právem Magdeburským i) navázaly se 
nitky na právní odvislosf Těšína od Vratislavě, při čemž 
utvrdila se i platnost němčiny v Hzení městském, a 
vysoké Školy Krakovské hlavně pro blízkost, avšak teprve 
s počátkem 15. století, škoiáry z Těšínská k sobě při- 
vábily a přetáhly od university Pražské. 

Léta 1364 a 1365 papežská stolice z Aviňona vy- 
dala o manželství tyto listy : 

» Urban biskup ctihodnému bratru biskupovi Vrati- 
slavskému pozdravení. S velikým zármutkem dověděli 
jsme se, že nedávno milý syn Jan, markrabí Moravský, 
a milá v Kristu Alžběta, dcera někdy Kazimíra Těšín- 
ského, jeptiška kláštera Třebnického, ačkoli slib již uči- 
nila, v manželství prý vstoupili, což kdyby pravda bylo, 
tím větším pohoršením by bylo, čím výše jsou oba po- 
staveni. Pročež Ti nařizujeme, abys to vyšetřil a, bylo-li 
by pravda, abys Naším jménem zpomenutého Jana na- 
pomenul, Alžbětu propustiti, a Alžbětě nařídil, by na- 
vrátivši se do kláštera, tam polepšením života za svůj 
přestupek se kála.« 

Témuž biskupovi týž papež nařizuje, »aby Bělíkovi 
z Kornic a Jutě dceři nebožtíka Cáká (Czakonis) z Tě- 
šína, kteří v manželství potomstvo zplodili, nevědouce, 
že jsou v 4. koleně pokrevní, pro uvarování dalších ne- 
snází udělil dispens, rozveda je na krátko. Hotom může 
to manželstvo po novém slibu trvati, ač-li Juta nebyla 
u.nešena.«2) 

Pro kulturní historii neméně zajímavý jest list 
papežský tento: 



^) Viz o tom právě v mých dějinách Opavska str. 118. 
*) Theiner Mon. I. 630 — 6. O únosu děvčat a žen jest tuto jediná 
zmínka ; o únosu židovských dětí jsme zpomenuli výše. 



— 143 — 

» Urban biskup . . . Milému synu urozenému Pře- 
myslavovi knížeti Těšínskému pozdravení. Vzhlednouoe 
k pokorným prosbám Tvým milostivé dovolujeme, abys 
se svými lidmi, kdybys přibyl v místa církevně kletá, 
směl o zavřených dveřích, nepřipouštěje lidí kletých, 
beze zvonění a tichým hlasem, dávati mši svatou a 
jiné obřady sloužiti, vyjímaje případ, žebys sám nebo 
Tvoji lidé klatby byli původci. «^) 

V dubnu 1. 1366 Přemek, kníže Těšínské a By- 
tomské, dlí v Praze, kdež 21. dubna vydává revere 
německý, jakož před někoHka léty ve Vratislavi od 
krále českého léno přijal na země své: Těšín; By- 
tomě polovinu, Tošek, Piskovice, Hlivice; Se- 
ver, Celaď a Svibu i s příslušenstvím, že chce 
zůstati svému králi věren. 2) Tímto listem přesně určeno 
jest, co tehda ku Těšínsku slušelo. -- Kníže Přemek 
již tehda v radě královské držel vynikající místo dvor- 
ského sudí čili komorníka, jakž svědčí nwqestát Karlův 
(3. srpna) vydaný, kterým za jeho svědectví Pražanům 
svobody na obchod se potvrzují.*) A Karel IV. užíval 
často Přemkovy rady na př. o rozdíl knížat Hanuše 
Ratibořského a Mikuláše Opavského, zůstávaje mu 
příznivě nakloněn, jednak když Přemek měl spor s 
Bolkem Nemodlínským, jednak když císař Přemkovi 
1. 1372 pojišťoval dědičný nápad na Osvětimsko.*) 
Jakkoli nápad Bytomský od 1. 1369 - 1373 (viz str. 138) 
pořád ješlě knížeti činil veliké nesnáze, pamatoval předce 
na rozmnožení svého zboží, jak svědčí nabytí zástavy 
Žárův a Palovic. 

Přitom ale zjevuje se nám nápadná věc, že s 
Přemkem začíná jednati též jeho bratr Semovít, veliký 

1) Theiner, Mon. I. 636. ») Lehensurk. II. 661. ») Čelakovský 
práva m. 138. *) Lehensurk. II. 479, 578; Sil. VI, 



- 144 — 

prevor rádu sv.-Janského. Nemohouce si té věci vy- 
světliti, nedržíme jinak, leč žft zatím byli pomreli všichni 
tři ostatní bratří a že po nich všecky dědické nápady 
přejal převor. Proto asi Semovít začíná vládnouti s 
Premkem. S ním 1. 1378 slibuje Žáry od knížete 
Hanuše ve 4500 hřivnách zastavené vydati po zaplacení 
té sumy. S ním také nejspíše na koupi Žárův půjčuje 
od kanovníka Vratislavského Jana Gosvini a od mistra 
Petra z Břehu 200 hřiven a zapisuje platy na městech 
Těšíně, Fryštátě, Skočově a Bílsku do 20 
hřiven ročních.^) Zboží toho ovšem nedrželi dlouho, neb 
1. 1380 má Žáry již Vladislav kníže Opolský.s) 

* 

Když Karla IV. dne 16. prosince 1378 u sv. Víta 
ukládali do hrobu, jistotně kníže Přemek sůčastnil se 
těch obřadův. Úmrtí císaře Karla jest tak velikým 
mezníkem v dějinách světských, jako současná smrt 
velikého papeže Řehoře XI. v dějinách cívkevních. Na 
místo Řehoře zvoleni dva papežové Urban VI. a Kle- 
ment VIL, čímž zahájen jest onen veliký rozkol cír- 
kevní, kterýž nemohl zůstati bez následků pro panování 
nového císaře a krále Václava IV. Kníže Přemek za 
velikých rozbrojů, jejichž dějištěm především Morava 
se stala, zůstal rádcem též nového krále. 

Při své smrti totiž markrabí Jan byl zůstavil 3 
syny Jošta, Prokopa a Soběslava. Jim všem vyměřeny 
úděly na Moravě, ač Jošt měl zůstati vrchním pánem. 
Ale Jošt pohádán úžasnou lakotou, aby zboží své roz- 
nmožoval, rozpadl se s kapitolou Olomuckou takovou 
měrou, že na něho puštěna církevní klatba, a Morava 
dána do interdiktu. Jošt se přičiftoval, aby se této 

O Kašperlík, Notizenblatt 1873 13. «) Weltzel, Bohrau 30. 



— 146 — 

klatby zbavil, což se mu za prostredkováním 
knížete Přemka Těšínského podařilo. A takž po 
sepsání smlouvy mezí ním a kapitolou učiněné za pří- 
tomnosti Přemkovy v Pisku dne 20./II. 1380 od kardi- 
nála Pi?lea sproštěn jest klatby. Tímto smírem nebyly 
odčinény ještě Joštovy spory s biskupem Olomuckým a 
s bratrem Prokopem. Že válka mezi oběma bratríma 
nepropukla již 1. 1380, zabránil král Václav, an kardi- 
nála Pilea Moravou do Uher provodil. Byl-li kníže 
Přemek v tom průvodu, nevíme ; avšak téhož roku den 
Nanebevzetí P. Marie jest doma, neboť koupil fojtství 
Těšínské a pustil za ně zámek »zur Wendischen 
Ostrá « a NovéKunčice (Malé u Ostravy). Prodej 
knížecího hradu pohraničného Ostravy způsoben 
jistotně ne bez příčiny; možná, že kníže Přemek, vida 
propukání války v sousední Moravě mezi Joštem a 
Prokopem, opatrování toho hradu raději jinému svěřil 
pod závazky i pro zemi prospěšnými. — Neumíme 
ovšem pověděti, co se v příčinách obrany hranic stalo 
u Jamnického hradu Friedeke zvaného; též nevíme, 
stálo-li již město Frýdek.^) 

Přemek jest 1. 1382 dne 11. října v Praze, jak 
svědčí zápis kráJe Václava, kterým poroučí, aby statek 
Dřevčice u Brandýse v Čechách spojen byl se stolními 
statky biskupa Olomuckého.^) 

Knize Přemek nabývá nových zemí. 

Kořistě z přízně královy, byltě Přemek členem 

^) Před r. 1393 již stálo; zpráva z Brandlových půh. I. 
k r. 1386 o Frýdku není bezpečná; stávaloť Frýdků několik, na 
př. v Blščinsku. «) Mor. XI. 561. Jediný tento manský statek v Če- 
chách zůstal biskupům Olomuckým do 16. století; biskup Prusi- 
novský 1566 po nálezu manského soudu Kroměřížského se naň 
»zvedlc. Viz Prameny dějin Op. a Těš. čís. 2. 

10 



— 146 — 

nejvyšší královské rady,*) na sebe převedl za 11.000 
hřiven zástavu Sosniševic, Prudnicka (Neustadt) 
a Krysova, avšak již 1. 1383 dne 10. listopadu pustil 
ji Vladislavovi Opolskému. Za to však král Václav 
téhož roku v prosinci pojistil Přemkovi nápad netoliko 
na zboží toto, nýbrž i na zboží Nemodlinské.^) — 
Léta 1384 dne 1. ledna shledáváme knížete Přemysla 
v průvode s králem Václavem na cestách po Německu 
zejména v Lutzelburgu,^) ale dne 23. března »Przemi- 
slaus dux Teschinensis et Silesie« a pán na V. Hlohově 
již v Krakově potvrzuje jeptišce Ofce v Krakovském 
klášteře sv. Kláry platy z láv* ševeckých v Bytomi.*) 
A opětně dne 27. září téhož roku v Lucemburku 
vydává německý revers, kterým zavazuje se k věrnosti 
a poslušnosti, jakož císař Václav jemu milostivě své 
vlastní královské zboží půl Hlohova (Velikého), Sti- 
navu a Guřov byl udělil v manské držení. A tak již 
listem daným na V. Hlohově 25. února 1385 k rozkazu 
královskému královská polovina města Hlohova jemu 
holduje německým zápisem.*) Nedlouho potom dne 14. 
listopadu 1385 kníže Přemek pro sebe, svého bratra 
Se movitá i pro potomky, od knížete Bolka Zembického 
za 10.000 hřiven zakoupil město Střelín s příslušenstvím. «) 
Nabytím Hlohovska na nejzazším severozápadě 
Slezska blíže hranic palatinátu Poznaňského a marky 
Braniborské rozloženého způsobeno několik závažných 
účinků: odtud počínaje knížata Těšínská titul svůj roz- 
množili, píšíce se z »V. Hlohova*. Zároveň ale udala 
se ta změna, poněvadž V. Hlohov ležel v těch krajích, 
ke kterým se nesl název »Slezsko« (viz str. 126.), že 
se kníže počal psáti »v Slezi*, čímž jméno to přirozeně 

«) Palacký IL 2. 253. ») Lehensurk. II. 311—2. ») Bierm. 237. 
*) Sil. VI. 15. str. ^) Lehensurk. I. 196-8. •; Tamt. 348—9. 



— 147 — 

začalo se přenášeti i na knížetství hornoslezská, kteráž 
dotud slula jen polskými. Konečně ještě jiný výsledek 
způsoben praktický. Hlohovsko bylo tehda již úplně ně- 
meckým, tak jako kraje slezské severně od Vratislavě polo- 
žené; pročež nutnosC toho vyžadovala, aby knížecí kancelář 
do HlohoYska vydávala německé listy. Touto okolností, 
a také druhou, že Vratislavská rada, též německá, vy- 
dávala městskému právu Těšínskému v těžkých pří- 
padech naučení německá, utvrdila se na Těšínsku pře- 
vláda řeči německé jakožto diplomatické. 

Roku 1386 dne 13. prosince v Praze královna 
Alžběta pode svou a pod pečetmi markrabí Jošta a 
knížete Přemka Těšínského a Hlohovského vzdala se 
ungeltu z vinic okolo Prahy. A dne 22. pros. zemskému 
soudu českému na místě krále předsedali markrabí Jošf , 
kníže Přemek a j.^) 

Za pobytu svého v Těšíně 1. 1388 vydal kníže 
dva listy, o prodej Bohušovic a Malých Kunčic. 

»My Přemysla v z Boží Milosti kníže na Těšíně 
V Slezí a pán Hlohovský vyznáváme, že před nás před- 
stoupili slovutní Ješek z Ogrozoné (Ogrozin) a Hanuš 
z Ogrozoné strýci a veřejně vyznali, že pravým pro- 
dejem prodali všecko své dědictví otcovské, což na ně 
spadlo a odemřelo po jich otci ve vsi a na statku 
Bogušovicích s polem a platy i se mlýnem i vším 
panstvím statečnému Bělíkovi z Kornic a paní Jutě 
jeho manželce za 60 hřiven Pražských grošů polského 
čísla, kteréž peníze zaplaceny přijali, aby výš jmeno- 
vaný pan Bělík z Kornic a jeho potomci — a paní 
Juta to dědičně drželi a tím konali, jak se jim nejlépe 

^) Čelakovský, práva m. I. 175.; Archiv český 11. ,347. 

10* 



— 148 — 

líbiti bude, a tou méřou, jak výš psaní Ješék a Hanuš 
z Ogrozoné výš psaným statkem v Bogušovicích vládli 
a jak to s jinými statky ve svých mezích leželo. — 
Pročež vzhlednouce k jich oboustranným službám mocí 
tohoto listu toho jim potvrzujeme a pečetí svou ově- 
řujeme. Dáno první pátek po sv. Duše 1. 1388. A při 
tom jsou byU: pan Crziwassaud rytíř, Girske Schrame 
z Bítkova, Petráš z Golassewicz, Mikuláš z Kunčic^ 
Sobek z Kornic a Gelfried Lukow náš písař.* i) 

»My Přemyslav z Boží Milosti kníže Těšínské a 
pán Hlohovský známo činíme, že věrní naši milí Mikoláš 
Milotu v, farář v Lubomi, a Janík z Křižanovic za zdra- 
vého rozumu prodali své podíly na statku svém Malých 
Kunčících^) záležejících v našem Těšínském kraji Pe- 
trášovi z »Golaschowicz«, našemu starostovi Těšínskému^ 
se vším panstvím, s požitky í užitky . . . Což zpome- 
nutému Petrášovi za věrné služby potvrzujeme, aby on 
a jeho potomci tím činili, jak se jim nejlépe líbiti bude, 
avšak aby on i jeho dědici nám i budoucím knížatům 
Těšínským sloužili jedním střelcem ozbrojeným na koni 
za 6 hřiven. Jenž dán na Těšíně před sv. Tomášem 
apoštolem. Tomu na potvrzení naši pečeť. Svědkové 
toho byli: Micek z Bitkova, Jiřík Schrame z Bítkova,. 
Šašek ze Šonova (Schonow), Štefek z ^BerteilsdoríTu* 
a Gelfrid Luckaw náš písař. «*) 

L. 1389 dne 8. ledna v Osoblaze konal se veliký 
sjezd okolních knížat, na němž Václav biskup Vrati- 
slavský, Ludvík Břežský, Vladislav Opolský, Přemy- 
slav a Semovít Těšínští, Kunat Olešnický, Jindřich 

^) Pečef červená visutá na modré šnuře; nápis S. PŘEMI- 
SLA I DUCIS THESSINENSIS — ze Šeršníkova musea podal 
Landsfeld. ») zu wenig Kuntzendorff. *) An sante Thomas obind 
des heihgen czwelffboten. Z měst. arch. čís. 26 prof. Landsfeld. 



— 149 — 

Břežský, Ruprecht Lehnický, Mikuláš Opavský, Jindřich 
Hlohovsky, mladý Kunat Olešnický, Jindřich Freistadský, 
Přemek Opavský a Bolek Opolský spolčili se s Joštem 
markrabím Moravským a Mikulášem biskupem Olomuc- 
kým na odboj a výboj proti všem kazičům svých zemi.i) 

Téhož roku v nedéli před sv. Michalem kníže 
Přemek svolil k tomu, aby Pavel »von der Windi- 
schen Ostrá* na svém zboží platy prodati směl knězi 
faráři Rychvaldskému.^) Kdo ten Pavel byl, po- 
skytuje nám vysvětlení list daný dne 9. června 1390 
na Mírově, kterým biskup Mikuláš Olomucký bratřím 
Hanušovi z »Darchowicz«, Pavlu fojtovi Těšínskému a 
jich matce Zbince, někdy manželce Jindřicha z Nevojic, 
povoluje, aby to věno, které ona a její synové na díle 
tvrzi Stolbachu a vsi Moštenici měli, prodati směli Jaku- 
bovi Kuncelovi a Zbince jeho manželce z Prus za pravé 
manství.2) Jakož se tuto Pavel píše ještě fojtem Těšín- 
ským, podobalo by se ku pravdě, že týž Pavel držel 
Ostravu jen způsobem zástavním. L. 1391 dne 20. června 
dohoduje se kníže Přemek se svým spoludržitelem Hlo- 
hovským, Jindřichem starším, v ten rozum, že spory 
jejich o Hlohov, Stinavu a Gurov rozhodnouti mají 
Jindřich nejstarší dědic Břežský a kníže Kunat Olešnícký.^) 

L. 1392 vydal kníže tento list: 

»My Přemyslav z Boží Milosti kníže Těšínské a 
pán V. Hlohova vyznáváme tímto listem, že před nás 
předstoupili za zdravého rozumu slovutní Mikuláš z 
Woyczichsdorffu a Mikuláš Petire a Martin jeho 
syn na místě svém a jiných bratří a sester nezletilých 
vyznávajíce, že pravým prodejem prodali všecek svůj 

O Mor. XI. 454 2) Stark. ») Lehensurk. I. 200. Podobný 
spor klizen jest 1. 1399 mezi Přemkem a knížaty Záhaňskými. 
Tamtéž. 



— 150 - 

díl, kterýž měli na statku a vsi Ochabech,i) slovutnému 
a pobožnému (!) Gochovi z Ochab a jeho potomkům 
za 100 hřiven grošů Pražských čísla polského, kteréž 
hotové vyplaceny dostali, se všemi požitky, platy i právy, 
a se vším příslušenstvím, ničeho nevyjímaje, aby 
tím vládli tou měrou, jakou sami, a jak to ve svých 
mezích leží. K jejich tedy pilné žádosti jim toho milo- 
stivě potvrzujeme, aby to věčné za dědictví drželi a tím 
činili, jak se jim nejlépe viděti bude. Též výš psaní 
Mikuláš zWoyczichsdorffu, Mikuláš Petire a Martin 
jeho syn slíbili, že výš jmenovaného Grocha z Ochab 
chrániti budou od nároků a zejména od svých nezletilých 
bratří a sester. Tomu na potvrzení naše pečet Der 
geben ist czu Koczow an dem nesten Dinstag nach 
sente Jacobstage des heiligen czwelfbothen 1392. A při 
tom jsou byli : slovutní Sasske hejtman na V. Hlohově, 
Steplke von Dytmersdorff, Vitus Sonczay von Heyne- 
chow, Miczke Poelke, Jenke von Jilawnicz, Sedke 
Kiczicz vnd gelfrid luckow vnser Screiber, der desen 
briíT hat gehabt in beuelunge.*) 

Dvě léta později hstem daným v pondělí po svaté 
Trojici kníže potvrzuje, že Vincenc, Ranisbor (?) a 
Ondřej, synové někdy pána »Jaykonis« z Gůrek třetinu 
své vsi Kamenice spravedlivým prodejem za 70 
hřiven českých groši polského čísla prodali Bolkovi 
z Ogrozoné.*) 

Zatím kníže Přemek zapletl se v rozepře svých 
sousedů markrabí moravských, Jošta a Prokopa, a to 

O M a 1 é O c h a b y za 130 hř. koupil prý Goch 1. 1420, 
což potomně potvrdil kníže Bolek. Bierm. 156. *) Pečef: orel 
bezkorunný : S. PREMÍSLAI . DUCIS IN . SIL . TESSINENSIS — 
Ze Šeršníkova musea Landsfeld. *) Stark. 



— 151 — 

takové, že, jak prvé stál po strané Joštové (viz str. 149.), 
tak se potom stal zřejmým pomocníkem ProkopovÝm. 
Že pak se s knížaty Hanušem Ratibořským, Kunatem 
Olešnickým a Svatoborem Štétínským brannou mocí 
účastnil zhoubné války obou bratří, vychází na jevo ze 
zápisu markrabí Prokopova, daného v Praze dne 4. 
ledna 1394, kterým v příměří, jež učiniti hodlá s Joštem, 
pojímá i tyto své spojence.^) Že ovšem kníže Přemek 
tímto svým spojenstvím neuškodil si u krále Václava, jest 
pochopitelno, neb markrabí Jošt se byl zatím spolčil 
s pány českými proti králi a jej zajal. Prokop naproti 
tomu vstoupil na stranu královu. A takž kníže Premyslav 
dne 25. srpna v Písku s několika jinými pány přivěsil 
pečeC svou k listu královu, kterým král svou při s Joštem 
mírně ukliditi slibuje. *) V tuto dobu listem daným v By- 
tomi 21. října 1397 ukoupil Přemek se syny svými 
Bolkem a Přemyslavem od Zbitka palatina Kra- 
kovského Lublinec, Olešno a Gořov; avšak již 
1. 1401 držel všecko to kníže Bolek Opolský.^) 

Zatím rozbroje na Moravě trvaly dále a přívrženci 
Prokopovi, Hanuš Ratibořský, Semovit Mazovský, 
Přemek Těšínský a jeho syn Bolek s nesčíslným 
počtem pánů z biskupstev Hnězdenského, Krakovského 
i Vratislavského činili veliké nájezdy do statků biskup- 
ských a kapituly Olomucké, pročež je opat kláštera 
skotského ve Vídni k rozkazu papežské stolice dne 4. 
března 1399 dal do klatby.*) 

Kterak se knížata Těšínská této klatby sprostili, 
nevíme, vždyť ani král Václav netroufal si ujímati se 

») Mor. XII. 174 a předml. IV. ^) Archiv český I. 54. 
») Leheusurk. II. 321—3. *) Mezi kletými jsou též Vemík »Lu- 
thenský«, Jesko a Passko de »Petrwicz« — možná, že jsou to 
zemane z Těšínská. 



— 152 — 

markrabí Prokopa. Též nevíme, stihl-li interdikt zemi 
Těšínskou, takže v celé zemi nesmělo se žádných služeb 
Božích konati ; rozumí se samo sebou, že knížeti Přem- 
kovi nebyla nic platná papežská dispens, ale zajímavo 
jest, že prohlášku klatební psal Cunrad z Těšína, veřejný 
notár. — Tím usilovnéji namáhali se markrabí Jošt a 
jiní velmoži, aby uherského krále Zikmunda, bratra 
Václavova přiměli k boji s Prokopem. To se jim také 
podařilo, nebof listem daným v Kroměříži dne 9. srpna 
1400 » Jakub řečený Ščeně z Bilin uvázal se přikázáním 
krále Zikmunda v město Ostravu a v hrad Hukvald, pokud 
král Zigmund a biskup Jan (Mráz) proti markrabí Pro- 
kopovi váleti budou, i slibuje k napomenutí královu 
opět sestůpiti.«i) Poněvadž tou dobou též král Václav 
sesazen a potom uvězněn jest, zřetelno bude, v jaké 
nepříjemné postavení přišel kníže Přemek, když mocný 
král uherský, kterýž současné usiluje o nabytí české 
říše, právě v těch místech, kde se kostelu Olomuckému 
nejvíce škodilo, posadí svého vojevůdce, jakoby proti 
knížatům Těšínským. 

Abychom se vmyslili v situaci, jak se za předešlých 
válek od r. 1387 — 1400 dařilo biskupskému zboží po 
levém břehu Ostravice, nemáme bohužel zpráv písem- 
ných, jen lakonický regest : 

Kvetoucí někdy městečko biskupské Friedeberk 
(Místek) opustlo tak dokonale, lid se rozprchl na vše 
strany, takže když je na novo osadih, jemu přezděli 
»Newenstetil« (nové městko), zapomenuvše na staré 
jméno. 2) 

Při tom zaniklo i několik vesnic : Ebirmansdorf, 
Quittenow. 



^) Arch. česky III. 473. «) Hochvvald, 38. 



~ 153 — 

A jak se kníže Přemek vpravil do nových okol- 
ností? Dovedl si nakloniti přízeň Zikmundovu a 1. 1402 
trvale ku Těšínsku připojil Místecko: 

»My Lacek a Vok bratří z Kravař, páni na Jičíne 
a Štramberce, vyznáváme tímto listem, že s dobrým 
rozmyslem a s radou našich přátel spravedhvě pro- 
dah jsme v dědictví za 400 těžkých hřiven gr. 
Pražských a čísla Moravského, kteréž jsme úplně do- 
stali zaplaceny, statečnému rytíři Sobkovi Kornicovi 
z Ogrodzoné a vysoce urozeným knížatům panu 
Přemyslavu knížeti Těšínskému, panu Bolkovi jeho synu 
a jich dědicům k ruce pána Sobka, naše vsi a statky 
jmenovitě: Fridland, Cunczendorff, das Newe- 
stetil, >den langenswenss«, f Ebirmansdorff 
a f Quittenow^) se vším právem a panstvím vrchním 
a nižším, s platy a požitky a vším příslušenstvím, jak 
jsme to sami drželi a jakž ve svých hranicích záleží, 
aby tím činili,, jak se jim nejlépe viděti bude. Též máme 
na to panství vyjeti a je panu Sobkovi odevzdati podle 
zemského práva. Též máme výš psaného pana Sobka, 
pana Přemysla i jeho syna Bolka k věrné ruce Sobkově 
podle obyčeje zemského chrániti ode všech nárokův. 
Tomu na potvrzení naše pečeti. Der gebin ist zu Titzin 
1402 an dem nehisten Dunerstage noch sante Valentines- 
tag des heiligen Martirers.*^) 

Ke konci svého života kníže Přemek syny své 
patrně pomýšlel poděliti, neboť shledáváme, že dne 
1. dubna 1. 1404 kníže Bolek na Bytomi vydává listinu 
o prodej statku »Czanto.« A spolupodepsáni jsou Pasek 
z Blatnice náš starosta y Tošku, Miklík a Zbrošek 
bratři z Čechovic a Mikuláš Georgen, náš kaplan a 

^) Frýdlant, Kunčice, Místek, Sviadnov; ostatní vsi za- 
nikly. ^) Ze Seršníkova musea podal Landsfeld. 



— 154 — 

pisařJ) A téhož roku dne 23. května král Václav, na 
novo panující, udělil v léno Stinavu, Gurov (nepo- 
chybně i Hlohov) Premyslavovi II. knížeti Těšín- 
skému. 2) 

Tento Premyslav maje k manželství Markétu dceru 
Hanuše I. Ratibořského z příčin nepovědomých se roz- 
padl se svým švakrem Hanušem II. Když tudíž Premy- 
slav o novém roce 1. 1406 vracel se z Hlivic k Těšínu, 
kázal jej loupežnickou rotou vedenou Martinem Hřanem 
z Moravy ůskoěně zavražditi. — Otec Přemek postaral 
se prý o to, aby jak Hrana tak 6 jiných společníků 
v moc dostal a je ukrutně z tohoto světa zprovodil.^) 
Nejjasnějším dokladem na to, že Premyslav H. toho 
roku nebyl mezi živými, poskytuje nám revers kněžny 
Ofky Opolské vydaný dne 26. listopadu 1406, v němž 
se mluví již jen o starém knížeti a o synu Bolkovi.*) 

Téhož roku 1406 byl ale také již kníže Hanuš 11. 
Osvětimský mrtev, tudíž kníže Přemek 1. na základě 
majestátu daného r. 1372 mohl se pokojně uvázati 
v držení Osvětimska, jakž také vydává list daný 
18. července, kterým Mikulášovi Plaškovi povoluje dě- 
dictví v Mikušovicích v našem Těšínském též O svě- 
tí mském kraji položené prodati nějakému Brussovi za 
140 hřiven.^) 

Kníže Přemek byl již od několika let chorý, neboť, 
když jemu a jeho dědicům král Václav majestátem 
daným v Praze dne 22. února 1. 1407 po úmrtí Hanuše 
Osvětimského v léno uděloval Osvětimsko, odpustil mu 
zároveň činění manské povinnosti, poněvadž z dopuštění 
Božího a pro starobu do takové nemoci upadl, že sama 

1) Sil. II. 93—4. O Lehensurk. I. 201. «) Weltzel, Ratiboř 75. 
Pochybnosti o té věci viz u Biermana 150. *) Lehensurk. ÍI. 324' 
fi) Bierixi. 143. 



- 155 — 

sebe mocen není, nýbrž že jej třeba nosili, zdvihati a 
pokládati. ^) 

Téhož roku ten pondělí po oculi přijal prý král 
Václav knížete Bolka do své společnosti zvané »trzmitze< 
éi »toczenitze«.*) 

Dne 7. září 1. 1407 bratří Přemek a Boleslav 
knížata Těšínská s jedné a Hanuš kníže Ratibořský 
s druhé strany o tvrz Bohumínskou, o věno knížete 
Hanušovy sestry Markéty, o nové clo při Visle a Stru- 
meni a konečně o solný sklad v zemi Ratibořské doho- 
dují se prostřednictvím pánů: Štěpána StroU-a, Sobka 
z Komic, Ješka Šaška, Ješka Hynka a Vemka Šelih 
bratří, Michala z Bitkova, zemského soudce Ratibořského 
a Ferkáče z Meziříčí, starosty BlšCanského.*) Touto zprávou 
Stark nám nadělal nmoho zmatků proto, že mluví 
o »bratřích« Přemkovi a Boleslavovi, kdež nutně 
třeba předpokládati, že tu jednají Přemek otec a syn 
Bolek. Že běželo o věno kněžny Markéty, manželky 
Přemyslava II. 1. 1406 zavražděného, jest pochopitelno ; 
ale jinak se věc má, co do cla i solného skladu. Kníže 
totiž Bolek solnému obchodu Ratibořskému na škodu 
založil prý sklad solný v Těšíně.*) 

Před svou smrtí se synem Boleslavem ku klášteru 
dominikánskému, kdež chtěl míti svůj pohřeb, 
učinil veliké nadání: dal vystavěti kapli ke cti a slávě 
sv. Salvátora, P. Marii a sv. Ondřeje. Též nařídil, aby 
se v tom konvente chovalo 20 kněží a 8 laikův. Toto 
nadání dne 14. ledna 1408 přijali bratří : Mikuláš Leopold 
z Ratiboře, převor, Matěj Lezemeister, lector, Mikoláš 
Weyker, podpřevor, Blasius, sacristan, Dominik Blumel, 

*) Lehensurk. II. 581. Odtud prý slul kníže »Nošákc, nikoli 
^Nosákc. 3) stark. «) Lehensurk. II. 562. *) Weltzel, Ratiboř 75., 
Sobrau 36. 



— 156 — 

hospodář, Martin Pistoris a Mikoláš Doleatoris, kantoři, 
Matéj šlechtic Damian, Mikuláš Radowicz a j.*) — 
U benediktinů v Orlové opatoval 1407 knéz Jan, 
kterýž spolupodepsán jest s opatem Týneckým Msti- 
slaveni o néjaké zboží blíž Krakova. 2) 

Při obou téch klášteřích trvaly nepochybně školy 
domácí, v nichž se učili především takoví mladíci, kteří 
mínili dosáhnouti kněžského svěcení. O jiných školách 
té doby neděje se zmínky. Předce však takové trvaly, 
poněvadž shledáváme študenty navysokýchškolách 
v Praze i Krakově. 

I zůstane zjevem zajisté pamětihodným, že jak 
za života Přemkova skolárové táhnou k universitě 
Pražské, tak po jeho smrti naprosto se od ní odvracejí 
a ku Krakovu takovou měrou překloňují, že pro dobu 
od r. 1407 — 1530 v Praze nestuduje z Těšínská nikdo. ^) 

V Praze studovali rodáci z T ě š í n a : 1. 1383 
Kun rad immatrikulován za darmo (propíer Deum), 
1396 zapsán Martin. Na hodnosC bakalářskou pový- 
šeni byH: 1383 Petr a Matěj, 1394 Filip, 1401 
Martin, 1404 Mikuláš. Z Bílska (deBelicz): 1372 
Mikuláš dal od zápisu 2 gr.; 1389 Štěpán učiněn 
bakalářem. Z Frýdku: 1393 mezi mrtvé zapsán: 
»Nicolaus Dubowicz de Fredeg, clericus Vrat. 
dioec, notarius publicus et studens« ; 1406 »Nicolaus 
Dubewicz de Fredek dědit 14 grossos.«3) 

V Krakově studovali: 1400 Mathias Stanislai de 
Teschyn, Jacobus Andreae de Fredek, Petrus Nicolai 
de Skoczow; 1403 Johannes Petři de Odirberg; 
1404 Bernardus Bomgarte de Belicz, Johannes medici 
de Teschyn, Johannes Rotmann Petři de Odirberg. 

1) Kašperlík. Notbl. 1872, 83. «) K§trzyňski 201—5. «) Monu- 
menta univ. Pragensis. 



— 157 — 

Tento tuším Johannes Oderberg 1406 dosáhl baka- 
lářstvíJ) Z jiných krajanů zaznamenáme ještě tyto: Kníže 
Semovit t po 1388, jsa velikým prevorem križovníků 
sv. Jana v baliné české a polské ;2) kníže Boleslav 
f 23. července 1356, jsa proboštem u Všech svatých 
v Praze ; kníže Jan 1359 jest klerikem Vratislavským ; 
Jan Oderberg okolo 1375 jest notárem v Ratiboři; 
Bartoloměj ze Semoraze 1364 jest oltarníkem v Tě- 
šíně; 1383 Mikuláš z Těšína od papeže praesentován 
na děkanství Opatovské ; 1399 Conrad z T é š í na notarius 
publicus ; Mikuláš z Radovic u Punčová jest 1408 
dominikánem v Ratiboři. 

Poněvadž podací k oltářům Těšínským zůstavili 
sobě fojt a měšťané, starali se též o to, aby k nim se 
dostávali rodáci ; tedy pečovali i o studenty. 

Pohyblivost městského a svobodného obyva- 
telstva prospívala ku vzdělanosti. Zpomenuh jsme již 
Mikuláše Duhovce z Frýdku a Bernarta Bomgarten 
z Bílska: tu patrně otcové obou těch mužův pošli 
z jednoho místa, z Duhovce, odstěhovavše se jeden 
do Bílska, druhý do Frýdku; odttid majt jeden ně- 
mecké, druhý české příjmení. Podobnou pohyblivost 
shledáváme na příkl. v Krakově, kdež pro konec 14. 
a počátek 15. století mezi přísežnými kmety a konšely 
najdují se: Jan z Freyenstadt, Mikuláš z Těšína, 
ba i Jan Hulczner t. j. z Hlučína.^) 

Nezajímavější případ pohyblivosti poskytuje nám 



*) Album studiosor. univers. Cracov. I. Cracoviae 1887; 
Muczkowski, statuta nec non liber promotionum univers. Jag. 
Cracoviae 1849. ^) Některá data o Semovítovi poskytuje Histo- 
rický archiv české akad. čís. 2 >Soudní akta konsistoře Pražské II . 
vydal Ferd. Tadra, v Praze 1893. *j Codex dipl. univ. studii ge- 
nerál is I. Cracoviae 1880. 



— 158 — 

rodina fojtovská z Těšína. Petr, nékdejSí fojt Těšínský, 
1349 stal se pánem na Landeku a Hlučíné, tedy 
na Opavsku; a jiný Petr fojt měl k manželství paní 
Zbenku, která po Moravanu Jindřichovi z Nevojic ovdo- 
věla a na biskupském zboží na Stolbachu tvrzi i na 
Mošténici statku nabyla. A toto zboží se syny svými 
Pavlem fojtem Těšínským a Hanušem z Darkovic 
(u Hlučína) vzdává 1390 v ruce biskupa Olomuckého ! 



VIIL Těšínsko - Hlohovsko - Bytomsko - 

Seversko -Místecko 

(po odloučení 1414 Osvětimsko-Tošecko- Hlivicka a 

1416 Střelínska). 

Boiek I. 1408—1431 - 

Poněvadž úmysl nebožtíka Přemka, aby se synové 
jeho, Bolek a Přemyslav, zbožím otcovským tak hojně 
rozmnoženým podělili, se neuskutečnil pro umrlí Pře- 
myslavovo a pro nezletilosC syna jeho Kazimíra, vládl 
Bolek veškerému zboží sám i píše se též knížetem Osvě- 
tí mským, jak první list jeho nám známý svědčí. 

»My Bolek z Boží Milosti kníže v Slezí^ pán na 
Těšíně, Osvětimě (Awssycz) a V. Hlohově vy- 
znáváme, že před nás předstoupil statečný Hynek Šeliga 
a jeho manželský syn statečný rytíř Vernek, též Šeliga, 
a pokorně Nás prosil, abychom jemu přáli sstupku 
s jeho bratrem Ješkem Šeligú a s jeho dětmi manžel- 
skými na vše statky, které pod námi v knížetství Tě- 
šínském na manstvích mají. I vzhlednouce na jich 
pokornou prosbu a jich věrné služby takového sstupku 
jim milostivě povolujeme tímto listem a to takové, kdyby 
výš psaný Hynek Šeliga anebo jeho syn Vernek též 



— 159 — 

Šeliga z dopuštění Božího zemřeli a manželských déti 
nezůstavili, aby tehdy jejich odemrelé statky na bratra 
Jeáka a na jeho děti všecky spadly. Což svou pečetí 
potvrzujeme. Při tom jsou byli statečný rytíř Sobek 
pyenthlet,*) Ješek Kornic, »pelka zkalicz* a 
Mikuláš náš kaplan, který ten list psal.«*) 

Tou dobou bylo knížeti Bolkovi jednati o Místecko. 
Z toho jednání vychází na jevo, že Místecko nebylo 
zbožím dědičným, nýbrž z&stalo manským, poněvadž 
původně náleželo kostelu a biskupovi Olomuckému. 
Proto z tohoto zboží knížeti Těšínskému bylo odpovídati 
před manským soudem biskupovým v Kroměříži! 

Nevíme sice, oč běželo paní Anežce, manželce 
Dika z Koberic, když tam v Kroměříži pohonila pana 
Jana z Kozolup,*) hejtmana knížecího Těšínského, o 
statek Místecký (»de bonis Fridberg«), ale jisto jest, 
že pan Jan zboží to držel knížeti Bolkovi k věrné ruce. 
Jak se zdá, pan Jan Kozolupec ukazoval k tomu, že on 
není vlastním pánem zboží Místeckého, pročež manský 
soud učinil 1. 1409 v den sv. Havla tento nález český :*) 

»Mezi paní Dikovu a mezi pánem Janem Kozo- 
lupcem hajtmanem »Czyesynskey« země dal hofrychteř 
na many. Tu jsú manové nalezli, že pan Jan Kozolupec 



*) Patrně přezdívka polská »pi§c lat«, jako podobné pří- 
jmení Opavské >Pětivajec«. ') Geschaen und gaben zu Tessen an 
unser lieben vrawentag wurczweyn 1409, ze ŠerSníkova musea 
Landsfeld. *) Jan z Kozolup, rytíř knížete Bolkův, osedlým byl 
na Střelínsku, poněvadž na tamnějSí své vsi Habírdorfu Janovi 
' Janova z Bílska, oltařníkovi oltáře sv. Petra a Pavla v TěSíně, 
prodal 12 hřiven platu, což kníže Bolek 24. června 1412 potvrdil 
a biskup Václav 15. března 1413 schválil. (Kašperlik, Notblatt. 
1874, 1875.) Měl však jistotně i statky na TěSínsku. *) Pamětihodno 
jest, že manský soud Kroměřížský, ač původu německého, nej- 
pr vnější v zemích českých začal užívati čeStiny. 



_ 160 — 

má prázden býti toho póhona, protože jest úředník a 
hajtman toho (Místeckého) i jiného zboží svého kněze 
»Czyessynskeho« do jeho vole. A ten urtel vynesol 
Jenec z Kostelce ode všech manov.« 

Žaloba byla tuhá, neboť >Dík na svěj ženy městé* 
dal zapsati do manských knih, že > druhý rok stál protiv 
pánu Janovi Kozolupcovi.« Ale odporoval jemu »týž 
den pan Jan Kozolupec žádaje, aby bylo vtaženo v knihy, 
že druhý rok stál a že opovídá, že jej (Dik) k škodám 
připravil.* 

A přes to opětován 1409^) půhon »de bonis 
Fridberg« od Anežky ženy Dikovy, kteráž si za poruč- 
niky toho půhonu vyvolila Hanuška z Bělé a Hanuška 
ze Zábreha (u Ostravy). Ale k tomu půhonu byv poprvé 
volán nedostavil se Jan z Kozolup. Tímto půhonem nej- 
spíše zároveň s Kozolupcem pohnán jest i kníže Bolek, 
neboť k r. 1410^) zapsáno jest, že Dík poručník své 
ženy po druhé stál, nestál však kníže Bolek. Minul 
třetí »rok«, a kníže Bolek zase nepostavil se přeí 
manský soud v Kroměříži, i zapsáno ku čtvrtému »roku« 
téhož léta^), že Dík po čtvrté stál, nestál však knížepán 
Těšínský, nýbrž urozený pán Lacek z Kravař, kterýž 
patrně jakožto prodavatel zboží Místeckého povinen byl 
zastoupiti knížete Bolka jakožto kupitele.*) Z toho všeho 
vychází na jevo, že brzo po nabytí Místecká knížatům 
Těšínským činěn byl odpor, aby Místecká nepovažovali 
za zboží dědičné. 

Touže dobou činí kníže Bolek opatření o dvě vsi 
pohraničně, že 1. 1409 v den sv. Jiří Ondřejovi z Tvor- 
kova pouští ves Petřvald, v Těšínsku záležející, a že 

*) f eria IV. infra octavas Corporis Christi. ') Feria IV. post 
Invocavit. ^) Feria IV. před sv. Vítem. *) Z manských půhonu 
Kroměřížských laskavě sdělil P. Hrbáček. Sign. N. 2. fol. -fó— 48. 



— 161 — 

mu 1. 1411 potvrzuje kup Hartovic i s veškerým 
vrchním knížecím právem. ^) Z toho zřetelně vychází, že 
pan Ondřej z Tvorkova již drží P. Ostravu tak, jako 
nepochybné též líohumínsko držel. 

Rozdíl zboží otcovského. 

Doposud se pokládalo za pravdu, že již kníže Pře- 
rayslav II. byl knížetem Osvétimským, tudíž že po smrti 
jeho Bolek přejal poručnictví za nezletilého Kazimíra 
a že se za tohoto svého poručníkování^) teprve začal 
psáti knížetem Osvětimským. Též marně namáhají se 
historikové vyhledati aspoň jednu hstinu svědčící této 
činnosti poručnické.5) Ale o tomto poručnictví zatím 
nikdež není zmínky; nebylo tedy kromě úmluv ústních 
žádné řeči o dělení před tím, než Kazimír nabyl let. 
A 1. 1414 kníže Bolek se dělí se strýcem svým Kazi- 
mírem*) takové: sám si ponechává Těšínsko, 

*) Stark. *) Biermann pokládá za Přemkův rok úmrtní bud 
1411 buď 1412, ale uvedena jest listina z r. 1409, kde se Bolek 
píše knížetem Osvětimským. *) Rychlík, ksiestwa Oswiecimskie 
i Zatorskie 30, uvádí též list daný (prý od Bolka) roku 1415 (!) 
o dominikány Osvětimské. 

*) Vývod Kazimírovičů Osvětimských: 

K a z i m í r I. 1427 prodal Střelínsko, t 1433 

1. m. Anna dc. Jindř.Hlohov., 2. m. Markéta dc. Hanuše II. Ratiboř. 

Václav t 14165 Přemysl na Toškuf 1484 Hanuš lU. 
na Zátoře m. Machna dc. Mik. Opolsk. na Osvětimě a 

r^ř ' ' n j.i^o I ' TU rr^o. irio ' Hlivicích t ok. 1495 

1. Kazimír il.tl49i Markéta t 1513 _ , ' , , , 

\K X. j -KK' u L X iri' m. Barbora poslední 

m. Machna dc. Ml- abatyše u sv Kláry ve '^ 

kuIáŠeRatiborsk. Vratislavi ,7 
, --.^ Krnove 
t po 1510 ^ ^ , 

2. Václav t po 1487 A lina 

4. Vladek f po 1492 m. Jiřík Šelenberk 

z Kosti, pán na Krnově. 

11 



3.HanušIV.t 1513} Hanuš 1 1515. 
m. Barbora J 



— 162 — 

půl Bytomska^) a zemi Severskou. Kazimírovi 
pak pouští Osvětimsko, Tošecko^) a půl 
H 1 i v i c k a, ^) přestávaje se odtud psáti knížetem 
Osvétimským. Ale tento rozdíl byl jen zatímnf, neb 
nebylo jednáno o Hlohovsko a Strelínsko. 
Kníže Bolek užíval totiž i titulu »pán na Strelíně*, jak 
se píše 1. 1411, 1412, 1413 (na př. na listech o Piskovice 
a Tošek a o BílskÝ les vydaných). Také jednal jednou 
o ves »Wammilwicz« jižně Strelína a severně 2^mbic 
položenou. Když konečně dne 21. listopadu 1. 1416 došlo 
na rozdíl, Bolek podržel si Velký Hlohov s veškerým pří- 
slušenstvím, a Kazimírovi pustil ku Osvětimsku Střel ín, 
přidav mu náhradou 3000 hřiven grošů českých. Téhož 
roku dlel kníže Bolek na Hlohovsku, kdež listem daným 
>zum Gore an synte Barbaratage* jakožto pán země 
Hlohovské Gurovským potvrzuje svobody. Kníže Kazimír 
nepodržel na dlouho Střelínska, prodav je Ludvíkovi 
knížeti Břežskému.*) Další osudy Osvětimska viz pod 
čárou. ^) 



^) L. 1414 tu středu po sv. Duše kníže Bolek Hanuškovi 
z Měchovic u Bytomě nějaké potvrzení uděluje. (Biermann 152.) 
*) JeStě 1. 1412 kníže Bolek svým měšfanům Tošeckým a Pis- 
kovským pustil odmrt. (Tschoppe u. Stenzel.) ') Lehensurk. H. 562. 
*) Lehensurk. n. 551; I. 201, 373. 

») Přehled dějin Osvětimska od r. 1414—1850. Synové Kazi- 
míra I. podělili se zbožím otcovským takto: Václav dostal kní- 
žetství nově utvořené Zátorsko, Přemysl T osecko, Hanuš III. 
Osvětimsko. Knížata tato značně klonili se ku Krakovu a 
k říši polské. (Rfizhé tyto zjevy vyličuje Rychlík, Ksi^stwa Oáw. 
i Zatorsk. str. 38 násl.) Proto Hanuš III. již 1453 Osvětimsko 
prodal králi polskému za 50.000 kop. Král Jiřík Poděbradský 
tomu sice odporoval, ale 14B2 slíbil Kazimírovi, že ho do života 
pro Osvětim, Živec, Sevěř, Zátor nebude naříkati. A král český 
Vladislav 1474 jménem královs^tví českého vzdal se ná- 
roků na to zboží. — Kníže Hanuš Osvětimský, podižev Hlivice 



I 



— 163 — 

Styky 8 Krakovem a 8 říši pol8kou. 

L. 1414 s Hanušem Ratibořským, Bernartem Ne- 
modlínským a j. vypravil se Bolek po straně polské 
proti německému rádu do Frus.^) Stark píše o tom: 
1. 1414 kníže Bolek Těšínský a král Vladislav polský, 
před svým pokřtěním Jagello zvaný, Olgerův syn a 
vnuk Gudemína, který byl u velkoknížete Litevského 
Vitenisa podkoním, bojovali v Prusách. Na tuto nepo- 
chybně výpravu půjčil si peněz, jak svědčí listy dané 
1. 1413 dne 13. a 19. července; a sice z fundace špi- 
tali a kostelíku sv. Trojice na předměstí Fryštátském 
náležité^) přijal 100 hřiven grošů českých polského čísla? 
za něž 10 hřiven úroků poukázal na knížecích platech 
z Těšína, z nichž 4 hřivny faráři Michalovi, poněvadž 
se v tom kostelíku 3kráte týdenně mše sloužily, měl 

s manželkou svou Přemyslovnou Barborou na čas vládl na 
Krnovsku. Zátorsko sice 1447 dalo se pod ochranu krále pol- 
ského, ale ač je král polský již 1470 chtěl koupiti, trvalo předce dále. 
L. 1477 synové Václavovi podělili se o Zátorsko českým listem: 
Kazimír a Václav dostali jednu polovinu; Hanuš a Vladek 
druhou. Téhož roku slíbil sice Hanuš Kazimírovi Těšínskému, 
jphož sestru Barboru měl za manželku, že po něm děditi má 
Kazimír Těšínský; též Kazimír Zátorský 1487 nápad pojistil 
svému Svakru Hanušovi Ratibořskému, ale r. 1494! král polský 
Jan Albert skoupil Zátorsko za 80.000 zlatých. — Jediný kníže 
Kazimír Těšínský usiloval o navrácení těchto zemí, ale překonal 
se, že vše jest mamo. Osvětimsko-Zátorsko tvořilo potomně 
zvláštní kraj říše polské až do r. 1773. L. 1820 prohlášena obě 
knížetství za česko-slezská i připočtena jsou ku krajům němec- 
kého bundu. R. 1848 usilováno o to, aby Osvětimsko-Zátorsko 
připadlo ku Slezsku. Podobněž chtěl sněm Moravský Opavsko 
sloučiti zase s Moravou. Nejvyšším patentem daným dne 29. listo- 
padu 1850 sloučeno Osvětimsko-Zátorsko s Haliči. Ve velkém 
titulu Císař Pán píše se knížetem Osvětimským a Zátorským. 

*) Weltzel, Sohrau 37. ^) Domus pauperum exlra muros 
Tess., sicut itur versus Freyenstadt. 

11* 



— 164 — 

vypláceti jakožto správce toho špitále měšťan Petr Scha- 
wenflug. Současné připojena jest ta kaple k faře. -- 
Druhým Uštem 30 hřiven z fundačních peněz farnímu 
kostelu náležitých půjčil za prostredkovánim faráře 
Michala, a poukázal 3 hřivny úroků na knížecích kšosích 
v městech Těšíně a Frýštátě. Biskup dal k tomu svo- 
lením) 

Tou výpravou zadlužil se kníže Bolek značně, neb 
ještě 1. 1418 kráU polskému Vladislavovi zůstával dlužen 
lOOC) hřiven.2) — Ostatek kníže Bolek zachovával se 
dvorem polským věrné přátelství, neb 1. 1424 vypravil 
se na korunovací královny Žofie, druhé manželky Vladi- 
slavovy, s) 

Války husitské byly vážnou příčinou, aby se kní- 
žata slezská začínala přikloňovati ku polské říši. A 
styky ty se značně rozmnožovaly, že od počátku 15. 
století počínaje a tak napořáde až do druhé čtvrti 16. 
století mládež studující vyhledávala universituKra- 
k o v s k o u. 

V Krakově studovah z Těšína: 1415 Matěj 
Jakubův, 1417 Michal farář z Těšína, Mikuláš Markův, 
1419 Jan z Těšína, Petr Mikulášův, 1422 Petr z Těšína jest 
bakalářem, 1424 Bernart Mikulášův, 1428 Ambrož Ro- 
mualdův, Jan Mikulášův Hemrle, 1432 Jan Mikulášův 
Fryč. Ze Skočova: 1413 JanMikulášův de »Skoschow« ? 
ZFrýštátu: Urban Petrův de Freynstat, 1428 Mikuláš 
de Freyslat jest bakalářem, 1424 Petr Mikulášův de 
Freyenstat. Ze Stru méně: 1414 Petr Janův Pyntleth 
de »Swartzwasser.«*) 

Rodáci z Těšínská: L. 1412 Jan Janův z 
Bílska jest oltařníkem v Těšíně. L. 1419 pro oltář 

1) Kašperlík Notizbl. 1874 52—58. ^) Bierm. 155. ») Stark. 
*) Album studiosor. a Liber promotionum univers. Cracov. 



— 165 — 

sv. Mikuláše, Martina a Stanislava v kapli Všech sva- 
tých v Téšíně Hlohovsky kanovník Mikuláš, 
Jiříkův syn z Frýštátu, 12 hřiven koupil na radě 
Těšínské a Fr^štatské. Tuto fundaci biskup Kunat, kníže 
Olešnický 20. ledna 1419 potvrdil a zakladatele samého 
učinil oltařníkem.i) 

Věci úřední a soudní. Potvrzování kupů a prodejů 
dalo se za knížete Bolka podobněž jako za jeho otce; 
bohužel málo dochováno jest kupův úplných. Nápadno 
jest, že kníže i majestáty vydává za přítomnosti svědků : 

>My Bolko z Boží Milosti kníže v Slezí, pán Tě- 
šínský a V. Hlohova vyznáváme . ., jakož velkomocné 
kníže si. paměti Meško i se syny svými knězem Vladi- 
slavem a knězem Kazimírem prodali jsů pravým kupem 
les příslušný kHolešovu — tejto vsi, v š a n ó m a sedlá- 
kům z Holešova . . . , protož vzhlednúce na jejich službu 
a pokoru z naší knížecí moci jim toho listu potvrzu- 
jeme, že mají les držeti dědičné a věčně požívati se 
všemi požitky takovů spósobú, žef my a naši potom- 
kové knížata máme požívati toho lesa dřeva velikého 
neb malého k našemu budování, aneb kde potřeba bude. 
Dáno na Téšíně den sv. Doroty 1. 1417, a při tom jsou byli 
naši věrní milí pan Sobek z Kornic, pan Pientlat Komic, 
Janek Hunt, Mikolaj Pelgřim a kněz Mikolaj kantor 
z Hlohova náš kaplan a písař toho Hstu.^^j 

Jiná potvrzení z té doby jsou již jen dle obsahu 
známa: 1. 1416 Mikolášovi Pelhřimovi potvrzuje svo- 
body; 7. ledna Michalovi z Fridrichsdorfu za věrné 
služby vzdává Jiskři čin; den sv. Jana paní Markétě 
Vičko vně na Mazancovicích potvrzuje véno v 70 
hřivnách. 5) — Kupy potvrzuje Vernerovi Šeligovi, který 

1) Notizblatt 1874, 458. «) Dle starého překladu z němec* 
kého originálu též zachovaného podal inspekt. Terlitza. *) Stark. 



166 — 

koupil od Ješka z Kornic Kunčice; Petrovi Fergáčovi 
z Meziríče, jenž koupil P o g o r od Mikuláše Grolla ; 
Zikmundovi z Kremže hejtmanovi Těšínskému, jenž byl 
Malé Kunčice koupil za 200 hřiven od Jana z Gola- 
sovicJ) Co Mikulášovi Stopákovi z Dolního Arnoldis- 
dorfu čili z Karviné vzdal, nevíme. 

Nemluví se tedy nikdež o deskách zemských, do 
nichž by se prodeje a kupy i věna vkládaly, a do 
nichž by se zapisovaly statky někdy knížecí v pozemské 
proměněné. Za to však jest nepochybno, že tehda již 
trvaly knihy zámkové, do nichž se všecka taková 
obdarování knížecí zapisovala, jak hádali smíme z té 
okolnosti, an Stark svůj Verzeichnus až do r. 1579 
svedeny jen z takových knih sestaviti mohl. 

Nebylo tedy na Téšínsku v tom smyslu »desk 
zemských « jako na Opavsku, aby kníže posly k deskám 
dával a proměny nastalé zapisovati kázal. 

Zajímavo však jest, že páni zemane měli své 
dvorské právo, o jehož existenci máme dva příklady: 
BílšCané měli les sobě potvrzený již od knížete Mešká, 
avšak vznikl spor o hranice se strany Preska ze Seifers- 
dorfu. Záležitost ta nabyla neobyčejné tvárnosti, neboC 
seděla na ní 3 práva dvorská cizí: v Ratiboři, Kozlí a 
Strelcech. Konečně podána před právo Těšínské panské, 
jemuž předsedal z e m s k ý (po druhé se jmenuje dvorský) 
sudí Mikuláš z Meziríče a přisedali Jan z Kozolup, 
Ondřej z Tvorkova, Mníšek z Kačic (? Kunčic) a Pěntlat 
Kornic. Toto právo konečně dalo městu Bílsku za právo, 
načež kníže Bolek 1. 1413 les ten BílšCanům na novo 
potvrdil.2) 

Druhý případ zaznamenal nám Stark: 1. 1415 
kníže Bo lek nabyl práva na Duhovec před 

1) Bierm, 156. «) Tamtéž. 



— 167 — 

dvorským soudem v Téšíné, za dvorského sudího 
MikuláSe Jeniče z Meziříče, za přísedících Michálka 
z Friedrichsdorfu, za pana Sobka z Kornic, Vemka 
Šehgy »von Merkitschdorf«, Pyntlata z Komic, 
»Gotschy von Ratschutz«, Mitka z Kyčic, Jaška 
z Kyselova, Zbyňka ze Stoná vy, Zikmunda ze 
Semoraze. Nelze pochybovati, že se tu jedná o 
zemský soud, poněvadž předsedá jemu týž starosta, 
za něhož se jednalo i o Bílský les. 

Nevíme ovšem, jakým obyčejem kníže činil ná- 
roky na Duhovec, ale zdá se, že odmrtem na ného 
spadl. Zboží bez dědice odmírá na knížete, ať jest to 
statek dědičný ať manský. Dědičný statek málokdy 
může spadnouti na knížete, poněvadž poslední dědic 
m6že jej poručiti, komu chce, ale u manských statků 
bylo jinak. Manské statky byly původně knížecími 
statky. Takové statky pouštěl kníže některému šlechtici 
za takovou podmínkou, aby ten šlechtic, konaje jisté 
povinnosti knížeti, na př. stavěje v čas potřeby ozbro- 
jence na koni do pole, ten statek držel a jeho užíval 
sám i potomci jeho po meči. Jakmile by nebylo muž- 
ských potomkův, připadne statek zpět zase knížeti. 
Takovými many byli tuším páni Š e 1 i h o v é : otec Hynek 
a syn Vernek. Poněvadž pan Vernek neměl mužských 
potomkův, po jeho smrti byl by spadl statek jeho na 
knížete, ačkoli žil bratr Hynkův, maje několik potomkův 
mužských. Pro uvarování takového případu vyprosili páni 
Selihové Hynek a Vernek u knížete Bolka sstupku (Erb- 
verbrůderung), o čemž nás poučuje list na str. 158. otištěný. 
Jestliže šlechta povolenými od knížat s s t u p k y pojišťo- 
vala si dědické právo, měšťané toho dosahovali nabytím 
odmrtův. A městům na Těšínsku dostávalo se odmrtův 
mnohem později, než v jiných knížetstvích slezských 



— 168 — 

anebo na Moravě. I položíme tu listy na ocbnrty T éšínu 
a Místku udélené: 

»My Bolko z Boží Milosti kníže v Slezí, pán na 
Těšíně a Velkém Hlohově známo činíme tímto listem, 
jakož před Nás předstoupili purkmistr a rada města 
Těšína, pokorně Nás prosíce, abychom je a obyvatele, 
jejich dědice a potomky, milostivě nadali, pročež zejména 
všecky jich statky a zboží, což buďto pohyblivé nebo 
nepohyblivé na městském právě mají, též jejich platy, 
jež na vidrkaf mají zapsány na statcích našich manu 
nebo na městech zemských i mimo zemi, po jejich smrti 
spadati dopouštíme na jich nejbližší pokrevné buď muž- 
ského buď ženského rodu až do čtvrtého kolena. A se 
čtvrtým pokolením má příbuzenstvo přestávati, načež 
my a naši potomci knížata toho práva dědického uží- 
vati máme. I vzhlednouce tedy na jich služby, které 
nám již učinili a příště činiti budou, potvrzujeme jim 
tento odmrt ve všech artykulích, alevšak takové, že 
takové nápady naší zemi Těšínské nemají býti odcizo- 
vány. Zvláště ale zůstavujeme sobě : kdyby některý 
měšťan nebo obyvatel našeho města Těšína dědičné 
statky kupoval nebo koupeny měl statky manské nebo 
dědičné, aby ty se dále nedědily než podle práva a 
obyčeje zemského. 

Tolikéž udělujeme městu tomu milost, kdyby zeman 
nebo zemanka, sedlák nebo selka, některému měšťanu 
dlužní byli za to, co protrávili, propili nebo za to, co se 
na míru nebo loket měří, aby takoví zemane a sedláci 
tomu měšťanu před právem městským o tyto 
dluhy odpovídali; i může měšťan na ně v jich ho- 
spodě právem sáhati. — Tohkéž město míti má věčně 
svou pastvu, les, statek i ves » E 1 g o t h ♦ , zvanou 
»Burgersdorff«, kterýž statek i se svými požitky 



— 169 — 

ode dávna ku méstu sluší, aby jej ve svfch mezích a 
hranicích i v týchž právích, jako jejich předkové drželi . 
Též chceme, aby u nich žádný cech nesmél dávati sobě 
rádu a ničeho ustavovati bez vůle a vědomí radních 
pánův. Též chceme, aby žádný řemeslník o míli města 
Těšína neobýval kromě príštipkářů, vetešníků a kovářů? 
kteří zbraň brousí ; tolikéž o míli aby nebylo ani krčmy, 
ani lávek pekařských, masarských nebo krejčířských leč 
by kdo to řemeslo právem dělati směl. Též chceme, aby 
ten, kdožkoU je cizinec nebo jinde bydlí a v městě nebo 
s městem Těšínem dědictví poplatné drží, aby k tomu 
dědictví táhl anebo je prodal . . . Též jim všem oby- 
vatelům milým tímto listem potvrzujeme všecka jich 
práva a pokuty^), svobody, výsady, obyčeje a zvyky, 
jakž jich již za našich předkův užívaU — neškodno 
našim knížecím právům a našemu fojtství Těšínskému. 
Tomu na svědomí naše pečeť. Dáno v Těšíně^) 1. 1416. 
Při tom jsou byli: Sobek Kornic náš rytíř, pan Miko- 
lajek z Blotnice náš maršálek, Michalek z Fredrichs- 
doríTu starosta v Těšíně, Pyntlat Kornic, Gorschy z 
Kaschicz a Mikuláš kantor V. Hlohovský, náš kaplan 
dvorský a písař tohoto listu. s) 

Také městu Místku listem daným na Těšíně to 
pondělí po svatém Jiří 1. 1416 pustil odmrt k prosbě 
Oldřicha z Boskovic a celé obce. Obsah se srovnává 
s odmrtem Těšínských, i otiskujeme list jakožto ukázku 
němčiny. 

IN gotis namen Amen . Alle dyng die irkanth Werden ofT 
eynen gemeynen notz und fromen . uff besserunge eynes yczli- 
chin menschen . und eyner ganczen gemey | nen Ist Wal notdorfft . 



*) Míněny poplatky od vinníkti za přestupky dávané. *) Am 
Freytage vor dem Sontage als man yn der heiligin kirchin pflegit 
zu singin Eslo mihi. ») Podal Landsfeld. 



— 170 — 

und gulh . das dy czu eynem ewigen gedechteniss mit brifen 
befestend und bestetigit Werden, Dorumb Wir Bolko von | gotis 
gnadin . herczog in Slesien und herre czu Thesschin etc. Be- 
kennen und tliun kunth offintlich allen und yczlichin yn desim 
briffe . dy en sehen adir 1 horin lesen, das vor unsir kegin- 
worlikeith komen ist der Edel herre ulrich von Boscowicz . 
unsir libir getrawir mit der gemeyne und ynwonern | des Stet- 
chin Newenstetil bey ffredeck ym Merherischin Weychbilde . 
und yn unsirm gebitte gelegin. und hat uns demuticlicliin ge- 
betliin, das Wir dy egenanten ynwoner und alle dy gancze ge- 
meyne . do selbist czu Nawenstelil, und alle ere kynder . ere 
erbin und rechte nochkomen, und sost alle dy yn erim | stad- 
rechte sitczen adir sitczen Werdin, dorczu gehorin . adirgehorin 
Werdin, durch got . und durch eris ewigin dinstis Willen ge- 
ruchten czubegnadin, In sulchir mase als her noch geschrebin 
stehet, vornemlich das alle ir guth und hábe is Were Weglich 

. adir unweglich . farende adir unfarende das sy yn eren | 
stadtrechlin habin . ad r ymer babin Werdin ewiclichen sulden 
losen erbin, štěrbin, und gefallin . von eyme an den andirn, der 
ym allirnehste geborin | sey, is Were manis adir Weybis ge- 
slechte mit ynnehaldunge des vunfften gledis, des so habin Wir 
angesehin . des egenanten herrn Ulrichs bethe, und | der vorge- 
nanten Burger und ynwoner dinste, dy sy uns getan habin, und 
yn czukunpftigin zeitin noch thun sullen, und habin dy selbin 
Burger | und ynwoner czu Newenstetil von sundirlichin gnadin 
dirhoret, und begnadin sy von furstlichir macht mit rechtir Wisse 

. und guttim vorrathe | unsir eldisten Mannen gnedicHchin mit 
den anfellen als oben geschribin stehet nemlichen . das alle 
ir guth und hábe Weglich und unweglich varende und un- 
farende . das sy yn eren stadrechtin habin . adir ymmer babin 
Werdin . ewiclich komen . štěrbin . und gefallin sal, von eyme 
ofíf den andern | der em allirneheste geborin ist, is sey Mannes 

. adir Weybis geslechte, mit ynnehaldung des vunfften gledis . 
-und nicht hochir, als sich eyner | dem andirn . adir eyns dem 
andirn mit guttir erber beweysunge . und Wissenschafft der 
Slete . und dorffere . do dy selbin geborin seyn . allirneheste j 
czu moge adir f rundě bérech in moge, dy czu erim stadtrechte 
sitzen und geborin, und Wy Wal eynir . adir eyne . czu sulchim 
anefalle . von moge | Wegin . recht mochte habin, der yn erim 



— 171 — 

stadrechte nicht sese, adir uswendig dem lande Wonete. der sal 
keyn recht dorczu habín. is sey denně | das her do selbist czu 
Newenstelil Wirt Wonen, und noch déme vunfften glede gerecliint? 
sal dy mogeschaft usgehin . und eyn ende habin | und Wir 
unsir erben und nochkomen sollen domoch unsirs furstlicbin 
rechtis gebruchin, Auch behaldin Wir uns unsirn erbin und 
nochkomen | ap Irn eyn Burger adir ynwoner do selbist czu 
Nawenstetil . erpguttir hette . adir Wurde habin, dy czu lehin 
gehin, adir ym erprechte legin | dy sullin nicht Weytir erbin^ 
Wen noch des landis rechle und gewonheitiUj des czu eyner 
ewigin sichirheit eyner ganczin lialdung und | bestetígung 
habin Wir unsir Ingesegil an desin briff mit rechtir Wisse losen 
licngin, Gegebin zu Thesschin des Montags noch | synle Jorgen 
tage, Noch Chr. geburth fierczenhundirt Jar dornoch yn déme 
Sechzendin Jare.^) 

Jednání o slezské úděly. Dne 31. listopadu r. 1420 
s knížetem Ludvíkem Břežským kníže Bolek zvolen byv 
za prostředníka mezi bratríroi Ruprechtem, Václavem a 
Ludvíkem, knížaty Volovskými, po učiněném přátelském 
jednání vydal ve Volově německy list. 2) Však touže 
dobou měl kníže Bolek s knížaty Jindřichem stai^ím i 
mladším Hlohovskými tuhé spory o své zboží V. Hlo- 
hovské a sice o hranice mezi Slávou a Tarnovem. o 
louky, o cesty, o požár*) v městě a j. Za tou příčinou 
požádaly obě strany Hanuše Ratibořského, Bernarla 
Nemodlínského a Kunala K^tského (Ganth) na Olešnici, 
aby ty spory uklidili. Což se stalo listem daným dne 
15. ledna 1421 ve Velkém Hlohově. Po straně Bolkově 
jednali šlechtici Pintlat, Petr Deher, Thamme von 
Gerirsdorff a Mikuláš Unru.*) Téhož roku kníže potře- 



^) Pedef, červený vosk, orel. Nápis: f sigillum bolkonis f 
ducis t Teschnensis f- — Z Kroměřížského kn. arcibisk. archivu 
E. I. a. 14. laskavě sdělil prof. Hrbáček, kn. are. knihovník. *) Wir 
Bolko von golis gnadin in Slesien lierczog hirre czu Tesschen 
etc. Lehensurk, II. 3 6—8. *) Biermann 154. pozn. *) Lehensiirk- 
I. 202. 



— 172 — 

boval penéz, i vypůjčil si 600 hřiven od mésta Opole 
začež jim zastavil 60 hřiven plalu na své poloviné města 
Hytomě. Listem tudíž daným v Těšíně 1. 1421 dne 
28. března*) nařídil svý^m milým Bytomanům, aby kaž- 
dého roku takové peníze, polovinu na sv. Valpurgu, 
polovinu na Michala, do Opole odváželi. A poslušní 
Bytomané vydali od sebe dne 29. dubna Opolanům 
zápis, že takové peníze budou správně na své útraty 
odvážeti do Opolí. A kdyby toho opomenuli, 2 radní 
páni s 1 pacholkem a se 3 koňmi budou povinni do 
Opole vlehnouti; a kdyby tak neučinili, mají Opolané 
právo je Bytomany a jich statky obstavovati — to vše 
do vyplacení sumy výš jmenované 600 hřiven. 2) Pře- 
jímání takových povinností za knížata stávalo se městům 
často obtížno a škodno. 

Kníže ochudil svou komoru patrně za potřebami 
válečnými, ješto knížata slezská připravovali se na 
husity. Za týmiž potřebami nepochjJbaiě Těšínanům na 
novo potvrdil 1. 1421 jich výsady, poněvadž za ně bylo 
třeba platiti taksy. — O tom však, aby snad za přípravami 
svatebními se byl zadlužil, nelze mysliti, ačkoli Stark 
k r. 1422 pokládá zasnoubení s kněžnou Žofií, kteréž 
poddaní holdují. Bude to jistotně mýlka v letopočtu, an 
kníže Bolek již od r. 1412 s Ofkou dcerou Semovíta 
Mazovského byl sezdán. 

Spory o hraníce k Uhrám. Z jakých podnětů a 
p říčin 1. 1417 kníže Bolek jednal o své hranice k Uhrám, 
nemáme zpráv; zpomíná se však reambulační listiny 
tehda vydané v zápisech pozdějších o spory hraničně husto 
opakované (1589, 1662, 1688, 1754, 1770, 1793). Na 
kolik z pojednání Heinrichova^) rozuměti, ujednáno 

1) Am Freitag vor dem Suntag Quasimodogenit/. *) Sil. VI. 47. 
») Hormayeťs Archiv 1828 664—73. 



— 173 — 

tehda o hranice takto: Při potoku Predmíru od Beskyd 
tekoucímu k osadě Turzňvce, též Predmír jindy jmeno- 
vané, sbíhaly se hranice moravsko-slezsko-uherské. Od 
potoka Predmíru vedeny byly hranice směrem vý- 
chodním k potoku Balaně vyvirajícímu z hory »mons 
Balanna« 1. 1736 zvané; od Balany šly k potoku 
Trstěné a od Trstěné k potoku Milošové, kterýž svým 
pravým břehem činil rozhraní až do potoka Skalitého, 
po němž šly hranice až ku řece »Cača« zvané, kteráž 
až po Královu louku a V. Maguru nejjižnější částku 
Těšínská ohraničovala.^) 

Války husitské. Roztržky náboženské po smrti 
Václava IV. (f 16. srpna 1419) způsobily válku a 
vrcholily v tom, že kališníci nechtěli uznati vlastního 
dědice Zikmunda za krále Českého. Na Moravě kališ- 
nictví přičiněním biskupa Jana Železného nenabylo ta- 
kové síly; proto Zikmund svolal sněm do Brna a k 
měsíci lednu 1420 do Vratislavě, kamž se dostavil i 
Bolek. Ve Vratislavi připravoval první svou křižáckou 
výpravu do Čech, kteráž bitvami na Žižkově a u Vyše- 
hradu nešťastně skončila pro Zikmunda a tím bolest- 
něji proto, že Čechové začali jednati s králem pol- 
ským Vladislavem o přijetí království českého. 
Veliké poselstvo české ubírajíc se do Polské přibylo 
v měsíci září do Ratiboře, a kníže Hanuš, že to po- 

*) Věc ovšem není dle výkladu Heinrichova tak jednoduchá, 
poněvadž mluví též o >Č a dečce hraničné«, kteráž s Magiiry 
sbíhajíc (dle mapy Wielandovy) teče směrem severozápadním do 
potoka Skalitého, kdežto i Wieland i Šembera »Čadečkou« jme- 
nují potok od Magury směrem západním též do Skalitého vpa- 
dající. A jest při něm osada Čadečka Šemberou Závodím jmeno- 
vaná. Posléze jmenuje Wieland onen potok Čačou, při němž jest 
osada Oáčadnica. Dle Wielanda byly by pohraničnými osadami 
k Těšínsku uherskými: Ošdadnica, Hořelice, Čadce, Raková. 



- 174 - 

selstvo (asi 40 mužův) zajal, nebezpečí válečné na svou 
zemi i na Těšínsko přivábil, neb propukla veliká ne- 
vole proti němu jak se strany české, ták se strany 
polské. — Zatím knížata slezská v (irodkové (dne 18. 
října 1421) pilně rokovali o to, kterak hranice slezské 
ochrániti. Hanušovi Ratibořskému poručeno, vlehnouti 
do Krnova; Bolek Těšínský přejal na sebe úkol, 50 
koňmi obsaditi Ostravu a Bolek (Opolsky) měl 
mu přispěti 25 koňmi. Pro případ, žeby » kacíři* do 
Slezska vtrhnouti měli, budiž připravena všeobecná 
hotovost zemská t. j. co 10 sedláků mějž po jednom 
voze se zbraní a potravou na 3 měsíce přichystán. Na 
každém voze aby byl řetěz zvaný »lancuch«, 2 desky, 
2 rýče, lopata a sekera. Každý rytíř vezmiž nejlepší 
zbraň, kopí, samostřel. Knížata nech vezmou velké 
pušky (děla) na boření zdiva; celkem aby bylo velkých 
pušek 20, 300 flint a 2000 píšřal (pistolí). Na výpravu 
třeba kněze s ornátem, mešní knihou, světlem, lampič- 
kami a oltařním kamenem. Dále jiné potřeby: peníze, 
víno, pivo. maso, slanina, uzenina, sádlo, máslo, ryby, 
české tvarůžky, sůl, lůj, hrách, zelenina, koření; oves; 
ručníky, kotly, třínožky, rýče, lopaty, konve, hrnky; 
futrsaky, stany, pušky, prach. Nejpotřebnějšími řemesl- 
níky v čas války byli: tesaři, puškaři — a »baIbíH« 
čili felčaři.i) 

Poněvadž jednání české s králem polským, hlavně 
pro odpor Zbyhněva Olešnického se rozbilo, nabízeli 
království české knížeti Litevskému Vitoldovi. Ten byl 
ochotnějším, vypravil poselstvo do Čech, kteréž pohá- 
dalo Pražany, aby potrestali knížete Ratibořského pro 
zajetí vyslancův. Ale Hanuš Ratibořský zatím byl poslal 



*) Palacky hus. Beitr. I 151. 



— 175 — 

zajatce Zikmundovi do Brna, kdež čeleď na Spilberku 
postínána a páni vypraveni na Trenčín do vezení. 

Když Zikmundovi Žižka novou porážku u Némec- 
kého Brodu připravil, i kníže Vitold i král polský věci 
české více se naklonili. Však opatrný Vitold začal jednati 
se stolicí papežskou, ale rovněž strojil na své útraty 
výpravu Čechům na pomoc. U Krakova shromáždilo se 
vojsko pod praporem Korybuta, synovce Vitoldova i 
Vladislavova. A tak Korybut počátkem měsíce dubna 
1422 od Krakova Těšínském táhl na Moravu k Olo- 
mouci a odtud do Čech, kdež učiněn správcem zem- 
ským uznaným i od Žižky. — Zikmund vida takový 
úspěch Korybutův, zamýšlel s knížaty slezskými (též 
s Bolkem a Kazimírem Osvětimským*) a s německým 
řádem smlouvu učiniti na útočnou válku na Poláky 
a Litvíny. Že však polské vojsko porazilo křižáky, 
hleděl se s oběma panovníky smířiti. Tou dobou stohce 
papežská napomínala oba panovníky poláké, aby se od- 
vrátili od Čechů, načež Korybut odvolán z Čech. I mělo 
se vše obrátiti v pravý opak, láska v nepřátelství: 
Zikmund, Vladislav a Vitold sjeh se v Šramovicích při 
hranicích uhersko-polských a usneseno, že Vladislav 
vypraví na Čechy kruciatu o 30.000 mužích. Aby jen 
ve slovu stál, posílal mu Zikmund upomínky a rady, 
aby žáden Polák do Čech kacířům na pomoc nejezdil, 
obchodu s nimi neměl, olova k Těšínu a od Těšína 
ku Kladsku a na Moravu nevozil. Ano i tajné stezky, 
po nichž se podloudný obchod koná, měly se oznamovati 
kráh uherskému. Vladislav neodolal a všecek obchod 
s Čechy zastavil, zejména též solný-.) A ku podivu, 

O L. 1422 Zikmund Kazimírovi dává dlužní úpis na 8000 
zlatých uherských. — Šeršník - Landsfeld. *) Poněvadž obchod 
solný do Čech se přerušil, tím bedlivěji potom v Čechách i ve 
Slezsku hledali sůl. 



— 176 — 

když Vladislav strojil křižáckou výpravu do Čech, vlastní 
synovec jeho, Korybut, odloudil mu 1500 jezdců Čechům 
na pomoc. V Praze uvítán jest s jásotem. A Vladislav 
dověděv se o takovém bezbožném skutku, kázal kon- 
fiskovati statky Korybutovy, a sám vyslal 5000 nmžův 
— Těšínském — k Olomouci na Čechy. Ale nedů- 
věi^ovalo se lidu Vladislavovu; kníže Albrecht, jemuž 
Zikmund Moravu byl udělil v léno, vojska polského 
nepřipustil ku svému, že mu nevěřil. A tak Vladislavův 
lid poležev u Olomouce s nepořízenou vracel se zase 
Těšínském domů. 

* 

Tolikeré průchody vojsk polských zemí Těšínskou 
nezůstaly bez následků pro pokojné obyvatelstvo městské. 
Pro tuto asi příčinu pospíšil kníže Bolek hojiti rány a 
chalkati stesky svých poddaných. Není to sice zřetelno 
z listin, ale za starých časů neudělovaly se svobody a 
výsady bez podobných příčin. Napřed přispíšili si 
Frýdečané; po nich přišh měšťané z Bilska. 

»Ve jméno Páně Amen ... My Bolek z Boží Mi- 
losti kníže v Slezí, pán na Těšíně a na V. Hlohově, vy- 
znáváme tímto listem, že před Nás předstoupili Naši 
věrni milí purkmistr a rada města Frýdku, pokorně Nás 
prosíce, abychom jim milostivé nadáni učinili, jak níže 
psáno; předně tedy pouštíme jim od m rty do čtvrtého 
kolena, aby svým majetkem činiti a jej komukoli nej- 
bližšímu pokrevnému poručiti mohh, vymiĎujíce, aby 
takové nápady Naší zemi Těšínské nebyly odcizeny a 
zůstavujíce sobě a SA^ým potomkům, by statky pusté 
nebyly dále dávány leč po právu zemském. Též jim 
pouštíme všecky Nám příslušné zločiny, jakož by někdo 
v noci »nástojte« volal v zápověděné dni; též hody no- 
žové, suché rány, násilí vykonané ve dne nebo v noci, 



-r^ 177 — 

V méstě, v domech, v branách; na příkopě, na zdech 
městských, nebo na zdvihacích mostech spáchané, jakož 
by kdo vratného, služebníka nebo posla městského bil : 
to vše jim radním pouštíme, aby to trestali, pokutovali 
a kárali, vyjímaje krevné viny. Též jim za právo 
dáváme, aby sedlák nebo selka af náš ať zemanův, 
uruči-li se státi k právu městskému, aby stál tu a nikde 
jinde. Též dáváme jim za právo, jestliže zeman někte- 
rému měšťanu co dlužen jest, buďto za to co projedl 
a propil, budto co mu mírou nebo loktem naměřeno 
bylo, aby tomu měšťanu městským právem odpovídal. 
— Také má to město užívati pastvy, lesa, chrastin, jak 
od starodávna ve svých hranicích záležejí, jakož toho 
dosud užívalo. 

Také chceme, aby žádný cech bez jich vůle se 
neustavil aniž co nařídil. Též chceme, aby o míli žád- 
ného řemeslníka vyjma příštipkáře, vetešníky a kováře, 
kteří brousí, ani krčmáře, ani lávek pekařských, masař- 
ských a krejčovských, léčby kdo lakové řemeslníky cho- 
vati právo měl, nebylo. 

Též chceme, aby každý kdož koli jinde bydlí, nebo 
cizinec jest ale ve Frýdku dědictví očekává, aby buďto 
k dědictví se osadil anebo to dědictví prodal. A kdožby 
zlovolně nebo neprávem se osadil a si osvojil věci 
městu náležité, jako pastvu, lesy, chrastiny anebo po- 
dobného co, ten bude-li v tom překonán, aby to městu 
vrátil. Též jim potvrzujeme všecka jejich práva, svobody 
a ustanovení i zvyky, jakých za Nás i za Našich předkův 
užívali, neškodno Našim knížecím právům. Tomu na 
potvrzení list Náš jsme dali spečetiti, jenž dán na Těšíně 
(deU sonabendts vor dem Sontag als man in der heiligen 
Kirchen Oculi pfleget zu singen) 1. P. 1423. Při tom 
jsou byli: pan Sobek z Kornic, Náš kanclíř, Mikuláš 

12 



- 178 — 

Slopák Náš hejtman Téšínský, Bořek Sosechke, Náš 
maršálek, Dobeš z Tisovnice, Michálek z Dětmarovie 
(Diltmansdorf) a Vavřinec Velin z Virzchledu písař. ^) 
Poznavše výsady Fr^decké, poznali jsme i Bílské ; 
nepotřebujeme jich tedy opáčiti, podotýkajíce, že je 
kníže Bolek Bílšfanům udělil dne 8. listopadu r. 1424 
za pobytu svého ve Skočově.^) Možná i Skočov dostal 
výsady. 

O činnosti Bolkově lze jinak málo pověděti. Léta 
1425 dne 13. července za svědectví Mikuláše Stopáka, 
starosty Těšínského, Mikuláše z Ditmansdorfu, Mikuláše 
>de Blandowizc. Micka Nováka a Jindřicha Symelvsricz-e 
kanovníka Hlohovského a písaře půjčil si 100 zl. peněz 
ze špitále Těšínského.') I^. 1425 v den sv. Alžběty vydal 
list o Neborovice nyní Nebory zvané. 

My Bolek kníže v Slezí, pán na Těšíně a V. Hlo- 
hově známo činíme, že věrny náš milý Michal Nebo- 
rovsky podal Řamborovi a Mikuláši bratřím Neborov- 
ským fol várek v »Neborowicz«-ích v naší zemi Tě- 
šínské se všemi požitky a užitky . . za dědictví, neškodno 
Našemu panství. Což tímto potvrzujeme svou pečetí. 
Jednání toho přítomni byli : Hanuš Komic řečený Pintlat, 
Mikuláš Stopák náš starosta, Mikuláš a »Dzeczke< bratří 
z DitmarsdoríTu a Vavřinec Velin náš písař.*) 

Léta 1426 pustil svou knížecí ves V e n d r y n i 
Alšovi z Orlové.'^) Zajímavý jest list daný 1427 na 
Polské Visle, kterým paní Helena Ondřejovi Jalovcoví 
ze Strumené prodává selský dvorec v Polské Visle za 
6 polských hřiven grošů českých takové, že z něho 
potomně platiti bude po ^1^2 hřivně ročního platu. •) 2e 

i) Frýdecký kopiář, propůjdil Dr. Sláma. «) Notbl. 1866. 70 
5) Šeráník-Landsfeld. *) Landsfeid ze ŠerSníkova archivu. *) Bierm 
155. «) Wellzel, Sohrau 39. 



— 179 — 

se tu jedná o selské volenstvi, jest zrejmo. Za 288 
grošfi českých selský statek! 

Husité ve Slezsku. 

Husité po toliku vítězstvích doma nabytých k radě 
Prokopa Velikého uznaU za dobré nepřestávati na obraně, 
nýbrž vrhati se na ty země, z nichž se nájezdy konaly 
do Čech, na Rakousy a na Slezsko. Knížata totiž 
slezská neustále se jednotili a křižácké výpravy na 
husity strojili, zejména zase dne 14. února 1427 veliké 
námluvy konali v Střelíně. Protož vojska česká pres 
Žilavu vtrhše do Lužice a do Slezska dobývala Loewen- 
berku čili Lvova, Lehnice a Javoru. Tou dobou činili 
husité i na Moravě značné pokroky, dobyli Dolan a hradu 
Hlubokého. Jakmile se i na Odrách osadil Jan Tova- 
čovský, kníže Přemek Opavský a Hanuš Ratibořský 
mnoho usilovali o vypuzení husitů z Oder.*) 

Následuiícího roku 1428 vojská táborská a sirotčí 
vytáhla pod vedením Prokopa Vehkého a Prokůpka na 
Moravu, odkudž se bez boje dostali daleko do Uher. 
Navrátivše se tanaodtud u Uherského Brodu uradili se 
o jízdu do Slezska. 

Vůdcové této slezské jízdy jmenují se: Jaroslav 
z Bukoviny a Blažej z Kralup. I byli též přítomni 
Frydrych z Boží Milosti kníže Ruský z Ostroha, Jan 
Tovačovský, Dobek Ruchala Polák a Prokop Holý. 2) 

Již při samém blížení se husitského tábora města 
některá, jako Moravská^) Ostrava, Ketř a Osoblaha 
opuštěna byla strachem, zvěstují nám letopisci. Táhlo 

O Palacký, husit. Beitr. I. 510—12. ^) Palacký III. 2. 304. 
«) Klademe místo Polská Ostrava, Moravská proto, že tato 
Ostrava byla městem a k tomu biskupským, kdež Polská 
Ostrava jen svým hradem vynikala. 

12" 



— 180 ~ 

tedy vojsko husitské k Moravské Ostravě a odtud se 
obrátilo k Opavě. Kníže Přemek, který tuším dostal 
posilu od Olomouce^), ubránil se prvnímu útoku. Od 
Opavy táhnouce zabrali husité Novou Cerekev, biskupský 
Ketř a hnali se k Hlubčicim, kdež se jim kníže Hlub- 
čické Václav i s hradem Hradcem dobrovolně poddal. 
Ubírajíce se dále podrobili si Osoblahu biskupskou, 
Prudník, Bělou, Cigenals, Vidnavu, Pačkov, Otmuchov 
a Nisu, Frankenštejn, Reichenbach, Stinavu, Sobotín a 
K§ty nedaleko Vratislavě. Na tomto pochode poddal se 
jim též kníže Zembický, čímž svou zemi zachránQ. Ač- 
koli husité byli obsadili 3 města blízko Vratislavě: 
Sobotín, Kgty a Německou Středu, nemínili ještě útočiti 
na Vratislav. Měli ovšem ještě v tyle Lehnicko a Svid- 
nicko nepodrobené. A právě tam začal operovati biskup 
Vratislavský Kunrat, an 14. dubna obsilá knížata Premka 
Opavského, Bolka Těšínského, Kazimíra Osvětimského 
a též Ratibořského, aby s lidem přirazili k Nise. Však 
výprava ta byla marná, neboť husité vojsko nepřátelské 
rozehnali a dne 1. května přitrhli k Vratislavi. Brzo 
potom jedna částka vojska husitského vrátila se do 
Čech, druhý zástup, asi 10.000 mužův, bral se k Mo- 
ravě. A tomuto zástupu podrobili se kníže Opavské^ 
Ratibořské, Bolek Těšínský a Kazimír Osvětimský, jak 
biskup Kunrad dne 21. května oznamuje. 1 přirozená 
jest věc, že husité Moravskou Ostravu vojskem svým 
osadili, neb čelila Opavě, Ratiboři, Těšínu i Osvětimu. 

PíšeC o tom biskup Kunrad dne 22. srpna: 
» Kacíři z Oder a z jiných posádek moravských 
(Moravské) Ostravy dobyli, obsadili a ji opevňovali. A 
včera poslal k nám kníže (Kunat) Bílý, že on a kníže 



i) Arch. český VI. 481. 



~ 181 - 

Přemek, knížata Ratibořská, kníže Bolek Těšínský a 
kníže Kazimír Osvétimský vytáhli, aby jim v tom bránili, 
volajíce země i města na pomoc. «^) 

Ze se o tu věc knížata Opavsky, Ratibořský, 
Těšínský a Osvětimský pokusiti mohli, mělo jistotně 
dobrou příčinou v tom, že kníže Bolek držel pevný 
hrad Hukvaldy, jemu od Zikmunda i s Mor. Ostravou 
svěřený. Není nám zachováno žádných zpráv, jak se 
výprava na Moravskou Ostravu zdařila, ale nepochy- 
bíme tuším, řkouce, že pro Bolka velmi žalostně, an 
pozbyl i Hukvaldův. Král Zikmund totiž byl knížeti 
Bolkovi se svolením biskupa i kapitoly Olomucké hrad 
Hukvaldy i s příslušenstvím svěřil, ale kaziči země 
'"^ J6J vydře li.2) Všecky další okolnosti svědčí, že 
kníže Bolek již 1. 1428 sevřen byl od Moravy, ale brzo 
polom i s jiné strany dostalo se mu výstrahy. 

Aniž bychom zpomínali marné výpravy Slezáků 
na Sirotky do Kladska učiněné a okolnosti, že husité 
osadili Němčí a Olavu, však vážnou věcí zůstane, že 
při počátku 1. 1430 ve službách českých pracují Bolek 
ml. Opolský, Zikmund Korybut Litevský a Frydrych 
z Ostrohu kníže Ruský. Pod jich vedením dobyto 13. 
dubna města Bytomě, 17. dubna města Hlivic. Hlivice 
dány za sídlo knížeti Korybutovi, kdež si svůj knížecí 
dvůr zařídil, a Dobeslav Puchala vládl městu Kluž- 
berku. Dobytím ještě města Břehu opanovali husité 
takořka dvě třetiny Slezska. A bylo-li jim Němčí klíčem 
ku Slezsku, a Ostrava-li čelila Opavě, Ratiboři a Těšínu, 
však Korybut z Hlivic mohl na uzdě držeti tak Rati- 
bořsko, jak Těšínsko i Osvětimsko. Pochopitelno tedy, 
proč o Bolkovi, co by podnikal, nic neslyšíme: nemohl 

i) Palacký, hus. Beitr. I. 609—35. «) Tak Zikmund sám 
1. 1437 vyznává, že se před několika léty stalo, Hochw. 14. 



— 182 — 

se hýbati. A zdá se, jakoby mu ani sám Zikmund hrubé 
netroufal, neboť v den sv. Jana Křtitele (1430) knížeti 
Bolkovi za věrné služby podmínečné zapisuje 2000 
zlatých uherských ročního platu, které bude bráti od té 
chvíle, jakmile syna svého Václava ku dvoru 
postaví do služeb císařovny Barbory.^) Nevíme 
ovšem, jak se zachoval kníže Bolek, ale rovněž chara- 
kteristickou jest štědrá nabídka Zikmundova. 

Jedinou známkou životní Bolkovou jest list vy- 
daný téhož roku: 

Na Těšíně tu středu po nedělí Judica (an der 
nehsten mittwochen noch dem sontage judica) 1. 1430 : 
My Bolek z Boží Milosti kníže Těšínský a pán V. Hlo- 
hova známo činíme, že před námi věrný náš milý 
Držko (Dzecko) z Dietmarsdorffu pravým kupem 
slovutnému Čamborovi (Tschamboren) z Gořic prodal 
ves a statek Wernersdorff se všemi požitky a 
užitky za dědictví, což potvrzujeme takové, aby výš 
jmenovaný Cambor sloužil nám i budoucím našim po- 
tomkům ozbrojeným střelcem. Tomu na potvrzení naše 
pečeť. Svědkové toho jednáni byli naši věrní milí Sobek 
Kornic z Ropic, Hanuš Pintlat, ... z Pogursy, Mikuláš 
(Stopák z Arnoldis?) -doríTu, Jakubek z Březovic dě- 
dičný fojt z Kalen -(? bic), .... farář v >Tczirle« náš 
kaplan a písař toho Uštu. 2) 

Zatím vojsko husitské sedělo v Němčí tak pevné, 
že se mohlo tamodtud odvážiti na Moravu ku Štern- 
berků a k Brnu. Na darmo též podnikli Vratislavští, 
Lehničtí a Svidničtí útok na Němči; naopak Korybut 
a Prokop Holý mohli se dne 28. listopadu odvážiti na 
Námyslov. čímž působnosť vojsk husitských pošinuli 
blíže k Vratislavi. 

^) Stark. *; Landsfeid ze Šeršníkova archivu. 



— 183 — 

Však tehda udala se veliká změna po smrti 
Vitolda Litevského, která krále polského nutkala — vy- 
vázl sotva z velikého nebezpečí — , aby hledal přátelství 
české. Neslýchaná věc jistotné se sběhla, když kníže 
Korybut i Dobek Puchaía, vynikající vůdcové husitští, 
zase přijali jsou na milosf. Vladislav král polský snažil, 
se ale přátelství toto utvrdili lim, že obmýšlel Čechy 
smířiti s církví. Proto umluven ke dni 18. března 1431 
veliký sjezd do Krakova, naňž se dostavili Vilém 
Kostka, kněz Prokop a Bedřich ze Strážnice. Veliké 
hádání, většinou konané po česku, o věci náboženské, 
nevedlo k cíli a to tím méně proto, že biskup Zbygněv 
Olešnický na všecku dobu pobytu kacířův českých v Kra- 
kově zastavil služby Boží. 

Zatím za nepřítomnosti vynikajících vůdcův ve 
Slezsku, Hlivice zradou Bernarta Rotha přešly v moc 
knížete Kunata Olešnicko-Kozelského, a pro lepší jistotu 
vypáleny. Pokoušel se ješté Kunat o to, aby Klužborek 
vyrval Puchalovi, což se mu nepovedlo. Když tedy 
vůdcové z Krakova se vraceli, málem by byli upadli 
v zajetí; předce však moc husitská zůstala neoslabena, 
když uznali protivníci za hodno, učiniti s husity ve 
Slezsku příměří. — Nebylo tedy pro knížete Bolka ani 
po pádu Hlivic příležitosti, aby brannou rukou vystu- 
poval proti kacířům. — Tou dobou kníže Bolek roz- 
žehnal se prý se světem.^) Dne 15. srpna 1. 1431 
sběhla se událost dalekého dosahu : u Domažlic křižácká 
výprava utrpěla tak strašlivou porážku, že následkem 

^) Spor o úmrtní rok Bolkův jest nerozhodnut : Dlugoš po- 
kládá rok 1426, Notizenbiatt 1873 rok 1431 mezi 3. březnem a 
22. květnem; Grotefend má určitě 6. květen 1431; Biermann 1433. 
Takových a jim podobných otázek máme velmi mnoho, kteréž 
bohdá obživením ruchu dějezpytného budou rozřešeny. 



- 184 — 

jejím husité opanovali úplně jak v Čechách, tak na Moravé 
a že si pojistili svou moc i ve Slezsku samém, jak 
svědčí nejlépe ta okolnost, že hlavní síla táborská ze 
Slezska mohla se hnouti do Uher. Od Němčí přitrhlo 
vojsko táborské a sirotčí vedené Otíkem z Lozy a 
Janem Čapkem ze Sán hejtmany, k Opavě na íiej- 
bojovnéjšího dotud bojovníka protihusitského knížete 
Premka. Město tuším obleháno, ale kníže Přemek byv 
pohnut nejspíše bídou, jaká hrozným požárem před tím 
(31. srpna) na měšťany přišla — za toho požáru sho- 
řely též desky zemské — , dal se v jednání s Tábority 
á Sirotky, učinil s nimi příměří a přislíbil i přistoupiti 
ku 4 článkům Pražským.*) 

Za nepřítomnosti hlavní síly vojska husitského po- 
kusili se Vratislavští s Nisskými o dobytí Střelína, ano 
i o poškození posádky husitské v Němčí. Však usly- 
ševše o tom Táboří na Moravě dlící vedením Jana Čapka 
ze Sán a Otíka z Lozy přikvapiU ku Střehnu a dne 
16. června celou posádku Vratislavskou tam zajaU. Na 
dalším pochodu u Stinavy (29. června) připraviU Kuna- 
tovi K§tskému a Kunatovi Bílému vehkou porážku, 
vzali veliký plen na pravém břehu Odry v městech 
Vinciku, Milici, tedy v krajinách s Poznaňském souse- 
dících. Po té učinila vojska husitská příměří dvouleté 
se Slezáky až do sv. Jana 1. 1434. 

Jsouce tak blízko říše polské, vypravili Sirotci 
poselství ku králi Vladislavovi, nabízejíce mu užší spo- 
jení státní království českého i polského. Král Vladislav 
rozhlášené kacíře tenkráte vlídně přijal a před 19. srpnem 
1432 oznámil do Budína, že s Čechy učinil spolek proti 
všem národům, vyjímaje uherský. *) 

i) Arch. český VI. 425. 6. *) Palacký UI. 3. 53. 



— 185 - 

A přátelství českopolské osvédčeno tím, že v dubnu 
1432 asi 1000 mužův vojska husitského táhlo Polákům 
na pomoc. 

Zatím vypraveno poselstvo české ku církevnímu 
sboru do Basileje, aby sjednán byl především mír ná- 
boženský. 

Roku 1433 podniknuty dvě výpravy husitské : první 
pod hejtmany Bedřichem ze Strážnice a Janem Pardusem 
z Horky se 700 jízdnými a 8000 pěšáky a 300 vozy okolo 
19. dubna vedena jest z Moravy Slezskem a Polskem 
do země Spišské. Král Vladislav těžko nesl tuto vý- 
pravu, že skrze jeho zemi vojsko české ubírá se do Uher. 
Druhou výpravu s 8000 brannými podnikl hejtman si- 
rotčí Jan Čapek ze Sán do Poznaňská, pak do Nových 
Marek a do zemí pruských až k moři baltickému na 
pomoc králi polskému, který tehda válčil s křížovníky 
pruskými a se Svidrigalem. Jakmile se byl vzdálil Jan 
Čapek ze Slezska, začalo se vojsku husitskému dařiti 
zle: dne 13. května kníže Bolek Opolský, jemuž arcikacíř 
přezdívah, poražen jest u Rybníkův od knížete Mikuláše 
Ratibořského, a Petr Polák, hejtman posádky husitské 
v Němčí, dav se překvapiti v poli od Vratislavských a 
Svidnických, dne 16. května upadl do zajetí. Léta ná- 
sledujícího na hradě Nemodlíně upadl do zajetí kněz 
Bedřich ze Strážnice. Toto zajetí vyvážilo veliké vítězství 
nad husity, neboC vojska husitská dala za Bedřicha 
města Němčí a Otmuchov, čímž Slezsko vymaněno 
z moci husitské. 1) — Zatím po přijetí prvních kompaktát 
a po bitvě u Lipan obracely se věci šCastně a pro císaře 
Zikmunda příznivě, an přijat jest za krále českého. Za 

^) Hukvaldy a Ostrava po smrti Zikmundově, když Čechové 
chtěli za krále nikoli Albrechta, nýbrž Kazimíra polského, přešly 
v držení Jana Čapka ze Sán. 



^- 186 - 

těchto válek, jimž jinde není příkladu, navazovalo se 
sblíženi národa českého a polského takovou měrou, že 
konečně na trůn český dosedl králevic polský. 

Kníže Bolek při své smrti zůstavil vdovu Ofku, 
čtyry syny a dceru Alexandru, kteráž se po tom pro- 
vdala za uherského palatina Garu. Knížata Těšínská 
s matkou svou počátečně vládli velikému svému zboží 
otcovskému nedílně. I poněvadž nemáme určité zprávy, 
kdy vlastně kníže Bolek zemřel, položíme na tomto místě 
list, z něhož poznáme, kdy synové jeho Václav, Vladek, 
Přemek a Bolek vykonávají zeměpanská práva, iprvni 
to český list o příslušnost Těšínskou, totiž oFrýdecko 
a Místecko, vydaný, který nám bude ukázkou češtiny. 

Já Arnošt z Tvorkova a z Polské Ostravy vyznávám 
tímto listem . . , že sie jest taková úmluva stala mezi osvíce- 
nými kníežaty. knězem Václavem, knězem Vlodkem, knězem 
Přemkem, knězem Bolkem, kníežaty Těšínskými a pány V. Hlo- 
hova etc, pány mými milostivými s jedné a mezi mnů s druhé 
strany s radů a povolením bratrov svých (I) vlastních Ondřeje, 
Zbinka a Jana také z Tvorkova a z P. Ostravy, o zámek Frýdek, 
i což k tomu slušíe. 

Najprv že jejich Milosti jsem na ten zámek Frýdek . . . 
500 kop grošov dobrých střebrných, za každú kopu 60 grošuov 
počítajíc, poj čil jakžto na město Frýdek, Bruzovice, Bašky, Lhoty, na 
všecko Miesteczské zbožíe pod takovými úmluvami, jakož sie 
duole píše, takže jmám ten zámek Frýdek ctně, řádně držeti jako 
dobrý člověk a z toho zámku s žádným člověkem buď ktož buď 
neváleti bez po volení e kníežat svrchupsaných anebo rady jejich 
a zvlášče s Těšínskú zemí a jinými zemany JJMti ; a slibigi těm 
lidem a všem, ješto k tomu zámku slušejí a poddaní jsú, žádných 
útiskuov nečiniti, žádným obyčejem, ale je při jejich starých 
právíech a zasazeníe držeti a zachovati. Také slibuji, že ten zámek 
jmá JJMti anebo jejich úředníkom odevřen býti, kdyby JJMf 
kázala a toho potřebovala, po všecky časy, a zvláště starostě 
Těšínskému, kterýž v ten čas bude, a žádného člověka slibuji 



— 187 - 

na tom zámce nechovati chudého aneb bohatého, buď ktož bud. 
bez vuole a povoleníe kníežat svrchupsaných anebo jejich úřed- 
níka. A slibuji věrným obránci býti země Těšínské buďto lúpeníe, 
dráníe i všehjakých škod bezelsti vedle svého všeho přemoženíe. 
A jestližby ten zámek skrze mě ztracen byl zdradú neb stečením, 
jehož Bože ostřez, tehda předepsaná kníežata nemají mně mých 
peněz ani budu povinovati zase dáti, ani navrátiti, kterýchž jsem 
JJMti na ten zámek poj čil, než mám jich škoden býti. Pakliby 
JJMť toho zámku dobyly anebo dosáhly, buď jakž buď, tehda 
JJMť jmá mně dáti mé peníze a navrátiti. Paklibych já sám toho 
zámku dosáhnuti mohl zasie anebo těch peněz na tom zboží po- 
stihnuti, to jmám také bezelsti učiniti. Pakliby mocná ruka při- 
trhla a mne dobývala na napřed jmenovaném zámku : tehda mám 
bez meškaníe napředpsaná kníežata aneb úředníky JJMti obeslati, 
aby mne retovali. A jestližeby mne JJMť aneb jejich úředníci 
neretovali a mocná ruka mne dobyla a já zámek ztratil: tehda 
častoj měno váná kníežata povinovati jsú, mně mé peníze dáti a 
navrátiti. A ten zámek a zbožíc svrchupsané jmám držeti čtyři 
léta od datum toho listu úplně a pořád počítajíc, tak jakž jsú 
předepsaná kníežata drželi, se všíem a nic přestavějíc (?); a po 
čtyřech letech kteráby strana v těch úmluvách nechtěla déle státi 
jmá jedna druhěj Ví ^^^^ napřed dáti věděti, a ve dvú nedělí po 
postúpení tvrze i zboží mají mně kníežata předepsaná mé peníze 
dáti a zaplatiti a ty bez zmatkuov na Polské Ostravě položiti ; 
pakliby Buoh Polské Ostravy neuchov«ifadje čtyři míle odtavád tu, 
kdež by svrchupsaný Arnošt anebo jeho věrná ruka kázali. A když 
bych měl svrchupsané tvrze postúpiti i zbožíe kníežatom svrchu- 
psaným aneb jejich úředníkom, jmají mne svrchupsaná kníežata 
tolikéž jiných (?) rukojmí přistaviti, kteříž vedle jiných prvních 
rukojmí povinovati jsú mně ve dvú nedělí po postúpení tvrze 
mé peníze dáti a zaplatiti, tak jakož sie svrchupíše bez zmatkov 
všelikakých. A slibuji JJMti ostříhati a jejich zemí věrně, a dáti 
věděti, cožbych zvěděl zemského dobrého aneb zlého a to vše 
učiniti slibuji bezelsti a v tom opatřen (!) býti. A jestližby mne 
JJMť potřebovala (k) kterým jíezdám do Moravy, jmám a sli- 
buji jeti a JJMti dobré a zemské věině jednati jako dobrý člověk 
a JJMť má mně na stravu dáti, ale nemá nmě za škodu státi. 
Jestližeby mne JJMť potřebovala do Slezie na kníežecí strany, 
jmám jeti a JJMť má mně úplnú potřebu dáti i koníem, i za 



— 188 — 

škodu státi. A jestližebych jat byl v jíezdě kníežat svrchupsaných 
anebo mi sie která příhoda stala na kníežecíej straně, jehož Bože 
uchovaj, tehda JJMf jmá o mě státi a pracovati jako o svého 
služebníka, a mne bez mé škody vy vaditi. Také nejmám na ten 
zámek žádného groše naložiti na opraveníe bez vuole JJMti, a 
byloliby potřebíe pro zemské dobré té tvrze Frýdku zbořiti aneb 
vypáliti, proti tomu slibuji nebýti obyčejem všelikakým. A kdyby 
potřebíe byločeleď na Frýdku položiti a JJMti ji poslaly : tej čeledi 
JJMti jmají potřebu dáti. A připrosil sem urozených a slovutných 
přátel svých dobrých, aby za mne té smlúvy zdrženíe slíbili a pečeti 
své k tomutolistu zavěsili : Ondřeje z Tvorkova a z Jasenice, Mikoláše 
2 Tv. a z Mankovič, Ondřeje z Tv. a z Polské Ostravy, Jana z Tv. a 
z Polské Ostravy, bratrov vlastních ; Mikoláše z Paskova, Uničle (?) 
z Lutyně. — A my svrchupsaní rukojmíe s ním i zaň slibujém 
naší dobru, čistú víerú za zdrženíe svrchupsané smlúvy a že 
všechny kusy, punkty i artykuly napředpsané beze vší zlé lsti a 
chytrosti bez zmatkov a porušeníe všelikakého ctně, řádně, věrně 
bez podtřeníe napředpsaný Amost jmá úplně držeti a poplniti 
jako dobrý člověk kníežatom svrchupsaným a starostě jejich k 
věrné ruce ješto nyníe jest aneb potom v přišlých Časíech bude. 
Pakliby toho nesplnil . . dokonale, jmáme jeho opomenuti, aby 
v měsíci tu úmluvu dokonal. Pakliby té úmluvy v měsíci ne- 
zdržel a nedokonal, jakož sie svrchu píše: tehda nás rukojmíe 
svrchupsaná knížata často jmenovaná aneb úředníci jejich mohu, 
a mají nás upomínati, láti, haněti tak jakož sie JJMti aneb jejich 
úředníkom najlépe zdáti bude, a my rukojmíe nemámy proti 
tomu žádným obyčejem býti ani mluviti tak dlúho, ažby ta 
úmluva byla zdržena od Arnošta svrchupsaného ; jakož se svrchu 
J)íše. Paklibychom ješče tak plniti netbali: tehda jmáme a slibu- 
jeme v záluoh vjeti a vléci do města Těšína v dom ctného 
hospodáře, tu kdež nám od našich věřitelov ukázáno bude, a 
odtud slibujemy nevyjíežděti ani vychoditi žádným obyčejem ani 
právem duchovním ani světským ani na žádné panské ani pa- 
nenské povoiánie tak dlúho, ažbychom smlúvu svrchupsanú spo- 
lečně a nerozdílně sdrželi a úplně dokonali. A ktožby tento list 
jmiel kníežat předepsaných dobru vuoli: ten jmá a bude jmíeti 
plnu moc a právo ke všem svrchupsaným kusom, jako kníežata 
nadepsaná sami. Tomu všemu na svědomíe já Arnošt i rukojmíe 
předepsaní kázali sme naše vlastní pečeti k tomuto listu s vě- 



— 189 - 

domím přivěsiti. Jenž dán na Těšíně 1. nar. Božíeho 1434 den 
svatého Bartoloměje apoštola Božíeho. O 

Ukázavše, kdy po latine němčina (1312) a po ní 
éeština (1434) objevila se naTéšínsku řečí úřední, při- 
rozeně položíme otázku, proč na Těšínsku převahou 
polském neopanovala polština?A když ne na Těšínsku, 
proč ne na Osvětimsku, které církevním příslušenstvím 
a obchodem odkázáno jsouc na Krakov lnulo k říší 
polské takovou měrou, že se 1452 prodalo k říši polské ? 
Ale ku podivu synové Václava Zátorského 1. 1477 dělí 
se o zboží své listem českem! Odpověď jest jedno- 
duchá: králové polští drželi se latiny houževnatě a při- 
pustih polštinu za diplomatickou řeč o 200 let později^) 
než králové čeští češtinu. Zatím jízdami právě husit- 
skými všude tam, kde se mluvilo řečí češtině blízkou, 
z praktické potřeby ve známost přišla čeština i v Uhrách, 
Polské a Slezsku. A přirozeně všude tam, kde čeština 
byla srozumitelnější, než latina a němčina, ochotně se 
přijímala, jak svědčí na př. i hojné polonismy v hstech 
českých. Lištnami uvedený jen »Vlodkem« prozrazuje 
se, že jsme v kraji převahou polském. 

První tento list český nevyšel z kanceláře kní- 
žecí, kteráž téhož roku ještě vydala 2 listy německé. 
Prvním 3) kněžna Otká se synem nejstarším Václavem 
Mikuláši a Petrovi bratřím »Lesenern« dala vůU na 
statek v Bobrku za svědectví Gocha z Ochab starosty 
Těšínského, Alše z Orlové (von der Orle), Zikmunda 
»von Cunczicz*, Machného Komice »von der Blawde« 
a Vrochníka zefŠepetovic. Druhým listem táž kněžna 



. ^) Ze Šeršníkova musea — Landsfeld. ^) Nejpádnější na to 
doklad poskytuje nám Štěpána Bátorýho majestát latinský, do 
něhož 1. 1578 inseruje český list daný 1548. Heck, Archiwa Oáw. 
i Zatorskie. *) Am nechsten freitag vorm Palmentage. 



— 190 - 

a týž kníže^) Hanušovi Pohanovi vzdávají jatku, jak se 
od bratrské studně (Bruderbom^ do jatek jde. Svědkové 
toho jednáni byli : Mikuláš Kornic z Ogrozené (Ogrodzeii), 
Mikuláš »von Gylownicz*, Mikuláš »von Arnstorff*.^) 
Oba ty listy psal Mikuláš z Kornic, kanovník Velko- 
Hlohovský. 

Jak jsme již výše zporaenuli, knížecí kancelář s 
Hlohovskein mohla uradovati jen německy. Záleželo 
ovšem také na písařích, uměl-li který česky. Tak 
Jiří z Vilmešova, farář Těšínský 1. 1439 Vladislavovi a 
Premkovi a 1443 Přemkoyi psal německé listy. — 
Kdežto první český list z knížecí kanceláře od knížat 
Vladka a Premka vydaný v Bytomi 1441 psal Jan 
z Bělé, druhý od týchž knížat v Těšíně 1. 1442 vy- 
daný psal Jurga. A léta 1445 zjevují se dva písaři 
čeští: Ondřej u knížete Premka, Viplar z USic u 
knížete Bolka, s) 

Předeslavše toto můžeme dotknouti slov Lepkow- 
ského, který na str. 55 naříká anachronisticky t. j. k 
těm časům, kdy Slezsko (1327) připadlo k říši české: 
>Czeszczyzna ta i niemczyzna co gdyby robak toczyč 
pocz^ia Szl^sk — wypíyn^la wiele i na mow§ polsky, 
która od owego czasu mi^szaniem obcycb wyraaów 
psuč si§ pocz^la * Pokud se týče polskfiio slovníka 
vůbec, jest známo, že na něm má podíl latina, něm- 
čina, čeština, vlaština i franština. Zdali se polština 

^t Am nesten Soiiabende nach sinte Jacobslage des heil. 
zwelfboten. >) Olázka jest, týče-li se Karviné či Javoří ; v posled- 
nějším případě Javoří již bylo by osazeno na německém právě, 
Javoří nikoli. « Z knížecí kanceláře Ratibořské první list 
^ský, pokud povědomo, vyšel 1. 1437, z Opolské 1440, z Tě- 
šínské 1441, z Osvětímské 1469, ze Zátorské 1477. První 
soukromý český list na Ratiborsku vydal 1421 Jan opat Rudskv. 
(Sil. 11. a VI.) 



— 191 — 

češtinou více popsula, než němčinou, vlaštinou a fran- 
štinou, netřeba se dotazovati. Co se pak týče Slezska 
vůbec, nepatrné jen sledy češtiny pro Opolsko a Rati- 
bořsko lze prokázati, o nic větší než zůstavila tam 
spisovná řeč latinská a německá. Na Těšinsku sledy ty 
ovšem jsou největší, i) Ale hlavní věcí zůstane otázka 
zdali a kde spisovná čeština odnárodnila lid polský ? 
Neboť spisovná řeč cizímu lidu zastane lhostejná: 
panující latina, němčina a čeština nic nezmohla všude 
tam, kde nežilo Latiníků, Němců a Čechů. A »popsutí« 
řeči neznamená nic, poněvadž nikomu na Opavsku a 
na severní Moravě ještě nenapadlo naříkati na popsutí 
češtiny polštinou, ač nezvratně jisto jest, že v těch 
krajích polština měla na češtinu značnou influenci. Tak 
bývá všude na rozhraní jazykovém Ostatek polské ná- 
řečí Těšínské nijak nepovažujeme za popsuté, poněvadž 
by spisovná polština z něho dobře mohla kořistiti. 
Čeština spisovná tedy na Těšinsku mohla influenci pů- 
sobiti po roku 1434, nikoli již za krále Jana 1., ale in- 
fluence ta byla by bezúčinná zůstala, kdyby nebylo 
živlu českého bývalo, jak zřetelně svědčí okolnost ta. 
že na Opolsku a Ratiborsku se nic nepočeštilo, anobrž 
že čeština všude tam volně polštině ustupovala, jakmile 
přirozenou a elementárm' silou začala působiti obrozená 
polština. 

Též na Těšinsku od r. 1848 čeština ustupovala 
volně polštině, až se zastavila celkem na tom rozhraní, 
které jsme pro doby Meškovy na str. 105. vytkli. 



^) Bystrou, o mowie polskiej w dorzeczu Stonawki i Lučiny. 
W Krakowie 1885. 



— 192 — 

Stručný přehled dalších dějin až do r. 1850. 

Synové Bolkovi se 1442 podělili: Václav dostal a 
pozbyl Bytom a Sever; Vladislav dostal a pozbyl Hlo- 
hovsko. Přemek II. a Bolek II. podělili se Těšínském. 
Kazimír II. (f 1528) spojil Těšínsko zase v jedné ruce. Za 
Václava III. (f 1579) ztenčeno knížetství utvořením svo- 
bodných panstev Bilského, Fryštatského a Frýdeckého. 
Od Frýdecka brzo po tom odštěpeno Místecko a při- 
loučeno zase k Moravě. Adama Václavův syn Frydrych 
Vilém (t 1625) byl posledním Piastovcem na Těšínsku. 
Dědila po něm sestra Alžběta Lukrecia, po jejíž smrti 
16^3 lenním nápadem Těšínsko přešlo na nejjasnější 
rod Habspursky, takže císařové byli i knížaty Těšínskými. 
Avšak od roku 1722 udělováno zase v léno. Toto léno 
podle starých ještě obyčejů 1. 1847 udělené jakožto » kníže 
Těšínské* drží nyní nejjasnější pán arcivévoda Albrecht. 
Po míru Vratislavském 1742 připadla ku Těšínsku čásf 
svobodného panství Bohumínského ; zaroveft dostalo Tě- 
šínsko s V2 Opavskem, Y2 Krnovském a Vs Nisskem 
společný konvent slezský. Samostatnost Těšínská až do 
r. 1848 jevila se jen stavovským sněmem. Nejvyšším 
rozhodnutím daným dne 30. prosince 1849 pro různé 
ty částky dán společný sněm o 30 poslancích, od kteréž 
doby Bakouské Slezsko jest jednotnou zemí korunní, 
takže té chvíle historickou různost ohlašuje již jen pří- 
slušnost diecesanní: Těšínsko a Nissko jakožto částky 
někdejší polské čili slezské sluší pod biskupství 
Vratislavské, Opavsko jakožto stará země česká čili 
moravská přísluší k diecesi Olomucké. 



— 193 — 

Dodatek. Právě mne došly »Rozprawy akademii 
umiej§tnosci wydziaíu historyczno-filozofickiego, ser. II. 
tom. V. Kraków 1894* s pojednáním slovutného učence 
K§trzyňského »Granice Polski w X. wieku«, 
k němuž ohlášena jest mapa. Vážný spor o hranice 
českopolské nabývá jiné tvárnosti : zprávou Ibrahim-Ibn- 
Jakuba o rozšířenosti říše české (viz str. 14-— 15. těchto 
dějin) ; nemožností důkazu, že biskupství Vratislavské 
skutečně trvalo před r. 1050 (str. 17 — 20.) a naším 
důkazem, že »Gradice Golensicezke* jest — 
Kozlí (str. 25—28.). Těmito důvody tyto dějiny Tě- 
šínská různí se zásadně od mínění páně autorova. 



13 



Oprava chyb. 

Chyby smysl rušící: 

Na str. 18. řádek 6. od spodu čti: 990 místo 1990. 

» » 71. » 7. > vrchu » učinil i místo učinili. 

» » 79. » 7. » » » pro veliké i malé věci. 

» » 105. » 4. » » vypadlo slovo od: od Dou- 
bravy na Záblatí. 

» » 109. » 4. » » čti : z Těšínská m. a Těšínská. 
Jiné chyby: 

Na str. 9. řádek poslední Čti: Čechů místo Čechu. 

» » 10. » 11. čti: ksi^ž^ta m. ksi^žeta. 

» » 37. pod čárou vynecháno jméno Zámrsk. 

» » 48. řádek 15. od vrchu čti : 1840 m. 1890. 

» » 112. » 13. » » » Eufrosinou m. Eufrosinu. 

Jiné chyby tiskové jako pžed (27. str.), Sonnersberg (28), 
událoslí (48), Mikuláš (141) místo před, Sommersberg, události, 
Mikuláš račiž 1. čtenář sám opraviti. 



Rejstřík jmen a věcí.*) 



(číslice značí stránky, f jména zapomenutá a jména osad za- 
niklých.) 



Adam hrabě 7; z Kokoř 60; 

Václav kníže Těš. 192. 
Adamovice 60. 
Albert rytíř 37; ze Šternberka 

130; Střelecký 126—8. 
Albrecht markr. Mor. 176; král 

český 185. 
Albrechtice ■-- Albrichtisdorf 

103, 105. 
Alexandr rytíř 37. 
Alexandra dc. Bolka I. Těš. 186. 
Alina dc. Hanuše Osv. manž. 

Jiříka Šelenberka 161. 
Alžběta dc. Kaz. Těš. 129, 142; 

královna česká 147 ; Lukrecia 

kněžna Těš. 192. 
Anna dc. Jindř. Hlohovského 

161; dc. Václava krále česk. 

45, 129, 130. 
Anežka dcera Kaz. Těš. 129, 

135—6; manž. Dika z Kobeřic 

159; manž. Vlád. 11. krále 

polsk. 24. 
arcibiskup Hnězdenský 17, 25, 

43, 71, 84, 132, 15l'; Magde- 
burský 18; Mohučský 18,21; 

Pražský 12, 134. 



arcikněz Těš. 96. 

archidiakonát Opolský 124. 

archipresbyterát Ratib. 101 ; 
Těš. 125. 

Arnold biskup Babenberský 77. 
» fojt 66. 
» kaplan a písař 68, 83. 

t Arnoldisdorf = Karviná 103, 
105, 121, 123, z A- u Mik. 
Stopák 182 viz Stopák. 

Amstoríf 190 Karviná? Javoří? 

Arnošt arcib. Pražský 137 ; z Tvor- 
kova 186 viz z Tvorkova. 

asyl = útotiště v Orlové 62. 

Auchwitz = Ůtěchovice 133. 

Auschwitz = Osvětim 113. 

Awchla ves, Uchylsko? 93. 

Babenberské dědictví-50. 
Babice 95. 
Bachovice 89, 113. 
Balana, hora 173. 
Barbora císařovna 182. 

» kněžna Krnovská 161, 
163. 
Bartoloměj kněz 70, 146 viz též 
Semoraz. 



*) Laskavě opatřil professor Robert Parma. 



12* 



— 196 — 



Bartovice = Bertholdi villa 98, 

102, 161. 
Barulh Žibrid 86—7, 97, 108. 
t Barutov 87, 97, 100, 102. 105, 

108. 
t Barutswerde = Bohumín 140-1. 
Basilej 184f. 
Bašky 186. 
Bálory Štěpán 189. 
Batzdorf = Bertoltovice = Ko- 
ni orovice 102. 
Baumgarten = Bemgart 103 viz 

Duhovec. 
Beata kněžna 135. 
? Beigelsdorff 113. 
Bela král uh. 22, 50, 53. 
Bělá --- Zulz 36, 63, 120, 180; 

z Bělé Jan pís. český 190. 
Bělá u Paskova 16), Hanušek 

z B. 160. 
Bělá = BiaZa řeka 9, 175. 
Bělík z Kornic 141, 142, 147—8 

viz Komice, Pěntlat, Sobek. 
Belitz = Bielitz ves a město viz 

Bílsko. 
Bělobřeze 58. 
Bělovicko = Beleuisco ves 37, 

101. 
Ben Soběslav laS. 
benediktini 61, v Orlové 39, 40, 

v Týnci 34 viz Orlová, Týnec. 
Beneš rytíř 52. 

» ze Svirklan 141. 
Bernart Nemodlínský 163, 171 

viz Nemodlín. 
Bertholdi villa = Batzdorf == 

Bertoltowitz 96—7, 101—3,105. 
t Bertholdi villa u Frýštátu 96, 

97, 102. 



z t Berteilsdorfu Štefek 148. 

Beskydy 21, 173. 

Biccow 116 viz Bitkov. 

Bílsko město 59, 66, 94, 102, 
110, 113-4, 119, 120, 144, 
166, 178, svobody; rodáci z. 
Bílska 156-7, 164. 

Bílsko Staré 59, 102. 

biskupství a biskupové : K r a k o v 
18, 20, 23, 75, lil, 132, 151; 
Olomouc 21, 23, 27—8, 34, 
43, 86, 134, 145, 149, 151—2, 

158, 173, 192; Poznaň 17, 71; 
Praha 15, 16, 18,21,23; Vla> 
dislav 71 ; Vratislav 18, 20 -1, 
23, 26-8, 33, 43-4, 54, 63, 
75, 95, 132, 142, 148, 151, 

159, 165, 180, 192—3. 
biskupstev hranice : Vratislav^ 

ského s Olomuckým 25—6, 

46, 58. 
z Bítkova: Girske Schramme 

148; Micek (?) 148; Michal, 

z. soudce Rat. 155. 
^Blandowicz« 178 = Blawde. 
Blasius, sacristan dom. Těš. 156. 
z Blatnice (Blotnica) 44—5, 154 ; 

z B. Mikolájek 169 ; Pasek 154. 
Blawde = Bludovice, Machný 

z Kornic 189. 
Blščinsko=Pštinsko=Pless 145. 
Blud de Hycin (Jičin) 86, 108 
Bluda -- Bludovice 109, 125. 
Bludovice 87, 105, 108—9. 
Bludovští z Kornic 109. 
Blumel Dominik hosp. kl. do- 

minik. 156. 
Bobersdorf = Bobrek 116, 140, 

189. 



— 197 — 



Bobr řeka 18, 106 

bobrovníci (bobři) 35, 38-9. 

Bobro vniky ves 43. 

Bogun = Boguň 12, 57, 110 
viz Bohumín. 

Boguš rytíř 78-9, 114. 

Bogušek Ižimnich 131. 

Bogušovice (Bohuáovice) 78, 103, 
114, 147. 

Bogutín město 67. 

Bohdanovice 34. 

bohemorum villae 108. 

Bohumín = Bohunín, Bohumín- 
sko = Bohunčí město, tvrz 
9, 12, 33, 60, 75, 81—2, 93, 
101, 107, 110, 140—1, 161, 192. 

Bohuš z Pardubic 137. 

Bochňa 60. 

Boleslav (Bolek ^= Bolko) český: 
I. 14, 11. 15—6, III. Ryšavý 
16—8; polský 1. Chrabrý 
16-8, 29; II. Smělý 22; lil. 
Křivoustý 23—4; IV. Kadeřavý 
25 ; Krakovský (Stydlivý) 42-3, 
46, 48, 50—5, 60, 67—8, 84; 
Velkopolský 67—8; kníže 
slezské 31-2, 35 ; Bytomsko- 
Kozelský 135; Kazimíra By- 
tomského syn 74; Lehnický 
91, 126, 130; Mazovský 73, 
76, 83; Nemodlínský 126-8; 
134, 143; Opolský 62, 68-9, 
76, 83, 85 — 6, 86, 88, 
126-8, 135, 149, 151, 174, 
184-5 ; Svidnický II. 133, 139. 
Těšínský: probošt 129,157; I. 
151, 153, 155, 158—92; II. 
186—92; Zembický II. 126, 
138—9, 416; sudí 140. 



Boleslav, město 107. 

Boleslavec, m. 106. 

Bolko syn Leška III. 10. 

Bořek soudce 86 ; Sosechke mar- 
šálek 178. 

Bořuta panoše 86. 

z Boskovic Oldřich 169—70. 

Branibory 130, 146. 

t Bransowicz 109 vizBruzovice 

t Bratmansdoríf 113. 

Brdo -- Gradice Barda 13, 26-8. 

Břeh (Vysoký) 11, 181. 

Břežsko 129; kníže 148. 

Brenzco kastelán 70. 

Břetislav český 19—23. 

Březovice (Břesovice) 60; Ja- 
kubek z B. 182. 

Brno 77, 90, 136, 173, 175 Špil- 
berk. 

Brod uherský 179. 

BroniS kastelán v Rudě 43. 

bruderborn, bratrská studně 190. 

Bruno biskup Olom. 49, 54—6, 
60, 68. 

Bruntál 36, 49, 91. 

Brus Ondřej 86—7. 

Brusi =- Prusové 15. 

Brusovice = Bruzovice 86, 96, 
97 (Bruschowitz) 105, 109, 
Bransowicz 117, 186. 

Brynica řeka 39. 

Budín 184. 

Budišín 18—9. 

Bug řeka 15. 

Bujslav (Bojslav) kníže české 
Boleslav 14. 

Bukovec potok, ves 133. 

z Bukoviny Jaroslav 179. 

bulava 123. 



198 — 



Bulharské kníže U; kněžna 

Viola 42. 
t BurgersdoríT ^^ Lhota u Těš. 

168. 

Byčina ves 130. 

Bytom, kraj, město 13, 32, 40, 
120, 129, 137-8, 143, 151, 
153, 158, 162, 172, 181, 190, 
192 ; kostel 16, 54; lávky 146. 

Bzí = Goldmansdorf 83. 

Cech pekařský v Těšíně 106, 
cechy 177. 

Cerekev Nová 180. 

cesty obchodní z Moravy na 
Těšín k Polské 36, 87, 82; 
stará cesta Bělská 112; z Tě- 
šína k Ostravě 87; Pražsko- 
Krakovská 19; přeložení cesty 
59; u Místku a Frýdku 60. 

Cigenals 33, 180. 

církevní zřízení 22, 124. 

Cirminy 70. 

císaři knížaty Těšínskými 192. 

civitas a oppidum 120. 

t Clechemuje = Cleczomie ves 
37, 70. 

clo u Sevěře a Olešna 36, Hra- 
decké 34, u Visly a Stru- 
meně 155. 

Conka = Koňská 96—7. 

t Creshim 97—8. 

Crziwassand rytíř 148. 

t Gula- Czula 59, 97-8, 100-1. 

Cunczenstadt 130. 

Cunczicz Zikmund 189. 

Cunczindorf 97, 103, 105 , Pasco- 
nis 96,102; principis 96, 130; 
u Místku 153. 



Cysownica = 96, 98. 
Czanto 153. 

Obalambyci = Chalubice = 
Kalembice 97—8. 

Chařev 58. 

Chelm 53. 

Chotebanz = Koczobenz = Cho- 
těbuz 12, 40, 61, 101, 105. 

Chothowitz polonicum, theutu- 
nicum Čechovice? 96, 99, 102, 
107. 

Čadce 173. 

Čadečka hraničná = Závodí ves 

a potok 173 
Čača řeka 173. 
Czako z Těšína 142, jeho dcera 

Juta 
Čambor z Gořic 182. 
Čapek Jan ze Sán 184 — 5. 
Czamow^s = Boží dům, ves a 

klášter 37. 
Čechovice srv. Chotovice 100, 

108—9; Miklík a Zbrošek z 

Čechovic 154. 
Čechy říše a země 14—5, 22 

24, 77, 174, 176, 184. 
Čelad město 39, 58-9, 62, 139, 

143. 
Čeněk z Lipé 131 ; z Tvorkova 

141. 
Černé ves 9. 
Češi kolonisté 108; čeština na 

Osvětimsku 113, v Polské a 

Uhrách 189; na Těšínsku 

189—90. 

Dambouczal = Dabowdzial — - 
Duhovec 11, 96. 



— 199 — 



Daniel Haličský 50—3. 68. 

Z Darchowicz (Darkovic) Hanuš 
149, 158. 

Dědošané 15. 

Deher Petr 171. 

desátky 95, 101; polský 99; na 
penězích 100; sypaný 99 — 100. 

Desky zemské 139, 166, 184. 

Děhylov viz Zengilow. 

Dětmar biskup 15. 

Dětmarov 58. 

Dětmarovice = Dithmari vili a 
== Ditmansdorf 58, 97, 102, 
106, 140; z Dětmarovic Mi- 
chálek 178 ; Mikuláš a Dczecke 
^^ Držko z Dietmarsdorffu 
178, 182; Stepfke 150. 

Dětřich biskup Olom. 77, 85—6. 

Diedesi kraj 19. 

Dík z Kobeřic 159. 

Dobek viz Puchala. 

Dobeš biskup Pražský 80—2. 

Dobrá = Dobrazemica 98. 

Dobravka 15—6. 

t Dobrazemica viz Dobrá 97, 105. 

Doleatoris Mikoláš, kantor dom. 
Těš. 156. 

Dolany 179. 

Domoslav syn Zibotův 41. 

Domaslavice 96, 102, 105, 1 9. 

Domažlice 183. 

Dominik probošt 70. 

Dombrová = Doubrava 40, 61, 
63—4, 101, 105, 109. 

Dřevčice v Čechách 145. 

Držek 140. 

Držislav kastelán P.-Ostr. 122. 

Duhovec 11, 103, 125 (Bemgard) 
166—7 viz Dambouczal. 



Dubowicz Mikuláš deFredeg 156. 
Džingischan 45. 

t Bbirmansdorf 153 u Místku. 
i t Edelštejn hrad 71. 
Elgoth = Burgersdoríf 168. 
Eliška kněžna uherská 88, 90; 

manž. Přemka Těš. 135, 138. 
Eufrosína manž. Vladka Osvě- 

timskébo 112. 

Falkenberg = Nemodlím 39. 

Ferdinand I. král 64. 

Ferkáč z Meziříčí 155 ; Petr 166. 

Flámové 106. 

Flassnici ves 113. 

fojtství Hrušovské 121, Karvin- 
ské 121, Těšínské 107, 145, 
Záblafské 123 ; fojtové z Ka- 
l(embic) 182, Petr a Pavel Těš. 
158. 

Frága = Praha 15. 

Francek ze Smilovic 117. 

Frankenštejn 133, 180. 

Frankové 106. 

Frawenstat Vadovice 112—3. 

de Fredeg Mikuláš Dubowicz 156. 

z Fredrichsdorffu Michal starosta 
Těš. 167, 169 ; Pelgřim 165. 

Freienstadt viz Frýštat. 

t Frideberg — Místek 60, 152, 
160. 

Fridlant 153. 

Fritton mincmistr 78. 

Frýdek, Frýdecko 59, 145, 156,. 
176—7, 186—8, 192 ; z Frýdku ' 
Mikuláš Dubowicz a Mikuláš 
Dubewicz 156, Jakub Ondře- 
jův 156. 



— 200 — 



Frydrych I. cis. 26; Rakousky 
47, Kazimír Těš. 64, Vilém Těš. 
192; kníže ruské 179; farář 70. 

Frýštát 59, 66, 96—7, 102, 109, 
119, 120, 144, 139, soukenníci; 
z Fr. Mikuláš Jiříkův kan. Hloh. 
a písař 165 ; rodáci z Fr. : Jan 
157; Urban Petrův, Mikuláš, 
Petr Mikulášův 164; Frýštat- 
ské předměstí v Těšíně 163. 

Frývaldovsko 21. 

t Fulštejn hrad 49. 

Qara palatin uh. 185. 
Georgen Mik. písař 154. 
GerolsdoríT 113. 
z Gerirsdorífu Thamme 171. 
Glogaw = Hlohov Dolní čili 

Veliký. 
Godinice 26. 
Godov 9. 
Gola 94. 
Golasovice 84, z G. Petráš 148 ; 

Jan 166. 
Goldmansdorf = Bzí 84. 
Golesouo 37 viz Holešov. 
Golkovice 9, 40, 109. 
Gorkii ves 96 viz Gůrky. 
Gořice 9, 40, 101. 
Gořov 152. 
Gorschy z Kačic 169 a Gotschy 

von Ratschtttz 167. 
Goschegowitz 96, 102. 
Goslar 20. 
Gotbard písař 62. 
Gradice Golensicezke = Kozlí 

26—7, 193. 
Grandin 26. 
gratia 100. 



Griíina manž. Leška Černého 

76, 82, 88. 
Gřimislav 37, 114. 
Grodische 96 viz Hradiště. 
Grodkov 174. 
Groll Mik. 166. 
Gros Petr 133. 
Grošovice 43. 
Grunov = Slatina 141. 
Grussene = Grussow 57, 97, 122. 
Gudemin 163. 
Gůrky; synové Jaykovi 150; 

Gurečtí z Kornic 109. 
Gurov 146, 149, laS. 
Guth Jan z Dětmarovic 94. 
Gutha = Guty 96, 98. 
Gylovnita 96, von Gylownicz 

Mik. 190 viz Jilovnica. 

Habirdorf 159. 

Habsburkové 192. 

Halič 163. 

Hanko z Prandotína 111. 

Hanuš Opavský 138; Osvětim- 
ský I. 112; II. 112—3, 120, 
126—7, 135, 138, 154; HI. 
161— 2; Ratibořský 141, 143-4, 
151, 154-5, 163, 171, 174, 
179; Zátorský 161, 163. 

Hartmansdorf 113. 

Hazlach viz Hesleth. 

Hedvika sv. 42, 45—6; manž. 
Hanuše JI. Osv. 112. 

Helemborl de Turri 49, 55—6. 

Herbort z Fulštejna 49, 52, 55. 

Hermanni villa == Heřmanice 

86, 97, 102. 105. 
Heřman de Muglic 62, 108, 122, 

123; kanovník 90. 



- 201 — 



Hesleth ^ Hazlach 96. 

Heynechov 150. 

Hirokloy rytíř 122. 

lilava (vražda) 29, 36, 64~5. 

Hlivice, Hlivicko 120, 135, 138—9, 
143, 154, 158, 162, 181, 183. 

Hlohov Horní 36 65- 6, 120. 
» Veliký 19, 22, 146, 168, 
171; kantor a kanovník Mi- 
kuláš 165, Jindř. Simmelwicz 
178. 

Hlohovsko 31—2, 162, 147, 158, 
192; kníže Jindřich 149, starší 
171. 

Hlubčice 27, 34, 36, 45, 52; 
kníže Václav. 

Hlučín 108—9, 158. 

Hluboký, hrad 179. 

Hnězdno 16, 19, 24, 88. 

Hnojník(Gnoynik) 96, 98, 1« 5, 109. 

hofrychtéř 159. 

Holasovice, Holasovsko 21, 26, 
27, 34, 45. 

Holešov 21, 79, 101, 165. 

t holzmul 96, 98, 103, 105. 

Hořelice 173. 

liornictví 44. 

hosti 35. 

Hostom 41. 

Hoštětín (Kostenthal) 36, 44. 

Hoštice 70. 

hotovosf zemská 174. 

Hrabov = Hrabová 86. 

Hradec u Opavy 22, 26, 35, 36, 180. 

Hradiště ves 87, 105. 

Hranice 36, 60. 

hranice česko-polské 21, 27, 104, 
193 ; polské 16—7; moravsko- 
polské 41 ; Opolské s Moravou 



57 ; Těšínské 85, k Moravě 86, 
s Osvětimskem 75, k Uhrám 
85, 172—3; biskupstev Kra- 
kova a Ostřihomě 124, Olom.- 
Vratislav. 41; Pražského 15. 

Hremata 80. 

Hrobníky 34, 44. 

Hrušov = Grussow 75, 105, 
108, 123. 

Hukvaldy 152, 181, 185. 

Hulczner = z Hlučína 157. 

Hunt Janek 165. 

Hůrky 87 viz Gůrky. 

husitské války 173—6, 179-86, 
189. 

Hynek z Dube 88. 

Ibrahim-Ibn-Jakub 14, 193. 

Jagello 163. 

Jaksa kastelán Severský 42. 

Jakub kastelán Ratibořský 39; 
Ščeně z Bilin kast. M.-Ostrav- 
ský 152. 

Jamnica == St. město u Frýdku 
(Jannutha = Jamnitha) 59, 
60, 87, 96, 98, 101, 105, 110, 
119—20, 145. 

Jan král český 111—2, 115, 118 
—121, 126—32; Albert král 
polský 163; markr. mor. 134, 
142, 144; bisk. Vrat. 17; cudář 
62 ; farář z Cirmin 70 ; Gosvini 
144; kastelán Těšínský 88, 
39, 44, 86; kněz a kníže 
129, 136, 138; kněz ze Suchej 
118; opat Orl. 81; z Pern- 
štejna 64; příštipkář 133; 
rytíř 37; Stinavský 126; 



202 



vladař Osvětimsky 90; syn 
Žibotův 41. 

Janus man 58. 

Jaresswicze 113. 

Jaromír kníže a biskup 22—3. 

Jaroslav biskup Vrat. 32: ze 
Šternberka 130. 

Jasenica = Hankendorf 125; 
na Moravě 188 Ondřej z Tvork. 
z J. 188. 

Jašek ---^ Ješek. 

jatky 190. 

Jatvigové 46, 68. 

Javor 179. 

Javoří = Ernsdorf 96, 97, 190. 

Jekl měšťan 140. 

t Jemnitz viz Jamnica. 

Jendřejov 32. 

Jesenice = Gessenita 96 viz 
Jasenica. 

Jeseniky 21 

Ješek z Benkovic 78; z Kornic 
70, 78, 86, 159; syn Ondřeje 
Prosy 75; Šašek 155. 

Jičín Nový 36, 60, 153. 

Jilava hrad 18. 

Jilovnica = Gylovnita 06 — 7; 
Jenke z J. 150. 

Jindřich IV. císař 18-9, 22—3; 
z Vrbna bisk. Vrat. 95 ; kníže 
Vratislavský: I. (Brada) 33, 
II. 35, 41—3, 45; IlI. 49, IV. 
7l_3, 76-7; VI. 126; nej- 
starší Břežský 149; Frejstad- 
ský 149; Hlohovský 85, 92, 
115; ZáhaĎský 126; Zem- 
bický 63; syn Boleslava Kři- 
voustého 24; z Lipé 91, 111; 
z Vosova 77. 



Jiří z Poděbrad král 63, 139, 162. 
Jiskřičín = Yscrichino 12, 37, 

101, 110, 165. 
Jodlovnice 44. 
Jošt mark. mor. 144—5, 149, 

151—2. 
Judita 44, 46—7, 49. 
Jurga písař český 190. 
Jurja tisícník 50—51. 
Juta 142, 147—8. 



ačice 86; z K. Gorschy 169 
srv. Gotschy von Ratschutz 167. 
Kališ hrad a město 43, 46, 49, 

88, 91, 130. 
kališnictví 173. 

Kamenica = Kemnitz ves 94, 
110, 121, 150. 

kanceláře knížecí 189—90. 

Karel IV. 126, 129—39, 143—4 

Karviná == f Arnoldisdorf 63, 
97—8, 105, 166 srov. Stopák. 

kastelán Krakovský 43, 84, 
Osv. 79, Sudomírský 84. Viz 
křestná jména na. př. Ondřej. 

kaštelanie Ratibořská 9, 28, 40 ; 
Kozelská 28, Těšínská 9, 28, 
37, 40, 101. 

Kateřina kněžna 135. 

Kazimír Obnovitel 19-20; Spra- 
vedlivý 32; Kujavský 49; syn 
Boleslava Křivoustého 24; 
Bytomský 71, 74, 76—7, 82, 
as, 128, 139 ; Opolský 35—42 ; 
syn Vladislava Opolsk. 62, 
68—9; Těšínský: I. 64, 78-9, 

89, 110— 36, 165; II. 139, 163, 
192; Osvětimsky 1. 161—3, 
180— 1; Zátorský 161—3; král 



203 — 



polsky 125—6, 128, 130—1, 
139, Í41, 162, 185. 

Kazimír ves 58. 

Kemnitz 96 víz Kamenica. 

Ketř 179—80. 

K^ty na Osvět. 46, 59, 66, 112, 
120; u Vratislavě 180. 

Kaymandorff 113. 

Kladsko 19, 21, 23, 107, 135, 
175, 181. 

kláštery: Boží dům 42—3, 46, 
70, 73, 75, 79, 101; Hradiště 
34 ; Jendřejov 112 ; Kostomlaty 
35; Krakov sv. Kláry 146; 
Lebus 44, 46; Měchov 58; 
Mogyla 70, 89; Orlovský 32, 
62, 64, 79, 97, 100—1, 123—4, 
131—2; Ratiboř 46, 58, 94; 
Ruda 49, 70 ; Rybníky panen- 
ský 34, 37; Staniatky 46, 59; 
Těšín bened. 39, 124, dominik. 
155; Třebenice 124, 135, 142; 
Tynecký 39—40, 123, 132; 
Velehrad 60, 84; Vladislav 
49, 59 ; Vratislav sv. Vincence 
42, 44, sv. Kláry 161, 

Klatba církevní 25, 41, 71, 143, 
151-2. 

Klečom =: Cleczomie 101. 

Klezín 55—8. 

Kluč 43.' 

Klužberk 130, 181, 183. 

Klyzino 46 viz Klezín. 

knihy zámkové 166. 

knížecí kanceláře v Ratiboři, 
Opoli, Těšíně, Osvětimě, Zá- 
toře 190. 

Kobelko Václav 122. 

Koczobenz 40 viz Chotěbuz. 



Kojkovice? 97 

Kolín 136. 

Kolonisace 13, 29, 35, 44, 49, 
58, 102—3, 106, 108-9, 113, 
125. 

Komorovice 107. 

kompaktáty 185. 

Konařev 43. 

Kopytov 9. 

Komice 58; z K. Sobek 148; 
Ješek 166; Mikuláš z Ogro- 
zoné 190; Mikuláš kan. Hlo- 
hovský a písař 190 viz Sobek 
a Pěntlat. 

Korutany 126. 

Korybut 175-6, 181—3. 

z Kostelce Jenec 160. 

Kostkovice? 97. 

Kozákovice? 97. 

Kozlí = Gradice Golensicezke 
13, 19, 22, 24, 26-8, 36-7, 
46, 50, 120, 129, 135, 193, 
právo dvorské 166. 

z Kozolup Jan 159--60, 166. 

kováři 177. 

Krakov 15—6, 19, 23,32,42—3, 
45-6, 50, 52, 54, 60, 73, 
76—7, 80, 82—4, 92, 109, 112, 
120, 131, 146, 162, 175, 183, 
189; sídlem králů 24; hrad 
15, 17; slov. biskupství 14; 
klášter sv. Kláry 146; uni- 
versita 156. 

Krakovsko 24, 33,43,61, 73-8, 
83—4, 91. 

Králová louka 173. 

z Kralup Blažej 179. 

Krásná = Pulchra villa 101. 

z Kravař Lacek 160. 



— 204 



krčma 169. 

z Kremže Zikmund hejtm.Těš. 166. 

Kresov 11, 41. 

Kreščák 132. 

krevné viny 177. 

Křižan 37. 

T Kfižanovic Janík 148. 

křižovníci sv. Jana 34, 44 — 5, 
129. 

křižovníci něm. 185. 

Krnov město a knížetství 36, 
161, 163, 174, 192. 

Kroměříž 162. 

Krosno 19, 45, 106, 129. 

Krysov 141, 146. 

Kujavsko 24, 36. 

Kumáni 56. 

KunatOIešnický 126, 129, 135—8, 
149, 151 ; mladý 01. 149 ; Bílý 
180, 184; Olešnicko-Kozelský 
183; Ol. biskup Vratislavský 
165; K§tský 171, 184 viz 
Kunrad. 

Kunčice 87, 97, 125, 166; z K. 
Mikuláš 148; Malé = Nové 
u Ostravy 103, 145; Kunčice 
Velké u Ostravy 98; Kunčice 
Malé = Wenig Kuntzendorf 
147—8 srv. Kuntzendorf. 

Kunhuta královna 68, 76. 

Kuňka kněžna haličská 50. 

Kunrat (Kunat) král. něm. 24; 
syn Kazimíra Spravedlivého 
32; syn Vladislava II. Opol- 
ského 31—2 ; Mazovský 41—2, 
44, 46, 67 ; premonstrát 68 ; 
z Těšína notář 152. 

z Kyčic Sedke 150; Mitek 167. 

Kyjev 45. 



t Lacbanty 40, 101. 

Lačany 70, 89. 

Lampert kněz 81, z Těšína 78. 

Landek 85, 87, 108, 158. 

t Langenswenns 59 u Místku. 

lávky řemeslnické 169, 177. 

Laziska 9. 

Lazy 87, 105, 108, Paezconis 97, 

102. 
Lebus 19, 43. 
legát papežský. 
Lehnice, Lehnicko 45, 129, 

179-82. 
Lelov 46. 

Lembach mistr 64. 
Lenziny 59. 
les hraničný 105. 
Lesenerové bratří 189. 
Lešek Bílý 33,41; Černý 67— 8, 

73-4, 76; Krakovský 71—2; 

Pomořan ský 85, Ratibořský 

94, 119, 120, 126-8, 141; 

Serazský 67. 
Leszko 10. 
Lesná = Lezná 87, 125; prin- 

cipis 96, Suessonis = Sven- 

tošova 96, 102. 
Lev Haličský 50—2. 
Lezemeister Matěj lector dom. 

Těš. 155. 
ležení 93—4, 172 viz záluoh. 
Lhota u Bohumína 141, Lhoty 

u Frýdku 186, z nichž Horní 

Moudrého 98 snad f Warmun- 

tovice ; Elgoth = BurgersdoríT 

u Těšína. 
fLibewerda = K^ty Osvětimské 

1 12-3. 
Lípa 57—8. 



— 205 — 



Lipany 185. 

Lipník 121. 

Lipovec 96, 125. 

Litva 127—8, 130, 167 Vitenis 
viz Vitold a Korybut ; Litvíni 
46, 68, 91, 118. 

Loewenberg = Lvov 83, 179, 
slezský 

z Lozy Otík 184. 

Lublinec 151. 

Lubnice 43. 

Lubno ^ Lubná 63, 68, 105. 

Lubom, farář 148. 

Lubří 41, 58. 

Lucemburk 130, 146. 

Ludmila manž. Mešká Těš. 34. 

Ludvík císař 126 ; Břežský 137-8, 
148, 162, 171; Volovský 171. 

Luitfrid opat 40. 

Lukov Helfrid písař 148, 150. 

Lutyně 97—8, 103, 107; Ně- 
mecká 98, 140; Polská 140; 
Luthenský Verník 151; z Lu- 
tyně Uničle 188. 

Luetzelburg 14;6. 

Lužice 18—9, 106, 179. 

Lysá 21. 

Macek farář 146. 

Maďaři 14, 19. 

Magdeburk 18—9. 

Magura V. hora 173. 

Machny Kornic z Bludoyic 

(Blawde) 1S9, Machný z Těr- 

líčka 117. 
Makov 44—5, 58. 
z Mankovic Mikuláš z Tvorkova, 
manský soud 145 srv. hofrychtéř ; 

manství 157—8, 167. 



Markéta abatyše sv. Kláry ve 
Vrat. 161 ; dcera krále Václ. II. 
91, 137; Jana Luc. 129; Ha- 
nuše Rat. 154 — 5; Vickovna 
na Mazancovicích. 

Marklovice 96, 102—3, 106. 

maršálek Těšínský 169. 

Martin farář Osvět. 90; fojt 
Těš. 116; kaplan Orlovský 59 ; 
Hřán 1. 154, 

Matěj šlechtic Damian 156. 

Matějův Keř 58, 72. 

Matyáš z Kornic 122. 

Mazancovice 96, 98, 165. 

Mazovsko 24 viz jména knížat. 

Měčislav syn Bol. Smělého 23 
viz Mešek. 

Měchov, kostel 42; z M. Hanu- 
šek 162. 

Menka hrad 80. 

z t Merkitschdorffu Vernek Še- 
liga 167. 

Mesperek? man 114. 

Město Staré u Frýštátu 60 viz 
t Gula; u Frýdku viz Jam- 
nica; měst zakládání 66. 

Mešek I. polský 15; II. král 19; 
Starý Krakovský 32; syn Bo- 
leslava KřivouBtého 24 ; I. Opol- 
ský 31— 4f ; II. 43—5, 47—8, 
63, 127; Těšínský 62, 67, 
69-110, 112, 165—6, 191. 

Mety 136. 

Meziříčí — Mezisrozho 19, 96; 

Ferkáč starosta Blšťanský 155; 
Ferkáč Petr 166 ; Mikuláš 
Jenič z M. dvorský sudí 166—7. 

Michal klíčník 133; farář Těš. 
163. 



- 206 — 



Mikolaj kantor Hlohovský pís. 
165, 169. 

Mikoláš kaplan a písař 159. 

Mikuláš Opavský I. 48, 71, 77, 
83-4, 88, 91—2,115; 11.115, 
127-8, 130-1, 134, 143, 149; 
Ratibořský 141 ; kastelán Opol- 
ský 58; Lysýgnat kastelán 
Osvět. 78, 83, 86, 94; písař 
133;Georgen písař 154; Tvor- 
kova 141: vladař 140; Petire 
149, 150. 

Mikulec Jindřich 86. 

Mikulov 13. 

Mikušovice 154. 

Milčané 15, 18. 

míle 169, 177. 

Milice hrad 26, 184; Milic ves 
a potok 33, 58. 

Milošek man 72. 

Milošova pot. 173. 

Milota z Tvorkova 93; Milotův 
Mikuláš 148. 

mír 29. 

místní jméno 11, 109—110. 

Míšeň 19. 

Místko viz Friedeberg 153. 158-9, 
169. 186-8, 192. 

Mitka z Kyčic 167. 

Mnišek z Kunčic (Kačic?) 166. 

Mohelnice ^r^ Muglic 108. 

Mohuč 136. 

Morava říše 13—4; 19, 20, 22, 
24, 33, 41, 50, 53 (Opavsko) 
56, 60, 75, 77, 84—5, 108, 
134, 144, 151, 158, 173, 175-6, 
179, 182, 185, 187, 191. 

Moravice řeka 21. 

Moravka řeka 60, 87. 



Moskva lužická 106. 

Mostau-Wendisch 106. 

Moštěnice 149. 

Mroček palatin 62. 

Muglic - Mohelnice Mor. 108, 

122. 
Muglinov =r Muklín 12, 37, 98, 

110, 122. 
Muškata Jan bisk. Krak. 84. 
Muthindorf 96, 103(Komorovice). 
Mška kníže polské 15. 

Načeslav kastelán Kozelskv 39. 
t Nageuuizi — na Jemnici? 

37, 60. 
Náklo 41. 
Nákon kníže 15. 
Námyslov 107, 130, 133. 
narab 79. 
Násile 52. 
Neborovice 178 (nyní Nebory); 

Neborovský Šambor a Miku* 

láš 178. 
němčina na Těšínsku 94, 103—4, 

189—90; na Osvětimsku 113. 
Nemechi ^ Němčí 26, 13, 18, 

19, 181 - 2, 184-5. 
Německo 24. 77. 
Německá Středa 36, 137, 180. 
německý Brod 175. 
německý řád 41, 46, 91, 123, 

175. 
Nemodlí n(im) a Nemodlínsko 12, 

39, 5», 59, 120, 129, 146, 185 

viz knížata. 
t Newenstat ^^ Zálor 112—3, 
t Newenstetil — Městko 152— 3, 

170-1. 
z Nevojic Jindřich 158. 



— 207 



Nicolaus de Blandowicz 109. 
Nikelsdorf — Niklasdorf =r Mi- 

kušovice 94, 103. 
Nisa město, Nissko 82—3, 36, 

45, 72, 180, 184, 192; řeka 

106. 
Norimberk 136. 
Novák Micek 178. 
t Nouosa 37, 101. 
Nové marky 185. 
Nový hrad 77. 

Obchodníci 36, obchod do Čech 

175. 
obstávka 172. 
Oderberg viz Bohumín 81, 101, 

141. 
odmrt 162, 168—71. 
Odra řeka 9, 19, 21, 23,50, 52, 

57, 73, 75, 85, 122, 128. 
Odřiky 141. 
Odry město 179—80. 
Ofka manž. Vladislava Opol. 

49, 68; Opolská 154; Bytom- 

ská manž. Kunata Oleš. 135; 

Hlivická manž. Bolka Zemb. 

138; Mazovská manž. Kaz. 

Těš. 118, 129, 140; dcera Se- 

movíta Maz. 172; manželka 

Bolka I. Těš. 186, 189; klárka 

v Krakově 146. 
Ogrozona 37, 101 ; z O. Hanuš 

a Ješek 147—8; Bolek 150; 

Sobek 153; Mikuláš Kornic 

190. 
Ochabe = Ochaby 96 ; z Ochab 

Goch 150; Goch z O. stár. 

Těš. 189; Malé 150. 
Okruhlice hora 9. 



Olava 181. 

Oldřich kníže 19; převor 71; 
z Boskovic 88, 91. 

Oldřichovice =: Ulrici villa 98, 
102. 

Oldřišov 34, 52. 

Olešnice město a kraj 129. 171. 

Olešno 36, 54, 151. 

Olomouc 36, 45, 53, 76, 92, 176, 
180; kntžetství 20—1, 3S-4, 
50. 

Olkuš město 80. 

Olza řeka 9, 75, 78. 133. 

Ondřej IlI. král uh. 88; voje- 
vůdce 51; kasteláni: Bytom- 
ský 39, Kališský 43, Mikulov- 
ský 39, 42 ; Jaykonis de Gurek 
150; z Tvorkova 93, 107 viz 
Tvorkov; písař český 190. 

olovo 175. 

oltáře 165. 

opat Božidomský 124, Orlovský 
125, Tynecký 61—2, 81—2. 

Opatov u Krakova 157. 

Opava řeka 51; město 34, 36, 
48, 51—4, 67, 87, 109, 119-20, 
127, 1«0— 1, 184; kraj a kní- 
žetství 26—8, 33-4, 47—50, 
53-4, 66-8, 75, 92, 108, 115, 
127—8, 191—2 viz též Miku- 
láš, Přemek. 

oppidum a civitas 120. 

opole 26, 39, 64. 

Opole město 35, 38, 45—6, 5í^ 
67, 82, 172; kostel 16, 46. 
Opolsko 31—69, 75, 115, 129. 
191; hranice 33. Viz knížata. 

ordalia 29-30, 59. 

Orlová 11, 34, 39, 40, 64, 82 



— 208 — 



101 ; kaple 28, 61 ; klášterem 
a opatstvím 61; z Oři. Aleš 
178, 179; Jan opat 156. 

osadníci 107—9. 

Osoblaha řeka 27, 33, 148 ; město 
a kraj 27, 49, 52, 179-80. 

Ostrava =^ Ostravice řeka 9, 
33, 57, 60, 68, 75, 85-6, 122, 
152; Polská 40, 61, 86—7, 
101, 105, 107 (Wendisch 107, 
145, 169), 119, 174, 179, 197, 
z Ostravy Ondřej, Zbyněk a 
Jan z Tvorkova bratří 187—8; 
Moravská 68, 87, 107, 109, 
152, 179—81, 185. 

z Ostroha Frydrych kníže ruské 

Osvětim 72, 78, 80—1, 83, 112, 
120, 158, 180. Osvětimsko 32, 
44, 46, 66, 69, 75-6, 80—1, 
89-90, 102, 111, 113, 120, 
129, 143, 154, 158, 162—3, 
189, Osvětimsko-Zátorsko 139. 

Oščadnica ves 173. 

Ota rytíř 62 ; Braniborský 82. 

Otice 94. 

Otmuchov 19, 26—8,45—6, 71. 
180, 185. 

Oto III. císař 17—8. 

otroci 36, 53, 56. 

otsok, ostrov v Odře 122. 

Otuška řeka. 

Pačkov 180. 

Palovice 14). 

papež Hadrian IV. 25, Honorius 
71, Jan XXII. 118, 131— 2; Ino- 
cenc 46, 138; Klement VII. 
144, Řehoř 39—42, 144, Urban 
VI. 142—4, stolice 151, 175. 



Pardubice 138. 

Pardus Jan z Horky 185. 

Paskov 86; z P. Mikuláš 188, 

pastva 168, 177. 

Pasek Varmuntovič 73, 75, 83, 

89, 108, 140—1; z Blatnice 

154; de Petirwicz 151. 
Pavel bisk. Krak. 67, 71; z 

Wendisch Ostrá 149; fojt Těš. 

149. 
Pelgřim Mikolaj 165, z Frid- 

richsdorfu 165 ; Grimislavův 

z Kačic (Raticzicz) 117, 122, 

128. 
Pelka zkalicz 159 ; Poelka Miczke 

150. 
peníze české 93. 
Pěntlat (Pintlat) zKomic 165-7, 

169, 171; Hanuš 178, 182. 
Pětivajec 159. 
Petirswalde (Petřvald) 97, 103, 

105, 113, 161. 
Petirwicz Ješek a Pasko de 151 

viz Petrovice. 
Petr fojt Těš. 140, 149; bratr ^ 

Arnolda kaplana 83 ; z Bochně 

140; z Břehu 144; z Kyčic 

114; z Rožmberka 111; Polák 

starosta 185. 
Petráš z Golassewicz 148. 
Petrovice :^ Petři villa = Petir- 
wicz 103, 125, 151; Petrůvka 

potok. 
Piastovci 48, 92, 127—8; slezští 

Vladislavovi či 25. 
Pileus kard. 145. 
Pilica řeka 25. 
Pinteier Petr 114, 117. 
Pintlat viz Pěntlat. 



— 209 — 



Pisa 184. 

písaři 190 viz Georgen, Lukov, 
Viplar, Jurga, Mikolaj, Mikuláá, 
Ondřej, Řehoř, StanÍBlav,Velin. 

Písek v Čech. 145, 151. 

píseň Boga rodzico 16.' 

Piskovice 120, 135, 143, 162. 

Pistoris Martin kantor dom. 156. 

Pischycz 75. 

Plašek Mikuláš v Mi kušo vlcích 
154. 

Plavci 50, 53. 

Plocko 42. 

Podlesí 9. 

Podolczie 113. 

Pogorz 96, 97, 166, 182. 

Pohan Hanuš 190. 

pohyblivosť obyvatelstva 157-8. 

pokuty 29, 65—6. 

Polská 19, 43, 60, 68, 77, 84-5, 
88, 90-2, 115—6, 125, 185 
viz panovníky polské; polsky 
= slezský 147, 192; polština 
104, 189—90. 

PomniSevice 58. 

Pomořany 24. 

Popieí 10. 

Popo biskup Krak. 117. 

Porubá 11. 

posloupnost knížat Bytomských 
69, Ratibořských 74, Osvě- 
timských 111, 161. 

povoz 38—9, 89. 

Poznaň 19, 25, 184-5. 

Praesing měšťan Těš. 78. 

Praha 18, 76. 128, 130, 132, 
184-6, 143, 145, 147, 151, 
154, 156 universita, 174. 

Prandota bisk. Krak. 56. 



právo dvorské 79, 166 — 7; 
flamské 72, 106; hradské 64, 
79 ; krajské = zemské 38, 79 ; 
Magdeburské 141—2; městské 
79, 168, 177; německé 35, 
123; panské 79; polské 38—9 
(břemena), 64, 127; nepode- 
zřelé = tři práva 72 ; zemské 
166-8. 

Předav bisk. Vrat. 130, 140. 

Předbor rytíř 90. 

Předmír potok a ves 173. 

Přech fojt 123. 

Přemek Opavský 149, 179-81, 
184; Těšínský I. 107, 113, 
129, 136-158; lí. 186-92. 

Přemysl Otakar I. 34; II. 48—51, 
53-7, 67, 127-8, 136- 

Přemyslav král 49; Osvětimský 
72; Poznaňský 49, 82, 84; 
Ratibořský 62, 69, 70, 82—3. 
93 ; Těšínský II. (syn Přemkal.) 
151, 154, 161; Tošecký 161-2; 
Velkopolsfký 73—6. 

Přemyslovci 14, 20, 47, 92. 

Přerov 45, kostel 27. 

Přetišov 112. 

převod 36, 38—9. 

Převoz = Přívoz 87, 112. 

Příbor 60. 

Příbuz 106. 

Přibyslav z Kornic 37, 70. 

příštipkáři = vetešníci 177. 

Prochna ==•■ Pruchná 96—7. 
Prokop markrabí mor. 144-5, 
151-2; Holý 179, 182; kněz 
183; Veliký 179 

Prokůpek 179. 

Prudina tvrz, ves 14, 120. 

14 



— 210 — 



Prudník řeka 33, 41, 58; město 
a kraj 45, 58, 111,128, 146, 180. 

Prudoš ves 58. 

Prusi -- Brusi 15—6. 

psaři 38—9. 

Pstina řeka 21, 33, 50—1 ; město 
120 viz Blština. 

Pudlov = Puodlaw 9, 141. 

Pnchala Dobek 179, 181, 183. 

Pulchra villa == Krásná 70—1. 

Puncov =Punzo 37-9, 64, lOl, 
157. 

t Quitenov u Místku 153. 

Badim arcib. Hnězdenskv 17. 

t Radouiza čásf Punčová 37, 
101, z Radovic Mikuláš 157. 

Radwanowitz =r Radvanice 97, 
98, 105. 

Radslavice 50, 56, 57—8. 

Ráj 96—7, 109. 

Raková 173. 

Rakousy 179. 

Ranisbor syn Jaykonis de Gurek 
150. 

Rasycha (ne Kasycha) 60. 

Ratiboř 13, 21-2, 24, 31—2, 
35, 42, 46-7, 49, 54, 60, 66, 
68, 70-74, 81, 120, 132, 141, 
173 ; soudce 155, právo dvorské 
166; z Ratiboře Mik. Leopold 
převor dominik. Těš. 155. 

Ratibořsko 48, 54, 75, 82, 93. 
106, 127—9, 155, 180—1, 185, 
191 viz též knížata a právo. 

z Ratschtttz (Kačic ?) Gotschy 1 67. 

reambulace hranic 172. 

regále 44. 



Rejčka 85, 88. 

Reichenbach 180. 

Reinber biskup 17. 

Řepice 44 — 5. 

Reptov 48. 

Richinwalde 97, 103, 105 viz 

Rychvald. 
Robert král uh. 120. 
Rogatovská půšč 117. 
roky manského soudu 160. 
Ropica 96, z R. Sobek z Kornic 

182. 
Roth Bernart starosta zrádný 

183. 
Roztropice 96. 
Ruda hrad 43, 49; řeka 59; 

klášter: Jan Opat 190. 
Rudgeri villa -— Rudice 96, ICO, 

102, 105, 125. 
t Rudgeri villa 96 ves na Fry- 

decku zaniklá. 
Rudiger man 83. 
Rudolf Habsburský 67. 
ruka panská 64. 
Rupert i Ruprecht: kastelán 

Těš. 43, 58-9; kníže Leh- 

nické 149; Volovské 171. 
Rusové (Rusíni) 15, 41, 51 — 3, 

56, 73. 
Rybník město a kraj 28, 40, 72, 

98, 120, 185. 
Rychwald 98, farář 107, 149. 



Řehoř písař 123. 
řemeslníci 124, vetešníci 

viz cechy. 
Řím 134. 

Sadč město 83. 



169 



— 211 



Sadecz Jan z Albrechtic 118. 

Samo 13. 

Sandoš = Sudoš 122. 

Sasske starosta Hlohovský 150. 

Sedke Kiczicz 150. 

sedlák, selka 168, selský stav 

svobodný 117. 
Sedlicz = Sedliště 96, 105. 
ze Seiffersdorffu Přesek 166. 
Semeslav 133. 
Semian hrabě 
Semoraz ves 12, 71, 96, 100, 

110, 125, 140; Bartol. ze S. 

157. Zikmund ze S. 167. 
Semovít Těšínský 129, 136, 143, 

146, 149, 151, 157; Mazovský 

172. 
Seraz město 67, 82. 
Sevěř, Seversko 36, 128, 139, 

143, 158, 162, 192. 
Sezesko hrad 26. 
Sierliczko = Těrličko 61. 
Siffridi villa 96, 102, viz Žibři- 

dovice a Seifridesdorf. 
Silensi kraj 19. 
Sirdnice ves 70. 
Sítina řeka 68. 
Skála = Steyn hrad 17. 
Skalica 96, 105, 
Skalitá ves 10. 
Skalitý potok 173. 
Skalka hora 9. 
Skavinka řeka 75. 
Skočov 11, 120, 133, 144, 150 

(Koczow), 178. 
Skorogostov (most) 11. 
Skřečoná 98. 
Sláva = Schlawe 171. 
Slavětice město 59. 



Slavain hrad 120. 

Slavkov město u Krakova 77. 

sled 36, 39. 

Slenza hora 31. 

Slezsko 19, 20, 23—5, 31 jméno 
a rozsah 63, 73, 77, 107—8, 
116, 121, 125-6, 129, 133, 
146 název, 174, 179 čeština 
a němčina 187, 190—1 ; Dolní 
43, 45; Rakouské 192. 

Slovensko 17, 19. Slováci 106. 

Smil z Pardubic 137. 

sněm v Kladsku 24, v Opavě 
54, 56, v Brně a Vratislavi 
173. 

Sněžka =- Praděd 21. 

Sobek z Kornic 90, 114, 117, 
121-2, 128, 153, 155, 165, 
167, 169; 177 kanclíř; z Ro- 
pice 182, Sobek Pěntlat viz 
z Kornic a Pěntlat. 

Soběslav českv 24; moravsk^í* 
144. 

apud Sobesonem ves 96, 98. 

Soběšovice (Šebišovice) 87, 98, 
105. 

Sobotín 180. 

Soseschke maršálek 178. 

Szobelezke hrad 26. 

Sóla řeka 80. 

Solec ^^ Sol ca osada 63 srv. 
ZUlz. 

solec == slanice 63—4. 

Sonczay Vitus de Heynechow 
150. 

Sosniševice 146. 

soudnictví 30, 79, 165—7. 

Speher Heřman kastel. Ostr. 
86, 94. 

14* 



212 — 



Spišská země 185. 

Spitkovice ves, město 70, 89, 
112-3, 120. 

Srbové lužičtí 106—7. 

stan 38, 79, 89. 

Stange Daniel z Berytova 64. 

Stanice 59. 

Stani^tky 46, 59. 

Stanislav biskup Krak. 22, 71 ; 
svaty 54—5; Abraham z By- 
tomě písař 118 ; z Marklovic 93. 

Stašek fojt Hrušovský 122; ko- 
morník 140. 

Stinava, Stinavsko 44, 70, 129, 
146, 149, 180, 184. 

Stolbach 149, 158. 

ze Stonavy Zbyněk 167. 

Stopák Mik. starosta Těš. z Dol- 
ního Arnoldisdorffu 166, 178. 

Stoufen hrad 136. 

Straduna řeka 33. 

ze Strážnice Bedřich 183, 185. 

Středa Německá 36, 137 viz Ně- 
mecká St. 

Střela Sobek 86. 

Střelce město 120, 129, 138, 
právo dvorské 166. 

Střelín, Střelínsko 146, 158—9, 
165, 179, 184. 

Strezo rytíř 37. 

stroža daň a povinnost 29, 38, 89. 

Strumieri czorny, řeka 9, 84. 

Strumeň ves 9, 75; clo 155; ze 
St. Ondřej Jaloc 178. 

sstupek 158, 167. 

stubnice 121. 

Styr řeka 15. 

Sudoměř, -řsko 24, 45, 53, 73, 
82-3, 126. 



t Suenchizi ^^ Světici 27. 
Suesso ---^ Sv^tšo 86 — 7, 90, 

96, 98. 
Suchá 97, 102, 1('5; Jan ze S. 

kněz 118. 
sůl 60—2, 175, 84 z Bochně, 

155 sklad v Těš. 
Sulek kastelán Chřanovsky 62; 

z Meziříčí 73. 
Svatava kněžna 22. 
Svatobor Štětínský 151. 
Svatopluk Pamořanský 41. 
Svatošůvka 98. 
Sventici 101. 
Sventoš 37 viz Suesso. 
Světov 107. 
Sviba město 139, 143. 
Svidrigal 185. 
Svidnicko 180, 182. 
svobodná panství Bílsko, Frý- 

štatsko, Bohumínsko, Frý- 

decko 192. 
Svrčnovec 9. 
Symelwicz Jindřich kanovník a 

písař 178. 

Šambor z Čechov ic 128 viz 

Čambor. 
Šašek z Šonova 148 srv. Sasschke 

a Sochke. 
Šebesta kaplan 35. 
Šelenberk Jiřík z Kosti 161. 
Šelihové Jašek, Hynek, Vernek 

155, 158; Hynek 158, 167; 

Vernek z Merkitschdorfu 165, 

167. 
ze t Šepetovic Vrochník 189. 
Simon převor 82 ; ze Stinavy 62. 
školy vysoké v Krakově a Praze 



213 



133, 141-2, 156; školáři z Tě- 
šínská U2, 156—7, 164. 

Skot Velikv 90. 112. 

Šoltys Jan z Karviné 121. 

Šonov = Šenov 46, 55—8, 96, 
102, 105; ze Š. Šašek 148. 

SchoUenhov -= Schygod 90, 112. 

špitál Těš. 178. 

Šprolava 18. 

Schramme Girske z Bít ková 148. 

Šramovice 175. 

SchroeteF Jiřík z Nisy 64. 

Štěpán král uh. 16—7; Stroll 
(Střela?) 155. 

Štěrny 66. 

Štýrsko 50. 

Šunychl 9. 

Szmaków Níemiecki , Polski , 
Woldrzykowski 107. 

Szucowo == 2ukov 61. 

Tarnov 171. 

Tas z Visenberka 88. 

Tataři 45. 

Tatry 16—7. 

z t Tczirle farář 182, snad Czule? 

Temkowicz 117, Třenkovic? 

Těrličko 40, 62, 101, 105. 

Tessinowitz 96, Tošnovice? 

Těšimír 10. 

Těšín 10—1 jméno, 22. 27, 
46—7, 49, 66, 70. 78—9, 81, 
102, 106, 110, 119, 120, 130, 
140—2, 144; předměstí 37, 
101 ; hradská kaple 30, farní 
kostel 140, Mariánský 34, Mi- 
kulášský 37, klášter dominik. 
155—6 ; právo 83, 147, soudce 
kníž. 38, rodáci z Těšína : Kun- 



rad, Martin, Petr, Matěj, Filip, 
Martin, Mikuláš, Matěj Stani- 
slavův 156, Mikuláš 157 ; Matěj 
Jakubův, Mikuláš farář, Mi- 
kuláš Markův, Jan, Petr Mi- 
kulášův, Ambrož Romualdův, 
Jan Mikulášův, Hemrle, Jan 
Mikulášův Fryč 164. Viz dále 
knížata a j. záhlaví. 

Thusnowitz 114. 

Tisovice 41, 58. 

Tisovnica = Cyssownica 96, 
Dobeš z T. 178. 

Tisky 44—5. 

Tlučany 113. 

TluBtomosty 50. 

točenice, společnost králeVáclava 
IV. 155. 

Tomáš biskup Vrat. 44,59, 71-3. 

Tomnice 55—81 

Tošek, Tošecko 13, 46—7, 120, 
135, 143, starostu 154, 158, 
162. 

Tovačovský Jan 179. 

t Trecen 25. 

Trenčín 126. 

Trezhes = Třítež 96. 

Třebované 15. 

Trzewogecz 112. 

Třítěz 96, 98. 

Trojačky 9. 

Trojden kníže Maz. 118. 

Trstěná pot. 173. 

Turzůvka = Předmír 173. 

Tvorkov 38. 

z Tvorkova Ondřej 160—1, 166, 
Arnošt, Jan, Mikuláš, Ondřej, 
Zbyněk 186—8. 

Tyl farář. 



214 — 



Týnec 46, opat Mstislav ]d6 víz 

Orlová. 
Tyrole 126. 

Uhry, Uhři 22, 33, 41, 67, 75, 

77, 88, 106, 126, 145, 179, 

184-5. 
Uchylsko 9, 40, 93, 101. 
Újezd jméno 85; ves 35—6, 

43—4, městem 59. 
Ulrici villa--01dřichovice 96, 102. 
ungelt 116. 
únos 142. 
Unru Mikuláš 171. 
Uredicilatensis episcopatus 17. 
Úsov 131. 
Ustroň 96, 98. 
Usswienczim — Osvětim 90, 110, 

112. 
Úvalno 49. 

Václav král Český 1. 45, 48, 53 
II. 73, 76, 78,80,82, 84, 88, 90 
115; III. 88, 90-2, 115, 119 
IV. 112-3, 144—6, 151-2 
154-5, 174; Lehnický 129 
187; Mazovsko - Plocký 126 
Ratibořský 141; Těšínský I 
117,139,186-92; 111.64,192 
Volovský 171 ; Zátorský I., II. 
161—3; z Bruzovic 117; z Do- 
loplaz 118; z Marklovic 93. 

Vadovice 112, 120. 

Váh, kraj 15. 

Valan hrad 2é. 

války česko-polské 22—4, 181, 
německo-polské 25, husitské 
173—6; 179—86. 

Valter bisk. Vratisl. 25. 



Wammilwicz 162. 
Vasilko kníže haličské 50. 
Vavřinec bisk. Vrat. 35—7, 40 ; 

kastelán Osvět. 59; Velin viz 

toho 
Wandrina 96 = Vendryně. 
t Warmunthovici 87, 96, 102, 105, 

108 tuším Moudrého Lhota. 
Věclavovice^^Wenceslaowitz 96. 
Velin z Virchledu Vavřinec, písař 

178. 
Vělička 73. 
Vělobius kaplan 140. 
Wenceslaowitz 96, 105—6, 109 

viz Věclavovice chybně Ven- 

clovice. 
Wendisch Ostrá 145, 149; Mo- 

stau 106; Marchwitz 107. 
Vendryně 178 viz Wandrina. 
Verner kastelán Osvět. 39, 42; 

palatin 83; Paškovič 141. 
Vernersdorf 140, 182. 
Věrní k Lutenský 151. 
Ves Stará u Rat. 72. 
Weyker Mik. podpřevor Těš. 156. 
Vickovna Markéta 165. 
Vídeň 54; klášter skotský 151. 
Vidnava 180. 
Vilamovice 116. 
z Vilměšova Jiří farář Těš. něm. 

písař 190. 
Vincenc z Gůrek 151 ; rytíř 37 ; 

z Tošinovic 114, 117, 122. 
Vinci k město 184. 
Viola Opolská 42—3, 46-7, 49 ; 

manželka krále Václ. III. 90-1, 

93, 111. 
Viplar z Ušic pís. český 190. 
zVirchleduVelínVavřinecpís. 178. 



— 215 — 



Visla --- Vislice 14; ves 37, 101, 
107; polská 178. 

Vilašova Poraba 75. 

Vitanovice 112. 

Vitenius kníže lit. 168. 

Vitkonič farář 121. 

Vitold lit. 174-5, 183. 

Vitov 46. 

Vladek Osvětimský 78-9, 89, 
110—112, 118; Těšínský 186-92. 

Vladimír řeč. Kaea86; kastelán 
Osvět. 43; kníže Olom. 34. 

Vladislav polský I. Heřman 22-3 ; 
11.24-5, 132; lil. Leskonohý 33, 
41-2; Lokétek 49, 73, 76, 82, 
84-5, 88, 90, 92, 115-6, 119-20, 
125; Odonič 41, 43; král 
polský 163, 173; 175—6, 183-4; 
král český 139, 162; moravský 
1. 34, II. 47; Kozelsko-Bytom- 
ský 119, 120, 126-7; Opol- 
ský 42, 47-69, 74, 83, 90, 135, 
138,146, 148; Osvětimský 165 
viz Vladek; Severský 139; 
Těšínský 126, 129, 133-4; 
Zátorský 161, 163; hrabě 75. 

Vladislav město 96, 98. 

Vlgar les 133. 

Vloscisbor sudí 70, Vlostibor 
z Bitkova 116. 

Vodka 11. 

Vojan Pavlovic 83—4. 

Vojtěch kaplan 81; komorník 
116; podkomoří 78, 86, 94; 
dvořan 109; svatý 15—6. 

Volek hrad 112. 

Volenství 117, 179. 

Woycichsdorff 108-9, z W. Mi- 
kuláš 149, 150. 



Vozniky 89. 

Vratimov - Wrothimow 11, 97, 
105. 

Vratislav kníže české 20, 22; 
rytíř 37 ; město a kraj 19, 20, 
31-2, 70-1, 107, 126-30, 
133, 137-8, 143, 147, 173, 
180, 182, 184; kostel 46; 
kláštery viz ty; mír V-ský 
192; diecese 124 viz biskup- 
ství; Vratislavsko -= Slezsko 
20. 

Vrbice ^ Wierzbica 40, 61, 64, 
75, 81-2, 101, 122. 

Vrochník ze f Sepetovic 189. 

Všemír rytíř 37. 

Vyšehrad v Uhrách 126, u Prahy 
173. 

Záblatí (Zablocie) 40, 61, 64, 
101, 105, 123. 

z Zábřeha Hanušek 160. 

Zabřice 113. 

Zábulkov =^ Neu-Schurgersdorf 
141. 

Záhaň, Záhaňsko 106, 129. 

Zajač 89. 

Zakřov 113. 

záluoh = ležení 188. 

Zamarchi — _ Zámrsk 37, 101. 

Zařišev 46. 

t Zasere 37, 101. 

Zátor 39, 46, 59, 83, 112, 120; 
Zátorsko 162—3, 189. 

Závodí 9, --- Čadečka 173. 

zběhové 108. 

Zbenka manž. fojta Těš. a Jin- 
dřicha z Nevojic 140, 149. 

Zbitek palat. Krak. 151. 



- 216 



Zbronovič Štěpán 70. 
Zbygněv bisk. 139, 174, laS; 

kníže 23; rytíř 81. 
Zbytkov 84. 
zemane 168. 
Zembice, Zembicko 138, 163; 

kníže 180. 
Zemomysl Kujavský 85. 
Zengilov = Děhylov 96. 
Zchimiczyna potok 112. 
Zchotsow 119 viz Skočov. 
Zikmund král uh. 152—3, 173, 

175—6, 181-2, 185. 
Zimoracz 125 viz Semoraz. 
Zlinice 59. 
Zlotnice 59. 
Zořov 113. 
Zpini 26 = Svidnice. 



z tetlelo soudce 133. 

Ztrigoni gradice = Střihom 26. 

Zaiz = Bělá 36, 63. 

Žák man 123. 

Žáry 66, 96, 98, 120, 131, 139, 

143-4. 
Žibřidovice 102-3, 108, 125. 
židé v Praze 136, v TěSíně 137. 
Žigota z Benkovic (Třenkovic) 

114, 117. 
Žitava 179. 
Živec = Seybuch 112, 113, 120, 

162. 
Žižka 175. 
Žižkov 173. 
Žukov 40, 61—2. 
župa, župan 28—30. 



~ 217 



*■ % 



Seznam p. t. předplatitelův do 8. srpna přihlášených. 

z Benkovic: p. Fr. .Holeš, učitel., 

» B í 1 s k a : p. c. kr. okresní hejtman Gustav Derlik ; c. kr. okr. 

šk. inspektor Viktor Terlitza. , 

» Branti<;: důstp. Fr. Tymel, kooperator. 
» Bruzovic: důstp. Vine. Humplík, farář 3 ex, 
» Bystrošip Mor.: důstp. Ondřej Pavlík, farář; si. spolek 

Rastislav: paní Leopoldina Uvírova. 
» Děhylova:p. Ant. Jureček, učitel.. 
» Dětmarovic:p. Alois Šedý, učitel. 
» Domaslavic: důstp. farář Jan JežíSek. 
» Dombrové:p. Josef Korejz. 

» Frýdku: nejdůst. p. generální vikář Karel Findinský; důstp. 
Fr. Havlas, kaplan; p.. Karel Hruštičky, stud.; p. Jan 
Kment, ředitel kůru ; důstp. Ferd. Schubert, kooperator ; 
důstp. Jan Tvrdý, administrátor. 
Frýdlantu M. : p. J. Kadlčák, řídící učitel. 
Hnoj nik a: pan přednosta stanice Adolf Janál; důstp. Karel 

Paždziora, farář. 
Hrabyně: důstp. Jan Bohm, farář. 
Hradce: důstp. Ignác Černoch, kaplan; důstp. Tomáš Klein, 

farář. 
Chvalikovic Mor.: důstp. farář Ferd. Harna. ; 

Jaktaře: vy^. důstp. děkan Jan Šlapeta; důstp. Jan Vy- 
hlídal, kooperator. 
Kateřinek: důstp. Ant. Brož, kooperator. 
K lim k o víc: důstp. farář Evstach Glabazňa; p. řiditel J. 

Hradu. 
Komárova: důstp. Josef Bartoník, kooperator. 
Ko nské : důstp. Ignát Skotnica, farář. 
Kozlovic M.: důstp. Vojt. Ploiěný, kooperator. 



— 218 — 

Z Kylešovic: důstp. Florian Fritz, farář. 

» Laz p. t. páni Pavel Bartek, Josef Bůra, Jan Glac, Ant. Grim. 
dozorci; Fr. Gvuzd, skladník; Karel Jestřábek, inženýr; 
Josef Krigl, dozorce; Jos. Kříslek vážný; Jan Kubát, do- 
zorce; Karel Kuzník, dozorce; Fr. Meinhard, důlní účetni; 
Jan Micka, dozorce; C. Pešek, důlní; Heralt Procházka, 
dozorce; Edvard Štefánek, dozorce;.Josef Šoustal, klempíř- 
. Alois Tamler, Adolf Tvardek, Josef Vavřík, dozorci. 

» Lipni ka Mor.: důstp. Josef Glabazňa, katecheta; důstp. farář 
Fr. Hajduček; vys. důslp. děkan Jan Stoniš. 

» Litultovic: vys. důslp. děkan Josef Benda; důstp. Josef 
Knaibl, kooperator. 

» Mírová Mor.: důstp. duchovní správce Dominik Škaruda. 

"» Místku Mor.: Dr. Alexis fieha, advokát. 

» Moravky: důstp. farář Ant. Humplík; důstp. páni kooperator 
Josef Janša a Dominik Weissmann. 

» Návsi: důstp. farář Fr. Michejda. 

» Neplač hovic: důstp. farář Josef Kotek; důstp. Rudolf 
Snášel, kooperator. 

» Opavy: p. t. páni: Ludvík Bican, sládek; Fr. Březina, notář; 
Dr. J. Dienelt, aiiskultant; Dr. Rom. Dubový, advokát; 
prof. Václav Hauer; Dr. J. Honal, auskultant: prof. Tim. 
Hrubý; pan dvorní rada Jan Chovanec; komisař Petr 
Janeček; prof. Dr. Fr. Kahlik; prof. Vikt. Karas; prof. Rud. 
Karras; prof. Ant. Karásek; sollicitator Rudolf Keller; 
J. Knobloch, magister; prof. Vine. Kopr; prof. Josef Krejčí ; 
prof Dr. Ant. Kubíček; Dr. Anton Mlčoch, advokát; prof. 
Fr. Novák; prof. Ant. Paleček; prof. Rob. Parma; prof. Aug. 
Pirchan; Leopold Sedláček, učitel; prof. Jan Svoboda: 
prof. Ignác Vališ; důstp. Alois Vysoudil, kooperator. 

» Orlové: p. t. páni: Josef Dubny, kancel. ; Fr, Havlín, účetní; 
důstp. Placid Holoubek, kooperator; Pavel Kania, starosta; 
Dr. Josef Mikeš, závodní lékař; August Novotný, dozorce; 
Josef Petroš, učitel; Fr. Polášek, říd. učitel; důstp. farář 
Heralt Pospíšil; vrchní účelní Rameš; Ant. Rauchmann, 
učitel ; důstp. Celestin Solfický, kooperator ; vrchní inženýr 
Jan Václavík; inženýr assistent Ladislav Zimmerhanzl. 

» Ostravy Moravské: p. t. páni: Em. Baleár, vrchní in- 
ženýr; důstp: Fr. Benda, kooperator; důstp. Jan Břečka, 



- 219 — 

kaplan; inženýr Václav Červinka; vrchní inženýr Josef 
Hýbner; dfistp. Tomáš Kubíček, kaplan; vrchní účetní 
Ant. Kupča; Dr. Edmund Palkovský, advokát 10, ex.; in- 
ženýž V. Polívka; důstp. Teodor Wagner, kaplan. 

Z Ostravy Polské: důstp. Josef Bystřičan, kooperator. 

» Petřvalďu: důstp. farář Jan Bednárek. 

» Polome Pusté: důstp. Vine. Palkovský, kooperator; důstp. 

farář Jan Šamárek. 
» Polome Velké: důstp. kooperator Rudolf Nečesaný. 

» Poruby == Póre mhy p. t. páni : Josef Ciclioň, dozorce ; 
Alois Dostal, důlní měřič; účetní Fr. Hýbner; Ant. Kania, 
Jiří Kania, Rudolf Klimecký, dozorci; vrchní inženýr Jan 
Mládek; Fr. Pelucha, skladník; Frant. Rosa, Alois Sítek, 
Pankrác Stankus, dozorci. 

» Poruby: důstp. farář J. Kožaný; důstp. Jan Matonoha, ko- 
operator. 

» Rajhradu Mor.: důstp. Metoděj Halabala O. benediktin. 

» Rožnova Mor. : důstp. kooperator Adolf Kuzník. 

» R u d i c e : důstp. Jan Štihel, kaplan. 

ze Sedlišf: důstp. farář Frant. Nogol. 

» S e d 1 n i c Mor. : důstp, Ant. Pospíšil, kooperator. 

» S i e r s z e, Halič : inspektor Fr. Bartonec. 

» Slavkova: vysoce důstp. monsignore Josef Kubíček, koň- 
sisterialní rada. 

^ Stěbořic: důstp. Jan Gela, farář; důstp. Fr. Zmrzlík, ko- 
operator. 

» Suché Horní: důstp. Josef Fiala, kooperator. 

» Suché Prostřední: důstp. farář Matěj Augustin. 

z Těšína: p. t. páni : Václav Hrubý, rada z. soudu ; Václav 
Komárek, celní úředník; Dr. N. Kusionowicz, auskultant; 
prof. Ant. Landsfeld; rada zemsk. soudu Jaroslav Lisec; 
důstp. Josef Londzin, kaplan ; N. N. dva studující ; Vilém 
Náhlovský, žalářník; Stanislav Pokorný, hudebník ; Frant. 
Pospíšil, obchodník; vysoce důstp. monsignore Ign. Šwiežy, 
říšský poslanec 5 ex.; Bedřich Šimáček, c. kr. soudní 
adjunkt; důstp. Jan Tagliaferro, kooperator; professor 
J. Witrzens. 

» Tlumačova Mor. : důstp. farář Petr Tesař. 

» U s t r o n ě : důstp. Karel Žurek, kaplan. 



220 — 



Z Valtéřovic: (iůslp. farář Jan Beinhauer. 

» Vídně: důstp. Ferd. PěČka, kaplan a spisovatel. 

» Vítkovic Mor.: důstp. Josef Kuča, farář; pan Emanuel 

Rotter. 
> Vratimova: důstp. Ant. Poledník, farář ; důstp. Stanislav 

Weissmann, kooperator. 
ze Vsetína Mor. pan c. kr. šk. insp. Matěj Václavek. 
» Zábřeha (u Ostravy): důstp. Fr. Lepařík, administrátor; 

si. spolek Rastislav; p. říd. uč. R. Sedliský. 



i 



4 



I